Režie: Bradley Parker Scénář: Oren Peli, Carey Van Dyke, Shane Van Dyke Hudba: Diego Stocco Hrají: Jesse McCartney, Jonathan Sadowski, Olivia Dudley, Devin Kelley, Nathan Phillips, Ingrid Bolsø Berdal, Dimitri Diatchenko
Tvůrce mnohými nenáviděnou sérií Paranormal Activity se vrací s další produkcí stejného ražení. A tak aby si jeho fanoušci zkrátili čekání na čtvrtou aktivitu do slovenských a českých kin přichází Černobylské deníky. I když s těmi českými kiny to nebude tak horké, neboť z oficiálního plánu premiér pro dnešní den tento snímek záhadně zmizel a i když zůstává v nabídce několika kin, jistota jeho uvedení u nás příliš velká není, zejména díky nepříliš velkému úspěchu v zahraničí. Je ale vůbec o co stát?
Parta amerických turistů je na výletě napříč metropolemi Evropy. Před uskutečněním prohlídky dalšího místa na jejich trase, hlavního města Ruska Moskvy, však jeden z nich přijde s nabídkou, která spadá více do sekce extrémního turizmu než do běžného prázdninového výletu. Navštívit městečko Pripjať, město duchů které po sobě zanechala havárie jaderné elektrárny Černobyl ke které došlo 26. dubna 1986. K čtveřici hrdinů se přidává mladý pár a spolu s průvodcem Jurijem se vydávají na cestu. Jejich výlet však začíná jinak než plánovali. Nejsou puštěni do zóny a tak je musí Jurij propašovat jiným vstupem. Výlet ovšem nabere úplně odlišného směru v momentě, kdy se rozhodnou před setměním opustit zónu. Při návratu do jejich vozidla totiž zjistí, že někdo přestříhal dráty od zapalování. Autem se tedy z Pripjatě nedostanou a široko daleko není nikdo, kdo by jim v tuhle chvíli mohl pomoci. A už vůbec ne takhle večer.
Tomuto filmu jsem dal šanci zejména díky mé velké oblibě postapokalyptické tématiky a černobylské oblasti. Je to možná až naivní motivace dávat snímku, který je natáčen mnou nepříliš oblíbenou formou, šanci jen kvůli místu kde se odehrává. A naivní bylo čekat od něj nějakou smysluplnou zábavu s nějakou hloubkou narativu. Snímek Černobylské deníky mě ovšem symbolicky propleskl a nonverbálně mi pokynul abych začal se svojí naivitou něco dělat.
Po shlédnutí jsem totiž měl jednu jedinou potřebu, zvednout se a hlasitě zařvat „Bullshit!“. Když snímek, který se tak hrdě pyšní názvem nejslavnější jaderné katastrofy v názvu, nedokáže vyvolat ani za mák atmosféru ani rozpadlého jaderného města, něco bude asi špatně. Je sice ode mě asi přehnané lpět příliš na detailech a rozdílech mezi skutečným městem a maďarsko srbskými kulisami které využívala produkce (daleko menší ruské kolo, odlišná architektura budov, měřítko velikosti města), nicméně povrchnost s jakou se tvůrci snaží oslovit diváka lacinou náhražkou je až příliš vysoká. Nemluvě o naivitě ze strany tvůrců při budování nějaké atmosféry. Aneb jedeme něco houkne a my se všichni v kině z toho posereme. Sorry, ale od něčeho co si říká horor čekám přeci jen trošku něco víc než jen začátek, bu bu bu ze všech stran a konec. Možná to je ovšem taky moje chyba a myšlenkově nějak hlouběji položené horory se prostě dnes nenosí.
Problém je, že ona debilita není jen v přístupu ale i v samotném příběhu i chování postav. Archetypy dementních Američanů už jsem tak nějak už překousl, nicméně několik ukázkových scén tu působí jako rána pánvičkou přímo do obličeje. Jeden příklad za vše. V určité části filmu jeden z hrdinů je pokousán vlky/psy/zmutovanými veverkami nebo co to je a dotyčná diva mu místo toho aby mu zavázala buď ono zranění nebo zaškrtila nohu nad zraněním aby Americký chlapec nevykrvácel než přijde další bu bu bu, zaváže chlapci nohu na jediném místě, které nemá pokousané. Nejspíše nějaká speciální metoda první pomoci která se k nám ještě nedostala. O příliš podezřelých náhodách protkaných scénářem ani nemluvě.
Co si teda z Černobylských deníků odnést? V podstatě nic. Tvůrce by měli posadit na prdel a poslat na Ukrajinu aby je ty fórky přešly. Deníky totiž dopadly ještě hůře než byla má prvotní očekávání. Tvůrci si tropí z diváků doslova srandu snahou utvořit atmosferickou hororovou koláž s nádechem radiace. To co ovšem dostanete je radiační guláš, který vypadá jakoby ho vařil pejsek s kočičkou.
Paranormal Activity v Černobylu? Ne daleko horší. Nesourodá splácanina, která se snaží zalibit všemi deseti a přitom jí čouhá až příliš sláma z bot. Pokud čekáte alespoň částečně výlet do referované oblasti, čeká vás stejně jako při nadějích na slušný horor proklatě studená sprcha.
20. února 2004 Johnny English Rowan Atkinson to z podivína Mr Beana dotáhl až na agenta číslo 1 celé Británie. Ovšem pouze v parodii na bondovky.
A na konci filmu uvidíte, že to dotáhne dokonce mnohem dál než na […] Posted in Filmové recenze
7. července 2021 Animales Humanos (2021) Mexický Home Invasion o konfliktu dvou sousedských rodin, vyvolaný mezi agresivním psem a malou holčičkou, která je psem napadena a ten je následně docela nehezkým způsobem […] Posted in Krátké recenze
2. října 2014 Zmizelá [80%] Ne nadarmo se Davidu Fincherovi přezdívá Stanley Kubrick současné generace. Stačí se totiž podívat na jeho filmografii a člověk nejen, že nevidí jediný špatný film, většina z jeho filmů […] Posted in Filmové recenze
Student dvouoborového studia Anglická filologie / Filmová věda, dlouholetý fanoušek filmu, hudby a televize. Více o mně na profilu na CSFD.cz : http://www.csfd.cz/uzivatel/135140-sanchezcz/
Nejnovější komentáře