Druhá řada seriálu Terminator: The Sarah Connor Chronicles je na americké stanici FOX právě v plném proudu, na české Primě však nedávno skončila ta první. Jaké tedy máme dojmy z televizního následovníka slavné filmové sci-fi trilogie?
Když se rozhodnete natočit seriál pod záštitou jedné z nejslavnějších sci-fi mytologií filmového plátna, nikdo po vás nemůže chtít zázraky. Mělo by to však být zábavné, svižné a hlavně co nejčastěji odkazující na dané předchůdce, protože především v poslední době je čím dál víc zřejmé, jak velká dokáže být síla nostalgie.
A tohle všechno splňoval i pilotní díl seriálu Terminator: The Sarah Connor Chronicles. Byl akční, zajímavý a jednoduchý. Přímo perfektní Lena Headey v roli hlavní hrdinky dávala zapomenout nejen na Lindu Hamilton, ale do jisté míry i přes endoskeleton navlečeného Arnolda Schwarzeneggera, kterého si tu zasuplovala kamenná tvář poněkud slabšího kalibru. Z roztěkané Terminátorky s tvářičkou Summer Glau a lehce EMOtivního Thomase Dekkera jako budoucího vůdce povstání proti strojům se stal moc hezký páreček a přesunutí děje do současnosti celému seriálu přestřihlo pupeční šňůru třetího filmu, na který by jinak musel navazovat.
Jenomže kdo řekl, že to tak bude i pokračovat? Že má celá první série jenom devět epizod sice můžeme shodit na stávku hollywoodských scénáristů, není to však omluva pro to, jak slabé tyto díly jsou. Tvůrci nám představují hned několik dějových linií, žádná z nich ale nesahá ryzím terminátořím příběhům ani po šroubek. V tom je veliká škoda především samotné Headey, která se sice snaží vydat ze sebe maximum, scénář jí však nepředepisuje nic víc než nekonečné peskování plechové pomocnice, nabalování budoucího návrháře SkyNETU nebo dělání palačinek.
Po čase se už i ti Terminátoři přestanou navzájem prohazovat zdmi a mlátit kusy betonu a vyklidí pole nikam nevedoucímu vyšetřování speciálního agenta FBI s věčně psíma očima a hláškou z Bible na jazyku. Kámen úrazu toho všeho tkví především v neschopnosti scénáristů strávit sousto, které si v první epizodě ukousli, a tak v dílech následujících jen obracejí každou minci a regulují rozmach celého projektu na minimum. A klidně vám kvůli tomu namluví, že když Terminátora rozstřílíte super-laserem na malé kousky, vlastně se mu nic nestane.
Přesto si ale ve svém takto chaoticky rozvrženém světě dokáže Sarah Connor Chronicles sjednat pořádek a ve vlastní naivitě se nakonec přecejen stává docela koukatelným. Ať už díky jako vzadu na zahradě natáčeným vzpomínkám na budoucnost Johnova strejdy (David z Beverly Hills) nebo poněkud přemrštěné, v jádru přesto zajímavé myšlence strojů schopných emocí (takže pokud jste ještě neviděli baletícího Terminátora, tohle je přesně pro vás).
Terminátor, příběh Sáry Connorové je tak ve své podstatě vcelku slušný seriál, který však se svými filmovými rodiči má společného pramálo, a to i když vezmu v potaz možnosti televizní produkce. Týmu tvůrců by spíš sedlo postavit se na vlastní nohy a nechat stříbrné plátno na svém místě, protože i když by Johnny Cash vyhrávající při emocionálním vyvrcholení závěrečné scény možná obecně u seriálu fungoval, u seriálu s Terminátory s tím moc nepochodíte.
Našlapaný start, průměrný průběh a prakticky žádný závěr. Být Johnem Connorem, vrátím někoho v čase, aby tenhle seriál zastavil.
Nejnovější komentáře