Walk the Line

(zatím nehodnoceno)

Loading...

4/10. Challenge 03-Round 8-Drama-Hráč 13-TheSpearCZ.   Dvakrát jsem vytuhnul a celý jsem to musel přežvykovat na tři pokusy. Už to samo o sobě dost napovídá, jak "strhující" ten zážitek byl.   James Mangold není žádný ořezávátko, má na kontě parádní věci, ale tady jako kdyby se mu rozbil motor. Bob Dylan by byla lepší volba si myslím. Johnny Cash mě jako muzikant nikdy neoslovil a jeho country je pro mě spíš zvuk pozadí v obchodě se sedlama než něco, co bych si pustil s chutí. Příběh je podaný tak mdlým způsobem, že člověk má pocit, že sleduje kroniku účetního.   Nic se tam pořádně neděje, všechno jede v rovině, bez výkyvů, bez napětí. Vizuálně to zestárlo jak svatební dort po týdnu v lednici, rozpadá se, ztrácí chuť i lesk, herci si odvedli svoje, ale žádná jiskra, žádný wow moment. Reese i Joaquin jakoby jeli na půl plynu. Dobová atmosféra úplně nevyužitá, jako by to všechno jen tak proplulo kulisami.   Očekával jsem, že když už nic jiného, tak to aspoň v temnějších pasážích s drogama nabere grády, ale místo zvráceností a šíleností přišel jen balíček prášků a trochu smutku. Žádný excesy, žádný peklo, žádný pád na dno, jen takové to „já beru prášky, pojďme si o tom zazpívat a obejmout se“. Tohle není Freddy Mercury, co spálil klub do základů, nebo Robbie Williams v euforickém běsu. Tady se všechno drží zpátky, jakoby to ani nechtělo se pořádně rozjet.   Kdyby mi bylo 60, seděl bych na verandě s panákem bourbonu a díval se zpátky na život, možná bych v tom našel nějaké kouzlo, ale takhle, ve třiceti, to bylo spíš jako kdybych byl pozván na oslavu, kde se celou dobu jen tiše vzpomíná a nikdo se nesměje. Film mi nic nedal, nic mi neřekl. Škoda. Tohle šlo mimo mě.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře