Právě letos, 80 let od konce druhé světové války, vstupuje do kin téměř sto minutový snímek Tichá pošta. Hned na první pohled mne zaujal plakát k filmu, který je vyveden neobvykle dobře – na pozadí malebně zasněžené horské krajiny se objevují v dobových kostýmech postavy hlavních protagonistů, dobří i zlí hrdinové i se starými dřevěnými lyžemi, historickým automobilem a parní lokomotivou. Již na první pohled snímek dýchá nostalgií a dávnými časy a láká diváka na tuto atmosféru. K dramatu Tichá pošta na motivy novely Jiřího Stránského sepsali scénář společnými silami: sám spisovatel Jiří Stránský, jeho dcera scénáristka Klára Formanová a pan režisér Ján Sebechlebský. Film vznikl v koprodukci společností 8Heads Productions a Arinafilm. Na financování se podílel Státní fond kinematografie, slovenský Audiovizuální fond a Ministerstvo kultury Slovenské republiky. Koprodukční film (Česko / Slovensko / Srbsko) natáčel kameraman Martin Štrba v okolí severočeského města Ústí nad Labem, v Libereckém, Zlínském a Žilinském kraji. V Ústeckém kraji se natáčelo 10 z celkových 32 natáčecích dnů, a to především v Zubrnicích – ve skanzenu a na železniční stanici. Zubrnická museální železnice zajistila dodávku historického vlaku. Na území kraje se pak natáčelo ještě v Králově Mlýně a v Terezíně. Údajně se snímek měl natáčet již od roku 2011, ale protože byly menší problémy s produkcí, byl natočen až nyní s produkční Juliettou Sichel. Natáčení o délce 32 dní bylo zahájeno na konci ledna 2024 a dokončeno v polovině března 2024. Film byl v listopadu 2024 prezentován jako work in progress na filmovém festivalu Tallinn Black Nights v dětské sekci Just Film. Do českých kin snímek vstupuje 27. února, do slovenských pak 6. března.
Vizuální stránka snímku se mi velmi zamlouvá, kostýmy (Ján Kocman) jsou nápadité a přiléhavé. Dobrodružný děj příběhu se odehrává v období protektorátu za druhé světové války v českém pohraničí, kde vidíme život nápomocných lidí i zrádců a mezi nimi se objevují malí hrdinové z řad dětí, kteří zachraňují sestřeleného francouzského pilota. Celý příběh se odehrává v zimním období, takže patrná je určitá syrovost prostředí sněhu, ledu, chladu a marasmu černého bláta. Děj začíná rozdělením obyvatelstva na české a německé občany, což rozloučilo dva nerozlučné kamarády, Jochena (Jakub Král) německé národnosti a Jíru (Theodor Schaefer) české národnosti. Byli to právě tito dva malí chlapci, kteří prokázali své hrdinství poté, co nalezli ve sněhu v lese ležet raněného pilota Pierra (Jean-Thierry d’Almeida). A rozhodli se mu pomoci. Maminka paní Soukupová (Judith Pecháček) od začátku s celou akcí nesouhlasí. Oba tatínkové malých chlapců, Soukup (Matěj Hádek) a Erlebach (Karel Dobrý) jsou všemožně nápomocni. Německý okupační voják jménem Gollwitz (Roman Poláčik) zastupuje onoho záporáka, který náznakem činí hrdinům potíže. V ději se na chviličku objeví i třídní učitelka (Antonie Formanová), která děti učila ve školní třídě. Jenom dodám zajímavost, že castingu se zúčastnilo údajně okolo 600 dětí, ze kterých byli vybráni hrdinové snímku.
Drama údajně na motivy skutečné události má velice bohulibou myšlenku - zdůrazňuje hrdinství, čestnost, dobrý charakter a odvahu malých dětí a poskytuje osvětu dnešní moderní generaci. Vizuální stránka je pohledná, hudba příjemná. Přesto mám několik výhrad k filmovému zpracování, kterými doufám nikoho neurazím a které by mohlo být vhodné uvážit. Předně jsem měla dojem, že konec dějové linky byl zcela předvídatelný již od samého začátku. Příběh může být pro některého diváka těžko uvěřitelný - zní spíše jako pohádka a to hned z několika důvodů. Překvapivé je nejen obrovské hrdinství poměrně dost malých dětí, které by musely být velmi uvědomělé s téměř dospělým myšlením. I to, že plán vyšel a všichni z vesnice vyvázli živí, zní jako veliké štěstí a náhoda. Uvedu několik konkrétních příkladů - je až s podivem, že německá policie neprohledávala koňský povoz navršený senem lépe a důkladněji – v podstatě vždy nechala děti s povozem projet bez velkých obtíží. Toto se stalo v ději nesčetněkrát. Z jiných snímků a literatury však víme, že nacisti měli většinou ve zvyku do neznámého nákladu píchat bodáky nebo přímo střílet anebo také celý náklad převrátit naruby. V takovém případě by ukrytého francouzského pilota odhalili nebo spíše na místě popravili. Nakonec vidíme děti, kterak vezly pilota na povozu zcela odhaleně, což se mi jeví jako příliš nerealistické, i vzhledem k tomu, že pilota hrál herec tmavé pleti a musel býti v Krkonoších nepřehlédnutelný. Také je s podivem, že za celou dobu ukrývání nemocný pilot svým zraněním nepodlehl. Rovněž domovní prohlídky vypadaly ve skutečnosti zcela jinak, dramatičtěji, než je ve filmu zachyceno - po takové domovní prohlídce obvykle nezůstal kámen na kameni, tedy ani jedna věc na svém místě, zatímco ve snímku se vojáci pouze prošli po pokoji. Zdá se, že snímek cílí spíše na dětského diváka, neboť vojáci německé okupační armády jsou ztvárnění jako mírní a mírumilovní. Myslím si, že věrohodně není podán ani vztah německé policie k udavačům - takových lidí se asi nezbavovali, ale spíše naopak si je považovali jako zdroj cenných informací.
Možná se příběh skutečně v minulosti odehrál, nicméně filmové ztvárnění se mi jeví jako těžko uvěřitelné. Sice vyvstává velké hrdinství dětí, které ve snímku nasadili vlastní životy, ale existuje několik jiných příběhů, zmíním např. Chlapec v pruhovaném pyžamu, Běž, chlapče, běž, Chlapec na vrcholu hory nebo Ostrov v ptačí ulici, které mají vyšší výpovědní hodnotu i lepší ztvárnění. V dalším případném pokračování bych ztvárnila nacisty realističtěji, aby příběh vynikl jako skutečnost a ne pouhá fikce.
