Barbie: Ryan Gosling v surrealistické satiře od Mattela krade show.

Plastová panen­ka se po exis­ten­ci­ál­ní kri­zi vydá­vá z Barbielandu do reál­né­ho svě­ta ve fil­mu Barbie, kte­rý ten­to víkend vstu­pu­je do praž­ských a svě­to­vých kin. Toto sviž­né zpra­co­vá­ní hrač­ky od Mattela nabí­zí spous­tu barev­né zába­vy a dosta­tek úsměv­ných momen­tů, kte­ré pří­běh une­sou, ale také těž­ko­to­náž­ní sati­ru, kte­rá film zasta­ví na mrt­vém bodě.

V režii Grety Gerwig pod­le scé­ná­ře, kte­rý napsa­la spo­leč­ně s Noahem Baumbachem, hra­je Barbie Margot Robbie „ste­re­o­typ­ní“ titul­ní panen­ku: oby­va­tel­ku Barbielandu, kte­rá nejí, nepi­je a nemá geni­tá­lie a kou­zel­ně se vzná­ší od své­ho Domu snů přes Hvězdnou Vetu až po plas­to­vou pláž v Malibu s pís­kem a vlna­mi tvr­dý­mi jako kámen.

Barbie je konec­kon­ců plas­to­vá hrač­ka, stej­ně jako posta­vič­ky ve fil­mu Lego Movie... jen je její svět o něco méně pří­stup­ný. Žije spo­lu s celou řadou dal­ších Barbie (hra­jí je Emma Mackey, Hari Nef, Nicola Coughlan, Dua Lipa, Alexandra Shipp, Issa Rae a dal­ší) a Kenů (Ryan Gosling, Simu Liu, Kingsley Ben-Adir, a dokon­ce i John Cena) a dokon­ce i něko­li­ka ved­lej­ší­mi posta­va­mi (Alan Michaela Cery a Midge Emerald Fennell) v doko­na­lé exis­ten­ci, kte­rá se za kaž­dé­ho sví­tá­ní roz­pa­dá v pís­ně a tan­ce.

Dokud to není tak doko­na­lé a Robbieho ste­re­o­typ­ní Barbie se ocit­ne v exis­ten­ci­ál­ní kri­zi a má myš­len­ky na smrt. To, co by moh­lo být zají­ma­vým nasta­ve­ním Hromnic o pro­ží­vá­ní stá­le stej­né­ho dne, je však mís­to toho exter­na­li­zo­vá­no, pro­to­že drs­ná Podivná Barbie (Kate McKinnon) Robbieho posta­vě řek­ne, že pro­blémy má ve sku­teč­nos­ti dítě, kte­ré si s ní hra­je v reál­ném svě­tě.

Barbie se tedy do toho reál­né­ho svě­ta na Venice Beach vydá­vá pro­střed­nic­tvím řady kou­zel­ných vozi­del, s Goslingovým Kenem v závě­su. Ale zatím­co Barbie nena­jde odpo­věď na svou exis­ten­ci­ál­ní kri­zi zrov­na pro­střed­nic­tvím dospí­va­jí­cí Saši (Ariana Greenblatt) a její mat­ky (America Ferrera), Ken najde zbru­su nový svět patri­ar­chá­tu, kte­rý může pře­nést zpět do Barbielandu.

Gosling si roli Kena bez náma­hy kra­de pro sebe a jeho pro­mě­na na patu v roli vůd­ce fra­jír­ků, dopl­ně­ná gar­de­ro­bou Jakea Paula a vrchol­ným taneč­ním sou­bo­jem s Liu, je vrcho­lem fil­mu. Zároveň ale pře­kva­pi­vě hra­je plně rea­li­zo­va­nou posta­vu plnou chyb a tužeb, kte­rá v prů­bě­hu fil­mu pro­jde hma­ta­tel­ným oblou­kem. Jinými slo­vy, ten­to Ken je nej­za­jí­ma­věj­ší posta­vou Barbie.

Na dru­hou stra­nu všech­ny bar­bí­ny - včet­ně Robbieho hlav­ní role - jsou chyt­ré a sebe­vě­do­mé a úspěš­né a šťast­né a krás­né a tak, tak nud­né. Jedině Ferrerova mamin­ka, kte­rá tou­ží po zno­vuna­by­tí kouz­la trá­ve­ní času se svou dce­rou, má něja­kou pou­ta­vou cha­rak­te­ro­vou moti­va­ci.

Až do samot­né­ho kon­ce, kdy se Barbie roz­hod­ne, že by mož­ná pře­ce jen měla dát své hlav­ní posta­vě něco na prá­ci, a vymys­lí pro Stereotypní Barbie exis­ten­ci­ál­ní kri­zi, kte­rá je jí vlast­ní. V pěti­mi­nu­to­vé sek­ven­ci bílé prázd­no­ty, kte­rá při­po­mí­ná finá­le Matrixu Reloaded, vysvět­lu­je mero­vej­ská stvo­ři­tel­ka Barbie Ruth Handlerová (Rhea Perlmanová) své­mu výtvo­ru i divá­kům smy­sl živo­ta.

Barbie je také plná uřva­ných obža­lob patri­ar­chá­tu ode zdi ke zdi, kte­ré jsou vysvět­lo­vá­ny pro­střed­nic­tvím dia­lo­gů, ale nikdy nejsou v rám­ci vyprá­vě­ní pře­svěd­či­vě zob­ra­ze­ny. Dokonce i patri­ar­chá­tem ztě­les­ně­ný gene­rál­ní ředi­tel spo­leč­nos­ti Mattel (Will Ferrell) je vel­ký roz­to­mi­lý trou­ba a nikdy nepřed­sta­vu­je žád­nou sku­teč­nou hroz­bu.

Kritici, kte­ří berou všech­no to bro­je­ní pro­ti patri­ar­chá­tu za ber­nou min­ci, ale oprav­du nedá­va­jí Gerwigové a Baumbachovi dosta­teč­né uzná­ní za hloub­ku jejich mno­ho­vrs­tev­na­té­ho pří­bě­hu. Navzdory vše­mu hlu­ku na povrch­ní úrov­ni je ten­to film o Barbie ve sku­teč­nos­ti upřím­nou prosbou o rov­ná prá­va a zastou­pe­ní Kensů, sku­teč­ně utla­čo­va­ných lidí ve svě­tě fil­mu.

Po sed­mi fil­mech o Transformerech a něko­li­ka G.I. Joe je tu koneč­ně jeden pro hol­ky... nebo snad ano? Barbie je neob­vykle surre­a­lis­tic­ký let­ní bloc­kbus­ter, kte­rý by si měli užít všich­ni divá­ci, a i když občas pře­ká­ží zma­te­né posel­ství, je v Barbielandu pří­liš mno­ho zába­vy na to, abychom ten­to film zavrh­li.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---