Tři tygři ve filmu: JACKPOT – Recenze – 30 %

Členové ost­rav­ské­ho kome­di­ál­ní­ho diva­del­ní­ho sou­bo­ru s názvem „Tři tygři“, tedy her­ci a komi­ci Albert Čuba, Štěpán Kozub, Vladimír Polák a Robin Ferro, vešli ve zná­most svý­mi impro­vi­zač­ní­mi schop­nost­mi a před­sta­ve­ní­mi, během nichž inter­a­gu­jí s pub­li­kem, od nějž dostá­va­jí námě­ty pro kome­di­ál­ní scén­ky. Proslavili se ale mimo jiné též svým YouTube kaná­lem, kam od roku 2015 nahrá­va­jí nej­růz­něj­ší krát­ké ske­če, a také inter­ne­to­vým seri­á­lem sKORO NA mizi­ně, v němž hrá­li v pod­sta­tě sami sebe a s humo­rem sobě vlast­ním dali divá­kům nahléd­nout do záku­li­sí ost­rav­ské­ho Divadla Mír v době koro­na­vi­ro­vé epi­de­mie. Nyní si spl­ni­li sen nato­čit celo­ve­čer­ní film a zaví­tat s ním na plát­na kin.

© Jan Lipovský

 

Hlavními hrdi­ny jejich bláz­ni­vé kome­die jsou milov­ník akč­ních fil­mů a bojo­vých umě­ní Milan (Albert Čuba) a šilha­jí­cí dement s vadou řeči David (Štěpán Kozub), kte­ří vyhra­jí se stí­ra­cím losem osm mili­o­nů korun. Pro výhru si ale muse­jí dojet do dale­ké Prahy, na což mají pou­ze 29 hodin, pro­to­že pak plat­nost losu vypr­ší. Po jejich výhře však prah­ne i míst­ní mafi­án, kte­rý za nimi po obdr­že­ní rady „na tako­vé blby pošli blba“ vyšle namís­to svých posko­ků imbe­cil­ní­ho měst­ské­ho poli­cis­tu Roberta (Robin Ferro). A ten si k tomu při­zve ješ­tě pod­řad­né­ho praž­ské­ho diva­del­ní­ho her­ce Herberta (Vladimír Polák), kte­ré­mu namlu­ví, že jde o rea­li­ty show.

Zápletka fil­mu tedy sto­jí na tom, že v pod­sta­tě všech­ny jeho posta­vy jsou hlou­pí idi­o­ti a také se tak cho­va­jí. Milan s Davidem se po ces­tě autem z Ostravy do Prahy omy­lem ztra­tí v Polsku, tak­že poli­cis­ta Robert dora­zí (na poli­cej­ní koloběž­ce) do Prahy dale­ko před nimi, ale než aby si tam na ně počkal před síd­lem sáz­ko­vé kan­ce­lá­ře, tak se je i s kama­rá­dem vydá hle­dat do toho Polska, pro­to­že proč ne. Děj fil­mu je tudíž pri­mi­tiv­ní, což však není nut­ně na ško­du. Příběh klid­ně může slou­žit jen jako jed­no­du­chá kost­ra, na níž je násled­ně navě­še­no pásmo kome­di­ál­ních scé­nek. Problém nastá­vá až v oka­mži­ku zjiš­tě­ní, že se tyto scén­ky řadí v rám­ci tvor­by Tří tygrů k tomu výraz­ně slab­ší­mu.

© Jan Lipovský

 

Komika Tří tygrů čas­to sto­jí na kari­ka­tu­rách, vyna­lé­za­vých slov­ních hříč­kách, pře­há­ně­ní ost­rav­ské­ho či praž­ské­ho pří­zvu­ku, čer­ném humo­ru, výraz­né obli­čejo­vé mimi­ce a na vží­vá­ní se do spe­ci­fic­kých rolí. Úroveň jejich ske­čů (pře­váž­ně impro­vi­zo­va­ných, čas­to jen s lehce nazna­če­ným scé­ná­řem) je pro­měn­li­vá, jeli­kož jejich vti­py a kre­a­ce nepad­nou pokaž­dé na úrod­nou půdu. Metoda „bude­me toho na divá­ky hrnout co nej­víc a ono se něco chy­tí a něco ne“ pak v kom­bi­na­ci s nápad­nou herec­kou sty­li­za­cí vede k tomu, že někte­ré ske­če úspěš­ně lech­ta­jí brá­ni­ci od začát­ku do kon­ce, zatím­co jiné půso­bí od prv­ní minu­ty hlou­pě a trap­ně. Na námě­tu dané scén­ky až tolik nezá­le­ží, pod­stat­ný je totiž slov­ní a fyzic­ký pro­jev, během nějž si her­ci lec­kdy boha­tě vysta­čí i s mini­mem rekvi­zit. Značný podíl na výsled­ném kome­di­ál­ním efek­tu má i občas­né vypa­dá­vá­ní her­ců z rolí v důsled­ku bez­pro­střed­ní reak­ce na něja­ký nena­dá­lý pod­nět, mar­né zadr­žo­vá­ní smí­chu či potře­bu nut­ně něco oko­men­to­vat.

Tohle všech­no ovšem pla­tí pou­ze pro scén­ky, kte­ré mají Tři tygři na svém YouTube kaná­lu, potaž­mo i pro jejich diva­del­ní vystu­po­vá­ní. Avšak ve sním­ku Tři tygři ve fil­mu: JACKPOT, kte­rý vzni­kal dle vyjá­d­ře­ní tvůr­ců přes­ně pod­le scé­ná­ře (kte­rý napsa­li Albert Čuba a Vladimír Polák) a pro­stor pro impro­vi­za­ci v něm byl mini­mál­ní, zby­la z toho vše­ho jenom tupá křeč. Jakýkoli pocit kome­di­ál­ní kre­a­ti­vi­ty, svě­žes­ti a bez­pro­střed­nos­ti nená­vrat­ně zmi­zel pod náno­sem fil­mo­vých klišé a šab­lon. Z poměr­ně sla­bé­ho a po dia­lo­go­vé strán­ce líné­ho scé­ná­ře se pro her­ce, jejichž nej­vět­ší deví­zou je prá­vě mis­tr­ná kome­di­ál­ní impro­vi­za­ce, sta­la svě­ra­cí kazaj­ka. Zejména Albert Čuba a Štěpán Kozub se sice nadá­le drží svých sil­ně sty­li­zo­va­ných postav zná­mých z dří­věj­ších ske­čů, leč tato sty­li­za­ce při­chá­zí vni­več, když se ve scé­ná­ři nemo­hou opřít o dosta­teč­ně vtip­né dia­lo­gy. Ono totiž samo o sobě nesta­čí, aby se Štěpán Kozub pitvo­řil a vydá­val otrav­né zvu­ky (byť na to celá řada scén spo­lé­há). Ono je potře­ba, aby při tom pitvo­ře­ní také říkal něco vtip­né­ho.

© Jan Lipovský

 

V tom­to pří­pa­dě však nad poku­sy o slov­ní humor jed­no­znač­ně vítě­zí fyzic­ká komi­ka, situ­ač­ní gagy, vtíp­ky s pře­vle­ky a mís­ty i záměr­ně pře­há­ně­ný ost­rav­ský pří­zvuk (ale ani tak to není žád­ná slá­va). Humor je kro­mě toho ve fil­mu gene­ro­ván i gro­tes­ko­vý­mi prv­ky (zrych­le­né scé­ny, komic­ké zvu­ko­vé efek­ty), ani­mo­va­ný­mi vsuv­ka­mi a akč­ní­mi (resp. bojo­vý­mi) scé­na­mi s kon­takt­ní­mi sou­bo­ji, při nichž jejich účast­ní­ci nará­že­jí hla­vou do pře­ká­žek a vydá­va­jí nej­růz­něj­ší skře­ky (mís­ty kvů­li záměr­né paro­dii na Bruce Leeho). Všechno to ale vyzní­vá nanej­výš úsměv­ně, pokud vůbec.

Celý sní­mek svým raže­ním při­po­mí­ná něja­kou fanouš­kov­skou pro­duk­ci vytvo­ře­nou sku­pi­nou odhod­la­ných nad­šen­ců (čemuž odpo­ví­da­jí i mimo­řád­ně prken­né herec­ké výko­ny pro­ta­go­nis­tů řady ved­lej­ších rolí). Vyloženě ama­tér­ské­mu vze­zře­ní se sní­mek naštěs­tí brá­ní díky tomu, že jeho reži­sé­rem byl poměr­ně zruč­ný fil­mař Emil Křižka, kte­rý si dove­dl pohlí­dat tech­nic­kou strán­ku věci a v jehož podá­ní mají leckte­ré scé­ny doce­la šťá­vu a ani akce nevy­pa­dá pří­liš topor­ně. A to přes­to, že měl dopo­sud zku­še­nost pře­de­vším s ponurý­mi thrille­ry (v jeho loň­ské Hraně zlo­mu též účin­ko­val Štěpán Kozub).

© Jan Lipovský

 

Nejvíce ze vše­ho sní­mek Tři tygři ve fil­mu: JACKPOT evo­ku­je bláz­ni­vou kome­dii Blbý a blběj­ší z roku 1994, ať už své­ráz­ným pro­je­vem svých záměr­ně pře­mrš­tě­ně idi­ot­ských hrdi­nů nebo výraz­ným moti­vem puto­vá­ní v autě napříč něko­li­ka stá­ty. Oproti ame­ric­ké­mu kon­ku­ren­to­vi však zásad­ně ztrá­cí body na pro­ble­ma­tic­ké rea­li­za­ci gagů. Když jep­tiš­ka v plav­kách sko­čí do ryb­ní­ka, což ostat­ní oko­men­tu­jí slo­vy „asi zapo­mně­la, že neu­mí pla­vat“, načež se do ní náh­le osu­do­vě zami­lu­je jeden z hrdi­nů, poté co ji vylo­ví a pro­be­re dýchá­ním z úst do úst, tak to roz­hod­ně je absurd­ní, ale vtip­né to moc není. Na dru­hou stra­nu, pokud Tři tyg­ry milu­je­te a smě­je­te se nahlas u kaž­dé­ho jejich videa, tak vás film nej­spíš nezkla­me (nebo ale­spoň ne moc). Pokud vám k hla­si­té­mu smí­chu sta­čí pohled na šilha­jí­cí­ho Štěpána Kozuba, tak vás film nezkla­me urči­tě.

Na fil­mu Tři tygři ve fil­mu: JACKPOT je roz­hod­ně vidět, že jeho hlav­ní pro­ta­go­nis­té mají zna­tel­ný kome­di­ál­ní herec­ký talent. Svou sna­hou být cel­ko­vě fil­mo­věj­ší, tedy opros­tit se od for­má­tu krát­kých epi­zo­dek a mít pev­ně daný scé­nář, Tři tygři ale záro­veň uhnu­li od pod­sta­ty toho, co je činí popu­lár­ní­mi a co umě­jí nej­lé­pe – vyšvih­nout bez pří­pra­vy komic­kou scén­ku na libo­vol­né téma, impro­vi­zo­vat jako o život a být u toho při­ro­ze­ně legrač­ní.

---

Photo © Jan Lipovský

---