Zlomené květiny

Král nezá­vis­lých Jim Jarmusch si mis­tr­ně hra­je s proflák­nu­tým téma­tem „děv­kař za zeni­tem se vydá­vá hle­dat ztra­ce­né­ho syna“ a v hlav­ní roli záři Bill Murray na okruž­né ces­tě za žena­mi, kte­rým jako pře­lé­ta­vý Don Johnston před dva­ce­ti lety vstou­pil do živo­ta.

Don je muž po všech strán­kách spo­ko­je­ný - eko­no­mic­ky je bla­hobyt­ně zabez­pe­čen, a také se mu poda­ři­lo zůstat sta­rým mlá­den­cem, při­čemž jeho osob­ní ero­tic­ká his­to­rie je nabi­tá plejá­dou nád­her­ných žen, jejichž úcty­hod­ný počet mu dělá čest i v porov­ná­ní s  dáv­ným témě­řjme­nov­cem Donem Juanem. Ve ved­lej­ším domě byd­lí kama­rád Winston, nemé­ně spo­ko­jen, byť oplý­va­jí­cí pěti dět­mi, v důsled­ku čeho se expo­nu­je v třech zaměst­ná­ních. Baví se hra­ním na sou­kro­mé­ho detek­ti­va (podo­tý­kám, že nej­dů­le­ži­těj­ším pomoc­ní­kem sou­kro­mé­ho očka ve tře­tím tisí­ci­le­tí je inter­net) a když Dona jed­nak opus­tí stá­va­jí­cí kra­sa­vi­ce Sherry, jed­nak Don obdr­ží jis­tý růžo­vý dopis, na zákla­dě pre­ciz­ních infor­ma­cí a plá­nu vyšle Winston kama­rá­da na pát­ra­cí ces­tu.

Inkriminovaný nepo­de­psa­ný dopis totiž obsa­hu­je stro­hou infor­ma­ci, že Don se před zhru­ba dva­ce­ti lety stal otcem a jeho syn se ho teď vydá­vá hle­dat. Přes jeho krče­ní rame­ny a naje­vo dáva­ný nezá­jem, mu Winston zor­ga­ni­zu­je road-trip, během něhož má Don s kyti­cí růžo­vých kvě­tů navští­vit expří­tel­ky­ně, kte­ré při­pa­da­jí do úva­hy, pát­rat po psa­cím stro­ji a tak iden­ti­fi­ko­vat mat­ku do toho dne netu­še­né­ho potom­ka. Tak se Don, přes své zne­chu­ce­ní vydá­vá na ces­tu do málem zapo­me­nu­té minu­los­ti, kdy má šan­ci pozo­ro­vat, co se z dívek, kte­ré znal, sta­lo. Je to pozná­vá­ní bizar­ní, trap­ně frustru­jí­ci i tragi­ko­mic­ké, a z per­spek­ti­vy „po dva­ce­ti letech“ má zvlášt­ní pachuť hoř­kos­ti nad tím, že vidí sku­teč­nost, kte­rá se ode­hrá­va dale­ko za hori­zon­tem, kde on běh udá­los­tí opus­til, a ke kte­ré neměl ve svém lehce ply­nou­cím živo­ta­bě­hu úmy­sl se vra­cet.

Počas téhle absurd­ní „pou­tě za prav­dou“ se sta­ví do kon­tras­tu Donův zne­chu­ce­ný nad­hled k celé eska­pá­dě a na dru­hou stra­nu chvil­ko­vé zábles­ky emo­cí, dokon­ce snad uvě­do­mo­vá­ní, že s jeho živo­tem také není vše v pořád­ku. Tahle postup­ná, jem­ně odstí­no­va­ná katar­ze se ode­hrá­vá na poza­dí návštěv u sta­rých lásek, setká­ní s nimiž se v prv­ním plá­nu dras­tic­ky liší, na v pod­sta­tě jsou vari­a­ce­mi téhož. Jarmusch zde před­klá­dá bizar­ní figur­ky a na jejich až absurd­ní exzis­ten­ci sta­ví jem­ný humor fil­mu, před­klá­dá však záro­veň jis­té arche­ty­py žen­ství. Mezi nimi se potá­cí stá­le una­ve­něj­ší hlav­ní hrdi­na, kte­rý je zas esen­cí muž­ské­ho pohle­du - Bill Murray ve své momen­tál­ní okouz­lu­jí­cí herec­ké polo­ze živo­tem ošou­pa­né­ho cyni­ka s kamen­nou tvá­ří, snad něco hle­da­jí­cí a hlav­ně tref­ně komen­tu­jí­cí tenhle absurd­ní svět, ať už bon­mo­ty, nebo mini­ma­lis­tic­kou hrou obli­če­je.

V závě­ru se všech­ny „prav­do­hle­dač­ské“ nadě­je roz­pliz­nou v nejis­to­tě, jest­li spuš­te­cím momen­tem celé akce nebyl jen kru­tý vtí­pek, nebo snad sna­ha něko­ho z Donova oko­lí donu­tit ho, aby se podí­val na svůj živo­ta­běh. Na chví­li mož­ná nachá­zí syna, roz­hod­né ho v dal­ším momen­tu ztrá­cí, ale na ces­tě, kte­rou za ním absol­vo­val, se mož­ná dopí­dil něče­ho o sobě, jaké­ho­si vědo­mí o exis­ten­ci za hra­ni­ce­mi své­ho přes­ně vyme­ze­né­ho svě­ta, snad dostá­va šan­ci. Viděno touhle opti­kou se důle­ži­tost auten­ti­ci­ty toho růžo­vé­ho dopi­sy vytrá­cí. Zlomené kvě­ti­ny jsou o ces­tě, jež by asi niko­ho nelá­ka­la, ale pro­jít si ji urči­té sto­jí za to, hlav­ně když vám ji může zprí­jem­ňo­vat humor Jima Jarmusche a exce­lu­jí­cí Bill Murray.

O filmu:

Broken Flowers
Scénář: Jim Jarmusch
Režie: Jim Jarmusch
V hlav­ních rolích: Bill Murray, Sharon Stone, Jeffrey Wright
USA - Francie 2005, 106 minut

---