Hana Hozová je normální mladá žena, která napsala svoje vzpomínky na období štěstí s jejím koněm Vandalem, familierně zvaným Vandýsek. Všechno začalo vlastně náhodně. Červenec roku 2004 a grilování s přítelem a otcem na chatě. Tatínkovi Hany Hozové se udělalo večer nevolno, pravděpodobně mu nesedlo grilování a tak se šel ráno projít, když potkal slečnu na koni. Najednou nevěda co, ho popadlo, domluvit vyjížďku na koni pro svou dceru. Té se to tak zalíbilo, že začala jezdit do stájí velmi často, avšak bez přítele, který ji nedoprovázel. V listopadu roku 2004 s přítelem vyjeli na kola a týden na to se chystala Hana na koně jménem Vandal.
Obrovský ryzák s velkou hlavou, který vypadal jako Zlatohřívák z pohádky. Jejich první jízda zpočátku probíhala velmi dobře, ale jakmile Vandal zaslechl za sebou dusot kopyt, přidal do kroku, divže jeho náklad nespadl. Jednalo se o chladnokrevníka a nordika, což znamenalo, že neměl takovou rychlost jako ostatní koně. Hana si však Vandala natolik zamilovala, že odmítala jezdit na jiném koni než na něm samotném. Majitelka ranče, kde byl Vandal ustájen, přišla s dalšími novotami. Rozhodla se rozprodat koně. Jedinou možností, jak neztratit svého miláčka byl jeho odkup. Dohodli se na pěti tisících, což byla symbolická suma s tím, že když si najde spolujezdce, může platit jen poloviční ustájení.
Tím, že Hana získala Vandala do svého vlastnictví, neměla ani ponětí, co všechno s ním zažije. Ovšem do toho přišla vcelku rána s prací, kdy byla Hana nucena odejít, sebrat odstupné a hledat si novou práci. Podařilo se jí to záhy, nastoupila do reklamní agentury. Mimo jiné se velmi bála oznámit svému otci, že má koně, ale nakonec to dopadlo dobře a oba rodiče si Vandala nesmírně zamilovali. Tím, že získala koníka pro sebe, připadli jí i povinnosti majitele, jako například držení nohou při kování a strouhání a samozřejmě placení za provedené služby.
Vandalovo jméno odpovídalo jeho povaze. V sedle Hanu celkem i respektoval, na zemi nikoliv. Jednou ho vedla a on jí zašlápl nohu do země. Měla obrovské štěstí, že bylo všude strašně moc bláta, jinak by měla po ní. Hana si našla nového přítele na inzerát a ten za ní začal jezdit k Vandalovi a spřátelil se s ním. Nosil mu i mlsky jako Hana. Bohužel se nepohodla s majitelkou místa, kde byl Vandal ustájený a tak hledala další možnost, kam by mohla Vandala přivést. Podařilo se jí to u jednoho muže, avšak dopadlo to podobně, jen s tím rozdílem, že ten byl hluboce uražen, že ho pomlouvá.
Do třetice si už našla Hana dobré místo. Tam Vandýsek zůstal už navždy. Koníkovi začali s přicházejícím věkem přibývat zdravotní obtíže. Když Hana a její přítel přinesli Vandalovi pamlsky k jeho dvacátým čtvrtým narozeninám, už si všimli dávno předtím, že se blíží to nejhorší. Vandal už odmítal vstát, několikrát se mu to nepodařilo ani v boxu. Jednoho večera volala žena, u které byl ustájený, že je zle, aby přišla hned druhý den. Hana s přítelem tam jeli velmi sklíčeni. Když viděli Vandýska, museli přivolat veterináře. Jeho názor byl, že by ho neměli nechat trápit. S těžkým srdcem a velkým pláčem to Hana udělala.
Kniha vzpomínek autorky na období, které bylo plné štěstí s jejím milovaným mazlíčkem, koněm Vandalem. Velmi krásná kniha pro milovníky nejen koní, ale všeobecně zvířat, akorát z toho konce díla je mi celkem těžko – prostě je mi toho koníka Vandala strašně líto, ale jinak doporučuju pro každého milovníka zvířat. Má 216 stran.
Knihu můžete zakoupit za 207 Kč zde.
- Autor: Hana Hozová
- Žánr: beletrie
- Nakladatelství: Mladá Fronta
- Datum vydání: 2017
Nejnovější komentáře