To

9475d1134a 104493896 o2

Po dlou­hé době se koneč­ně vra­cím k psa­ní fil­mo­vých recen­zí. A svou obno­ve­nou pre­mi­é­ru na tom­to poli osla­vím novým fil­mo­vým pře­pi­sem slav­né kni­hy Stephena Kinga.

To vyprá­ví pří­běh o měs­tě Derry, v němž kaž­dých 27 let řádí zlo. Píše se rok 1989 a zno­vu nad­chá­zí rok, ve kte­rém se moc­ný Pennywise pro­bí­rá a vyrá­ží zabí­jet oby­va­te­le měs­teč­ka, pře­váž­ně pak děti.

Na začá­tek je tře­ba uvést, že jsme měl tu „čest“ vidět i dal­ší letoš­ní Kingovu adap­ta­ci, Temnou věž. Její zpra­co­vá­ní dopadlo napros­to kata­stro­fál­ně a vůbec nevy­stih­lo pod­sta­tu své před­lo­hy. To se však poved­lo náram­ně, což při­čí­tám hlav­ně fak­tu, že argen­tin­ský reži­sér Andy Muschietti doká­že budo­vat sil­ný pří­běh plný napě­tí po celou dobu sto­pá­že, což Nikolaj Arcel, reži­sér Temné věže, ve svém díl­ku nedo­ká­zal.

Filmu vůbec neu­bli­žu­je mír­ný odklon od před­lo­hy, kte­rý se týká zasa­ze­ní do osm­de­sá­tých let, absen­ce kos­mic­ké­ho ritu­á­lu a žel­vy a nepro­mě­ně­ný pavou­čí Pennywise. Naopak, urči­tá ino­va­ce scé­ná­ře pomoh­la k lep­ší­mu výsled­ku.

U Muschiettiho ješ­tě chví­li zůsta­ne­me. Tento talen­to­va­ný tvůr­ce mi totiž podru­hé doká­zal, že pat­ří mezi nej­lep­ší horo­ro­vé reži­sé­ry sou­čas­nos­ti. Po svém feno­me­nál­ním debu­tu Mama, kte­rý se mi vel­mi líbil, totiž dosá­hl na ješ­tě vyš­ší metu. K Muschiettiho vyni­ka­jí­cí režii při­čtě­me ješ­tě ruko­pis skvě­lé­ho Caryho Fukunagy, hlav­ní­ho tvůr­ce Temného pří­pa­du, a vychá­zí nám sno­vý tvůr­čí tým. A výsle­dek je oprav­du znát.

Herecké obsa­ze­ní nové „kin­gov­ky“ také nemá chy­bu, hlav­ní pro­ta­go­nis­ta Bill Skarsgård ztvár­ňu­je nestvůr­né­ho klau­na Pennywise pře­svěd­či­vě a svý­mi kre­a­ce­mi při­po­mí­ná nesmr­tel­né­ho Tima Curryho z ori­gi­nál­ní tele­viz­ní ver­ze z roku 1990. Ještě lépe než Bill však hra­jí mla­dí her­ci. Film se téměř neza­o­bí­rá dospě­lý­mi, což pomoh­lo dětem vynik­nout a zvláš­tě pak Sophia Lillis a Finn Wolfhard před­vá­dí nesmír­ně půso­bi­vé výko­ny.

Triky, kte­ré jsou ve fil­mu kvů­li Pennywisovým úto­kům cel­kem čas­to vyu­ží­vá­ny, půso­bí někdy až moc CGI, což tem­né­mu horo­ru ubli­žu­je. Představa, že se klaun změ­ní na obrov­skou čelist, je sice krás­ná, ale kdy­by ona čelist byla ve výsled­ku více při­ro­ze­něj­ší, vidě­li bychom lep­ší výsle­dek.

Na inter­ne­tu jsem si vši­ml něko­li­ka názo­rů, jež při­rov­ná­va­jí nové To k loň­ské­mu seri­á­lo­vé­mu hitu Stranger Things. Já osob­ně tam sice urči­tou podob­nost vidím, ale srov­ná­ní mi roz­hod­ně nepři­jde na mís­tě. Filmové To se smě­le zařa­di­lo do síně slá­vy Kingových adap­ta­cí a já už se teď těším na dru­hý díl, kte­rý se bude ved­le pri­már­ní­ho děje sou­stře­dit i na Pennywisovu minu­lost.

Podívejte se na hodnocení To na Kinoboxu.