STROM LŽÍ od FRANCES HARDINGE

Chcete-li se pono­řit do úžas­né­ho pří­bě­hu s nevšed­ním téma­tem a zasa­ze­né­ho do netra­dič­ní­ho pro­stře­dí dru­hé polo­vi­ny 19. sto­le­tí, kde se prv­ky rea­li­ty mísí s prv­ky fan­ta­zie; zce­la urči­tě si nenech­te ujít kni­hu Strom lží od Frances Hardinge, jež vyda­lo nakla­da­tel­ství Dobrovský s.r.o. v edi­ci Knihy Omega.

Hlavní hrdin­kou pří­bě­hu je čtr­nác­ti­le­tá dív­ka Faith, jež čte­ná­ře pro­vá­zí celou kni­hou. I když nera­da, muse­la se smí­řit s tím, že nikdy nebu­de moci stu­do­vat jako její bra­tr, nebu­de moci být pří­ro­do­věd­ky­ní jako její otec, i to, že nebu­de moci ve spo­leč­nos­ti uka­zo­vat to, jak moc je chyt­rá, mož­ná chytřej­ší než všich­ni kolem. To se pros­tě od žen té doby neo­če­ká­va­lo, neboť jejich role byly úpl­ně jiné!

„Faith měla v sobě hlad, a dív­ky hlad mít nemě­ly. Měly u sto­lu jen tak troš­ku zobat a stej­ně tak se i jejich hla­vič­ky měly spo­ko­jit se skrov­nou die­tou. Několik oko­ra­lých lek­cí una­ve­né guver­nant­ky, nud­né pro­cház­ky, bez­myš­len­ko­vi­té kra­to­chví­le. Jenomže ono to nesta­či­lo. Faith při­ta­ho­va­ly vědo­mos­ti, jaké­ko­liv vědo­mos­ti.“

S postu­pem času se s tím vším smí­ři­la a spo­ko­ji­la se ale­spoň s čet­bou otco­vých knih, kte­ré jí dovo­lil číst, a z kte­rých se moh­la sama učit a zís­ká­vat nové infor­ma­ce.

Jednoho dne je otec Reverend Sunderly, uzná­va­ný pale­on­to­log a pří­ro­do­vě­dec, vli­vem udá­los­tí donu­cen pře­stě­ho­vat se spo­lu se svo­jí rodi­nou z malé ves­nič­ky Kent na ost­růvek Vane.

Jejich taju­pl­ný a rych­lý útěk se v té chví­li zdál napros­to ide­ál­ním řeše­ním celé situ­a­ce, snad­ným úni­kem před zhoub­ný­mi pomlu­va­mi, jímž v posled­ní době byla celá rodi­na vysta­ve­na, a kte­rým muse­la čelit.

Toto mís­to, kde prá­vě pro­bí­ha­ly vyko­páv­ky, a ke kte­rým byl otec spo­lu se strý­cem při­zvá­ni, se zdá­lo být ide­ál­ním mís­tem pro nový začá­tek...

„Tady nikdo neži­je, byla její prv­ní myš­len­ka. Tady by se nikdy nikdo nemohl roz­hod­nout žít. Musí to být mís­to pro vyvr­žen­ce. Pro zlo­čin­ce, jako jsou ti trestan­ci v Austrálii. A pro lidi, co utí­ka­jí - jako my. Jsme vyhnan­ci. Možná tu bude­me muset žít navždy.“

Bohužel pověs­ti jsou jako psi. Když před nimi ute­če­te, začnou vás pro­ná­sle­do­vat. A chtě nechtě i vaše vlast­ní minu­lost vás dostih­ne kde­ko­liv, i na mís­tě, kde mož­ná kon­čí svět, s malou hrst­kou oby­va­tel. Obyvatel, jež nikdy neby­li pří­mo nelas­ka­vi, a kte­ří se nyní cho­va­li chlad­ně a odta­ži­tě.  

„Tohle už neby­la úzkost; byla to těž­ká hrůza z nevy­hnu­tel­né­ho. Ony je igno­ro­va­ly. Ignorovaní bylo vyhra­ze­no pro lidi, kte­ří byli pod vaši úro­veň. Včera byly při­jí­ma­nou sou­čás­tí vanen­ské „spo­leč­nos­ti“ a dnes bylo vše jinak.“

A aby toho neby­lo málo, i otec při­spěl kap­kou do mlý­na, když v sle­pé hon­bě a nezkrot­né tou­ze za zacho­vá­ním své­ho tajem­ství roz­mís­til na hra­ni­ci své­ho pozem­ku želez­né pas­ti, do kte­rých se chy­ti malý chla­pec, kte­rý div nepři­šel o nohu.

A když pár dní na to je nale­ze­no reve­ren­do­vo tělo dole pod úte­sem, kam se mož­ná pod tíhou neu­ti­cha­jí­cí­ho skan­dá­lu a osob­ní potu­py, sám a dob­ro­vol­ně zří­til.

Pokud by se tato domněn­ka potvr­di­la, nemohl by pod­stou­pit křes­ťan­ský pohřeb, nebyl by pohřben do sva­té země, a navíc by rodi­na při­šla úpl­ně o všech­no - o pří­stře­ší, o pení­ze, o posta­ve­ní.  

Na jed­né stra­ně je mat­ka, jež se pomo­cí všech svých žen­ských zbra­ní sna­ží zachrá­nit osud své rodi­ny, před­klá­dá smrt své­ho muže jako nešťast­nou neho­du, mani­pu­lu­je s důka­zy a pro­sí Faith, aby z otco­vi pra­cov­ny odstra­ni­la dopi­sy a doku­men­ty, jež by moh­ly mlu­vit pro­ti reve­ren­du. Tajemné doku­men­ty, jež Faith poz­dě­ji při­ve­dou k záhad­né rost­li­ně.

A na stra­ně dru­hé Faith, jež pod tíhou nepřímých důka­zů uka­zu­jí­cích na vraž­du její­ho otce. Ona sama je odhod­la­ná za kaž­dou cenu najít a odha­lit vra­ha své­ho otce; pood­ha­lit skry­tou prav­du a pozná­ní.

„Hříčky pří­ro­dy - to jsem přes­ně já. Malý žen­ský mozek, do kte­ré­ho je toho nacpá­no pří­liš mno­ho. to je mož­ná to, co je se mnou v nepo­řád­ku. A mož­ná taky důvod, proč se nemůžu pře­stat plí­žit a proč nemůžu pře­stat slí­dit.“ 

Je to Faith, kte­rá roze­hrá­vá nebez­peč­nou hru plnou intrik, polo­pravd a lží, pát­rá na vlast­ní pěst...  

„Chápu, jak se věci mají. Od záko­na se pomo­ci nedo­čkám. Jestli chci, aby se ten vrah našel, budu to muset udě­lat sama.“

K tomu vše­mu ji má dopo­mo­ci taju­pl­ný nález „exo­tic­ké­ho stro­mu“, kte­rý krmí svý­mi lži, a kte­rý ji na oplát­ku posky­tu­je ovo­ce, jež jí má poma­lu krok za kro­kem uká­zat ces­tu ke sku­teč­né prav­dě a pozná­ní, ces­tu k roz­ple­te­ní slo­ži­tých „stí­no­vých“ intrik, odha­lit zra­du z řad nej­bliž­ších a dočkat se pomo­ci těch, od kte­rých by to v nej­kraj­něj­ší situ­a­ci jen málo čeka­la....

Ostatně lež je jako oheň. Zpočátku ji musí­te hýč­kat a živit, i když opa­tr­ně a jem­ně. Slabé dých­nu­tí nově zro­ze­né pla­me­ny roz­d­mý­chá, ale pří­liš sil­né fouk­nu­tí by je sfouklo. někte­ré lži se uchy­ti­ly, šíři­ly, praska­ly vzru­še­ním a už se nemu­se­ly nijak při­ži­vo­vat. ale to už pak neby­ly vaše lži. měly svůj vlast­ní život a tvar a neda­ly se ovlá­dat. 

Přesně tako­vá je i kni­ha „Strom lží“. Nepředvídatelná, nespou­ta­ná, a když už si mys­lí­te, že jste na sto­pě prav­dy, je náh­le všech­no úpl­ně jinak. Díky doko­na­lé­mu popi­su pro­stře­dí a dobo­vé atmo­sfé­ry bude­te do pří­bě­hu vtáh­nu­ti hned prv­ní­mi strán­ka­mi, tím vším bude­te pohl­ce­ni a sta­ne­te se její sou­čás­tí.

Dostanete pří­le­ži­tost vcí­tit se do poci­tů hlav­ní hrdin­ky jakož­to ženy, kte­rou biču­je teh­dej­ší spo­leč­nost a morál­ka za to, že nechtě­la jen tak v tichos­ti sedět v kou­tě jako ostat­ní ženy. Budete svěd­ky toku jejích nespou­ta­ných myš­le­nek, nezkrot­né tou­hy po pozná­ní, a hlav­ně lač­né tou­ze po uzná­ní a obdi­vu své­ho otce. Otce, kte­rý ji ve svo­jí sla­bé chvil­ce odvr­hl a řekl:

„Nikdy nebu­deš nic než bře­me­no, kte­ré vysá­vá moji peně­žen­ku. i když se vdáš, tvé věno udě­lá díru do rodin­né pokla­dy. Mluvíš dost opo­vrž­li­vě o Howardovi, ale pokud se nevdáš, budeš muset jed­no­ho dne žádat o jeho dob­ro­čin­nost nebo se ocit­neš bez jíd­la a pří­stře­ší....“

I přes­to všech­no své­ho otce milo­va­la, i když vědě­la, že jí nebu­de otec nikdy uzná­vat tak jako její­ho mlad­ší­ho bra­t­ra Howarda. Ale tako­vá byla již její doba, pro nás mož­ná dost drs­ná a těž­ko pocho­pi­tel­ná.

Kniha je sice urče­ná pro dospí­va­jí­cí mlá­dež, ale zce­la urči­tě najde i své pří­z­niv­ce z řad dospě­lých čte­ná­řů. Pokud milu­je­te tajem­ství, odha­lo­vá­ní záhad, nebo­jí­te se lid­ské­ho pokry­tec­tví a fal­še, tak pro vás je prá­vě urče­na tato kni­ha. Originální pří­běh s nevšed­ním téma­tem, kte­rý si vychut­ná­te až do posled­ní­ho strán­ky kni­hy, a kte­rý vás donu­tí se zamys­let nad spous­tou věcí, kte­ré zasa­hu­jí i do naše­ho běž­né­ho živo­ta, ne jen do živo­tů hlav­ních hrdi­nů.

STROM LŽÍ

Napsala: Frances Hardinge

Vydal Dobrovský s.r.o. v edi­ci Knihy Omega v roce 2017

Počet stran: 347

---