V knize „Za vůní levandule“ od autorky Radky Lacinové se můžete těšit na velmi silný příběh ženy, jež část svého života strávila po boku muže závislého na alkoholu, a hlavně její nezdolné vůli bojovat s jeho vnitřními démony, i když neúspěšně.
Hlavní hrdinkou knihy je Lucie, provdaná za Jiřího, jež v posledním roce společného soužití dokázal zvláštním způsobem pošlapat vše, na čem spolu pracovali. Z Jiřího se bohužel stal notorický opilec, alkoholik, a ač Lucie hledala důvody, proč tomu tak je, na žádný nemohla přijít.
Jejich společný domov se tak pro ni stával nevyhnutelným vězením, přístavem beznaděje, zoufalství a tíživé šedi, která ji nevědomky požírala zaživa.... Po ničem Lucie tolik netoužila, než zapudit myšlenky na své komplikované manželství, vysvobodit se z něj, ale to by jí nesměly trápit výčitky a lítost vůči samotnému Jiřímu.
„Mám v sobě rozpor. Na jedné straně je tam vztek, a na té druhé lítost. Abych byla upřímná, nejradši bych od něj odešla, ale nemám k tomu kroku sílu. Cítím vůči Jirkovi závazek.“
Oblast jižní Francie byla jako stvořená pro cestování, toulání, odpojení se od vnějšího světa a záplavy impulsů. A možná právě tato cesta do Provence byla tím skutečným a nápomocným milníkem, jež měl pomoci Lucii přehodnotit svůj dosavadní život, urovnat si své myšlenky, zorientovat se v nich, a konečně vybočit z reality svých všedních dnů....
„Náš život je mozaika nejrůznějších setkání. Jsou sekání, na která zapomeneme a potom taková, která náš život změní navždy. Jinakost a lidi s jinými názory nás obohacují. Střed dvou odlišných názorů může vyvolat jiskření a zažehnout vznik něčeho nového a zajímavého. Jinakost a střed plodí kreativitu...“
Návštěva v Provence, kde poznala nejen nové přátelé, ale hlavně zde objevila znovu sebe sama a svou úžasnou kreativitu, která jí poskytla nové výzvy a možnosti, jí nakonec posunuly tím pravým směrem na cestě k šťastnému a spokojenému životu.
Jsem moc ráda, že si Lucie nakonec uvědomila a pochopila, že minulost a hlavně Jiřího s jeho neodolatelnou touhou po pití změnit nemůže, co však změnit může, je její vlastní budoucnost. Obdivuji, že v sobě našla tu sílu a odhodlání vkročit do neznáma a jít nakonec za svým snem po lepším životě...
Knihu „Za vůní levandule“ jsem přečetla na jeden zátah, a popravdě nebylo vůbec jednoduché se od ní na chviličku vzdálit, aniž bych nevěděla, co bude dál. Velmi chytlavé čtení, kterému jsem jen stíží dokázala odolat.
V příběhu nacházíme velmi silný kontrast dvou rozličných míst, a to Prahy a sladké francouzské Provence. Praha je tu symbolem krachujícího manželství včetně problémů spojených s alkoholem, jež působí na samotné čtenáře pochmurnou a velmi tíživou atmosférou, která má zásadní vliv na hlavní hrdinku, jež se tu cítí jak lapená v pasti, z níž není úniku.
Na straně druhé je tu sladká a svobodná Provence, kde může být Lucie doslova sama sebou, radovat se z každodenních maličkostí, nechat na povrch vyplout svou nekonečnou kreativitu, ženskou smyslnost a krásu.
Kniha je moc hezky zpracovaná, skvěle popsané prostředí nejen Francie, ale i lidí, jejich zvyků, tradic a v neposlední řadě i úžasného uměleckého pohledu Lucie na okolní svět, jež máme možnost vnímat se všemi jeho barvami a odstíny, radovat se z drobných detailů a maličkostí.
Za mě moc hezky zpracovaný příběh se silným tématem v bojí se svými vnitřními démony, a hledání sebe sama a naplnění vize šťastného života.
ZA VŮNÍ LEVANDULE
Autorka: Radka Lacinová
Vydalo nakladatelství Nová Forma, s.r.o.
V roce 2024
Vydání první
Počet stran: 197
ISBN: 978-80-7612-684-8