TETA

TETA

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Knihu „TETA“ od Valérie Perrinové jsem si vybra­la záměr­ně, neboť mě zau­ja­la nejen skvě­le napsa­ná ano­ta­ce, ale v prvé řadě pře­váž­ně vybí­ra­ly moje oči, kte­ré upou­ta­la krás­ná, zelin­ka­vá obál­ka kni­hy. (A pak že kni­hy nevy­bí­rá­me oči­ma 🙂 .

Hlavní hrdin­kou celé­ho pří­bě­hu je Agnes, milu­jí­cí mat­ka nác­ti­le­té dce­ry a roz­ve­de­ná uměl­ky­ně - reži­sér­ka, kte­rá po roz­vo­du se svým man­že­lem - her­cem, ne a ne nalézt ztra­ce­nou život­ní rov­no­váhu.

Navíc jí tele­fo­nic­ky kon­tak­tu­je poli­cie, aby jí kon­fron­to­va­la se zdr­cu­jí­cí infor­ma­ci o tom, že její tetič­ka Colette Septemberová prá­vě zemře­la. Nic by na tom neby­lo div­né­ho, pokud by ovšem její teta neze­mře­la již před tře­mi lety a neby­la pohřbe­ná na hřbi­to­vě v Gueugonu.

Zdá se, že se jed­ná o vel­ké nedo­pat­ře­ní, vždyť jed­na oso­ba nemů­že pře­ce zemřít dva­krát po sobě. Ovšem po iden­ti­fi­ka­ci těla je zřej­mé, že je to sku­teč­ně ona, a že se nejed­ná o žád­ný kru­tý omyl či hříč­ku osu­du.

Vyvstává spous­ta otá­zek, na kte­ré nikdo nezná odpo­vě­di. Kdo mís­to tety nyní leží v jejím hro­bě? Jak teta pro­ží­va­la své posled­ní roky v uta­je­ní? Pokusila se Agnes něja­kým způ­so­bem zastih­nout či kon­tak­to­vat? Chtěla Colette chrá­nit sama sebe, ane­bo nao­pak ochrá­nit něko­ho jiné­ho?

A kde jin­de by měla Agnes začít hle­dat, než v teti­ně minu­los­ti, pro­to­že jen tak může mít mož­nost dozvě­dět se nejen o tom, jaká teta ve sku­teč­nos­ti byla, ale hlav­ně kdo je nyní mís­to ní pohřben v jejím hro­bě. Podaří se to Agnes díky malé pozor­nos­ti tety tj. jejích audi­o­na­hrá­vek, odha­lit všech­ny skry­tá tajem­ství minu­los­ti nejen její rodi­ny, ale i její­ho vlast­ní­ho půvo­du?

Colettin kufr plný neu­vě­ři­tel­ných a pou­ta­vých nahrá­vek, jaká­si Pandořina skřín­ka, jež čeká, až jí hlav­ní hrdin­ka ote­vře. A je to nesku­teč­ně závrat­né, úchvat­né a obrov­ské... tj. dva­náct tisíc minut, to odpo­ví­dá asi osmi dnům poslou­chá­ní. Tisíc čty­ři sta čty­ři­cet minut za dva­cet čty­ři hodin.... to musí být asi osm dní a osm nocí..... A s pomo­cí nich odkrý­vá pohád­ku o dvou stán­kách. Jedna je moc pěk­ná,  ta dru­há pří­liš tem­ná....

A jaká vlast­ně teta byla? I to lze krás­ně nejen z vyprá­vě­ní, ale i z jejích dech berou­cích nahrá­vek vyčíst, a udě­lat si bliž­ší před­sta­vu o tom, jaká ve sku­teč­nos­ti asi byla. Nejlépe to však vysti­hu­je samot­ný popis Agnes, kte­rá sama o své tetě říká:

Jak moc obje­vím Colette, o níž jsem si mys­le­la, že nemá sko­ro žád­né tajem­ství, žád­ný pří­běh? Život, o němž jsem si mys­le­la, že je pros­tý a nalin­ko­va­ný, odmě­řo­va­ný sobot­ní­mi nebo neděl­ní­mi zápa­sy. 

Rychle cho­di­la, byla hrdá, byla šikov­ná, nevda­la se, nikdy jsem nepo­zna­la její­ho milé­ho, nemě­la děti, mlče­la jako hrob, byla tak tajem­ná, že nevím, kdo tři roky leží v v jejím hro­bě, měla hez­ké ruce, byla zruč­ná, fan­di­la fot­ba­lo­vé­mu klu­bu v Gueugonu, milo­va­la romá­ny Agathy Christie, Pierra Bellemara a komi­sa­ře Maigreta...   Tvoje neče­ka­ná slo­va. Tvoje nad­še­ní, tvůj život. Skrze tvůj krás­ný hlas obje­vu­ju tvůj život.

Kniha má zpo­čát­ku vel­mi poma­lé tem­po, jež může něko­ho od dal­ší­ho čte­ní odra­dit, ale v oka­mži­ku, kdy na scé­nu při­chá­ze­jí audi­o­na­hráv­ky samot­né tetič­ky, dochá­zí k neče­ka­ným a napí­na­vým zápletkám, roz­plé­tá­ním nej­růz­něj­ších rodin­ných tajem­ství a spácha­ných křivd z minu­los­ti, a v závě­ru napros­to neo­če­ká­va­né rozuz­le­ní děje. 

V „TETĚ“ je spous­ta stě­žej­ních témat z kaž­do­den­ní­ho živo­ta, jež nutí čte­ná­ře k dal­ší­mu zamyš­le­ní. Ať už je to domá­cí nási­lí, zne­u­ží­vá­ní, vyko­řis­ťo­vá­ní, tak i upo­zor­ně­ní na nega­tiv­ní lid­ské vlast­nos­ti, jaký­mi jsou kru­tost, bez­o­hled­nost, nási­lí, nená­vist či zášť, jež mohou napáchat vel­ké ško­dy nejen v samot­ných lid­ských osu­dech, ale mohou dokon­ce dost zásad­ním způ­so­bem ovliv­nit i dal­ší gene­ra­ce. 

A pro­ti tomu vše­mu se sna­ží hlav­ní hrdi­no­vé vzdo­ro­vat pomo­cí vel­ké dáv­ky odva­hy, nezišt­nou lás­kou, sil­ným pou­tem přá­tel­ství, a v nepo­sled­ní řadě i sna­hou obě­to­vat se pro své milo­va­né oso­by, a to i za cenu nej­vyš­ších ztrát.

Kniha „TETA“ je moc hez­ky napsa­ná, a kdo milu­je dojem­né a dech berou­cí rodin­né pří­běhy, jež nabí­zí tak tro­chu bádá­ní po rodin­ných koře­nech a půvo­du, či roz­plé­tá­ní tajem­ství dáv­né minu­los­ti, jež měla být zapo­me­nu­ta, pak je to pro něj ta správ­ná kni­ha.

Mě osob­ně se nej­ví­ce líbi­ly nahráv­ky tetič­ky, jež vyprá­vě­la nejen o svém dět­ství, živo­tě, ale i o zásad­ních momen­tech své­ho živo­ta a i blíz­kých osob, jež tvo­ři­ly její „mozai­ku živo­ta“. Díky tomu máme mož­nost se napl­no pono­řit do roz­plé­tá­ní těch­to slo­ži­tých nitek a dozvě­dět se tak sku­teč­né teti­ny pohnut­ky a hlav­ně sku­teč­ný původ Agnes, jež čte­ná­ři doslo­va vyra­zí dech..... ale to již před­bí­hám.

TETA

Napsala: Valérie Perrinová

Přeložila: Jitka Řihánková

Vydalo: Nakladatelství Jota, s.r.o.

V Brně, roku 2025

Počet stran: 544

Vydání prv­ní

ISBN: 978-80-7689-599-7