Rozhovor s vycházející hvězdou literárního nebe, charismatickou začínající spisovatelkou Janou Šintákovou Michalicovou

IMG 1561 knihy v2

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Přibližně před měsí­cem jsem měla mož­nost blí­že se sezná­mit s kni­hou „Mezi dob­rem a zlem“ od naděj­né autor­ky, a nebo­jím se říci i „vychá­ze­jí­cí hvězdy lite­rár­ní­ho nebe“, Jany Šintákové Michalicové.

Tato vel­mi inspi­ra­tiv­ní kni­ha, plná nejen zají­ma­vých výro­ků slav­ných osob­nos­tí, ale i autor­či­ných myš­le­nek a posto­jů, mě donu­ti­la více pře­mýš­let o svém kaž­do­den­ním živo­tě, a hle­dat vždy onu střed­ní ces­tu mezi pomy­sl­ným dob­rem a zlem.

Ostatně tato kni­ha „MEZI DOBREM A ZLEM“ je jed­nou z těch mála knih, jež sice může­te pře­číst za jeden pou­hý den, ale roz­hod­ně z ní čer­pá­te po celý život. Není pro­to divu, že jsem byla vel­mi zvě­da­vá na tu ženu s vel­kým Ž, kte­rá sto­jí na poza­dí této úžas­né kni­hy....

Dovolte mi, abych se před­sta­vi­la. Jmenuji se Jana Šintáková Michalicová. Jsem man­žel­ka své­ho muže Pavla a máma své­ho jedi­né­ho syna Honzíka. Co se týče vzdě­lá­ní, vystu­do­va­la jsem soft­wa­ro­vé inže­nýr­ství a pra­co­va­la jsem zhru­ba deset let jako pro­gra­má­tor­ka a tes­ter­ka soft­wa­ru v mezi­ná­rod­ní fir­mě. Ovšem pro­stře­dí ost­rých lok­tů neby­lo pří­liš pro mne. Necítila jsem se v tako­vém zaměst­ná­ní dob­ře, a to mi dáva­lo oko­lí dost naje­vo.

Také jsem měla pro­blém sklou­bit pra­cov­ní a osob­ní život, a pro­to jsem se roz­hod­la zůstat doma v domác­nos­ti a věno­vat se své rodi­ně. Nyní jsem za ten­to pře­lo­mo­vý bod vel­mi vděč­ná. Samozřejmě, že jsem se nevě­no­va­la pou­ze úkli­du, vaře­ní a pra­ní. Protože jsem od naro­ze­ní alter­na­tiv­ně zalo­že­na, oslo­vil mne osob­nost­ní sebe­roz­voj, dal­ší sebe­vzdě­lá­vá­ní a záhy i psa­ní vlast­ních knih.

Zajímám se o psy­cho­lo­gii, zejmé­na o hlu­bin­nou psy­cho­lo­gii Carla Gustava Junga, o respek­tu­jí­cí rodi­čov­ství a o roz­voj vlast­ních komu­ni­kač­ních doved­nos­tí. Ráda čtu kni­hy. K mému živo­tu pat­ří i hud­ba, ráda vařím a milu­ji ces­to­vá­ní a pozná­vá­ní cizích kra­jů.

V loň­ském roce Vám vyšla kni­ha v elek­tro­nic­ké podo­bě s pří­znač­ným názvem „MEZI DOBREM A ZLEM“.  Pokud se nemý­lím, jed­ná se o vaši prv­ní kni­hu. Jak bys­te svo­ji kni­hu před­sta­vi­la svým čte­ná­řům a jak sama tuto kni­hu hod­no­tí­te a vní­má­te?

Moji prvo­ti­nu vní­mám jako hlou­ba­vé zamyš­le­ní nad dvě­ma prin­ci­py dob­ra a zla, kte­ré se mani­fes­tu­jí nejen ve vesmí­ru, ale i v živo­tě člo­vě­ka. V kni­ze se zamýš­lím neje­nom nad otáz­kou, co je to dob­ro a co je to zlo, ale rov­něž hle­dám ‚zla­tou střed­ní‘ ces­tu, kterak se vyma­nit z osidel dua­li­ty a zda je to vůbec kdy mož­né.

Zkrátka hle­dám způ­sob, jak lze mini­ma­li­zo­vat zlo a zda se to může hle­da­jí­cí­mu člo­vě­ku poda­řit. Pro mne je to asi má nej­dů­le­ži­těj­ší kni­ha mého živo­ta. Jednak pro­to, že si mys­lím, že jsem se pro tuto kni­hu naro­di­la a napsat ji bylo mým poslá­ním. Druhak pro­to, že jsem celý život hle­da­la v pod­sta­tě tyto infor­ma­ce, kte­ré sama v kni­ze podá­vám. A tak to vět­ši­nou bývá, že člo­věk ve sku­teč­nos­ti píše o sobě a pro sebe.

Co vás při­mě­lo napsat zrov­na kni­hu s filo­zo­fic­kou téma­ti­kou? Pokud se nemý­lím, tak jste vět­ši­nu těch­to myš­le­nek nosi­la v hla­vě nebo jen tak na papí­ře i něko­lik let, než jste je nako­nec pře­ved­la do této kniž­ní podo­by. Moc by mě ale zají­ma­lo, jaký byl onen prvot­ní impuls „ano, prá­vě teď je ten vhod­ný (správ­ný) oka­mžik, abych už koneč­ně napsa­la kni­hu. Jak dlou­ho vám pak trva­lo, než jste ji dopsa­la a násled­ně posla­la k vyda­va­te­li?

Napsat tuto kni­hu mne inspi­ro­val život sám. Konkrétně je to stří­dá­ní štěs­tí a neštěs­tí, zaží­vá­ní roz­lič­né­ho zla a dob­ra, a zejmé­na tou­ha vyma­nit se z toho­to otroc­tví a osvo­bo­dit se. Lze říci, že je to gnos­tic­ké pozo­ro­vá­ní ply­nu­tí živo­ta. Můj vztah k filo­zo­fii je zřej­mě také dán tím, že jsem hlou­ba­vá a pře­mýš­li­vá od naro­ze­ní. Samozřejmě, mno­ho základ­ních myš­le­nek jsem nosi­la v hla­vě již mno­ho let, jinak tomu být ani nemů­že.

Člověk vět­ši­nou jen tak nesed­ne a nena­pí­še kni­hu, k tomu vede del­ší ces­ta. A jed­no­ho dne při­šel nápad, že své­mu syno­vi Honzíkovi chci po sobě něco zane­chat, aby měl neje­nom na svou mámu památ­ku, ale také i něja­kou tu radu do živo­ta. Původně jsem plá­no­va­la, že sepsa­nou kni­hu nechám vytisk­nout a svá­zat a daru­ji mu ji, ale poté mne napadlo, že bych se moh­la poku­sit ji i vydat, aby oslo­vi­la šir­ší okruh lidí, nejen mého syna.

Konečným impul­sem pro sepsá­ní kni­hy byla vize, jak kni­hu uspo­řá­dám do kapi­tol, o čem budou jed­not­li­vé kapi­to­ly pojed­ná­vat a jaký­mi citá­ty kni­hu obo­ha­tím. Psaní samot­né­ho jádra mi zabra­lo asi týden. Opatřování díla citá­ty a obráz­ky mi zabra­ly dal­ší měsí­ce. Časově nároč­né bylo zejmé­na pře­číst desít­ky knih, kte­ré uvá­dím ve zdro­jích. Zajímavé bylo pro mne zjiš­tě­ní, že jsem si sama svým vlast­ním pře­mýš­le­ním při­šla na totéž, jako vel­cí mys­li­te­lé, napří­klad Buddha nebo Jung.

Na kni­ze jsem pra­co­va­la asi půl roku, ale tak krát­ce jen pro­to, že vět­ši­nu myš­le­nek jsem už dáv­no měla roky ve své hla­vě nebo pozna­me­ná­ny někde na papí­ře.

V kni­ze jsem zahléd­la zmín­ku o meto­dě zva­né „Journalig“, nebo-li psa­ní si dení­ku, jež je pro­sto­rem pro zachy­ce­ní kaž­do­den­ních myš­le­nek a poci­tů. Vybízí se tedy otáz­ka, zda si i Vy podob­ný deník vede­te nebo jste si jej ale­spoň psa­la v dospí­vá­ní, pří­pad­ně zda vás v něm uve­de­né myš­len­ky inspi­ru­jí i pro dal­ší psa­ní.

Deníky jsem si peč­li­vě ved­la v obdo­bí mého dospí­vá­ní, kdy jsem sou­čas­ně cho­di­la do skaut­ské­ho oddí­lu, kde si deník vedl téměř kaž­dý člen.

V sou­čas­né době si již podob­ný deník nepíšu, ale zato si zapi­su­ju své myš­len­ky tře­ba rov­nou do kni­hy, do pozná­mek, do počí­ta­če nebo význam­né udá­los­ti zazna­me­ná­vám ve foto­al­bu nebo fotok­ni­ze. Vím, že psa­ní dení­ku kro­mě zazna­me­ná­vá­ní život­ních udá­los­tí má i tera­pe­u­tic­ký roz­měr.

Úplně stej­ný efekt má i psa­ní kni­hy a její vydá­ní, kdy autor své dílo ode­vzdá šir­ší­mu okru­hu čte­ná­řů. Dalším roz­mě­rem jour­na­lin­gu je zapi­so­vá­ní nega­tiv­ních věcí na papír, kte­rý je násled­ně zni­čen nebo spá­len a v koneč­ném důsled­ku toto při­ná­ší úle­vu.

Na začát­ku Vaší kni­hy urči­tě kaž­dé­ho zaujme milé podě­ko­vá­ní, ve kte­rém děku­je­te své­mu muži za pomoc, pod­po­ru a pro­stor při psa­ní, a samo­zřej­mě také své­mu syno­vi Honzíkovi za trpě­li­vost. Čtenáře by urči­tě zají­ma­lo, jak tako­vý pro­ces psa­ní u vás pro­bí­há. Je něco, bez čeho si samot­né psa­ní nedo­ká­že­te vůbec před­sta­vit, nebo máte něja­ké drob­né ritu­á­ly, bez kte­rých se neo­be­jde­te? A jak čas­to a pra­vi­del­ně píše­te? Máte pře­dem naplá­no­vá­no, co musí­te v urči­tý den napsat a stih­nout?

To je zají­ma­vá otáz­ka. Někdy píšu ve spě­chu, pro­to­že chci rych­le vyjá­d­řit myš­len­ku, kte­rá mne napadla. Jindy si udě­lám hezkou atmo­sfé­ru za pomo­ci von­né tyčin­ky a hrníč­ku čaje a poma­lu pro­chá­zím kni­hu a hle­dám sla­bá mís­ta.

Také se mi mno­ho­krát sta­lo, že upro­střed ces­ty odně­kud někam, napří­klad na dovo­le­né, potře­bu­ji zave­let stop a sed­nout si na lavič­ku a zapi­so­vat si do pozná­mek myš­len­ky, kte­ré mne prá­vě v tu chví­li napadly. Takže pro­ces psa­ní je u mne oprav­du hod­ně kre­a­tiv­ní a roz­ma­ni­tý.

Rozhodně se však své myš­len­ky sna­žím zachy­tit v tom oka­mži­ku, kdy při­jdou, neboť pokud bych čeka­la, až se dosta­nu k počí­ta­či, byly by zřej­mě již všech­ny pryč.

V kni­ze „Mezi dob­rem a zlem“ je spous­ta citá­tů a výro­ků slav­ných filo­zo­fů, prav­dě­po­dob­ně i hod­ně čte­te a pro­hlu­bu­je­te si své zna­los­ti…  Prozradíte nám, kte­rý z filo­zo­fů je vám srd­ci nej­bliž­ší? Máte něja­ký oblí­be­ný výrok nebo mot­to, jímž se v živo­tě řídí­te? Máte něja­ké­ho oblí­be­né­ho auto­ra, ke kte­ré­mu se ráda vra­cí­te nebo vám je inspi­ra­cí a vzo­rem?

Tak urči­tě mému srd­ci je nej­bliž­ší Carl Gustav Jung. Lze říci, že se pova­žu­ji za jun­gi­án­ku. Citátů prá­vě od Junga je v kni­ze Mezi dob­rem a zlem jis­tě nej­ví­ce. Také je v úvo­du prv­ní kapi­to­ly uve­de­no celé jeho dílo s názvem Septem Sermones ad Mortuos.

Myšlenka, kte­rá se mi od Junga nej­ví­ce líbí, je ta, že se člo­věk nemá v živo­tě sna­žit být doko­na­lý, ale nao­pak být úpl­ný, to zna­me­ná i se svý­mi špat­ný­mi strán­ka­mi, kte­ré se má poku­sit inte­gro­vat. Jungovo dílo jsem ješ­tě nepře­čet­la kom­plet­ně, tak­že mám stá­le co dohá­nět!

Uvedu jeden můj oblí­be­ný citát, kte­rý sice není při­pi­so­ván Jungovi, ale vypo­ví­dá o něm:

„Jung kdy­si řekl, že žád­ný zdra­vý vzrost­lý strom se nemů­že neznat ke svým tem­ným koře­nům v oby­čej­né zemi, pro­to­že kdy­by tak činil, zahy­nul by. Kořenový sys­tém ducha je zahr­nut do instink­tů psy­cho­fy­zi­o­lo­gic­ké­ho orga­nis­mu lid­stva. Když tyto koře­ny pře­se­ká­me, strom naše­ho bytí se sva­lí a pře­krás­né kvě­ty našich ide­á­lů a nád­her­ně ope­ře­ní nebeští ptá­ci arche­ty­pál­ní psýché vez­mou za své.“                     (G. Jung o Gnóze, Stephan A. Hoeller)

Každého spi­so­va­te­le se ptám, zda má něja­ký svůj zaru­če­ný recept nebo tip pro začí­na­jí­cí auto­ry, jak dosáh­nout své­ho vysně­né­ho snu. Zeptám se tedy i vás, bylo by něco, co bys­te jim pora­di­la nebo čeho by se měli pří­pad­ně na této ces­tě vyva­ro­vat?

To je veli­ce těž­ká otáz­ka. Podle mého názo­ru je téměř nemož­né sed­nout si a říct si, teď napíšu kni­hu. Buďto to při­jde ane­bo ne. Tedy zále­ží na múze, inspi­ra­ci a nápa­du. Mě vyšla prv­ní kni­ha, tedy ješ­tě před rokem neby­lo v mém pří­pa­dě nic jis­té­ho. Necítím se kom­pe­tent­ní udí­let něko­mu rady, jak začít. Dá se říci, že já sama tepr­ve začí­nám. Podle mě, ono si to člo­vě­ka najde, pokud to má tak být.

V živo­tě se ode­hrá­va­jí neu­stá­lé změ­ny, vše se mění a vyví­jí. Změnilo se něco po vydá­ní kni­hy ve Vašem osob­ním a pro­fes­ním živo­tě? Opustila jste „něco staré­ho“, aby moh­lo při­jít něco nové­ho, napří­klad nové výzvy, pro­jek­ty nebo pří­le­ži­tos­ti?

Ano. Mám pocit, že se pro mne vydá­ním kni­hy ote­vře­ly nové obzo­ry. Především mám obrov­skou radost, že jsem své­mu syno­vi a tedy i svým dal­ším potom­kům něco po sobě zane­cha­la.

Nabízí se mi dal­ší mož­nos­ti, napří­klad se chci poku­sit můj e-book Mezi dob­rem a zlem vydat i v tiš­tě­né podo­bě. Také se mi nabíd­la mož­nost usku­teč­nit něko­lik roz­ho­vo­rů. Mám pocit, že mohu roz­kvést a roz­ví­jet svou kre­a­ti­vi­tu. Mimo to se těším, až vydám dal­ší kni­hy, kte­ré mám v plá­nu. S vydá­ním kni­hy jsem nara­zi­la na mož­nost spo­lu­prá­ce s betačte­ná­ři i recen­zen­ty, o čem jsem před­tím nemě­la ani tuše­ní.

Při vydá­vá­ní dru­hé kni­hy již více hle­dím na for­mát písma i cel­ko­vou úpra­vu kni­hy, což jsem u své prv­ní kni­hy až tak neře­ši­la. Baví mne vlast­ní pro­pa­ga­ce mého díla, napří­klad na soci­ál­ních sítích. Mám radost, když se lidé zají­ma­jí. Pokud si při­vy­dě­lám něja­kou koru­nu, nebu­du se zlo­bit, ale co si bude­me poví­dat, kni­hy obec­ně nejsou zla­tý důl.

Na kaž­dém kon­ci je něco krás­né­ho – a to, že zas něco nové­ho začí­ná. Je to konec nebo nový začá­tek, co se týče psa­ní? Máte v plá­nu napsat nebo vydat dal­ší zají­ma­vou kni­hu, ane­bo se již tak sta­lo? Můžete nám něco blí­že pro­zra­dit a na co se může­me kon­krét­ně těšit?

Ano. V sou­čas­né době mi vychá­zí má dru­há kni­ha s názvem „Pět pilí­řů komu­ni­ka­ce (nejen) s dět­mi“, kte­rá před­sta­vu­je popis nové komu­ni­kač­ní meto­dy. Tuto meto­du jsem sesta­vi­la pri­már­ně pro prá­ci s dět­mi a pou­ží­vám ji v komu­ni­ka­ci se synem. Ale stej­ně dob­ře lze vyu­žít i v komu­ni­ka­ci s auto­ri­ta­mi, vrs­tev­ní­ky a podob­ně.

Třetí kni­ha v pořa­dí má pra­cov­ní název „10+ Komunikačních metod“ a obsa­hu­je pře­hled zná­mých komu­ni­kač­ních metod včet­ně vzo­ro­vých pří­kla­dů roz­ho­vo­rů jed­not­li­vý­mi meto­da­mi.

Dále mám něja­ké své bás­ně, u nichž zva­žu­ji, zda by bylo hez­ké je vydat. A v nepo­sled­ní řadě mě veli­ce okouz­li­ly pohád­ky a chtě­la bych se výhle­do­vě poku­sit o výklad skry­té­ho posel­ství pohá­dek.

Jak bys­te teď s odstu­pem času zhod­no­ti­la svo­ji kni­hu. Bylo by něco, co bys­te dnes udě­la­la nebo napsa­la jinak? A pokud ano, co by to bylo?

Kniha Mezi dob­rem a zlem je pro mne stá­le živá a stá­le s ní pra­cu­ji. Chtěla bych se poku­sit ji vydat i kniž­ně, aby čte­ná­ře oslo­vi­la i na pul­tech knih­ku­pec­tví. Takže se stá­le sna­žím kni­hu roz­lič­ně vylep­šo­vat, obo­ha­co­vat a roz­ví­jet. Tedy upra­vu­ji sloh a sna­žím se vše vysvět­lo­vat tak, aby čte­nář myš­len­kám poro­zu­měl. Možná ube­ru něko­lik citá­tů slav­ných osob­nos­tí, mož­ná při­píšu více vysvět­le­ní mých vlast­ních myš­le­nek. S kni­hou jsem stá­le ve spo­je­ní.

Strach je dob­rý slu­ha, ale špat­ný pán. Je něco, čeho se sama bojí­te nebo obá­vá­te? Jak čelí­te svým stra­chům a oba­vám?

Ano, to je zají­ma­vá otáz­ka. Asi stej­ně jako vět­ši­na lidí trá­pím se i já roz­lič­ný­mi stra­chy. V sou­čas­né době jsou to spí­še sta­ros­ti o syna, pro­to­že jsem rodič, kte­rý si stá­le dělá sta­ros­ti. Ale měla jsem i obdo­bí, kdy jsem trpě­la úzkost­mi a muse­la jsem s tím pra­co­vat. Mohu-li však při­po­me­nout rče­ní Květy Fialové, říká, abychom si pěs­to­va­li i tu neu­ró­zu, kte­rá nám dává vědět, že ješ­tě máme pozor­nost a jsme naži­vu. Nyní mohu asi říci, že jsem si své minu­lé stra­chy již zpra­co­va­la.

Je něja­ká otáz­ka, kte­rou bys­te si vy sama ráda polo­ži­la a pří­pad­ně jakou. A jaká by byla na tuto otáz­ku odpo­věď?

V sou­vis­los­ti s kni­hou Mezi dob­rem a zlem, o kte­ré se zde baví­me, bych si polo­ži­la otáz­ku, zda jsem v živo­tě zaži­la něja­ké zlo. Odpověď by byla veli­ce snad­ná. Ano. Ano, samo­zřej­mě. Tak jako kaž­dý člo­věk ani já jsem se zlu nevy­hnu­la. Bylo mi dáno zažít roz­lič­né­ho zla v požeh­na­né míře. Jak říká Buddha, život je strast­ný. Jako obvyk­lé stras­ti lze na tom­to mís­tě zmí­nit nemoc, neštěs­tí, smrt, úraz, odlou­če­ní nebo ztrá­tu. Když půjde­me ješ­tě dál, nara­zí­me na dal­ší a ješ­tě vět­ší zla, kte­rý­mi jsou agre­se, nási­lí, krá­de­že, vraž­dy a jiné trest­né činy. Takže ani já jsem se tomu­to nevy­hnu­la.

A na závěr posled­ní zásad­ní otáz­ka. Kde lze všu­de vaši kni­hu a v jakých for­mách zakou­pit. Máte k dis­po­zi­ci něja­ký odkaz, kde si můžou vaši čte­ná­ři tuto kni­hu objed­nat a zakou­pit? Kde všu­de na soci­ál­ních sítích vás, jako autor­ku kni­hy, mohou čte­ná­ři najít.

Děkuji vám za vaši otáz­ku i za celý roz­ho­vor. Loučím se s vámi vysvět­le­ním, že kni­ha Mezi dob­rem a zlem je elek­tro­nic­ká a je k dis­po­zi­ci ve for­má­tu ePUB, MOBI a PDF. Pokud máte zájem, kni­hu lze nalézt ve všech dob­rých knih­ku­pec­tvích. Dovolte mi jme­no­vat na prv­ním mís­tě vyda­va­tel­ství E-knihy jedou. Dále lze zmí­nit knih­ku­pec­tví Kosmas, Luxor, Martinus a dal­ší. Pro zájem­ce při­po­ju­ji něko­lik odka­zů níže:

Knihu Mezi dob­rem a zlem lze zakou­pit zde:

https://eknihyjedou.cz/mezi_dobrem_a_zlem

https://www.kosmas.cz/knihy/535019/mezi-dobrem-a-zlem/

https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/mezi-dobrem-a-zlem-621831633

https://www.martinus.sk/2818109-mezi-dobrem-a-zlem/e-kniha

https://www.alza.cz/media/mezi-dobrem-a-zlem-d8606626.htm?o=17

https://www.digiport.cz/autori/j/360945/ebooks

https://www.knihydaniela.cz/jana-sintakova-michalicova

https://www.eknihovna.cz/zbozi/jana-sintakova-michalicova/

Jani, také Vám moc děku­ji, a to hlav­ně za čas, kte­rý jste mi věno­va­la k poskyt­nu­tí toho­to roz­ho­vo­ru, moc si toho vážím. 

Zároveň jsem moc ráda za to, že jsem měla mož­nost (stej­ně jako naši čte­ná­ři) Vás poznat coby ener­gic­kou a cha­risma­tic­kou ženu s vel­ký­mi lite­rár­ní­mi ambi­ce­mi, a hlav­ně obrov­ským život­ním elá­nem a moti­va­cí i nadá­le inspi­ro­vat své čte­ná­ře. 

Už teď se těší­me na Vaše nové kni­hy a na to, že opět bude­me moci být u toho s Vámi.

Na závěr Vám chci, Jani, popřát úspěš­ný start a vstup do lite­rár­ní­ho svě­ta mezi zvuč­ná jmé­na, a hlav­ně usku­teč­ně­ní všech Vašich lite­rár­ních plá­nů a pro­jek­tů v co nej­bliž­ší době. A kdo ví, tře­ba se jed­no­ho dne vášeň pro psa­ní sta­ne sku­teč­ným povo­lá­ním...