Kritiky.cz > Recenze knih > Červená nit osudu-příběh o hrdinství, hloupé sázce a osudové lásce

Červená nit osudu-příběh o hrdinství, hloupé sázce a osudové lásce

large (1)
large (1)
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Máte rádi romá­ny Mirky Skočílkové?  Chcete si pře­číst sil­ný a neza­po­me­nu­tel­ný pří­běh o jed­né osu­do­vé lás­ce? Tak nevá­hej­te a pusť­te se do čte­ní toho­to pří­bě­hu s názvem Červená nit osu­du. 

Stará legen­da pra­ví, že kaž­dý z nás je spo­jen se svým osu­do­vým člo­vě­kem nevi­di­tel­nou čer­ve­nou nití. Máme ji ová­za­nou kolem malíč­ku, a když nasta­ne ten správ­ný oka­mžik, pomů­že nám se s tou­to oso­bou sejít…

Andrea je vel­mi talen­to­va­ná malíř­ka a uči­tel­ka na základ­ní umě­lec­ké ško­le. Její dět­ství neby­lo pří­liš šťast­né, vzpo­mín­ky na rodi­če, díky jejích chlad­ným vzta­hům se po matu­ri­tě vdá za své­ho spo­lu­žá­ka ze střed­ní ško­ly. Jejich man­žel­ství je idy­lic­ké, vztah s nastá­va­jí­cí tchýní a tchá­nem je krás­ný. Zde nalé­zá pra­vou lás­ku i vře­lé vzta­hy, kte­ré ji odma­lič­ka chy­bě­ly. Mají spo­lu brzy na to děti. Benjamin, její man­žel je skvě­lý táta i part­ner, ale má jed­nu obrov­skou chy­bu. Svou prá­ci pro­fe­si­o­nál­ní­ho hasi­če upřed­nost­ňu­je před rodin­ným živo­tem, což Andrei nesku­teč­ně vadí. Jednoho dne se mu jeho hrdin­ství sta­ne osu­do­vým.. Jak osud zamí­chá s kar­ta­mi? Jak to nako­nec vše dopad­ne? Dozví se, jak to vše bylo s hloupou sáz­kou jejích dvou spo­lu­žá­ků? Bude Andrea šťast­ná? Tak to už se nech­te pře­kva­pit a pusť­te se do napí­na­vé­ho čte­ní.

Romány Mirky Skočílkové jsou skvě­lé a nikdy si je nene­chám ujít. Prozatím jsem čet­la všech­ny její romá­ny, kte­ré vyšly. Román Červená nit osu­du je pří­běh o obrov­ském hrdin­ství, hloupé, neroz­váž­né sáz­ce a osu­do­vé lás­ce, kte­rý vás chyt­ne od prv­ní stra­ny, pohl­tí a jen tak nepus­tí. Kniha je roz­dě­le­na na 3 čás­ti, na kapi­to­ly, zakon­če­ny kapi­to­lou vyprá­vě­ní Richarda, tchá­na Andrei a pod­ko­vá­ním autor­ky těm, co se na kni­ze podí­le­li. Formu vyprá­vě­ní, líče­ní děje i napí­na­vost v ději je obrov­ským nadá­ním, kte­ré Mirka Skočílková má. Velmi se mně líbí a dopo­ru­čím ho všem, co mají rádi las­ka­vé pří­běhy, o lás­ce, o osu­du, o dob­rých lidech, pros­tě roman­tic­kým duším. Nečekejte ale pra­vou čer­ve­nou kni­hu, tako­vé romá­ny Mirky Skočílkové nejsou. Jsou plné tou­hy, váš­ně, sil­né­ho citu i lás­ky, také obrov­ské odva­hy a hrdin­ství.

Velmi jsem přá­la hlav­ní hrdin­ce, aby vše zvlád­la, aby nako­nec měla štěs­tí a žilo se jí dob­ře. Osud si s ní vel­mi nehez­ky pohrál, i přes­to doká­zal kvů­li dětem vstát, odra­zit se ode dna a fun­go­vat. Nakonec si plni­la i svůj sen uspo­řá­dat ver­ni­sáž, za což jsem byla moc ráda a nesmír­ně jsem ji to přá­la.

Ukázka z kni­hy:

Osobní vol­no neby­lo to, co mi chy­bě­lo. Byl to Ben, co mi chy­bě­lo! Nevydržela jsem sedět doma se zalo­že­ný­ma ruka­ma. Každá tako­vá chví­le mi vhá­ně­la slzy do očí. Každý kout v domě mi ho při­po­mí­nal. Takže jsem se maxi­mál­ně zaměst­na­la. Když jsem zrov­na neu­či­la, maka­la jsem v domě nebo na zahra­dě. Moc jsem nejed­la, jen pra­co­va­la, uklí­ze­la, umy­la jsem všech­na okna, vymě­ni­la povle­če­ní, pře­ho­zy, pře­sta­vě­la náby­tek, vyčis­ti­la kober­ce, vydrh­la pod­la­hy. Když se po domě linul nechut­ný zápach dez­in­fek­ce a neby­lo už co dělat, pře­su­nu­la jsem se ven a pus­ti­la do uklí­ze­ní zahra­dy a skle­ní­ku. Od jara tu nikdo nese­kal trá­vu, nikdo se nesta­ral o per­go­lu ani krb. Taky proč? To byla Benova prá­ce. Já tak maxi­mál­ně otr­ha­la jaho­dy. Na tom maras­tu jsem roz­bi­la sekač­ku. Zakuckala se a už ani nehles­la. Jak jsem byla posled­ní dobou tvr­dá na sebe, apli­ko­va­la jsem ten­to pří­stup i ke stro­jům. Nevím, jest­li jsem už úpl­ně neze­ší­le­la, ale natáh­la jsem si ruka­vi­ce a roz­hod­la se vyso­ké kopři­vy a lopu­chy trhat rukou.

Nešlo to a ruka mě za chvi­len­ku zača­la pekel­ně bolet. Popálila jsem si ji, ale zce­la nepo­cho­pi­tel­ně jsem za tu bolest byla ráda..

Několik slov autor­ce:

Mirka Skočílková se naro­di­la v roce 1982 ve Vysokém Mýtě, ale vyrost­la v Luži. Dnes žije ve Skutči. Vystudovala na Přírodovědecké fakul­tě Univerzity Palackého v Olomouci mate­ma­ti­ku a geo­gra­fii a v sou­čas­né době učí na Střední peda­go­gic­ké ško­le v Litomyšli. Ráda čte, ces­tu­je, v zimě lyžu­je, v létě jez­dí na kole a má dvě děti. Během roku se věnu­je hlav­ně mate­ma­ti­ce a s ní sou­vi­se­jí­cí akti­vi­ty. Psaní belet­rie je tak po ní nut­ný Relax, jímž doko­na­le vyva­žu­je tu část živo­ta, kte­rá je vypl­ně­na čís­ly. V roce 2019 debu­to­va­la Violkou, kte­rou násle­do­va­ly romá­ny Kdo věří na zázra­ky (2020), Opuštěný dům (2021) a Vesničanka (2023).

Autorka: Mirka Skočílková

Žánr: belet­rie, spo­le­čen­ský román

Vydáno: 2024, Vydala Euromedia Group a.s. Ikar, Praha

Počet stran: 304

Vazba kni­hy: pev­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-249-5356-4

Knihu může­te kou­pit zde:

Kniha Červená nit osu­du - Mirka Skočílková | knizniklub.cz


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,45654 s | počet dotazů: 259 | paměť: 72326 KB. | 18.05.2024 - 17:42:44