Skleněný pokoj - SYNOPSE

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Na kop­ci nad Brnem vyros­tl počát­kem tři­cá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí obdi­vu­hod­ný dům. Mistrovské dílo moder­nis­tic­ké archi­tek­tu­ry z beto­nu a oce­li je dílem slav­né­ho archi­tek­ta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedi­neč­nou stav­bu navr­hl pro boha­té­ho pod­ni­ka­te­le Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodi­nu. Skleněný pokoj se stá­vá nejen archi­tek­to­nic­kým skvos­tem, ale i syno­ny­mem krá­sy, moder­nos­ti, ote­vře­nos­ti, stej­ně jako sym­bo­lem nadě­jí mla­dé­ho čes­ko­slo­ven­ské­ho náro­da, sym­bo­lem budouc­nos­ti.

Rodinný život, jaký si Liesel vysni­la, pro­stou­pe­ný svět­lem a kli­dem prů­zrač­né­ho pro­sto­ru, napl­ně­ný lás­kou a umoc­ně­ný vzta­hem s neroz­luč­nou pří­tel­ky­ní Hanou,  však netr­vá dlou­ho. Viktor je Žid, a  Evropu čím dál víc zaha­lu­je stín nacis­mu.  Rodina se při­pra­vu­je na odchod do exi­lu. Další ranou je pro Liesel bolest­né zjiš­tě­ní, že Viktor má poměr s mla­dou ženou Katou, jíž jako váleč­né uprch­li­ci poskyt­li ve svém domě azyl. Liesel se sil­ně­ji  upí­ná  k Haně.  Zatímco ona je však ve svých citech rezer­vo­va­ná, Hana je vol­no­myš­len­kář­ka, kte­rá si ráda uží­vá vše­ho šťav­na­té­ho, co život při­ná­ší. A přes­to­že Liesel cítí, že za  jejich přá­tel­stvím klí­čí něco víc, brá­ní se dát tomu prů­chod.  V pani­ce a zmat­ku, kte­ré pro­vá­ze­jí němec­kou inva­zi, Landauerovi za dra­ma­tic­kých okol­nos­tí prcha­jí z Československa. Vila však zůstá­vá a její pří­běh pokra­ču­je.

Hana a její man­žel Oskar, práv­ník Landauerových se roz­hod­li zůstat v Brně. Díky pomě­ru s němec­kým kon­struk­té­rem Stahlem se před Hanou ote­vře mož­nost návra­tu do magic­ké­ho Skleněného poko­je a ona oži­vu­je vzpo­mín­ky na Liesel a před­vá­leč­nou dobu plnou nadě­jí.  Nucené odlou­če­ní jako­by posi­lo­va­lo jejich vzá­jem­né city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočka­ly odpo­vě­dí a dozvě­dě­ly se, jaký je osud té dru­hé.

Po vál­ce je vila zni­če­ná, okna roz­me­ta­la bom­ba. Naděje, kte­rou Skleněný pokoj sym­bo­li­zu­je, však zůstá­vá.