Příběhy obyčejného šílenství

Nevím, jak vy, ale já jsem se už straš­ně dlou­ho nemohl nové­ho Zelenkova díla dočkat. A co tepr­ve, když jsem se před časem dozvě­děl, že do hlav­ní role obsa­dil Ivana Trojana. I přes toto vyso­ké oče­ká­vá­ní jsem neod­chá­zel z kina zkla­mán, ale nao­pak nad­šen.

Příběhy oby­čej­né­ho šílen­ství jsou vlast­ně roman­tic­kou kome­dií po zelen­kov­sku s úchyl­ný­mi cha­rak­te­ry, vyni­ka­jí­cí­mi her­ci a vůbec bri­lant­ním scé­ná­řem, ve kte­rém vše nazna­če­né bude poz­dě­ji pou­ži­to. Teda kro­mě ustři­že­ných vla­sů.

A vla­sy to všech­no začí­ná. Petr (Ivan Trojan), kte­ré­mu před půl rokem utek­la pří­tel­ky­ně Jana (Zuzana Šulajová), si vez­me k srd­ci radu kole­gy, že pro to, aby se k němu pří­tel­ky­ně vrá­ti­la, jí má ustřih­nout vla­sy a sva­řit je s … (nebu­du pro­zra­zo­vat). Vypraví se pro­to do domu, kde nyní žije se svým sou­čas­ným pří­te­lem, ale má smůlu: u nich pro­bí­há par­ty. Po něko­li­ka drin­cích se samo­zřej­mě všech­no zvrt­ne a Petr se domů vrá­tí s vla­sy jiné žen­ské namís­to těch správ­ných Janiných. Na tu ale vaře­ní zjev­ně fun­gu­je, pro­to­že nabíd­ka dopro­vo­du na ver­ni­sáž coby revan­še za psy­chic­kou újmu způ­so­be­nou ztrá­tou vla­sů na sebe nedá­vá dlou­ho čekat.

No a tak nějak se to pro Petra roz­bí­há. Neobvyklé situ­a­ce se kupí nejen kolem něho, ale také kolem jeho rodi­ny. Otec pozo­ru­je bub­li­ny na pivu a pama­tu­je si všech­ny soci­a­lis­tic­ké fil­mo­vé týde­ní­ky, kte­ré v 70. letech namlou­val, mat­ka bafe/hafá na otce a nechá­vá si brát krev, Petrovi sou­se­di se nedo­ká­ží milo­vat bez divá­ků a Petrův šéf se zami­lo­val do figurí­ny a konec­kon­ců Jana taky občas pro­ve­de něco, co si zrov­na nemů­že dát za ráme­ček. Takže je to vtip­né, ale ne jed­no­rá­zo­vě. Něco, a dokon­ce bych řekl něco sil­né­ho, po fil­mu zůstá­vá. A neboj­te se, v roman­tic­kých kome­di­ích pře­ce všech­no dopa­dá dob­ře. Anebo v téhle ne?

Vtipy zde nejsou mož­ná tak hus­té jako v Samotářích, ale dia­lo­gy jsou typic­ky zelen­kov­ské se vším, co k tomu pat­ří, tj. tragi­ko­mic­ké. Některé dia­lo­gy jsou roz­hod­ně neza­po­me­nu­tel­né. Jde napří­klad o pří­chod Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské do Petrova bytu, vyči­ně­ní mat­ky otci po noci strá­ve­né mimo domov nebo tele­fo­nát Petrova otce na nezná­mé čís­lo.

Nepochybuji, že se Příběhy dočka­jí něko­li­ka nomi­na­cí (a nejen nomi­na­cí) na Českého lva. Minimálně to bude za skvě­lé herec­ké výko­ny. V titul­ních rolích to roze­hrá­va­jí roz­to­mi­lý a pře­svěd­či­vý Ivan Trojan a okouz­lu­jí­cí Zuzana Šulajová. Ivan Trojan se sice v názna­cích při­bli­žu­je své posta­vě v Samotářích, ale tady pře­ce­jen půso­bí jako men­ší trou­ba. Ve ved­lej­ších rolích potom exce­lu­jí Nina Divíšková coby Petrova mat­ka a Miroslav Krobot v roli Petrova otce.

Petr Zelenka se udr­žel nad vyso­ko nasta­ve­nou lať­kou s před­cho­zích děl Mňága – Happy end, Konflíkáři, Samotáři a Rok ďáb­la. Komu se líbi­li obo­jí –áři, najde vel­mi sil­né chví­le i v Šílenství. Některými drob­ný­mi úchyl­ka­mi a požit­ky mi film navíc při­po­mí­ná Amélii z Montmartru. Vzkaz pro ty, co si mys­lí, že posta­vy jsou až moc uje­té: začně­te se víc dívat kolem sebe. Každý má svo­je tajem­ství, a to tajem­ství může být mnoh­dy úchyl­kou. Od zítř­ka si začnu všech­no psát.

Motto: To, jak žije­me, je jed­na věc. Většinou se s tím nedá nic dělat. Ale nemě­li bychom ztra­tit kon­takt mezi sebou.

O filmu:

Oficiální strán­ka fil­mu: Příběhy oby­čej­né­ho šílen­ství
Scénář a režie: Petr Zelenka
V hlav­ních rolích: Ivan Trojan, Zuzana Šulajová, Nina Divíšková, Miroslav Krobot, Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Jiří Bábek, Zuzana Bydžovská, Jana Hubinská, Petra Lustigová, Marta Sládečková

Česko 2005, 100 minut