Pán prstenů: Dvě věže - cesta k Mordoru pokračuje!

Kamera pře­lé­tá nad Mlžnými hora­mi a kde­si v poza­dí se ozý­vá Gandalfův hlas. Brzy se oci­tá­me zpět v Morii, u můst­ku Khazad-dúm, kde čaro­děj spo­lu s balro­gem padl do Stínu. Kamera padá spo­lu s Gandalfem a sle­du­je zbě­si­lý sou­boj o přežití…Takto by se dal popsat úvod, kte­rý vás nemi­lo­srd­ně vtáh­ne do děje Dvou věží(TTT).

Aragorn, Legolas a Gimli sto­pu­jí skře­ty, kte­ří unes­li Smíška s Pipinem. Těm se ovšem, díky roz­po­rům v tlu­pě a neče­ka­né­mu „zása­hu zven­čí,“ poda­ří unik­nout do tajem­né­ho a pověst­mi opře­de­né­ho lesa Fangornu. Zde se setká­va­jí s entem Stromovousem, pas­tý­řem stro­mů.

Do Fangornu se dostá­va­jí i Tři honi­či a i je čeká neče­ka­né setká­ní, ovšem se sta­rým zná­mým. S noble­sou sobě vlast­ní se na scé­ně opět obje­vu­je Gandalf. Ovšem ne Gandalf Šedý…přichází v podo­bě Bílého jezd­ce, stá­vá se Gandalfem Bílým. Spolu se vydá­va­jí do Edorasu, síd­la rohan­ské­ho krá­le Théodena. Z toho se ale vli­vem našep­tá­vá­ní Grímy Červivce stal pou­hý otrok Sarumanovi vůle. Je tře­ba vyma­nit jej z poblouz­ně­ní a pře­svěd­čit o neod­vra­ti­tel­nos­ti vál­ky.

Mezitím se Frodo se Samem mar­ně sna­ží dostat do Mordoru. V patách je jim lsti­vý Glum, ten je ale pola­pen a při­nu­cen ke spo­lu­prá­ci. Aby neby­lo fyzic­kých útrap dost, na Frodovi se začí­ná stá­le více pro­je­vo­vat moc prs­te­nu. Vzteká se na Sama a dokon­ce se jej poku­sí zabít.

Jak jste si moh­li všim­nout, TTT se, na roz­díl od Společenstva, ode­hrá­va­jí v něko­li­ka dějo­vých lini­ích. Skvělý to pro­stře­dek k udr­že­ní napě­tí. Režisér Peter Jackson si s vámi neu­stá­le pohrá­vá. Jakmile se „začne něco dít“ jsme stři­hem pře­ne­se­ni do jiné linie. Sotva pře­sta­ne­te zuřit nad tím, že jste pře­ru­še­ni v nej­lep­ším, už zase s ote­vře­ný­mi ústy sle­du­je­te děj. Netřeba podo­tý­kat, že je to kolo­toč, kte­rý se neza­sta­ví až do závě­reč­ných titul­ků. Největšího pro­sto­ru se pocho­pi­tel­ně dostá­vá Aragornovi. Hodně pro­sto­ru mají také Frodo, Sam a Glum, Smíškova a Pipinova lin­ka už pro­sto­ru moc nemá. Většina jejich scén slou­ží ke sní­že­ní napě­tí, jež doko­na­le zajiš­ťu­je bitva o Helmův žleb. Strach z pří­liš­né roman­ti­ky hoď­te za hla­vu, Arwen se vět­ši­nou obje­vu­je jen v Aragornových vzpo­mín­kách - dob­ře pou­ži­tá retrospek­ti­va.

K původ­ní­mu obsa­ze­ní se při­dá­vá spous­ta nových postav, z nichž asi nej­dů­le­ži­těj­ší roli má král Théoden, skvě­le zahra­ný Bernardem Hillem. Žezlo komi­ka pře­dal Pipin Gimlimu. Jeho vti­py sice nejsou vždy zrov­na vhod­né, ale přes­to se dob­ře poba­ví­te.

Když nic jiné­ho, jsou TTT audi­o­vi­zu­ál­ním skvos­tem. Howard Shore odve­dl skvě­lou prá­ci, s jeho hud­by vám bude běhat mráz po zádech a mož­ná vám i vže­ne slzy do očí. I WETA se uká­za­la v tom nej­lep­ším svět­le. Téměř žijí­cím důka­zem jejich úspě­chu je tvor Glum. Neuvěříte, že by mohl být gene­ro­ván počí­ta­čem. Do kaž­dé scé­ny doko­na­le zapa­dá a jeho mimi­ka je dokonalá.V momen­tě, kdy ho uvi­dí­te, pocho­pí­te, co zasta­vi­lo Bilbovu „ruku.“ Kde by ovšem Glum byl, nebýt Andyho Serkise, jenž mu svým hla­sem a pohy­by vde­chl život. Filmu vévo­dí monu­men­tál­ní bitva o Helmův žleb, kde se hrst­ka sta­teč­ných brá­ní dese­ti tisí­cům skřetů(počítačem gene­ro­va­ných). V oblas­ti efek­tů mají TTT znač­né osca­ro­vé ambi­ce.

Dvě věže se těž­ko dají hod­no­tit jako samo­stat­ný film. Neobstály by. Srovnání s prv­ním dílem je nesmy­sl, pro­to­že se jed­ná pořád o jed­no dílo. Jedno srov­ná­ní si ale neod­pus­tím: TTT jsou mno­hem tem­něj­ší i akč­něj­ší. Hlavní chy­bou „Věží“je odka­zo­vá­ní na roz­ší­ře­nou ver­zi Společenstva, kte­rou spous­ta lidí nevi­dě­la. Tak se sta­ne, že lidé co kni­hu nečet­li se budou podi­vo­vat nad tím, jak je mož­né, že Frodo se Samem nejsou pod elfím pláš­těm vidět ani z pou­hé­ho met­ru, nebo kde vza­li hobi­ti lem­bas (potaž­mo zmi­ňo­va­ný plášť). Přesto TTT zůstá­va­jí výbor­ným fil­mem, kte­rý se ve všech ohle­dech vyrov­ná své­mu před­chůd­ci a v někte­rých jej mož­ná i před­čí. Skvěle odve­de­ná prá­ce.