#1844: Válka s mloky - 75 %

Válka s mlo­ky

Není to tak dlou­ho, co se jed­na ver­ze komik­su „Válka s mlo­ky“. Bylo to v roce 2014 a vyda­la ho Pražská ZOO, pro­to­že zrov­na ote­ví­ra­la novou expo­zi­ci s vele­mlo­ky. Jednalo se ale o tro­chu jinou ver­zi, než s jakou se setká­vá­me v aktu­ál­ně vyda­né pev­né vaz­bě, kte­rá také nese název „Válka s mlo­ky“. Verze vyda­ná u ZOO měla jen 22 stran, komiks v kni­ze „Válka s mlo­ky“ od nakla­da­tel­ství CPress má těch stran cel­kem čty­ři­cet. Přitom je to stá­le jeden komiks od jed­no­ho auto­ra. Jan Štěpánek vytvo­řil „Válku s mlo­ky“, kte­rá byla vydá­na v prv­ních pěti čís­lech legen­dár­ní­ho maga­zí­nu „Kometa“. V kaž­dém čís­le osm stran, což je patr­né prá­vě i na tom­to novém vydá­ní, kte­ré měl na sta­ros­ti CPress. A musím říct, že tole del­ší pro­ve­de­ní komik­su slu­ší o něco více než ono dva­a­dva­ce­tistrán­ko­vé, jež vychá­ze­lo v maga­zí­nu „ABC“.

„Válka s mlo­ky“, tedy ta původ­ní, kte­rou napsal Karel Čapek, je tako­vý zvlášt­ní román, kte­rá je hod­ně epi­zo­dic­ký. Karel Čapek pop­su­je udá­los­ti, na nichž je patr­ný vývoj vzta­hu lidí k mlo­kům. Ti jsou inte­li­gent­něj­ší, než by se na prv­ní pohled zdá­lo, ale lidé s nimi zachá­ze­jí tak, že si v pod­sta­tě sami vytvá­ře­jí svou vlast­ní zhou­bu. Děj se ode­hrá­vá během něko­lik desí­tek let dlou­hé­ho obdo­bí, aby bylo patr­né, jak se spo­leč­nost měni­la a jak se měnil její vztah k mlo­kům, stej­ně jako se měni­lo posta­ve­ní mlo­ků a jejich vztah k lidem. Na začát­ku jen pito­má, tro­chu zvlášt­ní zví­řa­ta, ale na kon­ci něco, čemu už se člo­věk nedo­ká­že ani se svou inte­li­gen­cí posta­vit. Ale kdo byl vlast­ně ten inte­li­gent­ní, kdo doká­zal před­ví­dat a kdo byl jen hra­bi­vý bez toho, aby domýš­lel násled­ky svých činů? V tomhle je epi­zo­dic­ké poje­tí vel­mi dob­ré, což si Jan Štěpánek uvě­do­mo­val.

Komiksová „Válka s mlo­ky“ si zacho­vá­vá vypra­věč­ský pří­stup Karla Čapka, ale u někte­rých pasá­ží si řek­ne­te, že je to sko­ro zby­teč­né. Třeba část, kdy se natá­čí film, se jeví sku­teč­ně jako vel­mi nad­by­teč­ná. Celkově se ale Janu Štěpánkovi poda­ři­lo zachy­tit přes­ně ten sil­ně depre­siv­ní až posta­po­ka­lyp­tic­ký tón, kte­rý Karel čapek do své­ho díla vlo­žil. Jako kdy­by neby­lo vyhnu­tí toho, kam pří­běh spě­je. Jako kdy­by to niče­ní sama sebe bylo dané a nešlo jej změ­nit. Tohle je na „Válce s mlo­ky“ sku­teč­ně dechbe­rou­cí. To, jak je na jed­not­li­vých posta­vách pre­zen­to­vá­no sebez­ni­če­ní lid­stva. Nedokážeme domýš­let násled­ky vlast­ní hra­bi­vos­ti, vlast­ní tou­hy po moci, kte­rá je zde pre­zen­to­vá­na pře­de­vším tou­hou po peně­zích. Sami jsme pak schop­ni si vycho­vat vlast­ní zhou­bu, pro­to­že si mys­lí­me, že to my jsme nad­řa­ze­ní, to my jsme pánem tvor­stva.

Vydání komik­su „Válka s mlo­ky“ z roku 2018 je pří­jem­né tvr­dou vaz­bou, ale na dru­hou stra­nu v tomhle ohle­du nepři­ná­ší nic vylo­že­ně zásad­ní­ho. Je sko­ro ško­da, že nedo­šlo k vydá­ní ve vět­ším for­má­tu, i když nut­no říct, že ani tenhle rela­tiv­ně malý komik­su nijak zásad­ně neva­dí. Větší strán­ky by ale neuško­di­ly. Komiks je stá­le vel­mi dobrou adap­ta­cí zásad­ní­ho lite­rár­ní­ho díla, kte­ré bychom měli znát. Je jed­no, že Karel Čapek psal jako pří­běh, jež odrá­žel nástup fašis­mu a jeho poten­ci­ál­ní zhoub­nost v pří­pa­dě jeho tole­ran­ce, což se samo­zřej­mě potvr­di­lo. Tohle je dílo, kte­ré je aktu­ál­ní i dnes, kdy stá­le nejsme schop­ni pocho­pit, že tu hroz­by jsou a my je tole­ru­je­me. Není to hroz­ba uprch­lí­ků, na kte­rou se upí­rá­me jako na man­t­ru, ale jsou to hroz­by fana­tis­mu, ať už nábo­žen­ské­ho, tak i poli­tic­ké­ho. Ani za osm­de­sát let jsme se v tom­to ohle­du výraz­ně nepo­su­nu­li. Jen ty hroz­by se tro­chu pro­mě­ni­ly.