Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo. Tak trochu jiná historie lidstva?

Je čas naším nepří­te­lem? Jakou hod­no­tu a sílu mají naše myš­len­ky? Jak jíme a co jíme? Jak na nás jíd­lo půso­bí a jaké pro­ží­vá­ní a duši mají zví­řa­ta?

Jsem si napros­to jis­ta, že tato kni­ha vyvo­lá ve čte­ná­ři mno­hem víc otá­zek, než kolik poskyt­ne odpo­vě­dí. Ale abych vše upřes­ni­la ješ­tě více, těch odpo­vě­dí je tady něko­lik sto­vek, tip­la bych. Neustálý tok infor­ma­cí, kte­ré se opí­ra­jí o his­to­ric­ká fak­ta, domněn­ky, chan­ne­ling a porůz­nu vyvo­ze­né infor­ma­ce a logic­ké návaz­nos­ti. Ano, může­te říct, že jde o vykon­stru­o­va­né myš­len­ky a text, ale… ale ona ani his­to­rie na tom není o mno­ho lépe. Jak tu správ­ně autor­ka říká, že víme tak málo o naší his­to­rii, že stej­ně je vět­ši­na toho kolem ní pou­ze domněn­kou vyvo­ze­nou peč­li­vě na zákla­dě toho, co bylo nale­ze­no. A kdo­ví, sta­čí jeden omyl někde, či jin­de, a rázem se mění celá his­to­rie a rázem se mění i pohled na ni.

Thovt je egyp­ský bůh moud­ros­ti, pra­o­tec magie a ast­ro­lo­gie a Kerstin Simoné tvr­dí, že s ním roz­mlou­vá. Vplula do jeho moud­ros­ti a poklá­dá mu své otáz­ky, při­chá­zí na své vlast­ní teo­rie a celé to pro­lí­ná ve vel­mi zají­ma­vém čte­ní, ve kte­rém se rodí nový pohled na okult­ní vědy, stá­vá se jas­něj­ší kvan­to­vá fyzi­ka, a pře­de­vším odha­lu­je tajem­ství lid­stva.

Jsme mno­hem schop­něj­ší, než si mys­lí­me

To mne polo­ži­lo asi nej­víc, ovšem kdo z nás se někdy neza­mys­lel nad tím, co dělá ta drti­vá vět­ši­na moz­ku, kte­rou za celý život nepo­u­ži­je­me? Dříve jsem si říka­la, že jsme tře­ba líní a čím více se bude­me men­tál­ně zatě­žo­vat, tím více se nám bude otví­rat moz­ku. Jenže ne kaž­dá část moz­ku je urče­na ke kon­zum­ní­mu zatě­žo­vá­ní, a tak je dnes už zřej­mé, že se dál nedo­sta­ne­me, že tam je blok a že když se bude­me o tohle sna­žit, skon­čí­me na anti­de­pre­si­vech. Kdo jed­nou zažil pře­tí­že­ný a zkra­to­va­ný mozek, zjis­til, že o tak šoku­jí­cí a tem­nou zku­še­nost už nesto­jí. A že ten zby­tek moz­ku bude patr­ně logic­ky – určen k něče­mu jiné­mu.

O tom tu píše Kerstin Simoné. V pod­sta­tě je to naše bož­ství, naše intu­i­ce, naše pro­po­je­ní s moud­ros­tí lid­stva a celé­ho vesmí­ru, kte­ré nám ale bylo v prů­bě­hu evo­lu­ce odňa­to, odpo­je­no, nazvě­me si to jak chce­me. Prostě to neby­lo žádou­cí – zůsta­li jsme tedy z něja­ké­ho důvo­du jako ten pro­jekt lid­stvo – v tom­to sta­diu. Otázka je, co bude dál. I na to tady autor­ka hle­dá odpo­vě­di, může­me se posu­nout samo­vol­ně, jako lid­stvo v tom­to živo­tě a na Zemi? Nebo člo­věk jako živo­čiš­ný druh už zůsta­ne v pod­sta­tě „vyšlech­těn“ tak­to? A jak šlech­tí­me novo­do­bé nemo­ci? Přikrmujeme… či spí­še, jak je to všech­no doko­na­le vymyš­le­no, že nám ani nic jiné­ho nezbý­vá.

Jsme mno­hem schop­něj­ší, než si mys­lí­me – jsme schop­ni se tomu vše­mu posta­vit. No, nevím, milá Kerstin Simoné, je to prá­ce na dlou­ho, mož­ná na řadu gene­ra­cí, ale roz­hod­ně zaslou­ží­te dík za tako­vou­to kni­hu, pro­to­že poklá­dá prv­ní kámen ke změ­ně!

O autor­ce:

Kerstin Simoné žije i se svou rodi­nou neda­le­ko Berlína. Už jako dítě měla jas­no­zři­vé schop­nos­ti. Kromě psa­ní knih se věnu­je také ochra­ně zví­řat a pořá­dá prak­tic­ké semi­ná­ře. Kontaktu s vyš­ší­mi frek­venč­ní­mi úrov­ně­mi se věnu­je už dva­cet pět let, při­čemž s Thovtem komu­ni­ku­je od roku 2003 po zásad­ní udá­los­ti ve svém živo­tě.

Vydalo nakla­da­tel­ství Anch Books, 2017, www.anch-books.eu

---