V dobrém i zlém - Napínavý psychothriller plný nečekaných zvratů, který provokativně odhaluje temnou stranu manželství, mateřství a přátelství.

Rodina jako vystři­že­ná z kata­lo­gu na štěs­tí. Merry, žena v domác­nos­ti, milu­jí­cí man­žel­ka a mat­ka. Sam, doko­na­lý man­žel a otec. Štěstí na švéd­ském ven­ko­vě, kde nepo­tře­bu­jí nic a niko­ho, jenom sebe. Jednoho dne při­je­de do jejich švéd­ské­ho ráje Frank, nej­lep­ší kama­rád­ka Merry a začne odha­lo­vat trh­li­ny v jejich doko­na­lém živo­tě. Ale kdo je oběť a kdo je mani­pu­lá­tor?

Kniha mě hned na začát­ku potě­ši­la tím, jak je čti­vá. Hned na prv­ním strán­kách jsem se pono­ři­la do děje. Příběh skvě­le utí­kal a tomu pomoh­ly také kapi­to­ly, u kte­rých se stří­da­ly pohle­dy postav. I přes to, že se děj dob­ře vyví­jel, vadi­la mi jed­na věc - absen­ce uvo­zo­vek. Měla jsem pak pro­blém s roz­li­še­ním, co posta­va řek­la a co si jenom mys­lí.

“Slovo trpět sym­bo­li­zu­je nekon­čí­cí muka. Člověk je nemů­že pře­ko­nat. Lze je pou­ze sná­šet.” (str. 29)

 Trochu netra­dič­ní bylo, že se děj ode­hrá­val hlav­ně v rovi­ně poci­tů a emo­cí. Autorka je skvě­le psy­cho­lo­gic­ky zpra­co­va­la a čte­nář se tak mohl výbor­ně pono­řit do jejich živo­tů.

Poměrně čas­to se stří­da­ly čás­ti, kdy se nic moc nedě­lo a pře­kva­pi­vé akč­ní momen­ty. Myslím, že to bylo tak ako­rát vyvá­že­né, během čte­ní jsem ani jed­nou nemě­la pocit, že mě kni­ha nudí. Nedala bych ale kni­ze nálep­ku thriller, ale spí­še dob­ré psy­cho­lo­gic­ké dra­ma.

„Lež je jako sně­ho­vá kou­le, varo­va­la mě vždyc­ky mat­ka. Čím déle ji kutá­líš, tím je vět­ší a vět­ší.” (str. 185)

 Jako vel­kou vadu na krá­se vidím to, že mi kni­ha mís­ty při­šla neu­vě­ři­tel­ná. Několikrát jsem se sama sebe muse­la ptát, jest­li je mož­né, aby se na jed­nom mís­tě potka­lo tolik labil­ních lidí. Chyběla mi tam něja­ká psy­chic­ky vyrov­na­ná posta­va. Co se týče závě­ru, byla jsem poměr­ně zkla­ma­ná. Všechno dopadlo tak zvlášt­ně, že to pro mě bohu­žel kni­hu sra­zi­lo na niž­ší hod­no­ce­ní.

V závě­ru bych kni­hu hod­no­ti­la jako prů­měr­né psy­cho­lo­gic­ké dra­ma. Dobře čti­vá a vcel­ku i zají­ma­vá kni­ha, kte­rou bych dopo­ru­či­la lidem, kte­ří hle­da­jí nená­roč­nou, ale napí­na­vou a psy­cho­lo­gic­kou kni­hu.

---

---