Mumie se vrací - Bezchybná čistokrevná strhující dynamická popcornová zábava, která nemá obdoby.

Mumie se sta­la, nebo­jím se říct (napsat), kul­tov­ním fil­mem. Možná díky tomu, že neza­pře­la urči­tou inspi­ra­ci v proslu­lém Indianovi Jones, ale pro mě spí­še díky tomu, že doká­za­la dovést komerč­ní fil­mo­vou zába­vu k napros­té doko­na­los­ti. Jestliže pat­ří­te k těm lidem, kte­ří Mumii vyčí­ta­li, že je Indianovi Jones podob­ná, tak nechá­pu proč. Podle mě není chy­bou zvo­lit osvěd­če­ný postup, kte­rý zaru­če­ně poba­ví. Naopak. Sice je to mož­ná jed­no­duš­ší ces­ta k vyni­ka­jí­cí­mu fil­mu, ale mně jakož­to kon­zu­men­to­vi zále­ží spí­še na koneč­ném výsled­ku a ten byl vyni­ka­jí­cí. Kromě toho, série fil­mů o Indianovi Jones má sice stá­le pořád své kouz­lo, ale něco svě­žej­ší­ho je roz­hod­ně to, co komerč­ní fil­mo­vá tvor­ba potře­bo­va­la.

Není nic pře­kva­pi­vé­ho, že Mumie se sta­la nesmír­ně úspěš­nou a ješ­tě méně je pře­kva­pi­vé, že se zača­lo pra­co­vat na pokra­čo­vá­ní. A poprav­dě nemohl jsem se dočkat. Mumie se mi líbi­la jako málo­kte­rý film v posled­ních pár letech, a že jsem jich za svých dlou­hých dva­cet let živo­ta (psá­no 30. led­na 2002) viděl dost. Mumie se drží v mém Top Ten fil­mů všech dob. A mys­lím, že si tuto pozi­ci udr­ží do kon­ce mého živo­ta (mimo­cho­dem, teď mě napa­dá, že jest­li se doži­ji šede­sát­ky, tak Mumie už bude film pro pamět­ní­ky. Působí to dost zvlášt­ním dojmem, když se podí­vám na dneš­ní díla pro seni­o­ry….). A Mumie se vra­cí své­ho star­ší­ho sou­ro­zen­ce str­ká do kapsy. Vím, že Mumie se vra­cí byla kri­ti­zo­va­ná za to, že kva­lit Mumie nedo­sa­hu­je. To bych se hádal. Možná je to tím, že dost lidí při­stu­po­va­lo k Mumii se vra­cí už s pod­vě­do­mě zako­ře­ně­ným názo­rem, že urči­tě nemů­že být lep­ší než Mumie (není se čemu divit, když vět­ši­na pokra­čo­vá­ní je napros­tým fiaskem. Jistě na pár výji­mek, ale sku­teč­ně pár) a nepře­svěd­čí je nic, i kdy­by Mumie se vra­cí byla mno­ho­ná­sob­ně lep­ší. A pod­le mého čis­tě sub­jek­tiv­ní­ho názo­ru, kte­rý vám vůbec nenu­tím, názor si udě­lej­te sami, je Mumie se vra­cí ješ­tě o něco lep­ší než původ­ní Mumie. Nejen, že při­ná­ší všech­no to, co Mumie – zají­ma­vý pří­běh, při­taž­li­vé vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní, neo­pa­ko­va­tel­nou atmo­sfé­ru, str­hu­jí­cí proud zába­vy, a co je důle­ži­té, více než sym­pa­tic­ké cha­rak­te­ry, ale při­vá­dí k doko­na­los­ti (až na jed­nu věc, ale o tom níže).

Deset let po tom, co se poda­ři­lo pora­zit probuze­né­ho Imhotepa, žijí Evelyn a Rick O´Connelovi šťast­ným (a roz­hod­ně ne nud­ným) živo­tem. Mají dokon­ce osmi­le­té­ho syna Alexe, kte­rý je kom­bi­na­cí vlast­nos­tí svých rodi­čů, chyt­rý a zví­da­vý po mamin­ce, sil­ný a odváž­ný po tatín­ko­vi. Zdá se, že jim nic nebrá­ní ve štěs­tí. Jak ovšem urči­tě hádá­te, nebu­de to tak jed­no­du­ché jak se zdá. Reinkarnace Anck-Su-Namum, Mella se roz­hod­la při­vést k živo­tu své­ho milen­ce Imhotepa. Na tom by nebyl zase neby­lo nic tak zvlášt­ní­ho (však jsme na růz­né sko­pi­či­ny toho­to typu zvyklí z Mumie), ale mile­nec­ký pár je tak nena­syt­ný, že jako tře­šin­ku na dor­tu, plá­nu­jí ovlád­nout svět. A to za pomo­ci Anubidovy armá­dy v jejímž čele sto­jí Král Škorpión. Kdo zabi­je toho­to mýtic­ké­ho bojov­ní­ka sta­ne se novým vůd­cem Anubidových váleč­ní­ků a věř­te, že je to láka­vá nabíd­ka.
A Imhotep je dost vel­ký fra­jer, aby to i Králi Škorpiónovy natřel. Zdá se, že ten­to­krá­te to nebu­de tak jed­no­du­ché. Nejen, že musí hlav­ní hrdi­no­vé pora­zit Imhotepa, ale také se musí posta­rat o Krále Škorpióna, oživlé mumie, zuři­vé nemrt­vé pyg­me­je, pár desí­tek „oby­čej­ných“ po zuby ozbro­je­ných smr­tel­ní­ků a navíc je tu ješ­tě Mella, respek­ti­ve Anck-Su-Namun, kte­rá je přes svo­jí křeh­kost mno­hem, ale mno­hem nebez­peč­něj­ší než se může zdát. Pokud pomi­ne­me, že její­mi maz­líč­ky jsou Egyptské zmi­je, tak je skvě­lá bojov­ni­ce beze zbra­ně a když se jí dosta­ne do ruky Sai či jiná seč­ná či bod­ná zbraň, tak to tepr­ve sto­jí za to (a mimo­cho­dem s kulo­me­tem jí to taky jde). Naštěstí hrdi­nů je poměr­ně dost. Samozřejmě je tu roz­to­mi­lý dob­ro­druh Rick, jeho žena Evelyn, kte­rá (aby to bylo o něco slo­ži­těj­ší je dal­ší rein­kar­no­va­nou posta­vou a to prin­cez­nou Nefertiri) díky tomu, že se v ní zača­ly probou­zet vzpo­mín­ky na minu­lý život, doká­že protiv­ní­kům pořád­ně zato­pit (kro­mě toho, že je vyni­ka­jí­cím odstře­lo­va­čem, tak je stěj­ně jako Mella, spe­ci­a­list­kou na boj se Sai a jiný­mi „chlad­ný­mi“ zbra­ně­mi, ale i s prázd­ný­ma ruka­ma jí to jde), k nim se při­dá­vá Alex a i když je mu osm je dobrou posi­lou, samo­zřej­mě nesmí chy­bět neši­kov­ný bra­tr Evelyn, Jonathan, jis­tě nesmím zapo­me­nout na sym­paťá­ka Ardetha. Jednoduše nechy­bí nikdo z oblí­be­ných postav prv­ní­ho dílu a samo­zřej­mě je tu hned něko­lik nových cha­rak­te­rů.

Příběh se lehce odklá­ní od sty­lu Mumie a zamě­řu­je se více na akci, ale ne tolik, aby to vadi­lo. Mimo to si ucho­vá­vá svůj kou­zel­ný kome­di­ál­ní nádech, tak­že odklon sku­teč­ně není tak rapid­ní.

Akce. Akce je napros­to str­hu­jí­cí a cho­re­o­gra­fie bojo­vých scén je úchvat­ná. Ať už boj Imhotepa s Rickem, Nefertiri vs Anck-Su-Namun nebo Ardetha proti vojá­kům Anubidovy armá­dy. Vše je propra­co­va­ná do nejmen­ších detai­lů a je oči­vid­né, že ne akč­ních scé­nách pra­co­va­li ti nej­vět­ší odbor­ní­ci ve svém obo­ru. Navíc je vše oko­ře­ně­no zpo­ma­le­ný­mi zábě­ry, kte­ré tomu dáva­jí ten správ­ný říz. Jestliže hol­du­je­te bojo­vým umě­ním, tak vás urči­tě film potě­ší víc než vět­ši­na dílek, kte­ré jsou pri­már­ně natá­če­na jako bojo­vé fil­my. Je na mís­tě, abych pochvá­lil herec­ké před­sta­vi­te­le hlav­ních rolí, protože se muse­li oprav­du nadřít. Všichni vypa­da­jí jako­by se bojo­vým umě­ním věno­va­li odjak­ži­va a je vidět, že ví, co děla­jí, a že jim to sku­teč­ně jde. Osobně jsem byl z bojo­vých scén nad­šen. Nudit se roz­hod­ně nebu­de­te ani chví­li. Každá vte­ři­na Mumie se vra­cí je napě­cho­vá­na dyna­mic­kou akcí, ať už tím mys­lím únik před neu­vě­ři­tel­ně rych­lý­mi mumi­e­mi, boj s legen­dár­ní armá­dou Anubidových váleč­ní­ků, únik z propada­jí­cí se oázy, útěk před obrov­skou vod­ní vlnou. Je toho tolik, že nuda roz­hod­ně nehro­zí. Atmosféra Mumie se vra­cí je tako­vá, kte­rou milu­ji. Pohltí vás na začát­ku a nera­da pus­tí až na kon­ci. A poprav­dě úpl­ně jsem se děsil oka­mži­ku, kdy film skon­čí. Naneštěstí jsem se ho dočkal.

Ve vel­kém množ­ství dob­ro­druž­ných fil­mů (no, vel­kém množ­ství, ono moc dob­ro­druž­ných děl není, a kdy­bych se měl ješ­tě zmi­ňo­vat, kolik z nich je kva­lit­ní….) se nekla­de důraz na herec­ké výko­ny a je to ško­da. Samozřejmě, že nemůžu oče­ká­vat hlu­bo­ké psy­cho­lo­gic­ké ztvár­ně­ní hlav­ních cha­rak­te­rů, ale zase styl „já vel­ký tvrďák dob­ro­druh a sta­čí, abych se tvá­řil zle“ mi také nevy­ho­vu­je. Naštěstí kva­lit­ní herec­ké výko­ny v Mumii se vra­cí jsou zaru­če­ny. Můj oblí­be­nec Brendan Fraser je tako­vý jak ho mám rád – roz­to­mi­lý, ale jde si tvr­dě za svým, Rachel Weisz pře­šla od neši­kov­né kni­hov­ni­ci k zku­še­né hrdin­ce a moc jí to slu­ší, Oded Fehr v roli Ardetha Baye je napros­to skvě­lý a John Hanah jako Jonathan je stej­ný jako v Mumii (jinak řeče­no dob­rý). Záporným posta­vám domi­nu­je dvo­ji­ce Arnold Vosloo a Patricia Velasquez jako Imhotep a Anck-Su-Namun, a že jim to jde. Kromě toho se dočká­me ješ­tě jed­no­ho kome­di­ál­ní­ho cha­rak­te­ru, což je pří­jem­ný zpes­t­ře­ním. Této strán­ce nemám Mumii se vra­cí co vytknout.

Dalším pře­kva­pe­ním je beze spo­ru pove­de­ný soun­d­track, kte­rý při­ná­ší smě­si­ci dob­ro­druž­ných melo­dií, kte­rá skvě­le pod­bar­vu­je pes­t­rost celé­ho fil­mu.

Jednu věc, ale musím vytknout, zkri­ti­zo­vat. I když vět­ši­na tri­ko­vých efek­tů je na dob­ré, někdy až vyni­ka­jí­cí úrov­ni, tak někte­ré z tri­ků půso­bí až moc „tri­ko­vě“, což občas půso­bí troš­ku ruši­vě. Není to nic straš­né­ho, ale zamr­zí to.

Jinak jsem, ale napros­to spo­ko­je­ný. Celkový dojem je skvě­lý. Mumie se vra­cí při­ná­ší nejen to, co jeho před­chůd­ce, ale ješ­tě to vylep­šu­je. Samozřejmě, že film je komerč­ní, ale já se nebo­jím říct, že jsem se u komerč­ní­ho díla bavil. Nebojím se to při­znat na roz­díl od vel­ké množ­ství lidí, kte­ří to nepři­zna­jí a hlá­sa­jí, že komerč­ní tvor­bu nesná­ší (i když se na ní občas rádi podí­va­jí). Na poli dob­ro­druž­ných fil­mů se Mumie se vra­cí roz­hod­ně neztra­tí a urči­tě zaujme jed­nu z výsost­ných pozic. Jde o jed­no z mála pokra­čo­vá­ní kva­lit­ních fil­mů, kte­ré prv­ní díl pře­ko­ná­va­jí a to se stá­vá málo kdy. A ten­to­krá­te se to poda­ři­lo. Pokud se se mnou chce­te o tom­to tvr­ze­ní hádat, tak si nejdří­ve roz­mys­le­te, co při­nes­la Mumie a co nabí­zí Mumie se vra­cí. Víc už vám pora­dit nemo­hu. Bavte se a to urči­tě bude­te, když si nepus­tí­te video nebo DVD pře­hrá­vač s tím, že si bude­te v hlav­ně neu­stá­le opa­ko­vat – „Určitě to bude hor­ší než jed­nič­ka“, protože by to byla chy­ba a vel­ký omyl

---

---