Pár mafiánských fláků.

Nevím co to se mnou posled­ní dobou je, ale s údi­vem zjiš­ťu­ji, že se ze mě stá­vá fan­da gan­gs­ter­ských fil­mů. Za uply­nu­lé dva měsí­ce jsem totiž viděl více fil­mů s mafi­án­skou téma­ti­kou, než za celý život. A přes­to, že jsou vesměs star­ší­ho data, bych se s vámi chtěl podě­lit o mé dojmy z někte­rých z nich. Začněme od nej­star­ší­ho a nej­drs­něj­ší­ho.

---

Scarface (Zjizvená tvář)

V roce 1983 se dostal do kin jeden z nej­bru­tál­něj­ších fil­mů, kte­ré jsem kdy viděl. Scénář napsal Oliver Stone, režie se ujal Brian De Palma a hlav­ní role se zhos­til Al Pacino, jehož Tony Montana mě bude stra­šit mož­ná ješ­tě v důcho­du. Příběh není nikterak slo­ži­tý, ale hut­ný je až až. Tony Montana při­jíž­dí jako tisí­ce ostat­ních uprch­lí­ků z Kuby. Odseděl si tam pár let v base a je tvrd­ší než žulo­vý kvá­dr. Se svým par­ťá­kem Mannym při­jíž­dí dobýt Ameriku, pod­le něj zemi neo­me­ze­ných mož­nos­tí. Po pár služ­bách pro jed­nu men­ší mafi­án­skou rybu se dostá­vá díky své bul­do­čí pova­ze až k vel­ké­mu bos­so­vi a když u něj při­čich­ne k vel­kým kšef­tům a ješ­tě vět­ším penězům, je jas­né, že jeho šéf se na své žid­li už moc dlou­ho hřát nebu­de. Scarface není film pro divá­ky se slab­ší­mi žalud­ky a i já jsem měl co dělat abych vydr­žel až do kon­ce. Scéna kdy rozře­žou moto­ro­vou pilou Tonyho kum­pá­na je pro mě jed­na z nej­drs­něj­ších, kte­ré jsem kdy viděl. To ale nemě­ní nic na tom, že je to film s obrov­ským spá­dem a bez­kon­ku­renč­ním výko­nem Al Pacina. Jeho Tony Montana se vám bude hnu­sit jako týden nepra­né ponož­ky a bude­te dost mož­ná i pro­klí­nat Briana De Palmu za to, že mu vde­chl s Oliverem Stonem život a stvo­ři­li tak jed­nu z nej­vět­ších zrůd fil­mo­vé­ho plát­na. Jednoznačně dopo­ru­ču­ji ke shléd­nu­tí všem, kte­ří mají rádi fil­my Briana De Palmy, Al Pacina a mají sil­ný žalu­dek.

The Untouchables ( Nedotknutelní)

Další gan­gs­ter­ka Briana De Palmy, ten­to­krát z roku 1987 a pod­stat­ně méně krva­vá. Jde o pří­běh Eliota Nesse, spe­ci­ál­ní­ho agen­ta minis­ter­stva finan­cí, kte­rý je pově­řen úko­lem vel­mi nesnad­ným. Píší se dva­cá­tá léta minu­lé­ho sto­le­tí, v USA je vyhlá­še­na pro­hi­bi­ce a Chicagu vlád­ne psy­cho­pa­tic­ký, despo­tic­ký mafi­án jmé­nem Al Capone. Ness je jme­no­ván veli­te­lem spe­ci­ál­ní­ho poli­cej­ní­ho útva­ru, kte­rý má bojo­vat pro­ti paše­rá­kům. Je mla­dý a nezku­še­ný, pros­tě doko­na­le vyho­vu­jí­cí všem zko­rum­po­va­ným poli­ti­kům a veřej­ným čini­te­lům v Chicagu. Ti ale brzy zjis­tí, že se pře­po­čí­ta­li a Eliot Ness jim všem brzy uká­že, zač je toho loket. Jak vidí­te, jde o pří­běh vyprá­vě­ný ze zce­la jiné­ho úhlu pohle­du, než byl ve Zjizvené tvá­ři. Kevin Costner jako spe­ci­ál­ní agent minis­ter­stva finan­cí, Sean Connery, Andy Garcia, Ch. Martin Smith jako jeho „nedo­tknu­tel­ní“ spo­lu­pra­cov­ní­ci a nako­nec Al Capone Robert De Niro. To je pros­tě obsa­ze­ní jako hrom. Navíc De Palma doká­zal tyto skvě­lé her­ce při­mět k tomu, aby vytvo­ři­li homo­gen­ní celek a nikdo výraz­ně nevy­ční­val. Každý tam má svůj part a pro něj odve­dl maxi­mum. Kevin Costner je oprav­du naiv­ní zele­náč, mění­cí se pod vede­ním staré­ho ostří­le­né­ho poli­caj­ta Seana Conneryho, stej­ně jako Andy Garcia, mla­dý, naděj­ný elit­ní poli­cej­ní stře­lec s ital­skou krví kolu­jí­cí v jeho žilách. Al Capone mohl být ve sku­teč­nos­ti oprav­du jen o málo vět­ší par­chant, než jak ho podal Robert De Niro a Martin Smith může být také smě­le pro­to­ty­pem všech úřed­ní­ků. Film je skvě­lý i po tech­nic­ké strán­ce, ať se zamě­ří­te na kame­ru, střih, zvuk, hud­bu, výpra­vu, kos­týmy, pros­tě vše je tako­vé, jaké má být, jed­ním slo­vem pará­da. Samostatnou zmín­ku by si zaslou­žil i scé­nář, kte­rý čer­pá z auto­bi­o­gra­fic­ké kni­hy prá­vě Eliota Nesse a je v prav­dě výteč­ný. Takže jest­li se chce­te dozvě­dět jak se dostal za mří­že jeden z nej­vět­ších mafi­á­nů his­to­rie, máte v tom­to fil­mu skvě­lou šan­ci to zjis­tit.

Casino (1995)

O Mafiánech Martina Scorseseho byla na našich strán­kách již řeč, tak­že od těch se pře­su­ne­me rov­nou ke Kasinu, fil­mu od stej­né­ho reži­sé­ra. Pět let dělí od sebe tyhle dva fil­my, ale spo­ju­je je téměř totož­ný rea­li­zač­ní tým i výběr her­ců. Kromě Raye Liotty se tu setká­me sko­ro se vše­mi sta­rý­mi zná­mý­mi z Mafiánů. Prim hra­jí Robert De Niro a Joe Pesci, v pod­sta­tě v rolích stej­ných šílen­ců jako v před­cho­zím fil­mu, ale­spoň co se jejich psy­chi­ky týče. Stejný je scé­náris­ta, reži­sér a pro­du­cent, to už dává lec­cos tušit. Trochu mi při­šlo jako by v tom­to fil­mu Scorsese vykra­dl sám sebe, ale je to jen můj názor. Kasino je i přes svou zdr­cu­jí­cí dél­ku téměř tří hodin vel­mi zají­ma­vá podí­va­ná, nudit se bude­te jen malič­ko a v malých dáv­kách. Stojí za to jej vidět a vydr­žet, tře­ba si potom roz­mys­lí­te nastou­pit zamýš­le­nou dráhu maji­te­le kasi­na, až uvi­dí­te co všech­no musel Robert De Niro zkous­nout. Nebudu ale zastí­rat, že mě tenhle film při­šel jako o něco málo slab­ší Mafiáni a hlav­ně, je to pře­ci­jen tro­chu del­ší, než je únos­né.

Fargo (1995)

O rok poz­dě­ji při­chá­ze­jí brat­ři Coenové se svou naklá­dač­kou pod­le sku­teč­ných udá­los­tí. Po Millerově kři­žo­vat­ce ote­ví­ra­jí tito dva fil­mo­vý nad­šen­ci zno­vu gan­gs­ter­ské téma. Prodavač auto­mo­bi­lů Jerry Lundegaard (William H. Macy) má vel­ké potí­že s peně­zi. Má však také man­žel­ku a vel­mi zazo­ba­né­ho tchá­na. Dostane nápad jak vcel­ku zadar­mo při­jít k pořád­né­mu balí­ku. Zaplatí dvě­ma mafi­á­nům, aby unes­li jeho ženu a on vytřís­ká ze své­ho tchá­na na její výkup­né pěk­ných pár dola­rů. Vše se ale vymy­ká z rukou. Únosci by byli cel­kem legrač­ní dvo­ji­ce, kdy­by jeden z nich nebyl psy­chic­ky labil­ní a dru­hý úpl­ný magor. Když totiž jedou s již une­se­nou panič­kou na smlu­ve­né mís­to, zasta­ví je neú­plat­ný pol­da a máme tu prv­ní mrt­vo­lu. Další dvě jedou náho­dou kolem a najed­nou se z cel­kem poklid­né akce stá­vá masa­kr, kte­rý dosta­ne na sta­rost mla­dá a těhot­ná poli­cist­ka Marge Gunderson (Frances McDormand).

Steve Buscemi a Peter Stormare se na svých rolích nájem­ných únosců oprav­du vyřá­di­li. Stejně jako W. Macy v roli pokry­tec­ké­ho a zba­bě­lé­ho Jerryho Lundegaarda. Bratři Coenové si dali zále­žet na vykres­le­ní cel­ko­vě vel­mi pochmur­né atmo­sfé­ry fil­mu. Povedený, drs­ný a spí­še psy­cho­lo­gic­ky ladě­ný sní­mek po kte­rém vám nebu­de do sko­ku a s nedů­vě­rou se bude­te blí­žit ke kaž­dé sněž­né fré­ze.

Road to Perdition (2002)

A nako­nec nej­no­věj­ší hit Sama Mendese, film o kte­rém se v minu­lém roce hod­ně dis­ku­to­va­lo. Jedněmi zatra­co­va­ný, dru­hý­mi vyná­še­ný do nebes, v kaž­dém pří­pa­dě však dob­ře řeme­sl­ně zvlád­nu­tý. Tom Hanks, Paul Newman, Jude Law, reži­sér Americké krá­sy a gan­gs­ter­ský komiks, pod­le kte­ré­ho byl film nato­čen. Když nic jiné­ho, tak ale­spoň více než zají­ma­vá kom­bi­na­ce.

Michael Sullivan (Hanks) je oblí­ben­cem Johna Rooneyho (Newman), míst­ní­ho kmo­t­ra. Rooney juni­or to ale těž­ce nese a je při­pra­ven udě­lat vše pro to, aby ho otec a celá „rodi­na“ vní­ma­la jako jas­né­ho nástup­ce. Dobrou zámin­ku mu k tomu poskyt­ne Sullivanův star­ší syn, kte­rý se scho­vá v otco­vě autě, když jede Rooney jr. a Michael na noč­ní akci. Uvidí pra­vou tvář prá­ce své­ho otce a při úpr­ku je jím dosti­žen. V tu chví­li si začne bos­sův syn mnout ruce. Konečně má zámin­ku pro vyčiš­tě­ní své ces­ty za nástup­nic­tvím. I tady se ale pro­je­ví jeho neschop­nost a zabi­je pou­ze Sullivanovu man­žel­ku a jeho dru­hé­ho syna. Michael se po prá­vu naštve, stá­vá se vydě­děn­cem a nastu­pu­je se svým synem ces­tu pomsty, kte­rá bude pro jis­té lidi tra­gic­ká. Na paty se mu ale lepí pro­fe­si­o­nál­ní zabi­ják a chlad­no­krev­ný psy­cho­pat Maguire (Law).

Sam Mendes si na prá­ci k tomuhle fil­mu vybral téměř stej­ný tým jako k Americké krá­se. Není divu, vítěz­ná sesta­va se nemě­ní. Mnoho lidí pře­kva­pil výběr námě­tu, včet­ně mě. Abych řekl prav­du, nějak výraz­ně jsem z Road to Perdition nad­še­ný nebyl. Jde sice o výbor­ně tech­nic­ky nato­če­ný film, s nád­her­ný­mi kuli­sa­mi, exte­ri­é­ry, hud­bou, kame­rou, stři­hem a výbor­ný­mi herec­ký­mi výko­ny, přes­to mi v něm ale cosi chy­bě­lo. Možná byl na mě až pří­liš chlad­ný, nevím, pros­tě mě nevtá­hl do děje. Někteří moji zná­mí ho pasu­jí na nej­lep­ší mafi­án­ský film hned po Kmotrovi, já ne. V kaž­dém pří­pa­dě sto­jí za to jít na něj do kina, je to vel­mi nad­stan­dart­ní a pove­de­ný film.

Tak a moje exkur­ze po vybra­ných gan­gs­ter­kách je u kon­ce. Snad se vám líbi­la a v něčem jste se mnou i sou­hla­si­li. Přeji pěk­ný den beze stra­chu z nájem­ných vra­hů a s pěk­ným fil­mem před spa­ním.

---