Rivalové - Nejtěžší okamžiky Nikiho Laudy!

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Sledovat živě závo­dy Formule 1 je napí­na­vá podí­va­ná a stej­ně napí­na­vý záži­tek nabí­zí nový film o dvo­ji­ci zná­mých závod­ní­ků Nikiho Laudy a Jamese Hunta. Autorům fil­mu se poda­ři­lo pře­nést nejen pří­pra­vu a ner­vo­zi­tu před závo­dy, ale také nebez­peč­né momen­ty, napí­na­vé chví­le a vel­ké sou­stře­dě­ní spo­je­né s vůlí závod­ní­ků dojet závod s nej­lep­ším umís­tě­ním. Kdo by čekal jen zají­ma­vé zábě­ry ze závo­dů a záku­li­sí s osla­va­mi, ten bude pře­kva­pen, jak se poda­ři­lo skvě­le pře­nést napí­na­vou závod­ní atmo­sfé­ru závo­dů a sou­čas­ně zachy­tit vze­stup dvo­ji­ce výraz­ných auto­mo­bi­lo­vých závod­ní­ků. Oba tou­ží po vítěz­ství a jejich jíz­da je ris­kant­ní. Na závod­ní drá­ze jsou si výraz­ně podob­ní a jejich výko­ny obdi­vu­hod­né. V civil­ním živo­tě jsou odliš­ní, mají jiný pří­stup k hod­no­tám, k pří­pra­vě na závod i k hod­no­ce­ní dosa­že­ných výsled­ků. A prá­vě kon­trast spo­leč­né­ho zájmu o závo­dě­ní a pova­ho­vé odliš­nos­ti obou závod­ní­ků je to, co je výraz­ným obo­ha­ce­ním fil­mo­vé­ho pří­bě­hu.

Jestliže je pro závod­ní­ky hlav­ní tou­hou vyhrát, pak spo­lu s tou­hou se zvy­šu­je i jejich stres a oba­vy, jak závod dopad­ne. „Každý má strach“, říká v jed­né scé­ně svým kole­gům Lauda a zní to jako výmlu­va. Je to však kon­sta­to­vá­ní, kte­ré vyja­dřu­je myš­len­ky všech závod­ní­ků a nijak to nesni­žu­je jejich tou­hu zví­tě­zit. Introvertní Lauda půso­bí jako nud­ný suchar a když něco řek­ne, tak si za tím sto­jí. Stejně jako se při­pra­vu­je peč­li­vě na závo­dy on, tak chce, aby bylo per­fekt­ně při­pra­ve­né i jeho auto. Nic nepo­ne­chá­vá náho­dě. O to víc zasáh­ne jezd­ce i čle­ny závod­ních týmů jeho váž­ná neho­da na závod­ním okru­hu Nürburgring v roce 1976. Lauda se při těž­ké neho­dě popá­lí a násle­du­je boles­ti­vá léč­ba. A teh­dy se uká­že vůle a bojov­nost toho­to závod­ní­ka. Za nece­lé dva měsí­ce se vra­cí na závod­ní dráhu a v závo­dech pokra­ču­je.  V tom­to roce vyhra­je titul Hunt. Podaří se mu tak spl­nit si svůj sen o vel­kém vítěz­ství a pat­řič­ně to osla­ví. A proč ne. I on pod­ři­zu­je všech­no své úsi­lí na závod­ní drá­ze pro zís­ká­ní vítěz­ství. Každý závod ho sto­jí ner­vy a on se s tím po svém vyrov­ná­vá. Oba závod­ní­ci jsou na prv­ní pohled zce­la odliš­ní. Přesto mají spo­leč­nou vášeň pro rych­lá auta a na tis­ko­vé kon­fe­ren­ci může­me sle­do­vat jejich smy­sl pro humor i vzá­jem­nou úctu.  A pře­de­vším mají oba sil­nou vůli vítě­zit! Jejich riva­li­ta se sice pro­je­vu­je na závod­ní drá­ze, ale oba mají také svůj osob­ní život, kte­rý se sna­ží pro­ží­vat šťast­ně a tady se o riva­li­tě nedá mlu­vit.

Autorem scé­ná­ře je brit­ský dra­ma­tik a scé­náris­ta Peter Morgan, jehož dva fil­mo­vé scé­ná­ře už byly nomi­no­vá­ny na Oskara (Královna, Duel Frost/Nixon). Zkušenosti s psa­ním scé­ná­řů pro film i tele­vi­zi se neza­přou. Příběh zachy­cu­je začát­ky závod­ní kari­é­ry Hunta i jeho sou­pe­ře Laudy. Následují spo­leč­né závo­dy až k tra­gic­ké havá­rii Laudy a jeho boles­ti­vé­mu uzdra­vo­vá­ní. Pozornost všech je nasmě­ro­vá­na na něj a na jeho sil­nou vůli opět závo­dit. Získává respekt u ostat­ních jezd­ců i čle­nů závod­ních týmů a film kon­čí auten­tic­kým zábě­rem roz­ho­vo­ru obou jezd­ců a vzpo­mín­kou Laudy na své­ho závod­ní­ho kole­gu. Scénář nijak nena­dr­žu­je ani jed­no­mu ze závod­ní­ků a také nijak neglo­ri­fi­ku­je samot­né závo­dy Formule 1.  Jsou to závo­dy, kte­ré mají tvr­dá pra­vi­dla, jsou nebez­peč­né a je na závod­ní­cích, zda budou tako­vé závo­dy jez­dit, ať z důvo­dů finanč­ních nebo z potře­by závo­dit a doka­zo­vat oko­lí své schop­nos­ti. Závodění si také vybí­rá svou daň v osob­ním živo­tě jezd­ců i jejich part­ne­rek.

Režisérem fil­mu je Ron Howard, kte­rý má za sebou řadu divác­ky úspěš­ných kri­ti­ky oce­ně­ných fil­mů (Zámotek, Apollo 13, Čistá duše). Právě posled­ně jme­no­va­ný film při­ne­sl na fil­mo­vé plát­no pří­běh výraz­né osob­nos­ti a poda­ři­lo se při­blí­žit kom­pli­ko­va­ný život geni­ál­ní­ho člo­vě­ka. Myslím, že Howardovi vyho­vu­je zob­ra­zo­vat a pře­ná­šet na fil­mo­vé plát­no osu­dy lidí, kte­ří něco doká­za­li a sami se muse­li potý­kat s život­ní­mi pro­blémy. Možná pro­to ho zau­ja­la pro­fes­ní drá­ha i osu­dy Laudy, kte­rý by mohl být hrdi­nou fil­mu samo­stat­ně. Howardův scé­nář však zachy­cu­je atmo­sfé­rů kolem závo­dů i dal­ší zají­ma­vou posta­vu závod­ní­ka Hunta. Ten není jen sou­peř, ale je to osob­nost kom­pli­ko­va­ná, se svý­mi pro­blémy a radost­mi. Maličko litu­ji, že se nepo­da­ři­lo do pří­bě­hu víc roz­pra­co­vat dal­ší posta­vy z týmů obou závod­ní­ků. Oni sice ve fil­mu vystu­pu­jí, ale nějak v tom mumra­ji kolem závo­dů zani­ka­jí a hlav­ní posta­vy je pros­tě pře­vál­cu­jí.

Do role Nikiho Laudy obsa­dil reži­sér němec­ké­ho her­ce špa­něl­ské­ho půvo­du Daniela Brühla, kte­rý je zná­mý z fil­mů Goodbye, Lenin! (2003) nebo Hanebný pan­char­ti (2009) a k posta­vě při­stou­pil veli­ce peč­li­vě. Nejen mas­ké­ři, ale pře­de­vším jeho ukáz­ně­ný pro­jev a sna­ha o vysti­že­ní posta­vy v jejím cel­ku je výbor­ná. Pochopitelně ceko­vý dojem dotvá­ří per­fekt­ní něm­či­na i ang­lič­ti­na. Australan Chris Hemsworth (Thor) hra­je bouř­li­vá­ka Jamese Hunta. Blonďatá hří­va vla­sů a neo­do­la­tel­ný úsměv her­ci pomoh­ly vytvo­řit dojem neo­do­la­tel­né­ho požit­ká­ře, ale on dodal své posta­vě také cit­li­vost a civil­nost pro­je­vu.

Film má skvě­lé zábě­ry ze závo­dů a na cel­ko­vém kva­lit­ním pro­ve­de­ní fil­mu má vel­ký podíl kame­ra­man Anthony Dod Mantle (Milionář z cha­tr­če). Co se týká zvu­ku, čeká na divá­ky pocho­pi­tel­ně řev moto­rů, ale je to jen pro dokres­le­ní atmo­sfé­ry. Celkově film nepů­so­bí hluč­ně a zau­ja­la mě hud­ba Hanse Zimmermana (Piráti z Karibiku, Osamělý jez­dec) pod závě­reč­ný­mi titul­ky, kde ryt­mus při­po­mí­nal zvuk dob­ře seří­ze­né­ho moto­ru sil­né­ho auto­mo­bi­lu.

Film Rivalové je vidi­tel­ně kva­lit­ně při­pra­ve­ný a peč­li­vě nato­če­ný hra­ný pří­běh, kte­rý vychá­zí z reál­ných osu­dů, ale nechá­vá divá­ko­vi dosta­tek pro­sto­ru pro vlast­ní názor.