Očista - „Očista“ je film, který má slibný nápad, ale poté bohužel zapadne do bažiny torture klišé.

Když se bude­te muset roz­hod­nout, jest­li vaše rodi­na nebo pomoc cizí­mu člo­vě­ku, jak se roz­hod­ne­te? Asi je cel­kem jas­né, jaké by bylo vaše vlast­ní roz­hod­nu­tí, ale vaše dítě ješ­tě nemu­sí úpl­ně rozu­mět tomu, co je správ­né z hle­dis­ka záko­nů a co je správ­né z hle­dis­ka rodi­ny. Ono je sice hez­ké, že pomů­že člo­vě­ku v nou­zi, ale k čemu to je, když tím ohro­zí zby­tek rodi­ny? No, mini­mál­ně poměr­ně drs­nou ces­tou zjis­tí, co je to jus­ti­ce a k čemu její záko­ny vlast­ně jsou. Bezmezná víra v ně nemu­sí být ces­tou ke spá­se.

Snímek „Očista“ vyprá­ví o jed­nom dni, no, vlast­ně je to jen půl den, kdy lidé v Americe mohou sku­teč­ně coko­li. Po 12 hodin nepla­tí žád­né záko­ny a lidé si mohou ven­ti­lo­vat svůj vztek, svou nená­vist a všech­no zlé, co v sobě nosí, mohou pus­tit ven. Chcete zmlá­tit sou­se­da? Ubít bez­do­mov­ce base­ballo­vou pál­kou? Beztrestně se zba­vit tchýně? Tak Den očis­ty je přes­ně tím, kdy všech­ny své vra­žed­né tuž­by může­te napl­nit.

Snímek „Očista“ tak vlast­ně vychá­zí z cel­kem jed­no­du­ché­ho nápa­du. Jak by to vypa­da­lo, kdy­by se jed­na rodi­na ocit­la v noci v rám­ci této očis­ty v nebez­pe­čí díky tomu, že jejich syn chtěl zachrá­nit nezná­mé­ho člo­vě­ka. Jedno dob­ro­di­ní, kte­ré způ­so­bí sku­teč­ně pořád­né pro­blémy. A díky tomu dostá­vá sní­mek doce­la dob­rý náboj. Ono, kdy­by rodi­na zůsta­la ochrá­ně­na, tak to není tak zají­ma­vé. Vlastně by neby­lo o čem točit film.

„Očista“ si něco bere ze sním­ků jako Oni a Funny Games, sází na osvěd­če­né nebo více méně osvěd­če­né prin­ci­py a doce­la to tvůr­cům vychá­zí. Snímek má dob­rý náboj, hlav­ně díky celé­mu kon­cep­tu očis­ty, ale postup­ně se mění v něco žánro­vě cel­kem oby­čej­né­ho. Nakonec jde jen o to, aby rodi­na pře­ži­la noc. Nejlepší je tak film ve chví­li, kdy uka­zu­je zábě­ry toho, jak se lidé (vlast­ně jen sou­sed) při­pra­vu­jí na noc a jak bez­cit­ní pak jsou.

„Očista“ fun­gu­je hlav­ně jako spo­le­čen­ská a lid­ská kri­ti­ka. Pro záchra­nu rodi­ny udě­lá­me coko­li, to je ješ­tě pocho­pi­tel­né, ale jsou tu tací, co udě­la­jí coko­li pro poba­ve­ní ane­bo jenom pro­to, že závi­dí. Takoví lidé ale nejsou těmi, co umí­ra­jí, ale nao­pak těmi, co kolem sebe smrt roz­sé­va­jí ve vel­kých dáv­kách. Svět je nespra­ved­li­vý a samy záko­ny jsou nespra­ved­li­vé. Jejich absen­ce pak pře­kva­pi­vě opět nahrá­vá těm, kte­ří spra­ve­dl­nost nechtě­jí, a pokud ano, tak její pokrou­ce­nou podo­bu.

---