Srdce včely má pět komor - Jak jsem se stala včelařkou

Máte rádi vče­ly? Fascinuje vás jejich spo­le­čen­ství? Hledáte román o tom, jak se jed­na žena sta­ne vče­lař­kou a změ­ní se její život úpl­ně od zákla­dů?  Potřebujete také změ­nu? Neváhejte a pusť­te se do čte­ní novin­ky nakla­da­tel­ství KAZDA s názvem Srdce vče­ly má pět komor. 

Třicetiletá Helen Jukes se po neu­stá­lém stě­ho­vá­ní cítí tak nějak bez živo­ta, prázd­ná. Práce v kan­ce­lá­ři  jí také úpl­ně neu­spo­ko­ju­je. Hledá nový život, co jí bude bavit. Život napl­ně­ný pra­cí a lás­kou. Ví, že se sama musí změ­nit. Až jed­nou, kdy si uvě­do­mí, že vče­ly bude to pra­vé a dosta­ne od svých kama­rá­dů své prv­ní včel­stvo, začí­ná jí nový život. Darované vče­ly prý při­ná­še­jí štěs­tí. Ti bez­bran­ní, pra­co­vi­tí tvo­reč­ko­vé potře­bu­jí její péči, las­ka­vé slo­vo a šikov­né ruce. Jukes zaží­vá svůj prv­ní vče­lař­ský rok, kte­rý není vůbec jed­no­du­chý. Její vyprá­vě­ní o fas­ci­nu­jí­cím živo­tě včel v ní otví­rá úpl­ně nové mož­nos­ti, vytvá­ří nová a opra­šu­je i sta­rá přá­tel­ství, kte­ré díky vče­lám nava­zu­je. Uvědomuje si jejich zra­ni­tel­nost, důvě­ru, lás­ku i odda­nost. V pří­bě­hu vás autor­ka sezna­mu­je s důle­ži­tý­mi mez­ní­ky v his­to­rii cho­vá­ní včel.

Ukázka z kni­hy:

„Na krát­kou chví­li mě však obklo­pí cesmí­na a já zapo­me­nu, kde jsem. Zapomenu na dům, kte­rý zatím nepo­va­žu­ji za domov. Zapomenu na svou hek­tic­kou prá­ci. A vtom mě něco napad­ne, Pomyslím si, že na toto mís­to by se hodi­ly vče­ly, a moje myš­len­ky se roze­běh­nou jako divo­cí koně. Překvapeně ucouv­nu. “

Srdce vče­ly má pět komor, kaž­dou z nich uza­ví­rá jed­no­směr­ná chlo­peň. Ne, že by to ti bij­ci či někdo ve sta­ro­vě­kém Římě mohl bez mik­ro­sko­pu tušit. Přesto, když na to teď pomys­lím a před­sta­vím si vče­lu s roze­vře­ným tělem, při­pa­dá mi ten pří­běh o míst­nos­ti se čtyř­mi okny a jed­ně­mi dveř­mi jako meta­fo­ra její­ho srd­ce. Jako by míst­nost zosob­ňo­va­la vče­lu, jako by ji ztě­les­ňo­va­la. Jako by divo­ká amorf­ní masa kolo­nie moh­la být při­vo­lá­na vzý­vá­ním samot­né for­my vče­ly.

Do rukou se mě dostal nád­her­ný román o živo­tě včel, kte­rý mě roz­hod­ně nezkla­mal. Nejde jen o vlast­ní chov včel, ale o poci­ty, kte­ré se člo­vě­ku honí hla­vou, pokud není sám plně spo­ko­jen se svým živo­tem, o život­ním náhle­du, pra­co­vi­tos­ti, lás­ce i vzta­hu k sobě samé­mu. Společenství včel mě vždy zají­ma­lo a fas­ci­no­va­lo, jakým způ­so­bem mohou tito malí tvo­ro­vé fun­go­vat, kaž­dý má svůj úkol i své poslá­ní a ví, co přes­ně má dělat. Někdy si říkám, že jako my lidé si může­me z nich vzít pří­klad. Čtení mě bavi­lo, vůbec jsem se u něj nenu­di­la. Způsob, jakým autor­ka vyprá­vě­la svůj pří­běh byl napros­to úžas­ný. Troufám si říci, že je to pro mě neza­po­me­nu­tel­ná kni­ha a přá­la bych si ji zase někdy pře­číst. Autorka si svůj život se vče­la­mi vyzkou­še­la na vlast­ní kůži a spo­lu­pra­cu­je s nezisko­vou orga­ni­za­cí zabý­va­jí­cí se vče­la­mi.

Helen Jukes je brit­ská spi­so­va­tel­ka, vče­lař­ka a uči­tel­ka tvůr­čí­ho psa­ní. Její prá­ce se obje­vi­ly v Caught by the River, BBc Wildlife, Resurgence, Junket a LITRO. Učí tvůr­čí­mu psa­ní na Oxfordské uni­ver­zi­tě a spo­lu­pra­cu­je s Bee Friendly Trust - nezisko­vou orga­ni­za­cí, usi­lu­jí­cí o zvý­še­ní naše­ho pově­do­mí o živo­tě včel a pod­po­ru­jí­cí péči o udr­ži­tel­ná sta­no­viš­tě. Žije ve Wye Valley.

Autor: Helen Jukes

Žánr: román

Počet stran: 276

Vydáno: 2019, Nakladatelství KAZDA, Brno

Vazba kni­hy: váza­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN: 978-80-88316-23-7

---