Wonka – Recenze – 70 %

Willy Wonka je posta­va z dět­ské kníž­ky Karlík a továr­na na čoko­lá­du spi­so­va­te­le Roalda Dahla, z jehož díla vze­šly tře­ba i fil­mo­vé adap­ta­ce Obr Dobr nebo Fantastický pan Lišák. Přímo Karlíka adap­to­va­ly již dva fil­my – Pan Wonka a jeho čoko­lá­dov­na z roku 1971 v režii Mela Stuarta a Karlík a továr­na na čoko­lá­du z roku 2005 od Tima Burtona. V tom prv­ním ztvár­nil výstřed­ní­ho mis­tra čoko­lá­dy Willyho Wonku Gene Wilder, ve dru­hém si jej zahrál Johnny Depp. Film Wonka ale nezpra­co­vá­vá zno­vu ten­týž pří­běh, nao­pak obě­ma před­cho­zím sním­kům i Dahlově romá­nu dějo­vě před­chá­zí a pojed­ná­vá o kari­ér­ních začát­cích Willyho Wonky z doby před­tím, než vybu­do­val svou slav­nou továr­nu. V této ver­zi se titul­ní posta­vy, jež se zde popr­vé stá­vá též hlav­ním pro­ta­go­nis­tou, ujal herec Timothée Chalamet.

Photo © Warner Bros.

 

Režisérem fil­mu Wonka se stal brit­ský fil­mař Paul King, jenž má na kon­tě mimo jiné rodin­né fil­my o neo­by­čej­ném med­vě­do­vi Paddington a Paddington 2, při­čemž režie chys­ta­né­ho tře­tí­ho dílu se kvů­li Wonkovi vzdal. Film Wonka má stej­ně jako oba Paddingtoni pří­jem­nou a roz­ver­nou atmo­sfé­ru s náde­chem nos­tal­gie a sen­ti­men­tu, kla­de důraz na syté bar­vy a výraz­né kos­týmy a pro­stu­pu­je jím nakaž­li­vý proud tvůr­čí ener­gie. Jeho hlav­ní hrdi­na je neotře­si­tel­ně pozi­tiv­ní sní­lek, svět oko­lo něj je roz­já­sa­ný, milý a dět­sky naiv­ní. Jestliže pře­de­šlé fil­my adap­tu­jí­cí Dahlovu dět­skou kla­si­ku pra­co­va­ly i s jis­tou tem­nou strán­kou osob­nos­ti Willyho Wonky, s jeho melan­cho­lií nebo citem pro mor­bid­ní humor, tak v novém Wonkovi po ní není ani sto­py. Směrem, kte­rý vyty­či­li jeho dva před­chůd­ci, se Paul King ve svém fil­mu ome­zo­vat nene­chal – sice na ně lec­kdy vizu­ál­ně nebo hudeb­ně odka­zu­je (zejmé­na na onu ver­zi ze 70. let, s níž Wonka sdí­lí i dvě pís­nič­ky), leč přes­to při­chá­zí s vlast­ním poje­tím a ori­gi­nál­ní vizí.

Wonka vzni­kal ve Velké Británii a význam­né ved­lej­ší role v něm ztvár­ni­li zná­mí brit­ští her­ci a hereč­ky, pře­de­vším Hugh Grant, Olivia Colman, Sally Hawkins nebo Rowan Atkinson. Z upou­tá­vek se to sice nezdá, leč jde o plno­hod­not­ný muzi­kál s pěvec­ký­mi a taneč­ní­mi čís­ly (zastou­pe­ný­mi v mno­hem vět­ší míře než v pře­de­šlých dvou fil­mech), jehož brit­ský scé­nář dis­po­nu­je nápa­di­tou hrou se slo­vy jak v dia­lo­zích, tak v pís­nič­kách (obo­jí je do češ­ti­ny pře­lo­že­no skvě­le). Taneční cho­re­o­gra­fie nevy­ni­ka­jí kdo­ví­ja­kou pro­myš­le­nos­tí nebo vel­ko­le­postí, do beze­lstné atmo­sfé­ry a cel­ko­vé nená­roč­nos­ti sním­ku však sed­nou. Výprava i výtvar­ná sty­li­za­ce fil­mu je jinak per­fekt­ní, hra­vá a vyna­lé­za­vá.

 

Fantasy ele­men­ty pří­bě­hu vyvstá­va­jí na povrch při zmi­ňo­vá­ní pří­sad, kte­ré Wonka pou­ží­vá na výro­bu čoko­lá­dy, a mezi nimiž lze nalézt i bouř­ko­vé mra­ky nebo slu­neč­ní paprsky. Jeho exo­tic­ké výrob­ky nejen­že údaj­ně chut­na­jí jako ta nej­lep­ší čoko­lá­da na svě­tě, ale lec­kdy posky­tu­jí i doda­teč­né efek­ty – někte­ré čoko­lá­do­vé pra­lin­ky vám umož­ní na pár chvil létat, po jiných vám i na holé hla­vě vyros­tou vla­sy. Milovníci slad­ké­ho si tudíž jis­tě při­jdou na své a po zhléd­nu­tí fil­mu vznik­ne tou­ha dopřát si doma ale­spoň hor­ké kakao. Willy Wonka je okouz­lu­jí­cím pro­dej­cem, pří­hod­ně ale ovlá­dá i sku­teč­né kou­zel­nic­ké umě­ní, když při pro­mo­vá­ní svých čoko­lád před lač­ný­mi zákaz­ní­ky loví rekvi­zi­ty z klo­bou­ku nebo z hed­váb­ných šát­ků. Snímek se neza­bý­vá tím, jak ke svým doved­nos­tem při­šel, magie je kaž­do­pád­ně pří­tom­na jak v jeho eska­mo­tér­ství, tak v jeho čoko­lá­dách.

Děj vyu­ží­vá dic­ken­sov­ské moti­vy (měst­ské pro­stře­dí, růz­né soci­ál­ní vrst­vy, roman­ti­za­ce chu­do­by, posta­va sirot­ka) a úvod jak vystři­že­ný z Pinocchia – hlav­ní hrdi­na při­jíž­dí do měs­ta pln nadě­jí a oče­ká­vá­ní, leč dopla­tí na svou důvě­ři­vost, když hned prv­ní den nejen­že při­jde o všech­ny úspo­ry, ale ješ­tě k tomu nale­tí pod­vod­ní­kům, kte­ří z něj uči­ní otro­ka v prá­del­ně. Ve sna­ze pro­ra­zit s pro­de­jem svých exklu­ziv­ních čoko­lád mu kom­pli­ku­je život nejen záhad­ný skří­tek Umpa-Lumpa, jenž mu kra­de záso­by, ale i těž­ká kon­ku­ren­ce ovlá­da­jí­cí veš­ke­rý pro­dej čoko­lá­dy ve měs­tě. Tu tvo­ří kar­tel tří zlých pod­ni­ka­te­lů, kte­ří mají pod­pla­ce­né­ho šéfa poli­cie (úplat­ky bere v bon­bo­ni­é­rách, tak­že v prů­bě­hu fil­mu krás­ně při­bí­rá na váze) a nedo­pus­tí, aby jim někdo kazil kšef­ty.

 

Spojencem pro­ti tro­ji­ci zlot­ři­lých kapi­ta­lis­tů se Wonkovi sta­ne sku­pi­na spo­leč­ní­ků z prá­del­ny, kte­ří stej­ně jako on leh­ko­my­sl­ně sko­či­li na ten­týž špek, a v nichž Wonka koneč­ně najde vytou­že­né spří­z­ně­né dob­ré duše. Film je v tom­to ohle­du pře­hlíd­kou jed­no­roz­měr­ných figu­rek, čas­to defi­no­va­ných pou­ze svým povo­lá­ním (účet­ní, tele­fon­ní spo­jo­va­tel­ka) nebo jedi­nou urču­jí­cí vlast­nos­tí (dob­ro­sr­deč­ná siro­ta, neú­spěš­ný komik), kte­ří pod Wonkovým vede­ním opa­ko­va­ně a nezišt­ně spo­ju­jí síly. Každodenní útě­ky ze zaje­tí, plán na vnik­nu­tí do stře­že­né­ho objek­tu či rekon­struk­ce Wonkovy prv­ní pro­dej­ny jsou ve fil­mu dílem týmo­vé spo­lu­prá­ce, kte­rá nepři­pouš­tí žád­né kon­flik­ty mezi čle­ny týmu, jen har­mo­nic­ké souzně­ní a sdí­le­nou radost z úspě­chu.

V pří­bě­hu se čas­to vysky­tu­jí klišé a před­ví­da­tel­né zvra­ty. K řadě aspek­tů v ději film při­stu­pu­je s při­ro­ze­nou samo­zřej­mos­tí, lec­kdy navzdo­ry vnitř­ní logi­ce dané scé­ny nebo pra­vi­del fikč­ní­ho svě­ta. V tom­to ohle­du je potře­ba jít fil­mu tro­chu napro­ti, nechat se vol­ně uná­šet nai­vi­tou jeho pří­bě­hu a nerý­pat se tolik v detai­lech, pro­vá­za­nos­ti jed­not­li­vých akcí, smys­lu někte­rých prv­ků nebo nekon­zis­ten­cí ve vyprá­vě­ní i uva­žo­vá­ní postav (hrdi­no­vi při­jde hrubě nee­tic­ké odci­zit skle­ni­ci mlé­ka, ale o pár minut poz­dě­ji mu nedě­lá pro­blém vykrást v zoo stá­nek s balon­ky). Na sen­ti­men­tál­ní notu sní­mek tla­čí (s výjim­kou závě­ru) umě­ře­ně, při­čemž z Wonkova vzta­hu k zesnu­lé mat­ce vytvá­ří doje­tí roz­hod­ně efek­tiv­ně­ji než v pří­pa­dě vyře­še­ní osu­du Wonkovy sirotčí kama­rád­ky.

 

Pohádkový rodin­ný muzi­kál Wonka má díky své­mu prů­zrač­ně čis­té­mu feel-good tónu vyprá­vě­ní, akcep­tu­jí­cí­mu pou­ze dobrou nála­du a uvol­ně­nou zába­vu bez jakých­ko­li tem­něj­ších vrs­tev, šan­ci stát se novo­do­bou a multi-generačně popu­lár­ní kla­si­kou, k níž se budou mno­zí divá­ci s obli­bou vra­cet. Svůj podíl na tom má ale i humor, suve­rén­ní výkon Timothého Chalameta v hlav­ní roli a také slad­ce barev­ná (a při­tom nepřesla­ze­ná) sty­li­za­ce. Je to něco jiné­ho, než na co jsme byli zatím u fil­mo­vých adap­ta­cí s Willym Wonkou a jeho čoko­lá­dou zvyklí, ale v tom­to pří­pa­dě jsou jina­kost a ori­gi­nál­ní pří­stup ke zná­mé lát­ce sil­nou strán­kou výsled­né­ho poči­nu.

 

---