Anděl Páně 2 - Jak se hraje v pohádkách - Děti poznají, kdo je pravdivý

Herci vesměs rádi při­jí­ma­jí nabíd­ky na role v pohád­kách, a tak nás zají­ma­lo proč, a v čem se herec­tví v  í od hra­ní dra­ma­tic­kých nebo kome­di­ál­ních rolí.

Jiřina Bohdalová

Samozřejmě v pohád­kách si může­te dovo­lit víc, ale zase to musí být prav­di­vý, pro­to­že děti, ty nej­víc pozna­jí, kdo je prav­di­vý, kdo ne, pro­to­že děti tu prav­du mají auto­ma­tic­ky ješ­tě v sobě.

Ivan Trojan

Asi zase zále­ží pohád­ka od pohád­ky, ale stej­ně jako u jakých­ko­liv jiných fil­mů – musí­te být prav­di­ví, a to je na tom to nej­pod­stat­něj­ší. Možná je tam tře­ba vět­ší míra urči­té nai­vi­ty, ale tako­vé nestro­je­né, nehloupé. To tam pat­ří. Když jsme děla­li ve Viole Staročeské vánoč­ní hry s paní pro­fe­sor­kou Krešlovou, tak občas mě napadlo, že se tam musí troš­ku obje­vo­vat oprav­do­vost, ale při­tom urči­tý, v dob­rým slo­va smys­lu, ochot­nic­tví. Ale hlav­ní je při­ro­ze­nost a prav­di­vost.

Vica Kerekes

Hrát v pohádce–to je dar. Člověk se může troš­ku odre­a­go­vat a potě­ší se, ale nemys­lím si, že by to bylo nějak zásad­ně jiné, spíš ta radost je jiná.

Bolek Polívka

V pohád­kách já hra­ju rád, pro­to­že vím, že hod­ně pohá­dek zůstá­vá. Taky to hra­ní je tako­vý pohád­ko­vý, to zna­me­ná, že se to všech­no vybu­bu­o­vá­vá, je tam víc toho bubu­bu v rám­ci sty­li­za­ce. A navíc pohád­ky mají tako­vou čis­tou auru.

Klára Issová

Hraní v pohád­kách je urči­tě něčím spe­ci­fic­ké, ten žánr má svo­je, stej­ně jako dra­ma nebo kome­die. Je to tako­vé herec­tví s nad­sáz­kou, s leh­kos­tí a humo­rem. Přeci jenom je to pro děti. Pro her­ce je vždyc­ky fajn, když si to můžou tro­chu zpes­t­řit, když točí jed­nou pohád­ku, jed­nou něja­ký drá­mo, pak kome­dii. V tom je herec­tví urči­tě krás­né, že se ty věci stří­da­jí a mění.