(zatím nehodnoceno)
Loading...Conan the Barbarian je americký výpravný film s mečem a kouzly z roku 1982, který režíroval John Milius a k němuž napsali scénář Milius a Oliver Stone. Film byl natočen podle knihy Roberta E. Howarda Conan, v hlavních rolích se v něm objevili Arnold Schwarzenegger a James Earl Jones a vypráví příběh barbarského válečníka Conana (Schwarzenegger), který se chce pomstít za smrt svých rodičů rukou Thulsy Dooma (Jones), vůdce hadího kultu.
Náměty na film o Conanovi byly navrženy již v roce 1970; výkonný producent Edward R. Pressman a spolupracovník producenta Edward Summer zahájili v roce 1975 soustředěné úsilí o natočení filmu. Trvalo jim dva roky, než získali filmová práva, poté získali Schwarzeneggera pro hlavní roli a Stonea pro přípravu scénáře. Pressmanovi chyběl pro tento projekt kapitál. V roce 1979, poté co jeho návrhy na investice odmítla velká studia, prodal projekt Dinovi De Laurentiisovi; jeho dcera Raffaella film produkovala. Režisérem byl jmenován Milius, který přepsal Stoneův scénář. Do konečného scénáře byly zakomponovány scény z Howardových povídek a z japonských filmů Sedm samurajů (1954) a Kwaidan (1965). Natáčení probíhalo ve Španělsku po dobu pěti měsíců v oblastech kolem Madridu a v provincii Almería. Kulisy, které navrhl Ron Cobb, vycházely z kultur doby temna a obrazů Conana od Franka Frazetty. Milius se vyhýbal optickým efektům a raději své nápady realizoval pomocí mechanických konstrukcí a optických klamů. Schwarzenegger prováděl většinu svých kaskadérských kousků sám a pro jeho postavu byly vykované dva typy mečů, každý v ceně 10 000 dolarů. Střih trval více než rok a několik násilných scén bylo vystřiženo.
Conan the Barbarian byl distribuován společností Universal Pictures v Severní Americe a 20th Century Fox v ostatních teritoriích. Ve Španělsku měl premiéru 16. března 1982 a v Severní Americe 14. května 1982. Po uvedení do kin získal film od kritiků i diváků smíšené hodnocení, převážně kladné za akční sekvence, výpravu, režii, vizuální styl a efekty, ale negativní za násilný obsah a scénář a některé podprůměrné herecké výkony. Přesto se film stal pro své podporovatele komerčním úspěchem a v pokladnách kin po celém světě vydělal 68,9 až 79,1 milionu dolarů při rozpočtu pouhých 20 milionů dolarů. Výnosy však nedosáhly úrovně, která by film kvalifikovala jako kasovní trhák.
Film vynesl Schwarzeneggerovi celosvětové uznání. Conan the Barbarian byl často vydáván na domácím videu, jehož prodej zvýšil do roku 2007 tržby filmu na více než 300 milionů dolarů. V letech následujících po svém uvedení se stal kultovním filmem a jeho úspěch dal vzniknout pokračování s názvem Conan ničitel (1984). To nakonec vedlo k natočení stejnojmenného rebootu z roku 2011.
Děj
Kovář vykove meč a ukáže ho svému synovi Conanovi, když mu vypráví o „Hádance oceli“, aforismu o významu kovu pro jejich národ, Cimmeřany. Jednoho dne skupina nájezdníků vedená Thulsou Doomem Cimmeřany zmasakruje; psi zabijí Conanova otce a Doom sebere meč a setne hlavu Conanově matce. Děti jsou odvedeny do otroctví a připoutány k práci ve velkém mlýně, Kolu bolesti. Conan přežije do dospělosti a stane se z něj mohutný svalnatý muž. Jeho pán z něj vycvičí gladiátora. Poté, co vyhraje nespočet zápasů a absolvuje výcvik a vzdělání na Východě, je Conan osvobozen. Brzy je pronásledován divokými psy a hledá útočiště v hrobce atlantského válečníka, kde získá starobylý meč. Conan putuje světem, v jedné chýši se setkává s věšteckou čarodějkou a poté se spřátelí se Subotai, hyrkánským zlodějem a lučištníkem.
Na radu čarodějky se Conan a Subotai vydávají do města Zamora hledat Zkázu. Tam se setkají s Valerií, loupežnicí. Přepadnou Hadí věž, ukradnou ze svatyně šperky a další cennosti (včetně největšího klenotu ze všech: Hadího oka) a zabijí při tom obrovského hada. Po útěku s kořistí zloději oslavují a Conan se vyspí s Valerií. Městské stráže trojici zajmou a přivedou ke králi Osrikovi, který je požádá, aby za slušnou odměnu zachránili jeho dceru, princeznu Yasiminu - nyní horlivou členku Doomova kultu. Subotai a Valeria odmítnou úkol přijmout; Conan se však, motivován nenávistí k Doomovi a touhou po pomstě, vydá sám do padouchova chrámu Set, známého také jako Hora moci.
V přestrojení za kněze Conan pronikne do chrámu, ale je odhalen, zajat a mučen. Doom ho poučuje o síle těla, což demonstruje tím, že hypnoticky zláká dívku ke skoku na smrt. Poté nařídí, aby byl Conan ukřižován na Stromu běd. Barbar je na pokraji smrti, když ho objeví Subotai a přivede k Akirovi, čaroději z mohyl, který žije na pohřebišti válečníků a králů (a který film vypráví jako Conanův kronikář). Čaroděj vyvolá duchy, aby Conana uzdravili, a varuje, že si „vyberou vysokou daň“, kterou je Valeria ochotna zaplatit. Tito duchové se také pokusí Conana unést, ale ten se uzdraví poté, co je Valeria a Subotai zaženou.
Subotai a Valeria se dohodnou, že Conanovi pomohou dokončit Osricův úkol a proniknout do Setova chrámu. Zatímco se kult oddává kanibalským orgiím, zloději zaútočí a uprchnou i s princeznou, ale Conan se nedokáže pustit do boje s Doomem, který se kouzlem proměnil ve velkého hada a odplížil se pryč. Valerii Doom smrtelně zraní poté, co na ni vystřelí ztuhlého hada jako šíp. Umírá Conanovi v náručí, uznává cenu „mýtného“, které jí předpověděl čaroděj výměnou za Conanův život, a je zpopelněna v Mohylách, kde se Conan se Subotaiem a čarodějem připravuje na boj s Doomem. Conan požádá Croma, boha svého lidu, aby mu dopřál pomstu. Pomocí nástrah a využití terénu se jim podaří pobít Doomovy bojovníky (včetně Thorgrima), když dorazí. Právě když se Doomův poručík Rexor chystá Conana přemoci, objeví se na krátký okamžik Valeria jako valkýra, aby ho zachránila před smrtelnou ranou. Poté, co Doom přijde o své muže, vystřelí na princeznu ztuhlý hadí šíp, ale Subotai střelu zablokuje svým štítem a padouch prchá do svého chrámu. Bitva končí tím, že Conan získal od nepřátel meč svého otce, který se v boji roztříštil jeho vlastní rukou.
Conan a princezna Yasimina (která už není pod Doomovým vlivem a chce se mu pomstít za to, že se ji pokusil zabít) se vplíží zpět do chrámu, kde Doom promlouvá k členům svého kultu. Conan se postaví Doomovi, který ho přijme s otevřenou náručí a pokusí se ho zhypnotizovat, ale barbar se vzepře a pomocí zlomeného meče svého otce setne hlavu své nemesis. Poté, co se zklamaní kultisté rozejdou, Conan chrám vypálí a vrátí princeznu králi Osrikovi.
Postavy
Postava Conana a svět Hyborie vznikly na základě výtvorů spisovatele pulpové literatury Roberta E. Howarda z 30. let 20. století. Jeho série o barbarovi, publikovaná v časopise Weird Tales, byla u čtenářů oblíbená; barbarova dobrodružství v divokém a mystickém světě, plném krveprolití a brutálních vražd, uspokojovala fantazii čtenářů o „mocném obrovi, který nežije podle jiných pravidel než podle svých vlastních“. Od 60. let 20. století si Conan získal širší publikum, protože o něm začaly vycházet romány, které v napodobení Howardova stylu napsali L. Sprague de Camp a Lin Carter. Obálky těchto románů od Franka Frazetty upevnily Conanovu image „mužného barbara se sekerou, kožešinou a lebkou“. Režisér filmu John Milius zamýšlel, že Conan bude „severoevropský mýtický hrdina“. Danny Peary popsal Conana jako „svalnatého, majestátního, chytrého, ale s ambivalentními skrupulemi“. Don Herron, odborník na Howarda a jeho příběhy, s tím nesouhlasil a poznamenal, že Conanova osobnost ve filmu se od té literární značně liší. Conan v knihách nesnáší omezování své svobody a otroctví by se bránil násilným způsobem, zatímco filmová verze svůj osud přijímá a musí se nechat osvobodit. Robert Garcia v recenzi filmu v časopise American Fantasy uvádí: „Tento Conan je méně silný, méně upovídaný a méně vzdělaný než Howardův.“
Ženská představitelka Valeria má své kořeny ve dvou silných ženských postavách z Howardových příběhů o Conanovi. Její jmenovkyně byla Conanovou společnicí v „Rudých hřebech“, zatímco její osobnost a osud vychází z osobnosti Bêlit, královny pirátů z „Královny černého pobřeží“. Podle Kristiny Passmanové, docentky klasických jazyků a literatury, je filmová Valeria dokonalým archetypem „dobré“ postavy Amazonky, divoké, ale domestikované bojovnice, ve filmu. Rikke Schubartová, filmová vědkyně, uvedla, že Valeria je „dobrá“ Amazonka, protože je zkrocená láskou, a ne kvůli nějakým altruistickým sklonům. Valeriina zdatnost v boji se vyrovná Conanovi a je také zobrazena jako jemu rovná co do schopností a postavení. Věrnost a láska, kterou Conanovi projevuje, z ní činí víc než jeho společnici; představuje jeho „možnosti lidského štěstí“. Její obětování se pro Conana a její krátký návrat ze smrti působí jako hrdinský kodex a ilustruje, že obětavé hrdinství přináší „nehynoucí slávu“. Valeriino jméno je ve filmu vysloveno až po její smrti.
Milius založil Conanova dalšího společníka, Subotaje, spíše na hlavním Čingischánově generálovi Subotajovi než na některé z Howardových postav. Podle filmového kritika Rogera Eberta Subotai plní roli „klasického literárního typu - nejlepšího kamaráda“. Pomáhá barbarovi zabít obřího hada a odřízne ho od ukřižování; zloděj také pláče za svého druha při Valeriině kremaci s vysvětlením, že „(je) to Conan, Cimmeřan. Nechce plakat, tak za něj pláču já.“
Conanův nepřítel, Thulsa Doom, je spojením dvou Howardových výtvorů. Své jméno převzal od padoucha z Howardovy série příběhů Kull z Atlantidy, ale charakterově má blíže k Thoth-Amonovi, stygijskému čaroději z knihy „Fénix na meči“. Zkáza ve filmu připomíná kritikům Jima Jonese, vůdce sekty, jehož vliv na své stoupence byl takový, že stovky z nich uposlechly jeho rozkaz spáchat sebevraždu. Milius uvedl, že inspirací pro Doomův hadí kult byl jeho výzkum starověkých řádů Hašišů a Thugů. V původních Howardových příbězích není Setův kult, ačkoli je až příliš děsivý, žádnou sektou, ale staletími formalizovaným státním náboženstvím Stygie (která je prakticky teokracií).
Produkce
Pozadí
Od 70. let stály v cestě vzniku filmových verzí conanovských příběhů problémy s licencemi. Společnost Lancer Books, která získala práva v roce 1966, se dostala do nucené správy a o nakládání s vydavatelskými právy vedla právní spory, které nakonec vedly k jejich zmrazení na základě soudního příkazu. Edward Summer navrhl Conana jako potenciální projekt výkonnému producentovi Edwardu R. Pressmanovi v roce 1975 a poté, co mu ukázal komiksy a Frazettovy kresby, Pressmana přesvědčil. Na zajištění filmových práv byly potřeba dva roky. Dva hlavní účastníci soudního sporu, Glenn Lord a de Camp, založili společnost Conan Properties Incorporated, která se starala o veškeré licencování materiálů souvisejících s Conanem, a Pressman krátce nato získal filmová práva. Na právní poplatky za pomoc při řešení soudního sporu vynaložil více než 100 000 USD a práva ho stála dalších 7 500 USD. Úspěch filmu Hvězdné války v roce 1977 zvýšil zájem Hollywoodu o produkci filmů, které zobrazují „hrdinská dobrodružství v nadpřirozených bájných zemích“. Pozornost filmového průmyslu upoutala popularita Conana mezi mladými Američany mužského pohlaví, kteří si kupovali reprinty příběhů s Frazettovou kresbou a adaptace od Marvel Comics.
Vývoj
John Milius poprvé projevil zájem o režii filmu o Conanovi v roce 1978 po dokončení natáčení filmu Velká středa, jak uvedl Buzz Feitshans, producent, který s Miliusem často spolupracoval. (Milius byl dlouho obdivovatelem filmů jako Vikingové z roku 1958.) Milius a Feitshans oslovili Pressmana, ale neshody v několika otázkách zabránily tomu, aby se jednání posunula dál.
Oliver Stone (fotografie z roku 1987) byl k projektu přizván jako „scénárista zvučného jména“.
Oliver Stone se k projektu Conan připojil poté, co společnost Paramount Pictures nabídla, že zafinancuje počáteční rozpočet filmu ve výši 2,5 milionu dolarů, pokud bude v týmu „scénárista zvučného jména“. Po zajištění Stoneových služeb Pressman oslovil Franka Frazettu, aby se stal „vizuálním konzultantem“, ale nedohodli se. Producent poté angažoval Rona Cobba, který právě dokončil práci na scénografii filmu Alien (1979). Cobb pro Pressmana vytvořil řadu maleb a kreseb, než odešel k Miliusovi na jiný projekt.
Odhady na realizaci Stoneova hotového scénáře se vyšplhaly na 40 milionů dolarů; Pressman, Summer a Stone nedokázali přesvědčit studio, aby jejich projekt financovalo. Pressmanova produkční společnost měla finanční potíže, a aby ji udržel nad vodou, půjčil si peníze od banky. Problémem projektu bylo i to, že se nepodařilo najít vhodného režiséra. Jako o možných spolurežisérech se uvažovalo o Stoneovi a Joe Alvesovi, který byl režisérem druhé jednotky filmu Jaws 2, ale Pressman řekl, že „to byl dost šílený nápad a [nikam] se s ním nedostali“. Stone také řekl, že požádal Ridleyho Scotta, který dokončil režii Aliena, aby se úkolu ujal, ale byl odmítnut.
Cobb ukázal Miliusovi svou práci na Conanovi a Stoneův scénář, což podle něj znovu vzbudilo Miliusův zájem; režisér kontaktoval Pressmana a dohodli se: Milius bude film režírovat, pokud mu bude dovoleno scénář upravit. Milius byl ve filmovém průmyslu známý svými machistickými scénáři k filmům Hříšný Harry (1971) a Magnum Force (1973). Na režii svého dalšího filmu však měl smlouvu s Dino De Laurentiisem, vlivným producentem v oblasti fantasy filmů. Milius nadnesl De Laurentiisovi myšlenku ujmout se Conana a po roce jednání se Pressman a De Laurentiis dohodli na koprodukci. De Laurentiis převzal financování a produkci a Pressman se vzdal veškerých nároků na zisk z filmu, i když si ponechal souhlas se změnami scénáře, obsazení a režie. Dino De Laurentiis pověřil produkcí svou dceru Raffaellu a Feitshanse. Milius byl formálně jmenován režisérem počátkem roku 1979 a Cobb byl jmenován výtvarníkem scény. De Laurentiis přesvědčil společnost Universal Pictures, aby se stala distributorem filmu pro Severní Ameriku. Studio se také podílelo na produkčním rozpočtu ve výši 17,5 milionu dolarů a připravilo 12 milionů dolarů na reklamu filmu.
Když pracovali na zajištění filmových práv, Pressman a Summer uvažovali také o hlavní roli. Summer uvedl, že zvažovali Charlese Bronsona, Sylvestera Stalloneho, komika a bývalého hráče rugby Jethra a Williama Smithe - všichni hráli drsné postavy, ale v roce 1976 oba producenti zhlédli hrubý sestřih kulturistického filmu Pumping Iron a shodli se, že Arnold Schwarzenegger je pro roli Conana ideální díky své obrovské svalnaté postavě. Podle Schwarzeneggera ho Pressmanův „nenápadný“ přístup a „velká vnitřní síla“ přesvědčily, aby se k projektu připojil. Paul Sammon, spisovatel časopisu Cinefantastique, řekl, že bývalý šampion v kulturistice byl prakticky „živým ztělesněním jedné z Frazettových paperbackových ilustrací“. Schwarzeneggerovi bylo vyplaceno 250 000 dolarů a byl mu přidělen honorář; podmínky smlouvy ho omezovaly v tom, aby hrál v dalších filmech o meči a magii. Schwarzenegger prohlásil, že Conan byl jeho největší příležitostí, jak se prosadit v zábavním průmyslu.
Díky Pressmanově pevné důvěře v něj si Schwarzenegger roli Conana udržel i poté, co byl projekt fakticky prodán De Laurentiisovi. Milius chtěl mít na svém hlavním herci atletičtější vzhled, a tak Schwarzenegger před začátkem natáčení podstoupil osmnáctiměsíční tréninkový režim. Kromě běhání a zvedání činek jeho rutina zahrnovala šplh na laně, jízdu na koni a plavání. Zeštíhlel z 240 na 210 liber (109 na 95 kg). Kromě Conana ztvárnili začínající herci i další dvě podstatné role. Subotai byl Gerry Lopez, šampión v surfování, jehož jedinou větší hereckou zkušeností bylo zahrát si sám sebe v Miliusově filmu Velká středa. Schwarzenegger pobýval u Lopeze doma více než měsíc před začátkem natáčení, aby si mohli své role nacvičit a vybudovat si vztah. Valerii hrála Sandahl Bergmanová, tanečnice, která měla za sebou malé role v několika divadelních představeních a filmech. Miliusovi ji doporučil Bob Fosse, který ji režíroval ve filmu All That Jazz (1979), a po přečtení byla do role přijata.
Milius uvedl, že herci byli vybráni, protože jejich vzhled a osobnost odpovídaly jejich rolím. Chtěl herce, kteří by neměli žádné předsudky, které by se promítaly do jejich rolí. I když měl Milius výhrady, když byl svědkem několika prvních záběrů nováčků při práci, věřil, že se při práci zlepší, a upravil scénář tak, aby odpovídal jejich schopnostem. Schwarzenegger se v roce 1980 několik týdnů učil u Roberta Eastona, hlasového kouče několika hollywoodských hvězd, aby zlepšil svůj projev. Jeho první replika ve filmu byla parafrází projevu mongolského císaře Čingischána o dobrých věcech v životě a herec ji pronesl se silným rakouským přízvukem; kritici později popsali to, co slyšeli, jako „rozdrtit své nepřátele - vidět dem [je] hnány před sebou a slyšet nářek dair vimen [jejich žen]“. Schwarzenegger následně absolvoval intenzivní řečnický trénink u Miliuse. Každý z jeho pozdějších delších projevů byl nacvičován nejméně 40krát. Problémem byly také Lopezovy repliky; ačkoli byl Milius s Lopezovou prací spokojen, surfařovy repliky pro finální střih předaboval divadelní herec Sab Shimono. Zdroj blízký produkci uvedl, že se tak stalo, protože Lopez nedokázal „[udržet] určitou kvalitu svého hlasu.“
Do dalších rolí byli zvažováni Sean Connery a John Huston. James Earl Jones a Max von Sydow byli podle Miliuse najati s nadějí, že budou inspirací pro Schwarzeneggera, Bergmana a Lopeze. Jones byl oceňovaným veteránem mnoha divadelních a filmových představení. Von Sydow byl švédský herec mezinárodního věhlasu. Role Thulsy Dooma byla Jonesovi nabídnuta v době, kdy zvažoval, zda se ucházet o roli Grendela v připravovaném celovečerním filmu podle stejnojmenného románu Johna Gardnera; poté, co se dozvěděl, že jde o animovaný film, přečetl si Jones Conanův scénář a roli Dooma přijal. Když začalo natáčení, hrál Jones také v jedné broadwayské hře - ve hře Poučení pro Aloes od Arthola Fugarda. S filmovým štábem zkoordinoval své rozvrhy tak, aby se mohl připojit ke zbývajícím představením hry. Jones se zajímal o Schwarzeneggerovo herectví a často mu dával rady, jak má přednášet své repliky.
Japonsko-amerického herce Mako Iwamatsu, profesně známého jako „Mako“, přivedl Milius k projektu kvůli jeho zkušenostem; hrál role v mnoha divadelních hrách a filmech a byl nominován na Oscara a cenu Tony. Ve filmu Conan hrál Mako čaroděje z mohyl a namluvil úvodní řeč filmu. William Smith, ačkoli byl pro hlavní roli odmítnut, byl najat pro roli barbarova otce. Dva Doomovy poručíky, Thorgrima a Rexora, si zahráli Sven-Ole Thorsen, dánský kulturista a mistr karate, a Ben Davidson, bývalý hráč amerického fotbalu v týmu Oakland Raiders. Čarodějnici hrála Cassandra Gava. Milius najal ve Španělsku více než 1 500 komparzistů. Najati byli také profesionální herci z evropského filmového průmyslu: Do role Osricovy dcery byla vybrána Valérie Quennessenová, devítiletou verzi Conana ztvárnil Jorge Sanz a jeho matku Nadiuska.
Příprava scénáře
Příprava příběhu pro Conanův film začala v roce 1976; Summer vymyslel scénář s pomocí Roye Thomase, komiksového scenáristy a znalce Conana, který psal dobrodružství této postavy po léta pro Marvel Comics. Summerův a Thomasův příběh, v němž měl Conana zaměstnat „pochybný kněz, aby zabil zlého čaroděje“, vycházel z velké části z Howardovy knihy „Tuláci v domě“. Jejich scénář byl opuštěn, když se k projektu připojil Oliver Stone. Stone v té době procházel obdobím závislosti na kokainu a depresivech. Jeho scénář byl napsán pod vlivem drog a výsledkem bylo něco, co Milius nazval „totálním drogovým horečnatým snem“, i když inspirovaným. Podle Schwarzeneggera Stone dokončil předlohu počátkem roku 1978. Stone se inspiroval Howardovými filmy Černý kolos a Zrodí se čarodějnice a navrhl čtyřhodinový příběh, v němž se hrdina zasazuje o obranu princeznina království. Místo v daleké minulosti se Stoneův příběh odehrával v postapokalyptické budoucnosti, kde Conan vede armádu v masivní bitvě proti hordě 10 000 mutantů.
Námět namalovat Conanovi na tělo symboly, které mají pomoci odhánět duchy, je převzat z japonské povídky „Hoichi Bezuchý“, jak je zachycena ve filmu Kwaidan (1965).
Když byl Milius jmenován režisérem, převzal i úkol napsat scénář. Ačkoli byl uveden jako spoluautor, podle Stonea Milius do konečného příběhu nezapracoval žádný z jeho návrhů. Milius zavrhl druhou polovinu Stoneova příběhu. Z první poloviny ponechal několik scén, například Conanovo utrpení při ukřižování, které bylo převzato přímo z filmu „Zrodí se čarodějnice“, a výstup na Hadí věž, který byl odvozen z filmu „Sloní věž“. Jednou z Miliusových původních změn bylo rozšíření Stoneovy krátké expozice Conanova mládí - přepadení cimmerijské vesnice - o jeho dospívání s barbarským zotročením u Kola bolesti a výcvikem gladiátora. Milius také přidal nápady získané z jiných filmů. Japonský nadpřirozený příběh „Hojči Bezuchý“, jak jej ztvárnil Masaki Kobajaši ve filmu Kwaidan (1965), inspiroval malování symbolů na Conanově těle a hemžení duchů během barbarova zmrtvýchvstání a film Akiry Kurosawy Sedm samurajů (1954) ovlivnil Miliusovu vizi Conanovy závěrečné bitvy proti Osudovým mužům. Milius také zařadil scény z posthowardovských příběhů o Conanovi; barbarův objev hrobky během jeho počátečního putování a získání meče v ní vycházely z de Campovy a Carterovy „Věci v kryptě“. Podle Dereka Elleyho, stálého filmového kritika Variety, byl Miliusův scénář s originálními nápady a odkazy na pulpové příběhy věrný Howardovým představám o Conanovi.
Milius měl pocit, že „všechny základní emoce [ve scénáři] jsou vždy přístupné divákům. Všechny věci, které Conan dělá, cítíme všichni sami. On je jen koná s větší intenzitou než my. Je to postava, která se spoléhá na zvíře. A já vždycky věřím, že zvířecí instinkty jsou často jejich nejhorší součástí. Jediné, co děláte, když se vyvíjíte, je, že se dříve nebo později zkazíte.“
Film
Původní úvod ve filmu
Věz, ó princi; že mezi lety, kdy oceány vypily Atlantidu, a vzestupem Synů Árjů nastal Věk, o kterém se nesnilo ... Sem jsem přišel já, Conan, zloděj, žrout, zabiják, abych rozšlapal drahokamy ověnčené trůny země pod svýma nohama. Teď však mé oči pohasly. Sedni si se mnou na zem, neboť jsi jen zbytky mého věku. Dovol mi vyprávět ti o dnech velkých dobrodružství.
Král Conan
Natáčení začalo v anglických Shepperton Studios v říjnu 1980 a Schwarzenegger, nalíčený tak, aby vypadal jako král Conan ve vysokém věku, četl úryvek z „Nemedianských kronik“, které Howard napsal jako úvod ke svým conanovským příběhům. Tento záznam měl původně sloužit jako upoutávka, ale Milius se rozhodl použít jej místo toho jako úvodní sekvenci filmu. Podle Cobba se Laurentiis a Universal Pictures obávali Schwarzeneggerova přízvuku, a tak Milius udělal kompromis a přesunul sekvenci na konec. Schwarzenegger trénoval s hlasovým koučem Robertem Eastonem a s Miliusem, aby svůj přízvuk odstranil, ale jejich úsilí se ukázalo jako neúspěšné, takže plánované vyprávění, které mělo touto scénou začínat, nebylo do konečného filmu zařazeno.
Původním místem hlavního natáčení byla bývalá Jugoslávie, ale kvůli obavám o stabilitu země po smrti její hlavy státu Josipa Broze Tita a skutečnosti, že jugoslávský filmový průmysl se ukázal jako nevhodný pro velkofilmovou produkci, se producenti rozhodli přesunout projekt do Španělska, které bylo levnější a kde byly snáze dostupné zdroje. Přesun trval několik měsíců, štáb a technika dorazily v září a natáčení začalo 7. ledna 1981. Producenti vyčlenili na produkci ve Španělsku 11 milionů dolarů, z nichž asi 3 miliony byly vynaloženy na stavbu 49 kulis. Na stavbě pracovalo 50 až 200 lidí; najati byli také umělci z Anglie, Itálie a Španělska.
Jako sídlo produkce sloužil velký sklad 20 mil (32 km) od Madridu, kde byla umístěna také většina interiérových kulis pro Hadí věž a chrám Zkázy; pro další interiérové kulisy byl pronajat menší sklad. Zbývající interiéry pro Hadí věž byly postaveny v opuštěném hangáru na letecké základně Torrejón. V hangáru byla postavena 40 stop (12 m) vysoká verze věže ve skutečném měřítku; tento model byl použit pro natáčení výstupu Conana a jeho společníků na stavbu.
Skalní útvary Ciudad Encantada (Cuenca, Španělsko) poskytly kulisy pro nadpřirozené setkání ve filmu Conan.
Štáb natáčel několik exteriérových scén na venkově nedaleko Madridu; cimmerská vesnice byla postavena v lese poblíž lyžařského střediska Valsaín, jižně od Segovie. Na zemi byly rozsypány mramorové hobliny v hodnotě asi jednoho milionu peset (12 084 dolarů), aby simulovaly sníh. Scéna Kolo bolesti se odehrála v provincii Ávila. Conanovo setkání s čarodějnicí a Subotai se natáčelo mezi skalními útvary Ciudad Encantada v provincii Cuenca. Většina venkovních scén se natáčela v provincii Almería, která nabízela polosuché podnebí, rozmanitý terén (pouště, pláže, hory) a římské a maurské stavby, které bylo možné přizpůsobit mnoha prostředím.
Conanovo ukřižování se natáčelo v březnu 1981 mezi písečnými dunami na jihovýchodním pobřeží Almeríe. Strom utrpení tvořily vrstvy sádry a polystyrenu nanesené na kostru ze dřeva a oceli. Byl připevněn na otočném stole, což umožnilo jeho otáčení, aby úhel stínů zůstal po celé tři dny natáčení stejný. Schwarzenegger seděl na sedadle z jízdního kola upevněném na stromě a na zápěstí a nohy mu byly připevněny umělé hřebíky. Scéna, v níž Valeria a Subotai bojují s duchy, aby zachránili Conana, a závěrečná bitva s Doomovými silami se natáčely v solných bažinách Almerimaru. Byly zde vztyčeny „ruiny podobné Stonehenge“ a písek navršen do kopců, které dosahovaly 9 m (30 stop). Změny v krajině vyvolaly protesty ochránců životního prostředí a producenti slíbili, že po skončení natáčení místo obnoví.
Hrady Alcazaby ve španělské Almeríi poskytly ve filmu lokaci pro bazar.
Setův chrám byl postaven v horách, asi 12 km západně od města Almería. Stavba byla 50 metrů dlouhá a 22 metrů vysoká. Byl to nejdražší ze souborů, stál 350 000 dolarů a byl postaven z různých druhů dřeva, laků a tun betonu. Její schodiště mělo 120 schodů. Milius a jeho štáb natáčeli také na historických místech a v kulisách z předchozích filmů. Scény bazaru se natáčely v maurské Alcazabě v Almeríi, která byla oblečena tak, aby získala fiktivní hybridní vzhled. Shadizar byl realizován na již existující filmové scéně v almerijské poušti; pevnost použitá při natáčení filmu El Condor (1970) byla zrekonstruována jako starobylé město.
Stavba velkých kulis byla nákladná a Milius se nechtěl spoléhat na optické efekty a matte paintings (malované krajiny). Místo toho štáb použil techniky miniaturních efektů (hra s perspektivou), aby u několika scén dosáhl iluze velikosti a velkoleposti. Emilio Ruiz sestrojil zmenšené modely staveb a umístil je před kamery tak, aby se na filmu jevily jako stavby v plné velikosti; touto technikou byla scéna v Šadizaru rozšířena tak, že vypadala více než dvakrát větší. Ruiz postavil osm velkých miniaturních modelů, včetně 4 stopy (1,2 m) vysokého paláce a zobrazení celého města Shadizar, které se rozkládalo na ploše 120 čtverečních stop (11 m).
Jeden z akademiků poznamenal, že Strom smutku připomíná rekvizitu z inscenace Die Walküre Richarda Wagnera z roku 1876.
Cobbův pokyn pro scénografii zněl „zrušit historii“, „vymyslet [si] vlastní fantaskní historii“, a přitom zachovat „realistický, historický vzhled“. Vyhnul se řecko-římským obrazům hojně používaným ve filmech s mečem a sandálem z 60. let a realizoval svět, který byl spojením kultur doby temna, například Mongolů a Vikingů. Několik scénářů vzdávalo hold Frazettovým obrazům Conana, například „polonahá otrokyně připoutaná ke sloupu s vrčícím leopardem u nohou“ při orgiích hadího kultu. David Huckvale, přednášející na Open University a hlasatel rozhlasové stanice BBC, uvedl, že návrhy Stromu neštěstí a kostýmů se zdají být velmi podobné těm, které byly použity v operách Ring of the Nibelung Richarda Wagnera v Bayreuth Festspielhaus v roce 1876. Hlavní natáčení bylo dokončeno v polovině května 1981. Filmový štáb po dokončení natáčení na každé scéně vypálil cimmerijskou vesnici a chrám Set.
Kaskadérské kousky a meče
Několik akčních scén v Conanovi bylo natočeno pomocí „minijibu“ (dálkově ovládaná elektronická kamera umístěná na motorizovaném lehkém jeřábu), který vymyslel Nick Allder, vedoucí speciálních efektů, když pracoval na filmu Dragonslayer (1981). Kaskadérské kousky koordinoval Terry Leonard, který pracoval na mnoha filmech, včetně Miliusových předchozích projektů a filmu Stevena Spielberga Nájezdníci na ztracenou archu (1981). Leonard uvedl, že Schwarzenegger, Bergman a Lopez prováděli většinu svých kaskadérských kousků sami, včetně soubojů.
Tři herci prošli před natáčením výcvikem bojových umění. Od srpna 1980 se jim věnoval Kiyoshi Yamazaki, držitel černého pásu v karate a mistr šermíř, který je driloval v bojových stylech s mečem, díky nimž měli vypadat jako zběhlí v používání zbraní. Před natáčením si každý chvat v boji procvičili nejméně patnáctkrát. Yamazaki radil Leonardovi s choreografií soubojů s mečem a měl epizodní roli jednoho z Conanových instruktorů.
Tim Huchthausen, rekvizitář, spolupracoval s mečířem Jody Samsonem na vytvoření robustních zbraní, které Milius považoval za nezbytné. Zvláštní pozornost byla věnována dvěma mečům, kterými Conan vládne: meči jeho otce („Mistrovský meč“) a čepeli, kterou najde v hrobce („Atlanťanský meč“). Obě zbraně byly realizovány podle Cobbových kreseb. Jejich čepele byly ručně vybroušeny z uhlíkové oceli a tepelně zpracovány a ponechány nenaostřené. Rukojeti a hlavice byly vytvarovány a odlity metodou ztraceného vosku; nápisy byly na čepele doplněny elektroerozivním obráběním. Samson a Huchthausen vyrobili čtyři mistrovské a čtyři atlantské meče, přičemž cena jedné zbraně činila 10 000 dolarů. Kopie atlantského meče byly vyraženy a rozdány členům produkce.
Samson a Huchthausen se shodli, že zbraně jsou těžké a nevyvážené, a tudíž nevhodné pro skutečný boj; v Madridu byly vyraženy lehčí verze z hliníku, skelných vláken a oceli; tyto kopie o váze 3 liber (1,4 kg) byly použity v bojových scénách. Podle Schwarzeneggera byly těžké meče použity v detailních záběrech. Ostatní zbraně použité ve filmu nebyly tak propracované; Valeriin talár byl vybroušen z hliníkového plechu.
Hojné množství krve prolité v bojových scénách pocházelo z pytlů s falešnou krví připevněných na tělech účinkujících. Zvířecí krev nasbíraná na jatkách byla vylita na podlahu, aby simulovala kaluže lidské krve. Když scéna vyžadovala smrtící úder, používaly se většinou trikové meče vyrobené ze sklolaminátu. Tyto meče, navržené firmou Allder, mohly také zasouvat čepele a z několika z nich stříkala krev. Přestože meče měly být bezpečnější alternativou ke kovovým zbraním, stále mohly být nebezpečné: při jednom ze soubojů se Bergmanová utkala s komparzistkou, která nedodržela choreografii a rozsekla si prst.
Nehody se stávaly i při kaskadérských kouscích, které nezahrnovaly zbraně. Kaskadér si při jízdě na koni v plném trysku rozbil obličej o kameru a Schwarzeneggera napadl jeden z cvičených psů. Použití živých zvířat také vyvolalo obavy z krutosti; Americká humánní asociace zařadila film na svůj „seznam nepřijatelných“. Mezi prohřešky, které asociace uvedla, patřilo kopání do psa, bití velblouda a podrážení koní.
Mechanické efekty
Pro záběr, v němž se Schwarzenegger zakousne do krku ptáka, byla poskytnuta figurína s částmi z mrtvého supa.
Carlo De Marchis, vedoucí speciálních maskérských efektů, a Colin Arthur, bývalý vedoucí studia Madame Tussaud’s, byli zodpovědní za lidské figuríny a falešné části těla použité ve filmu. Figuríny nafoukly počet lidí a zastoupily mrtvá těla, zatímco části těl byly použity ve scénách zobrazujících následky rvaček a kanibalistické hostiny kultu. Ve scéně stětí Thulsa Dooma Schwarzenegger rozsekal figurínu a zatahal za skrytý řetěz, aby jí oddělil hlavu. Dekapitace Conanovy matky byla složitější: plexisklový štít mezi Jonesem a Nadiuskou zastavil jeho meč, když se po ní ohnal, a umělá hlava pak spadla do záběru kamery. Složitější hlava byla použita pro detailní záběry; z této rekvizity stříkala krev a pohyby jejích očí, úst a jazyka byly ovládány kabely ukrytými pod sněhem.
Allder vytvořil za 20 000 dolarů 36 stop (11 m) dlouhého mechanického hada pro bojovou scénu v Hadí věži. Tělo hada mělo průměr 2,5 stopy (0,76 m) a jeho hlava byla 2,5 stopy (0,76 m) dlouhá a 2 stopy (0,61 m) široká. Jeho kostra byla vyrobena z duralu (slitina používaná v rámech letadel) a jeho kůže byla z vulkanizované pěnové gumy. Had ovládaný ocelovými lany a hydraulikou mohl vyvinout sílu mezi 3,5 a 9,0 tunami. Byli vyrobeni další dva hadi stejných rozměrů, jeden pro stacionární záběry a jeden pro dekapitaci Schwarzeneggera. Obrovské rozměry mechanického hada způsobily, že se na plac nevešel celý, takže ve filmu mohla být ukázána pouze jeho přední část. Pro vytvoření scény u Stromu neštěstí štáb přivázal k větvím živé supy a vytvořil mechanického ptáka, kterého měl Schwarzenegger uštknout. Peří a křídla atrapy ptáka pocházela z mrtvého supa a jeho ovládací mechanismy byly vedeny uvnitř falešného stromu.
Podle Sammona „jedním z největších speciálních efektů ve filmu [byla] proměna Thulsy Dooma na plátně v obřího hada“. Zahrnovala záběry falešných částí těla, živých a atrap hadů, miniatur a dalších kamerových triků spojených do plynulé sekvence s rozuzlením kola. Poté, co byl Jones natočen v pozici, byl nahrazen dutým rámem s gumovou maskou, na kterou zezadu tlačila loutka ve tvaru hadí hlavy, aby se vytvořila iluze změny Doomových obličejových kostí. Hlava byla poté nahrazena šest stop (1,8 m) dlouhým mechanickým hadem; když se pohyboval směrem ven, člen štábu stiskl nožní pedál, aby se rámec zhroutil. Pro závěrečnou část sekvence byl na miniaturní kulisy natočen skutečný had.
Optické efekty
Speciální efekty VCE se skládaly s hranými cívkami přes dvouhlavou optickou tiskárnu, aby vznikl finální výtisk.
Ve filmu Conan the Barbarian bylo použito málo optických efektů. Milius vyznával ambivalentní vztah k fantasy prvkům a dával přednost příběhu, který ukazuje úspěchy realizované vlastním úsilím bez závislosti na nadpřirozenu. Uvedl také, že se v otázkách speciálních efektů řídil radami Cobba a dalších členů produkce. V říjnu 1981 byla angažována efektová společnost Petera Kurana Visual Concepts Engineering (VCE), aby se postarala o postprodukční optické efekty pro Conana. VCE již dříve pracovala na filmech jako Plavci ztracené archy a Dragonslayer. Mezi jejich úkoly pro Conana patřilo přidání lesku a třpytu do Hadího oka a Valeriiny zbroje Valkýry. Ne všechny práce VCE se dostaly do finální podoby; plameny Valeriiny pohřební hranice byly původně vylepšeny společností, ale později byly obnoveny do původní verze.
Pro scénu, ve které Valeria a Subotai museli odrazit duchy, aby zachránili Conanův život, vytvořila „vroucí mraky“ společnost Industrial Light and Magic George Lucase, zatímco VCE dostala za úkol vytvořit duchy. Jejich první pokus o natáčení proužků filmové emulze zavěšených v kádi s viskózním roztokem vyvolal stížnosti producentů, kterým se zdálo, že výslední duchové vypadají příliš podobně jako ve scéně z filmu Raiders of the Lost Ark, a tak se VCE obrátila na animaci, aby úkol dokončila. Nejprve nakreslili svalnaté bojovníky v přízračných podobách na cely a pomocí animačního stojanu Oxberry a kontaktní tiskárny vytiskli obrázky na film. Oxberry byl vybaven použitým objektivem, který do výtisků vnášel odlesky objektivu; záměrem VCE bylo použitím starého objektivu dosáhnout toho, aby výsledné obrazy duchů vypadaly, jako by šlo o skutečné objekty natočené kamerou. Finální kompozice vznikla tak, že kotouče filmu pro efekty a hrané sekvence prošly dvouhlavou optickou tiskárnou a výsledek byl zachycen kamerou.
Hudba
Milius si k vytvoření hudby k filmu Conan přizval svého přítele Basila Poledourise; měli za sebou úspěšnou spolupráci na filmu Velká středa. Obvyklou praxí filmového průmyslu bylo uzavřít smlouvu se skladatelem, který začal pracovat až po natočení hlavních scén, ale Milius najal Poledourise ještě před zahájením hlavního natáčení. Skladatel dostal možnost složit hudbu k filmu na základě prvních storyboardů a upravovat ji v průběhu natáčení, než ke konci produkce hudbu nahrál. Poledouris hojně využíval Musync, hardwarový a softwarový systém pro úpravu hudby a tempa, který vynalezl Robert Randles (později nominovaný na Oscara za vědecký přínos), aby upravil tempo svých skladeb a synchronizoval je s dějem ve filmu. Systém mu pomohl usnadnit a urychlit práci; dokázal automaticky upravit tempo, když uživatel změnil rozmístění taktů. Například v montáži, kde Conan vyrůstá, nechal Poledouris Randlese po telefonu připravit dlouhé accelerando, které po cestě přistávalo na přesné momenty v obraze. Poledouris by jinak musel dirigovat orchestr a upravovat kompozice za pochodu. Conan je prvním filmem, který má v titulcích uveden Musync.
Milius a Poledouris si po celou dobu natáčení vyměňovali nápady a vymýšleli témata a „emocionální tóny“ pro jednotlivé scény. Podle Poledourise si Milius představoval Conana jako operu s minimem nebo žádnými dialogy; Poledouris složil dostatek hudebních skladeb pro většinu filmu (v délce asi dvou hodin). Jednalo se o jeho první rozsáhlou orchestrální hudbu a charakteristickým rysem jeho práce zde bylo, že často zpomaloval tempo posledních dvou taktů (úseků taktů) před přechodem na další hudební skladbu. Poledouris uvedl, že partitura používá hodně kvint jako nejprimitivnějších intervalů; tercie a sexty se objevují až v průběhu děje. Skladatel během natáčení několikrát navštívil filmové kulisy, aby si prohlédl obrazy, které bude jeho hudba doprovázet. Po dokončení hlavních záběrů mu Milius poslal dvě kopie sestříhaného filmu: jednu bez hudby a druhou se scénami, které byly zasazeny do děl Richarda Wagnera, Igora Stravinského a Sergeje Prokofjeva, aby ilustroval emocionální podtext, který chtěl.
Poledouris uvedl, že začal pracovat na partituře rozvojem melodické linky - vzorce hudebních nápadů podpořených rytmy. První návrh byla báseň zpívaná do brnkání na kytaru, komponovaná tak, jako by Poledouris byl bardem pro barbara. Z této předlohy se stala „Ocelová hádanka“, skladba hraná „mohutnými dechy, smyčci a bicími nástroji“, která zároveň slouží jako Conanovo osobní téma. Hudba poprvé zazní, když Conanovi jeho otec vysvětluje hádanku. Laurence E. MacDonald, profesor hudby na Mott Community College, uvedl, že téma vzbuzuje patřičné emoce, když se opakuje během Conanova slibu pomstít své rodiče. Hlavní hudební téma filmu, „Cromova kovadlina“, která otevírá film „dechovým zvukem 24 lesních rohů v dramatické intonaci melodie, zatímco bušící bubny dodávají nepřetržitě hnací rytmický pohon“, se opakuje v několika pozdějších scénách.
Poledouris dokončil hudbu, která doprovází útok na Conanovu vesnici na začátku filmu, v říjnu 1981. Milius původně chtěl, aby v této sekvenci ohlašoval příchod Zkázy a jeho bojovníků sbor založený na Carmině Buraně Carla Orffa. Poté, co se dozvěděl, že ve filmu Excalibur (1981) bylo použito Orffovo dílo, změnil názor a požádal svého skladatele o originální kreaci. Poledourisovo téma pro Dooma se skládá z „energických sborových pasáží“, které skandují padouchovi stoupenci, aby pozdravili svého vůdce a své činy v jeho jménu. Text byl složen v angličtině a zhruba přeložen do latiny; Poledouris se „více staral o to, jak latinská slova znějí, než o to, jaký smysl skutečně dávají“. Tato slova opatřil melodií převzatou z gregoriánského hymnu ze 13. století Dies irae, která byla vybrána tak, aby „zprostředkovala tragické aspekty krutosti, kterou Thulsa Doom páchal.“
Hudba filmu většinou zprostředkovává pocit síly, energie a brutality, přesto se v ní objevují i něžné momenty. Zvuky hobojů a smyčcových nástrojů doprovázejí intimní scény Conana a Valerie a propůjčují jim pocit svěží romantiky a emocionální intenzity. Podle MacDonalda se Poledouris odchýlil od praxe, kdy se milostné scény bodovaly melodiemi připomínajícími dobové romantické skladby; místo toho Poledouris učinil melancholické milostné téma Conana a Valerie jedinečným díky použití „mollové harmonie“. David Morgan, filmový novinář, slyšel ve „vzletných romantických melodiích“ východní vlivy. Page Cook, zvukový kritik časopisu Films in Review, popisuje hudbu k filmu Conan the Barbarian jako „velké plátno potřené barevným, ale velmi citlivým štětcem. Za Poledourisovým schématem se skrývá vrozená inteligence a dosažené vrcholy jsou často výmluvné se strhující intenzitou.“
Na konci listopadu 1981 strávil Poledouris tři týdny nahráváním své hudby v Římě. Angažoval orchestr o 90 nástrojích a 24členný sbor z Accademia Nazionale di Santa Cecilia a Národní symfonický orchestr RAI a osobně je dirigoval. Hudební skladby orchestroval Greig McRitchie, Poledourisův častý spolupracovník. Sbor a orchestr byly nahrány odděleně. Čtyřiadvacet stop zvukových efektů, hudby a dialogů bylo downmixováno do jednokanálové podoby, čímž se Conan the Barbarian stal posledním filmem vydaným velkým studiem s monofonní zvukovou stopou. Podle Poledourise se Raffaella De Laurentiisová ohradila proti nákladům (30 000 dolarů) na stereofonní zvukovou stopu a obávala se nedostatku kin vybavených stereofonními zvukovými systémy.
Vydání
V roce 1980 začali producenti s reklamou, která měla film propagovat. V kinech po celých Spojených státech byly vyvěšeny upoutávkové plakáty. Na plakátech byla znovu použita Frazettova kresba, která byla objednána pro obálku filmu Conan the Adventurer (1966). Laurentiis chtěl, aby se Conan the Barbarian začal hrát v kinech o Vánocích 1981, ale vedení společnosti Universal si vyžádalo další úpravy poté, co v srpnu zhlédlo předběžnou verzi filmu. Podle zasvěceného hollywoodského zdroje se vedení obávalo zobrazení násilí ve filmu. Premiéra byla odložena na následující rok, aby mohly být provedeny změny. Z útoku Thulsy Dooma na Conanovu vesnici bylo vyškrtnuto mnoho scén, včetně detailních záběrů na useknutou hlavu Conanovy matky; pozdní oznámení změn donutilo Poledourise rychle upravit hudbu před nahráváním hudby k této sekvenci. Mezi další vystřižené scény násilí patřilo Subotaiovo zabití netvora na vrcholu Hadí věže a Conanovo useknutí ruky kapsáři na tržišti. Milius měl v úmyslu ukázat 140 minut dlouhý příběh; konečná verze měla 129 minut (ve Spojených státech zkrácena na 126 minut). Podle Cobba se celkové náklady na výrobu v době uvedení filmu blížily 20 milionům dolarů.
Veřejnosti ve Spojených státech byla 19. února 1982 v texaském Houstonu nabídnuta předpremiéra. V následujícím měsíci se předpremiéry konaly ve 30 městech po celé zemi. Ve Washingtonu D.C. tvořily masy filmových diváků dlouhé fronty, které se táhly přes ulice a způsobovaly dopravní zácpy. V Denveru byly vstupenky rychle vyprodány a v Houstonu muselo být odmítnuto 1 000 lidí. Většinu lidí ve frontách tvořili muži; jeden z návštěvníků kina v Los Angeles řekl: „Diváci byli většinou bílí, čistě ostříhaní a ve věku středoškoláků nebo vysokoškoláků. Nebyli to punkoví nebo těžkooděnci, ale strašně moc z nich mělo vyboulené svaly.“ Dne 16. března měl film Conan the Barbarian celosvětovou premiéru na Fotogramas de Plata, každoročním předávání filmových cen v Madridu, a o měsíc později se začal běžně promítat ve Španělsku a Francii. O zahraniční distribuci filmu se postarala společnost Twentieth Century Fox. Společnost Universal původně naplánovala oficiální uvedení filmu Conan ve Spojených státech na víkend před Memorial Day - začátkem letní sezóny filmového průmyslu, kdy se na měsíc zavírají školy. Aby se studio vyhnulo konkurenci s jinými vysokorozpočtovými a prestižními filmy, posunulo uvedení Barbara Conana a 14. května 1982 měl film oficiální premiéru v 1 400 kinech po celé Severní Americe.
Barbar Conan byl vydán v několika různých verzích na domácím videu. Kromě 126minutové kopie pro kina distribuovala společnost Universal v 80. letech 20. století film ve 115minutovém a 123minutovém sestřihu na VHS. Pro speciální edici filmu na DVD v roce 2000 byla vytvořena mírně prodloužená verze, která obsahuje pět minut dodatečných záběrů a jejíž stopáž je 131 minut. Stejná verze byla později v roce 2011 vydána na blu-ray s remixovanou zvukovou stopou, verze na Amazon Prime je však 126minutový sestřih z amerických kin.
Kritické ohlasy
Reakce médií na Conana byly polarizované. Aspekty filmu ostře kritizované jednou stranou byly druhou stranou vnímány pozitivně; profesor Kenneth von Gunden napsal, že „na každou pozitivní recenzi, kterou film získal, připadly dvě negativní“. Názory Rogera Eberta z deníku Chicago Sun-Times a Richarda Schickela z deníku Time ilustrují nejednotnost názorů jejich kolegů. Ebert označil Barbara Conana za „dokonalou fantasy pro odcizené preadolescenty“, zatímco Schickel řekl: „Conan je něco jako psychopatické Hvězdné války, hloupé a ohlupující.“ Ačkoli v době uvedení filmu byly recenze smíšené, moderní žánroví kritici hodnotí film pozitivněji. Na agregátoru recenzí Rotten Tomatoes má film na základě 40 recenzí hodnocení 65 s průměrným hodnocením 6,6/10. Shoda kritiků na webu zní: „Ačkoli se Conan možná pro někoho bere příliš vážně, je tento dobrodružný film o bývalém otrokovi toužícím po pomstě plný citovatelných Schwarzeneggerových hlášek a drsné akce.“. Na serveru Metacritic získal film na základě 10 recenzí skóre 43 bodů, což znamená „smíšené nebo průměrné hodnocení“.
Krev tryská z useknuté pravé ruky zubaté gorily, když se Conan na bestii přichytí a bodá do ní mečem. Svědkem scény je žena nahoře bez. Někteří kritici měli pocit, že je ve filmu příliš mnoho násilí, zatímco jiní se domnívali, že násilí neodpovídá Howardovu ztvárnění (jak to ilustroval Hugh Rankin v Podivných příbězích).
V době, kdy byl Conan uveden do kin, se média přikláněla k odsuzování hollywoodského ztvárnění násilí; typické akční filmy ukazovaly hrdinu, který dosahuje svých cílů zabíjením všech, kdo mu stojí v cestě. Conan byl odsuzován zejména pro své násilné scény, které Jack Kroll z Newsweeku označil za „neveselé a bezstylové“. Stu Schreiberg v jednom ze svých článků pro San Francisco Chronicle napočítal 50 lidí zabitých v různých scénách. Jiní filmoví kritici se rozcházeli v názoru na zobrazení násilí ve filmu. David Denby ve své recenzi pro časopis New York napsal, že akční scény byly jedním z mála pozitivních rysů filmu; nicméně jakkoli byly vzrušující, scény jako například stětí Conanovy matky působily nesmyslně. Naopak Vincent Canby, Carlos Clarens a Pascal Mérigeau se shodli v názoru, že zobrazené násilí ve filmu nesplnilo jejich očekávání: tempo filmu a Howardovy povídky naznačovaly krvavější materiál. Podle Paula Sammona Miliusovy škrty, které měly zmírnit obavy z násilí, způsobily, že scény „připomínaly karikatury“.
Srovnání s předlohou přineslo mezi kritiky také rozdílné reakce. Danny Peary a Schickel očekávali, že film založený na pulpových příbězích a komiksech bude odlehčený nebo kýčovitý, a Miliusovo zavedení nietzscheovských témat a ideologie jim nesedlo. Na ostatní Miliusovo zpracování jeho myšlenek neudělalo dojem; James Wolcott je označil za těžkopádné a Kroll řekl, že materiál postrádá obsahové provedení. Témata individualismu a pohanství však u mnoha diváků rezonovala; představa bojovníka, který se spoléhá pouze na svou vlastní zdatnost a vůli, aby překonal překážky v cestě, našla u mladých mužů zalíbení. Wolcott v časopise Texas Monthly napsal, že tato témata se líbí „98kilovým slabochům, kteří chtějí kopat písek do obličeje rváčů a získat zadýchaný obdiv dobře namazaného plážového zajíčka“. Podle Krollova názoru diváci milují násilí a krveprolití, ale jsou cyničtí vůči „filozofické bombastičnosti“. Ačkoli se divákům líbilo, teatrální zpracování barbarů odmítali někteří zarytí fanoušci a znalci Howardových příběhů. Sporným bodem byla zejména filmová verze Conanova původu, která je v rozporu s Howardovými náznaky o mládí postavy. Jejich názor podpořil Kerry Brougher, ale podle Dereka Elleyho, Clarense a Sammona byl Milius věrný ideologii Howardova díla.
V kritice byl často zmiňován výkon Arnolda Schwarzeneggera. Clarens, Peary, Gunden a Nigel Andrews patřili k těm, kteří kladně hodnotili herecký výkon bývalého kulturisty: podle nich byl jako barbar fyzicky přesvědčivý svými pohyby těla i vzhledem. Andrews dodal, že Schwarzenegger vyzařoval jistý šarm - s přízvukem, který mu zkomolil dialogy -, díky němuž byl film pro jeho fanoušky přitažlivý. Royal S. Brown z Fanfare nesouhlasil a byl vděčný, že hercovy dialogy čítaly „dvě stránky strojopisu“. Schickel shrnul Schwarzeneggerovo herectví jako „ploché“, zatímco Knoll byl mnohomluvnější a charakterizoval hercovo ztvárnění jako „tupou hroudu s ostrým mečem, lidskou koláž pektorálů a latissimů, která má méně stylu a vtipu než Lassie“. Zatímco Sandahl Bergman si vysloužil uznání za to, že do filmu vnesl půvab a dynamiku, zkušenější herci filmu nebyli ušetřeni kritiky. Podle Gundena von Sydow neprojevil dostatečné nasazení pro svou roli a Clarens hodnotil Jonesovo ztvárnění Thulsa Dooma jako horší než táborové. Ebert však Jonesův výkon pochválil s tím, že do role, která se zdá být stejnou měrou inspirována Hitlerem, Jimem Jonesem a Goldfingerem, vnesl „sílu a přesvědčivost“. Brougher žádnému z herců jejich výkony nevyčítal, vinu naopak svaloval na Miliusův scénář.
Box office a další média
Podle údajů společnosti Rentrak Theatrical, která se zabývá analýzou médií, debutoval Conan na prvním místě amerických pokladen, když za úvodní víkend utržil 9 479 373 dolarů. Údaje společnosti Rentrak o filmu Conan pokrývají 8 týdnů po uvedení filmu do kin; během tohoto období vydělal Conan v pokladnách kin ve Spojených státech 38 513 085 dolarů. Po odečtení částek náležejících majitelům kin získala společnost Universal Pictures 22,5 milionu dolarů. Tato částka - nájemné - byla vyšší než peníze, které Universal investoval do natočení filmu, čímž se Conan kvalifikoval jako komerční úspěch; veškeré další příjmy z filmu byly pro studio čistým ziskem. Marian Christy, tazatel pro Boston Globe, zmínil, že film byl kasovně úspěšný i v Evropě a Japonsku. Celosvětově Conan the Barbarian vydělal na prodeji vstupenek 68,9 až 79,1 milionu dolarů.
David A. Cook, profesor filmových studií na Emory University, uvedl, že výkon Conana v Severní Americe nedosáhl částky, kterou vracejí blockbustery; pronájmy takových filmů z jejich uvedení na kontinentě měly činit nejméně 50 milionů dolarů. Půjčovné Conana bylo 13. nejvyšší za rok 1982 a v součtu s půjčovným za filmy E.T. the Extra-Terrestrial (nejúspěšnější film toho roku s půjčovným 187 milionů dolarů), On Golden Pond a The Best Little Whorehouse in Texas - všechny distribuované společností Universal Pictures - tvořilo 30 % celkového půjčovného za tento rok. Podle Arthura D. Murphyho, analytika filmového průmyslu, to bylo poprvé, kdy jediný distributor získal tak významný podíl na filmovém trhu.
Videokazetová verze filmu byla vydána 2. října 1982. Prodejní a půjčovní čísla videokazety byla vysoká; od svého uvedení na trh se titul 23 týdnů umisťoval v žebříčku Billboard Videocassette Top 40 (kategorie prodej a půjčovna). Podle Sammona zvýšil prodej filmu díky častému vydávání na domácím videu jeho hrubý výdělek do roku 2007 na více než 300 milionů dolarů. Barbar Conan byl napsán podle románu Lina Cartera a manželů de Campsových (L. Sprague a jeho ženy Catherine). Marvel jej také adaptoval do komiksové podoby; komiks, k němuž napsal scénář Michael Fleisher a nakreslil jej John Buscema, byl jedním z nejvzácnějších paperbacků vydaných touto společností.
Legacy a dopad
Zatímco většina komiksových a pulpových adaptací byla v 80. letech 20. století kasovně neúspěšná, Barbar Conan byl jedním z mála filmů, které vydělaly. Podle Sammona se stal etalonem, podle kterého se poměřovaly filmy o meči a magii až do debutu Pána prstenů Petera Jacksona: Společenstvo prstenu v roce 2001; několik současných filmů stejného žánru bylo kritikou hodnoceno jako klony Conana, například Bestiář (1982). Úspěch Conana inspiroval nízkorozpočtové napodobeniny, například Ator, bojový orel (1982) a Deathstalker (1983). Jeho pokračování, Conan, ničitel, bylo natočeno a uvedeno do kin v roce 1984; z těch, kteří se podíleli na prvním filmu, jako Schwarzenegger, Mako a Poledouris, se vrátilo jen několik. Pozdější adaptace příběhů Roberta E. Howarda na velkém i malém plátně považoval Sammon za horší než film, který tento trend odstartoval. Vedlejším dílem Conana byl dvacetiminutový hraný pořad The Adventures of Conan: A Sword and Sorcery Spectacular, který běžel v letech 1983 až 1993 v Universal Studios Hollywood. Pořad, jehož výroba stála 5 milionů dolarů, obsahoval akční scény provedené na hudbu, kterou složil Poledouris. Vrcholem show byla pyrotechnika, lasery a 18 stop (5,5 m) vysoký animatronický drak, který chrlil oheň.
Producent Dino De Laurentiis (fotografie z roku 2009) na filmu Conan vydělal, ale s pozdějšími filmy měl menší úspěch.
Někteří z těch, kteří se na filmu podíleli, sklidili krátkodobý prospěch. Zlatý glóbus Sandahl Bergmanové za roli Valerie představuje její největší úspěch ve filmové branži; její pozdější role jí další uznání nezískaly. Dino De Laurentiis od úspěchu filmu King Kong v roce 1976 produkoval řadu kasovních propadáků; zdálo se, že Barbar Conan by mohl být zlomem v jeho osudech. Pokračování bylo také výdělečné, ale mnoho De Laurentiisových pozdějších velkorozpočtových projektů nevrátilo své výrobní náklady a v roce 1988 byl nucen vyhlásit bankrot. Pro Johna Miliuse je Barbar Conan jeho dosavadním „největším režisérským úspěchem“; jeho další počiny se jeho úspěchu a popularitě nevyrovnaly.
Pressman nedostal z kasovních zisků Conana žádné peníze, ale prodal De Laurentiisovi filmová práva na conanovskou sérii za 4,5 milionu dolarů a 10 procent z výdělku případného pokračování Barbara Conana. Tento prodej více než splatil dluhy jeho společnosti vzniklé produkcí filmu Starší parťáci a zachránil ho před finančním krachem; Pressman řekl, že tato dohoda „mu [mu] vydělala více peněz tím, že prodal, že nenatočil film, než kdy vydělal tím, že nějaký natočil“. Zařídil také, aby společnost Mattel získala práva na výrobu řady hraček pro tento film. Přestože hračkářská společnost od licence upustila poté, co její vedení rozhodlo, že Conan je pro děti „příliš násilný“, Pressman je přesvědčil, aby mu umožnili natočit film podle jejich nové řady hraček Masters of the Universe. Výroba stejnojmenného filmu stála 20 milionů dolarů a v roce 1987 vydělal v pokladnách kin ve Spojených státech 17 milionů dolarů.
Nejvíce na projektu vydělali Basil Poledouris a Arnold Schwarzenegger. Poledourisova reputace ve filmovém průmyslu vzrostla s uznáním kritiky, které se dostalo jeho hudbě; MacDonald označil Poledourisovu práci na filmu Conan za „jeden z nejpůsobivějších úspěchů filmové hudby desetiletí“ a Page Cook ji označil za jediný důvod, proč se na film dívat, a za druhou nejlepší filmovou zvukovou stopu (po E.T.) za rok 1982. Poté, co Paul Verhoeven slyšel hudbu Conana, angažoval Poledourise pro své filmy Tělo a krev (1985), RoboCop (1987) a Hvězdná pěchota (1997). Hudba ve Verhoevenově filmu Total Recall (1990) rovněž nesla vliv hudby Conana; její skladatel Jerry Goldsmith použil Poledourisovu práci jako vzor pro své kompozice.
Conan přinesl Schwarzeneggerovi celosvětové uznání jako akční hvězdě a vytvořil vzor pro většinu jeho filmových rolí: „ledový, svalnatý a nevýrazný - a přesto nějakým způsobem okouzlující“. Jeho image barbara se stala trvalou; když vedl kampaň za kandidaturu George H. W. Bushe na prezidenta, byl představen jako „Conan Republikán“ - tato přezdívka mu zůstala po celou dobu jeho politické kariéry a média ji často opakovala i během jeho působení ve funkci guvernéra Kalifornie. Schwarzenegger si byl vědom přínosu, který mu film přinesl, a roli Conana uznal jako „boží dar pro [jeho] kariéru“. Přijal tento obraz: když byl guvernérem Kalifornie, vystavoval ve své kanceláři kopii atlantského meče a občas s ním mával na návštěvníky a nechával je, aby si s ním hráli. Své proslovy nejednou okořenil Conanovým „rozdrť své nepřátele, viz je, jak jsou před tebou hnáni, a slyš nářek jejich žen.“
Další díly
Conan ničitel byly uvedeny v roce 1984 a Schwarzenegger a Mako si své role zopakovali. Plánovaný třetí díl trilogie, Conan Dobyvatel, byl avizován na konci filmu Destruktor. Film byl plánován na rok 1987 a jeho režisérem měl být buď Guy Hamilton, nebo John Guillermin. Arnold Schwarzenegger byl zavázán k natáčení filmu Predátor a De Laurentiisova smlouva s touto hvězdou vypršela po jeho závazcích k filmům Red Sonja a Raw Deal a on neměl zájem vyjednávat o nové. Třetí film Conan se propadl do vývojového pekla a odvozený scénář byl nakonec adaptován do filmu Kull Dobyvatel, uvedeného do kin v roce 1997.
V říjnu 2012 společnost Universal Pictures oznámila, že se Schwarzenegger plánuje vrátit do role Conana pro film The Legend of Conan. Plánovaný příběh byl přímým pokračováním původního filmu a „obcházel“ Conana Ničitele a film z roku 2011 s Jasonem Momoou v hlavní roli. V letech následujících po oznámení pracovali na scénáři Will Beall, Andrea Berloff a producent Chris Morgan a Schwarzenegger vyjádřil nadšení pro projekt a potvrdil plány hrát ve filmu. V dubnu 2017 však Morgan uvedl, že společnost Universal od projektu upustila, ale že zůstává možnost televizního seriálu.
- Zdroj: Anglická Wikipedie
- Všechno foto: Wikimedia Commons pod licencí CC BY-SA
4. května 2022 Terminátor - "Terminátor" je jedním z nejklasičtějších děl fantastiky, a tak myslím, že je na čase se mu trochu víc věnovat i tady, v našem hororovém magazínu, kam také patří. „Terminátor“ je legenda a přesto, že se primárně jedná o sci-fi žánr, myslím, že nebude na škodu, pokud si snímek připomeneme i na našich stránkách, kde se snažíme věnovat především […] Posted in Retro filmové recenze- 26. dubna 2022 Soudce Dredd Soudce Dredd je americký akční sci-fi film z roku 1995 natočený podle stejnojmenného komiksu 2000 AD. Režíroval ho Danny Cannon a v hlavní roli se představil Sylvester Stallone, strážce […] Posted in Speciály
- 9. března 2022 Predátor Predator je americký akční sci-fi horor z roku 1987, který režíroval John McTiernan a scénář napsali bratři Jim a John Thomasovi. Jedná se o první díl série Predátor. V hlavní roli se […] Posted in Speciály
- 10. dubna 2024 Za zdí role: Max von Sydow a jeho cesta k normálu "Když jsem hrál Krista, začal jsem se cítit odříznutý od světa. Noviny se staly jedním z mých největších luxusů. Všiml jsem si, že někteří z mých blízkých přátel se ke mně začali chovat s […] Posted in Zajímavosti
- 25. ledna 2024 V tento den roku 1970 byl uveden film "M*A*S*H" Robert Altman, v té době relativně nový filmař, neměl dostatečné reference, které by ospravedlnily jeho neortodoxní filmařský postup, a v minulosti raději odmítal práci, než aby vytvořil […] Posted in Zajímavosti
- 18. ledna 2024 Total Recall: Arnold Schwarzeneggerova akční jízda v retrospektivě Dnešní generace může si vzpomenout na epický sci-fi snímek "Total Recall" z roku 1990, který zaznamenal ohromný úspěch a stal se kultovním dílem. Avšak, kolik z nás ví o pohnutých […] Posted in Zajímavosti
- 17. ledna 2024 James Earl Jones: Cesta od mladého poručíka ve "Dr. Divnoláska" po nezaměnitelný hlas Dartha Vadera ve "Star Wars" První filmovou rolí Jamese Earla Jonese byla postava mladého a upraveného poručíka Lothara Zogga, bombardéra letounu B-52 ve filmu Dr. Divnoláska aneb: Jak jsem se naučil přestat se bát a […] Posted in Zajímavosti
- 26. prosince 2023 V tento den roku 1973 byl do kin uveden film "Vymítač ďábla" Vzhledem k tomu, že se jednalo o horor, který výrazně překročil rozpočet a v hlavních rolích se neobjevily žádné velké hvězdy, neměla společnost Warner Brothers od "Vymítače ďábla" velká […] Posted in Zajímavosti
- 20. prosince 2023 V tento den v roce 1979 vyšel film "All That Jazz" Mnoho postav ve filmu je založeno na skutečných postavách z newyorského divadelního světa. Kromě Roye Scheidera v roli Joe Gideona (Bob Fosse) byla postava Lelanda Palmera založena na jeho […] Posted in Zajímavosti
- 26. června 2023 Hancock: Zklamání a nedostatek nadšení ve spojení Berga a Willa Smitha Když se spojí bývalý herec z Chicago Hope a současně zručný režisér (Vítejte v džungli, Království) Peter Berg s největší černošskou hvězdou současnosti Willem Smithem, čekáte, že Vám […] Posted in Retro filmové recenze
Nejnovější komentáře