Četník v New Yorku

CetnikVNY

Film je pokra­čo­vá­ním feno­me­nál­ně úspěš­né­ho fil­mu Četník ze Saint Tropez z před­cho­zí­ho roku a vyprá­ví o ces­tě čet­nic­ké jed­not­ky ze Saint-Tropez do New Yorku na mezi­ná­rod­ní sjezd čet­ní­ků. Následoval film Četník se žení z roku 1968 a tři dal­ší.

Příběh filmu

Brigáda ze Saint-Tropez byla vybrá­na, aby repre­zen­to­va­la Francii na mezi­ná­rod­ním kon­gre­su čet­nic­tva v New Yorku. Během ces­ty na par­ní­ku France zahléd­ne Cruchot svou dce­ru Nicole, kte­rá se v tou­ze obje­vit „Nový svět“ vyda­la na palu­bu jako čer­ný pasa­žér bez vědo­mí své­ho otce. Myslí si, že se stal obě­tí halu­ci­na­ce.

Po pří­le­tu ji zasta­ví cel­ní­ci a Nicole oslo­ví novi­nář, kte­ré­mu se před­sta­ví jako siro­tek tou­ží­cí poznat Ameriku. Novinář je doja­tý a mys­lí si, že by z toho mohl udě­lat dob­rý pří­běh, a vez­me ji pod svá kří­d­la.

Četníci obje­vu­jí New York, kro­mě Fougasse, kte­rý během plav­by one­moc­něl, byl hospi­ta­li­zo­ván a zůsta­ne tam až do kon­ce poby­tu (po něko­li­ka dnech vyšet­ře­ní zjis­tí, že je obě­tí aler­gie na moř­ské ptá­ky. A když se chce při­po­jit k ostat­ním, zlo­mí si nohu).

Při těch­to návště­vách Cruchot něko­li­krát zno­vu spat­ří svou dce­ru; všich­ni se nako­nec domní­va­jí, že má naru­še­nou mysl. Zajde tak dale­ko, že se pora­dí s psy­cho­a­na­ly­ti­kem.

Nakonec však najde Nicolinu sto­pu. Pak bude mít všech­ny potí­že svě­ta, zejmé­na pro­to, že po ní pát­rá ame­ric­ká poli­cie, aby se vrá­ti­la do Francie, aniž by ji vidě­li jeho kole­go­vé. Gerber zjis­tí prav­du, když se vrá­tí do Saint-Tropez, a slí­bí Cruchotovi, že ho to při­jde dra­ho.

Vývoj

Hned po nato­če­ní fil­mu Četník ze Saint-Tropez se sce­náris­té, reži­sér a Louis de Funès zača­li bavit o pokra­čo­vá­ní. Četník ze Saint-Tropez, kte­rý byl uve­den do fran­couz­ských kin v září 1964, se stal pře­kva­pi­vým hitem: na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes v květ­nu 1965 ozná­mil pro­du­cent René Pignères, že film za sedm měsí­ců na fran­couz­ském trhu vydě­lal dva­náct mili­o­nů fran­ků. Tento obrov­ský úspěch pře­svěd­čil pro­du­cen­ty René Pignèresa a Gérarda Beytouta z SNC, aby rych­le uved­li pokra­čo­vá­ní. Projekt pokra­čo­vá­ní se tak kon­kre­ti­zu­je krát­ce po uve­de­ní fil­mu. 4. pro­sin­ce 1964 France Rocheová z France-Soir, kte­rá byla vel­mi dob­ře infor­mo­vá­na, odha­li­la pro­jekt pokra­čo­vá­ní, i když námět byl zce­la odliš­ný od finál­ní­ho fil­mu: pod­le jejích infor­ma­cí Louis de Funès „bude reží­ro­vat her­ce, kte­ré­ho dob­ře zná pro svůj režij­ní debut: sebe. A v novém dob­ro­druž­ství, v němž bude čet­ní­kem i taj­ným agen­tem, si vybral roli, kte­rou zná nazpa­měť - čet­ní­ka ze Saint-Tropez.

Aby obno­vil pří­běh, Louis de Funès uva­žo­val o tom, že by Četníka vyve­zl do zahra­ni­čí, a ten­to nápad pro­du­cen­ti roz­hod­ně sdí­le­li, pro­to­že film měl export­ní úspěch, něko­lik měsí­ců se hrál v „exklu­ziv­ních kinech“ v Bruselu, Liège, Antverpách, Montrealu a Quebecu a prá­vě se pro­dá­val po celé Evropě, v SSSR, Turecku, Hongkongu, Pákistánu, Latinské Americe a Spojených stá­tech. Zahraniční dis­tri­bu­to­ři mají o pokra­čo­vá­ní vel­ký zájem a film byl již před­pro­dán ješ­tě před zahá­je­ním natá­če­ní. Uvažuje se o ces­tě do Mexico City nebo Tokia, ale nako­nec pad­ne vol­ba na New York, kte­rý je scé­náris­to­vi Richardu Balduccimu dob­ře zná­mý a kte­rý se uká­že být „jed­ním z mála míst, kte­rá jsou doko­na­le sro­zu­mi­tel­ná a zná­má všem divá­kům na svě­tě“. Cesta do New Yorku se usku­teč­ní na palubě transatlan­tic­ké­ho par­ní­ku France, kte­rý se zají­má o tuto ori­gi­nál­ní rekla­mu.
Projekt byl při­pra­ven během něko­li­ka měsí­ců, Jean Girault a jeho spo­lusce­náris­ta Jacques Vilfrid pra­co­va­li vel­mi rych­le. Louis de Funès ješ­tě neměl tak nabi­tý pro­gram jako v násle­du­jí­cích letech, tak­že o něm bylo mož­né nato­čit film ve vel­mi krát­ké době. Poslední ver­ze scé­ná­ře obsa­hu­je mno­ho scén, kte­ré neby­ly nato­če­ny nebo vystři­že­ny, včet­ně pro­hlíd­ky Paříže a jejích pamá­tek čet­ní­ky ze Saint-Tropez během jejich ces­ty do Le Havru na palu­bu lodi France.
Z prv­ní­ho fil­mu se vra­ce­jí všich­ni ostat­ní čet­ní­ci - Michel Galabru, Jean Lefebvre, Christian Marin, Guy Grosso a Michel Modo - a také Geneviève Gradová v roli Cruchotovy dce­ry a France Rumillyová jako jep­tiš­ka.

Článek na Kritiky.cz, jehož auto­rem je Jiří Borový, pod­lé­há licen­ci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licen­ci 4.0 Mezinárodní .

Photo © Société Nouvelle de Cinématographie (SNC)