Sergio Leone

Sergio Leone se, jak sám říkal, „naro­dil v kině… sko­ro.“ Jeho otec reží­ro­val němé fil­my a mat­ka byla hereč­ka. Leone tedy vyrůs­tal ve svě­tě fil­mu a svou ces­tič­ku si do něj vyšla­pal od píky. Začínal jako poslí­ček, klap­ka, pak začal asis­to­vat (např. Comencinimu, Soldatimu, Camerinimu). Pracoval tak na celé řadě ital­ských , ale i ame­ric­kých fil­mů (např. Quo Vadis, 1951 a Ben-Hur, 1959), kte­ré se v té době i Itálii toči­ly. Jako reži­sér dru­hé­ho štá­bu se podí­lel např. na vel­ko­fil­mech typu Paris a Helena (Helen of Troy, 1956), Poslední dny Pompejí (Gli ulti­mi gior­ni di Pompei, 1959) či Sodoma a Gomora (Sodom and Gomorrah, 1962). V podob­ném tónu se nesl jeho celo­ve­čer­ní debut Rhodský kolos, ovšem Leoneho kari­é­ru sku­teč­ně odstar­to­val až v roce 1964 wes­tern Pro hrst dola­rů, kte­rý nejen oži­vil upa­da­jí­cí ital­ský fil­mo­vý prů­my­sl po kri­zi na počát­ku 60. let a stal se úhel­ným kame­nem kari­é­ry Clinta Eastwooda, ale pře­de­vším zalo­žil tra­di­ci tzv. spaghet­ti wes­ter­nu, kte­rý se stal v 60. letech vele­ú­spěš­ným ital­ským vývoz­ním arti­k­lem (byť ne vždy kva­li­tou dosa­ho­val Leoneho sním­ků). „Dolarovou tri­lo­gii“, typic­kou jak nebý­va­lou měrou bru­ta­li­ty, tak obra­zo­vou monu­men­ta­li­tou a klí­čo­vou rolí hud­by, pak dopl­ni­ly Pro pár dola­rů navíc a Hodný, zlý a ošk­li­vý. Úspěch tri­lo­gie ote­vřel Leonemu ces­tu do Spojených stá­tů a prá­vě díky ame­ric­ké­mu finan­co­vá­ní pak začal rea­li­zo­vat svou dru­hou, ame­ric­kou tri­lo­gii - Tenkrát na Západě, Kapsy plné dyna­mi­tu a Tenkrát v Americe. Prvotní neú­spěch Tenkrát na Západě v USA ovšem vedl Leoneho k tomu, že se pak dlou­há léta věno­val pře­de­vším pro­duk­ci a ke své­mu nejam­bi­ci­óz­něj­ší­mu pro­jek­tu, gan­gs­ter­ské sáze Tenkrát v Americe se vrá­til až v roce 1983. Snímek ovšem­posti­hl podob­ný osud jako Tenkrát na Západě. Z původ­ní dis­tri­buč­ní sto­pá­že 229 minut se do ame­ric­kých kin dosta­la zmr­za­če­ná 139minutová ver­ze, kte­rá pro­padla. V roce 2012 byla na fes­ti­va­lu v Cannes pro­mít­nu­ta 256minutová ver­ze, kte­rá se nej­ví­ce blí­ží původ­ní Leoneho před­sta­vě.

---