Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Nabarvené ptáče – Recenze – 90%

Nabarvené ptáče – Recenze – 90%

AA003 Jan DobrovskC3BD 1
AA003 Jan DobrovskC3BD 1
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Filmu Nabarvené ptá­če, ať už si o něm mys­lí­te coko­li, nelze upřít jed­nu věc – že jde v rám­ci sou­čas­né čes­ké kine­ma­to­gra­fie o zce­la výji­meč­ný počin. Výjimečný tím, že jde o výsost­ně umě­lec­ký film svě­to­vé úrov­ně, jaké se u nás toči­ly napo­sle­dy v 60. letech, i že jde o prv­ní čes­ký sní­mek za pět­a­dva­cet let, jemuž se poda­ři­lo dostat do hlav­ní sou­tě­že na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Benátkách a způ­so­bit ve svě­tě roz­ruch, roz­bou­řit emo­ce a vyvo­lat čet­né dis­ku­ze (po benát­ské pre­mi­é­ře byl uve­den i na fes­ti­va­lu v Torontu, čeká ho pro­mí­tá­ní na řadě dal­ších pres­tiž­ních fes­ti­va­lů a ame­ric­ký časo­pis The Hollywood Reporterjej zařa­dil mezi dva­cet nej­lep­ších sním­ků letoš­ní pod­zim­ní fes­ti­va­lo­vé sezo­ny).
 
Nabarvené ptáče – Recenze
© Jan Dobrovský

Režisér, sce­náris­ta a pro­du­cent Václav Marhoul (Mazaný Filip, Tobruk) strá­vil nad Nabarveným ptá­če­temjede­náct let, pokud do toho zapo­čí­tá­me veš­ke­ré pří­pra­vy, něko­li­ka­ná­sob­né pře­pi­so­vá­ní scé­ná­ře, usi­lo­vá­ní o zís­ká­ní práv na zfil­mo­vá­ní stej­no­jmen­né­ho romá­nu Jerzyho Kosińského, jenž poslou­žil Nabarvenému ptá­če­ti jako před­lo­ha, a samot­né neleh­ké natá­če­ní včet­ně post­pro­duk­ce. Výsledkem Marhoulova nesmír­ně osob­ní­ho, těž­ce vydře­né­ho a monu­men­tál­ní­ho pro­jek­tu je čer­no­bí­lé, nekom­pro­mis­ní, divác­ky nároč­né a téměř tři hodi­ny trva­jí­cí syro­vé dra­ma, v němž se mlu­ví sotva deset minut, a jenž tes­tu­je odol­nost pub­li­ka nejen svou dél­kou a for­mou, ale i nej­růz­něj­ší­mi kru­tý­mi výje­vy, pácha­ný­mi mimo jiné i na zví­řa­tech a na posta­vě malé­ho chlap­ce (s nímž je i pro jeho tmavší bar­vu ple­ti naklá­dá­no jako s titul­ním ptá­če­tem, jemuž hoch obar­ví kří­d­la a kte­ré je pro svou odliš­nost uklo­vá­no vlast­ním hej­nem k smr­ti).
O nási­lí ve fil­mu Nabarvené ptá­čese psa­lo a deba­to­va­lo mno­hem víc než o jakém­ko­li z jeho dal­ších atri­bu­tů a kva­lit, tak­že kvů­li údaj­né suro­vos­ti a odpor­nos­ti činů ve fil­mu pre­zen­to­va­ných jej mno­zí pře­dem zavrh­li, v čemž je ješ­tě pod­po­ři­ly zvěs­ti (čas­to umě­le zve­li­če­né a zavá­dě­jí­cí) o divá­cích, kte­ří při pro­jek­ci v Benátkách plni zne­chu­ce­ní před­čas­ně opus­ti­li sál. Věc se má tak, že Nabarvené ptá­če oprav­du je poměr­ně drs­ný film, tudíž může být pro útlo­cit­něj­ší jedin­ce vel­mi špat­ně stra­vi­tel­ný, ale roz­hod­ně není ani zda­le­ka tak násil­ný či krva­vý jako leckte­ré, tře­ba i něko­lik desí­tek let sta­ré váleč­né fil­my, akč­ní fil­my či horo­ry (při­čemž ty sou­čas­né jsou mnoh­dy ješ­tě pod­stat­ně bru­tál­něj­ší než ty sta­ré). Ty nej­dras­tič­těj­ší scé­ny se navíc ode­hrá­va­jí mimo záběr kame­ry, nikdy nejsou samo­ú­čel­né, neo­pá­jí se expli­cit­nos­tí a sna­ží se vyvo­lat spíš zne­po­ko­je­ní než šok.
 
Nabarvené ptáče – Recenze
© Jan Dobrovský

K nási­lí se tu zkrát­ka při­stu­pu­je ješ­tě pře­kva­pi­vě decent­ně a s opa­tr­nou mír­nos­tí, čímž se Nabarvené ptá­čeliší od své kon­tro­verz­ní romá­no­vé před­lo­hy (jež mimo­cho­dem není auto­bi­o­gra­fic­ká, byť to o ní její autor tvr­dil), kte­rá se nao­pak v detail­ních popi­sech nej­růz­něj­ších suro­vos­tí a bru­ta­lit sadis­tic­ky vyží­vá, jako by šlo o něco fas­ci­nu­jí­cí­ho a děsi­vě vzru­šu­jí­cí­ho. Dalších odliš­nos­tí opro­ti před­lo­ze je více­ro – děj fil­mu je napří­klad zce­la line­ár­ní a ukot­ve­ný v pří­tom­né rea­li­tě, zatím­co kni­ha obsa­hu­je i čet­né vzpo­mín­ky či sno­vé pasá­že. Ve fil­mu byl vypuš­těn vnitř­ní mono­log hlav­ní­ho hrdi­ny, jehož pro­střed­nic­tvím v romá­nu popi­so­val své poci­ty a pre­zen­to­val své myš­len­ky a uva­žo­vá­ní. I pří­běh o zhru­ba dese­ti­le­tém chlap­ci, jenž na počát­ku čty­ři­cá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí při­chá­zí o domov a vydá­vá se na ces­tu napříč východ­ní Evropou, se dočkal něko­li­ka drob­ných změn, jeho rea­li­za­ce se však od kniž­ní­ho zpra­co­vá­ní liší vel­mi výraz­ně.
Děj fil­mu je řazen do kapi­tol, oddě­le­ných od sebe výraz­ný­mi zatmí­vač­ka­mi, což napo­má­há ryt­mi­za­ci fil­mu, upo­mí­ná to na jeho kniž­ní před­lo­hu a záro­veň jde díky tomu sní­mek číst jako urči­tou parafrá­zi kří­žo­vé ces­ty (včet­ně toho, že si hrdi­na v posled­ní čtvr­ti­ně sním­ku lehá na kole­je a roz­pa­žu­je, což je zjev­ný odkaz na ukři­žo­vá­ní). V kaž­dé kapi­to­le při­chá­zí osa­mě­lý chla­pec do nové loka­ce a setká­vá se zde s nový­mi lid­mi (tudíž všech­ny čes­ké i zahra­nič­ní herec­ké hvězdy v obsa­ze­ní, jako jsou Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Barry Pepper, Udo Kier, ale tře­ba i Jitka Čvančarová nebo Pavel Kříž, jsou pří­tom­ny nanej­výš na pár minut). Pokaždé se setká­vá i s nový­mi for­ma­mi utr­pe­ní, nelid­ské agre­se a zla, kte­ré lidé pácha­jí na něm i na sobě navzá­jem kvů­li růz­ným stra­chům, před­sud­kům, úzkos­tem, chtí­či, zášti či nevě­do­mos­ti. V kaž­dé kapi­to­le se ale vysky­tu­je i někdo, kdo má s hrdi­nou sou­cit a poku­sí se mu pomoct (čímž je to nási­lí a zlo v lidech vyva­žo­vá­no). Některé scé­ny pak prů­běž­ně při­po­mí­na­jí, že na poza­dí chlap­co­va puto­vá­ní pro­bí­há dru­há svě­to­vá vál­ka, při­čemž u někte­rých z nich ani není osob­ně pří­to­men, leč i tak mají vliv na násled­né dění, kte­ré se ho poslé­ze již týká.
 
Nabarvené ptáče – Recenze
© Jan Dobrovský

Film se při­tom zřej­mě sna­ží při­mět divá­ky k tomu, aby neby­li lhos­tej­ní k nási­lí na hlav­ním hrdi­no­vi (potaž­mo k nási­lí na dětech pácha­ném kde­ko­li ve svě­tě), leč schvál­ně tak činí pou­ze pro­střed­nic­tvím rea­lis­tic­kých vizu­ál­ních vje­mů, aniž by si pomá­hal dopro­vod­nou hud­bou (ta zní výhrad­ně jen teh­dy, když ji má na svě­do­mí pří­mo někte­rá z postav) nebo jiný­mi ber­lič­ka­mi. Záměrně se nesna­ží pro­bou­zet v divá­cích sil­né emo­ce a spíš se je pokou­ší kon­fron­to­vat s tvr­dou rea­li­tou, oproš­tě­nou od pato­su a jaké­ko­li mani­pu­la­tiv­ní sty­li­za­ce, a spo­lé­há na to, že to bude sta­čit – a je v tom poměr­ně úspěš­ný. Počítá se i s tím, že lec­kdo může při sle­do­vá­ní opa­ku­jí­cích se výje­vů vše­li­ja­ké­ho bití, muče­ní a týrá­ní po urči­té době otu­pět, což film tema­ti­zu­je prá­vě skr­ze hlav­ní­ho hrdi­nu. Ten je na počát­ku oby­čej­ným chlap­cem, kte­rý ale postup­ně při­chá­zí o život­ní jis­to­ty i hod­no­ty (od domo­va přes víru v Boha až po vlast­ní identi­tu) a s kaž­dou dal­ší zku­še­nos­tí se stá­vá rezig­no­va­něj­ším, apa­tič­těj­ším a navíc i bez­cit­něj­ším – při­čemž co se týče kru­tos­ti a nená­vis­ti, tak od své­ho oko­lí a svých tra­pi­te­lů leda­cos pochy­tí a poz­dě­ji sám vyu­ži­je.
Tato pro­mě­na hlav­ní­ho hrdi­ny je naštěs­tí jas­ně patr­ná i navzdo­ry herec­ké­mu výko­nu debu­tu­jí­cí­ho Petra Kotlára, jenž byl coby talen­to­va­ný nehe­rec patr­ně veden pře­de­vším ke zdů­raz­ně­ní oné otu­pě­los­ti a neteč­nos­ti, v důsled­ku čehož se v úvod­ních pasá­žích fil­mu tvá­ří v pod­sta­tě sko­ro stej­ně jako ke kon­ci (ako­rát v závě­ru je víc zamra­če­ný), tak­že jeho při­bý­va­jí­cí trau­ma­ta a vnitř­ní pocho­dy je nut­no spíš odtu­šit z kon­tex­tu a z jeho činů, neb z Kotlárova (dost mož­ná záměr­ně) od emo­cí odstři­že­né­ho výra­zo­vé­ho pro­je­vu je pří­liš vyčíst nelze. Jinak hrdi­no­vy moti­va­ce a zámě­ry jsou vět­ši­nou zře­tel­né a sro­zu­mi­tel­né i bez pří­tom­nos­ti vypra­věč­ské­ho komen­tá­ře, jenž by prav­dě­po­dob­ně půso­bil pří­liš doslov­ně.
Po tech­nic­ké strán­ce pak nezbý­vá než obdi­vo­vat pre­ciz­nost veš­ke­rých aspek­tů sním­ku, kte­rý uhra­ne zapr­vé nesku­teč­ně skvě­lou, boha­tou a dobo­vě rea­lis­tic­kou výpra­vou a zadru­hé vyni­ka­jí­cí a vizu­ál­ní­mi sym­bo­ly zapl­ně­nou kame­rou Vladimíra Smutného, jenž fil­mu doká­zal dodat krá­su a poe­tič­nost, aniž by při­tom jeho zábě­ry půso­bi­ly povzná­še­jí­cím, líbi­vým dojmem a zob­ra­zo­va­ný obsah jak­ko­li zleh­čo­va­ly. Pozoruhodná je řeč, jíž někte­ré posta­vy hovo­ří (tvůr­ci ji popi­su­jí jako mezi­slo­van­šti­nu), kte­rá byla zvo­le­na pro­to, aby si zle jed­na­jí­cí posta­vy ve fil­mu nikdo nemohl spo­jit s kon­krét­ním náro­dem (a hlav­ní hrdi­na jí rozu­mí, přes­to­že sám mlu­ví čes­ky).
 
Nabarvené ptáče – Recenze
© Jan Dobrovský

Režii Václava Marhoula se dá vytknout nanej­výš občas­ná ztrá­ta tem­pa (film je vyprá­věn pozvol­ně, sem tam se ale vylo­že­ně na oka­mžik zasta­ví) a absen­ce vlast­ní­ho fil­mař­ské­ho ruko­pi­su, kdy film pře­de­vším odka­zu­je na sty­ly nej­růz­něj­ších slav­ných čes­kých i zahra­nič­ních fil­ma­řů, aniž by se stej­nou měrou pokou­šel mít vlast­ní tvář. Vzpomenout si lze při­nejmen­ším na Františka Vláčila (zejmé­na Markéta Lazarová), Karla Kachyňu (zejmé­na PráčeKočár do Vídně) či Jana Němce (zejmé­na Démanty noci), jis­tou inspi­ra­ci je však mož­né postřeh­nout i ve vizu­ál­ním sty­lu Bély Tarra či Andreje Tarkovského (kte­ří ale tvo­ři­li duchov­ní, transcen­den­tál­ní fil­my, zatím­co Nabarvené ptá­če je nao­pak hod­ně fyzic­ké a mate­ri­ál­ní).
Nabarvené ptá­če má pověst fil­mu, kte­rý roz­dě­lu­je divá­ky, neb ne kaž­dé­mu sed­ne. Což je roz­hod­ně prav­da. Dále jde o sní­mek, jenž je vel­ko­le­pý, jak z hle­dis­ka for­my, tak z hle­dis­ka obsa­hu, pro­to­že jeho pří­běh zahr­nu­je obrov­ské množ­ství témat, moti­vů a postav, celou pale­tu lid­ských vlast­nos­tí a lid­ských typů. Je to film o hle­dá­ní domo­va a ale­spoň sla­bé­ho názna­ku nadě­je ve svě­tě plném špat­nos­tí a o sna­ze nepři­jít při tom hle­dá­ní o to, kým člo­věk je. Je to bílá vrá­na sou­čas­né čes­ké kine­ma­to­gra­fie, kte­rou může­te klid­ně cupo­vat i vele­bit, ale kaž­do­pád­ně se vypla­tí dát jí šan­ci (pokud jste odhod­lá­ni ji ustát), pro­to­že před­sta­vu­je v kon­tex­tu domá­cí tvor­by uni­kát, jaký tu dlou­ho nebyl a prav­dě­po­dob­ně zas dlou­ho nebu­de.




Podívejte se na hodnocení Nabarvené ptáče na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • The Last of the Starks (S08E04) - Daenerys je u Králova přístaviště10. května 2019 The Last of the Starks (S08E04) - Daenerys je u Králova přístaviště Druhá půlka začíná tam, kde předchozí díl skončil. Zimohrad se ubránil před nemrtvými a díky Aryi zemřel i Zimní král. Čtvrtá epizoda je také dlouhá, protože se musí příběh hodně posunout […] Posted in TV Recenze
  • Lovec: Zimní válka | The Huntsman Winter's War [35%] 25. dubna 2016 Lovec: Zimní válka | The Huntsman Winter's War [35%] Abych byl upřímný, před čtyřmi lety, kdy do kin dorazila Sněhurka a lovec, jsem byl poměrně nadšený. V záplavě remakeů a různých modernizací klasických látek tahle vypadala příliš […] Posted in Filmové recenze
  • Highwaymen (2004) 4. srpna 2014 Highwaymen (2004) Proč někdo sráží nebohé ženy autem? Protože z toho má nepředstavitelný požitek… Rennie Cray urputně pronásleduje ve svém vylepšeném autě již pět let […] Posted in Horory
  • Terror Beneath, The (2011) 9. ledna 2014 Terror Beneath, The (2011) Bájná Rajská zahrada skutečně existovala. Jenže dnešní příroda není schopná přijmout zachovalá semena rostlin, protože ty potřebují čistou půdu a to je celkem problém… […] Posted in Horory
  • Ready Player One9. dubna 2018 Ready Player One Minutový sestřih z natáčení Ready Player One https://youtu.be/kJW96rxfYOM Posted in Za kamerou
  • Square Enix oznámilo Life is Strange: True Colors. Ve hře...20. března 2021 Square Enix oznámilo Life is Strange: True Colors. Ve hře... Square Enix oznámilo Life is Strange: True Colors. Ve hře budeme hrát Alex Chen, která umí číst myšlenky. Na hře pracují autoři Life is Strange: Before the Storm ze studia Deck Nine. Life […] Posted in Krátké herní aktuality
  • Probíhá přesun serveru pod nového poskytovatele16. dubna 2012 Probíhá přesun serveru pod nového poskytovatele Pro rozhodnutí pro přesun serveru na nový hosting (webhosting) stojí hlavně cenová politika stávající firmy. Po shlédnutí stávající faktury jsem zjistil, že tato firma nemá pro mně […] Posted in Články
  • Ethan Hawke29. července 2014 Ethan Hawke Ethan Hawke, celým jménem Ethan Green Hawke, (* 6. listopadu 1970, Austin, Texas, USA) je americký herec, spisovatel a režisér. Mezi úspěšné filmy ve kterých hrál patří Společnost mrtvých […] Posted in Profily osob
  • Vrána - "Prokletý" poslední film Brandona Lee.9. prosince 2020 Vrána - "Prokletý" poslední film Brandona Lee. Kdysi lidé věřili, že když někdo zemře, vrána zanese jeho duši do země zemřelých. Ale občas se stane něco tak špatného, že spolu s ní přinese i obrovský smutek a duše nedojde pokoje. Pak […] Posted in Retro filmové recenze
  • Světová válka Z15. května 2022 Světová válka Z Recenze na film Světová válka Z: Zas taková pecka to není. Nejlepší na tomhle filmu je asi Brad Pitt, který předvádí svůj standartní výkon – ale taky se nepřetrhne. Nevím, jestli to bylo […] Posted in Krátké recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,64680 s | počet dotazů: 253 | paměť: 72319 KB. | 19.05.2024 - 02:01:53