ELIŠKA BALZEROVÁ

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Narodila se ve Vsetíně. Lásku k diva­dlu v ní pro­bu­di­la její mamin­ka, kte­rá byla nad­še­nou ochot­ni­cí. Po absol­vo­vá­ní herec­tví na brněn­ské kon­zer­va­to­ři a JAMU v Brně v roce 1971 nastou­pi­la do své­ho prv­ní­ho angaž­má v Jihočeském diva­dle v Českých Budějovicích. Od roku 1977 byla dva­cet let člen­kou Divadla na Vinohradech, hos­to­va­la také v Národním diva­dle. S kole­gou her­cem Tomášem Töpferem v roce 1998 zno­vu­o­te­vře­li Divadlo na Fidlovačce, kde od roku 2012 je jeho ředi­tel­kou. Debutovala v bláz­ni­vé kri­mi kome­dii Václava Vorlíčka Kaktus, bom­ba, leta­dlo (1969, TV film). Patří mezi nej­ob­sa­zo­va­něj­ší čes­ké hereč­ky, úspěš­ně dabu­je, zahrá­la si v řadě tele­viz­ních seri­á­lů a fil­mů, popu­lár­ní se sta­la díky roli v legen­dár­ním seri­á­lu Nemocnice na kra­ji měs­ta (1977, pokra­čo­vá­ní 2003). Je nosi­tel­kou pres­tiž­ní fil­mo­vé ceny Český lev za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli za své­ráz­nou posta­vu Vilmy, výstřed­ní dámy - býva­lé hereč­ky, v kome­dii Ženy v poku­še­ní (2010) reži­sé­ra Jiřího Vejdělka. Výběr z fil­mo­gra­fie: poe­tic­ké dra­ma Zlatí úho­ři (1979, TV film), divác­ky oblí­be­ná kome­die Vrchní, prch­ni (1980), kul­tov­ní rodin­ná kome­die S tebou mě baví svět (1982), retro dra­ma Pěsti ve tmě (1986), dra­ma Městem cho­dí Mikuláš (1992, TV film), tragi­ko­me­die Láska je lás­ka (2012).

Charakterizujte ve struč­nos­ti svou posta­vu man­žel­ky Olgy, v čem Vás fas­ci­no­val scé­nář, že jste se roz­hod­la roli při­jmout?

Olga je žena pokra­ču­jí­cí v tra­di­ci a výcho­vě své mat­ky a pře­dá­va­jí­cí své zku­še­nos­ti a model cho­vá­ní zase své dce­ři. Ne nadar­mo se všech­ny jme­nu­jí stej­ně - Olga. V této rodi­ně se vzta­hy dědí po přes­li­ci. V posled­ní době mě mno­ho scé­ná­řů nenadchlo a tenhle mě zau­jal hned na prv­ní pře­čte­ní. Fascinoval je sil­né slo­vo, ale líbil se mi a přá­la jsem si roli Olgy hrát, hod­ně jsem se u čet­by nasmá­la.

Postava man­žel­ky Olgy, může půso­bit na divá­ky mír­ně nega­tiv­ně, sce­náris­ta a reži­sér Radek Bajgar k její pova­ze řekl: „Ona není jenom nega­tiv­ní posta­va. Je také pří­jem­ná, inte­li­gent­ní, empa­tic­ká a mys­lí to dob­ře. Ale záro­veň je uzur­pá­tor­ka a chce Jana upe­čo­vat k smr­ti. Eliška zahrá­la tuto směs doko­na­le“. Jak se Vám tato posta­va daři­la ztvár­nit?

Na to se, pro­sím neptej­te mě, to musí posou­dit divá­ci. Neviděla jsem z fil­mu ješ­tě ani metr. A jest­li může posta­va půso­bit mír­ně nega­tiv­ně? Takové posta­vy se hra­jí dale­ko lépe než pozi­tiv­ní super­že­ny. Mě posta­va Olgy bavi­la, rozu­mě­ly jsme si.

Teorie tyg­ra pojed­ná­vá o pro­mě­ně tyg­ra v krá­lí­ka. Podtitul tragi­ko­me­die zní: „I ocho­če­ní muži mohou zdi­vo­čet”, jaký je Váš žen­ský pohled na tuto věc?

Neřekla bych, že je to jen o pro­mě­ně tyg­ra v krá­lí­ka. Je to také o pro­mě­ně krá­lí­ka v tyg­ra. Můj pohled na toto téma? I tygr, kte­rý opus­tí klec, musí pocho­pit, že bez­mezná svo­bo­da není jed­no­du­chá. Někdy se i vrá­tí zpát­ky, ale sil­něj­ší a bohat­ší o toto pozná­ní.

Ve fil­mu hra­je­te po boku naše­ho před­ní­ho uzná­va­né­ho her­ce Jiřího Bartošky, mimo­cho­dem jako fil­mo­ví part­ne­ři se zde setká­vá­te před kame­rou po jed­načty­ři­ce­ti letech (Hřiště, 1975, režie Štěpán Skalský). Jak vám kla­pa­lo fil­mo­vé man­žel­ství a zda Jiří Bartoška může jako part­ner ješ­tě něčím pře­kva­pit?

No, není to až takhle dlou­há pauza. Hráli jsme spo­lu mezi­tím i v diva­dle a před kame­rou tele­viz­ní. Ale zná­me se oprav­du už sko­ro půl­sto­le­tí a mys­lím, že jsme spo­lu vychá­ze­li při natá­če­ní o moc líp, než jak nám pře­de­pi­so­val scé­nář! A jako part­ner mě Jirka pře­kva­po­val kaž­dý natá­če­cí den. Svou dobrou nála­dou, se kte­rou kaž­dý den ráno při­chá­zel na plac a kte­rou si málo­kdy nechal někým zka­zit. Na to, jaké bylo po celé natá­če­ní vedro, bylo někdy zatra­ce­ně těž­ké udr­žet si chlad­nou hla­vu.

V jaké fázi pro­jek­tu Vás oslo­vil reži­sér Radek Bajgar, jak vypa­dá jeho prá­ce s her­ci a zda byl pro­stor i pro impro­vi­za­ci?

Nevím, v jaké fázi pro­jek­tu mě pan reži­sér oslo­vil. Na tom­to scé­ná­ři pra­co­val a mys­lel na něj něko­lik let. V jaké fázi se mu před oči­ma začnou obje­vo­vat her­ci, kte­ré by chtěl v rolích vidět, netu­ším. Říká se sice, že nej­hor­ší je, když sedí dra­ma­tik v hle­diš­ti a autor scé­ná­ře při­jde na natá­če­ní, ale to naštěs­tí v tom­to pří­pa­dě nepla­ti­lo. Radek sice rea­li­zo­val svůj scé­nář, ale při zkouš­kách, kdy jsme se schá­ze­li jako rodi­na, nám všem pozor­ně naslou­chal a někdy i vysly­šel naše při­po­mín­ky a přá­ní něco změ­nit. Neměl s tím žád­ný pro­blém.

Teorie tyg­ra je herec­kým fil­mem, na kte­rém se sešli kva­lit­ní her­ci. Ve Vaší fil­mo­vé rodi­ně se v posta­vách dětí před­sta­ví Táňa Vilhelmová, Jakub Kohák a v roli mamin­ky Iva Janžurová, jak pro­bí­ha­la spo­lu­prá­ce s nimi?

My měli sice ve scé­ná­ři pře­de­psa­né vzta­hy napja­té, ale ve sku­teč­nos­ti to natá­če­ní bylo neo­by­čej­ně pří­jem­né. Nejen naše fil­mo­vá rodi­na, ale i naše „sna­cha a zeťák“ Pavla Beretová a Jiří Havelka, ti všich­ni byli skvě­lí. Vztahy mezi námi byly tak přá­tel­ské, že jsme si moh­li před kame­rou dovo­lit říkat, a dělat si navzá­jem, i věci humor­né.

Natáčení se usku­teč­ni­lo v loň­ském tro­pic­kém létě, co bylo během těch­to hor­kých dnů pro Vás nej­ob­tíž­něj­ší nebo nao­pak co Vás mile potě­ši­lo?

Nejobtížnější bylo pro mas­ké­ry udr­žet nás všech­ny ale­spoň na záběr nezbor­ce­né potem. Hledali jsme všu­de ale­spoň kou­sek stí­nu. Mnohdy to moc nešlo. Mile mě potě­ši­la sta­rost pro­duk­ce o naše pře­ži­tí! Naše milo­va­ná Lucinka Zázvorková! Nosila za námi stá­le lah­ve s vodou a všu­de, kde to jen šlo, nám slu­neč­ní­ky vytvá­ře­li ale­spoň tro­chu stí­nu. Pravda ale je, že i my her­ci jsme to vedro nes­li sta­teč­ně. Přežili jsme to!

Film se rea­li­zo­val v maleb­né kra­ji­ně na jih od Prahy v blíz­kos­ti řek Vltavy, Berounky a Sázavy. Je Vám toto pro­stře­dí nějak osob­ně blíz­ké?

Ó ano! Máme neda­le­ko Berounky let­ní dům a znám ta údo­lí dost dob­ře. Ale přes­to mě pře­kva­pi­la fil­mo­vá archi­tekt­ka Nora Sopková, pro­to­že našla pro fil­mo­vá­ní mís­ta, kte­rá, ačko­li jsem jim v létě vždyc­ky tak blíz­ko, jsem nezna­la. Hned po dokon­če­ní fil­mu jsem jela se svým mužem po sto­pách a mís­tech naše­ho natá­če­ní a obje­vo­va­li jsme zno­vu neu­vě­ři­tel­né krá­sy toho­to kra­je.

Teorie tyg­ra vyprá­ví s hoř­kým humo­rem o mezi­lid­ských vzta­zích, dotý­ká se témat jako ztrá­ta svo­bo­dy, hle­dá­ní smys­lu živo­ta a štěs­tí, ztrá­ta pamě­ti a chuť důstoj­ně žít. Jak tuto lin­ku fil­mu vní­má­te Vy osob­ně?

Silně. Celý život hle­dám jeho smy­sl, pro­ží­vám chví­le štěs­tí, ztrá­cím paměť, tou­žím důstoj­ně s někým žít a stár­nout. Učím se žít ve svo­bo­dě. A hlav­ně - sna­žím se neztrá­cet smy­sl pro humor.

Pokud bys­te měla pozvat divá­ky na Teorii tyg­ra, na co se pub­li­kum může těšit?

Nevím, co pan reži­sér ve střiž­ně vystři­hl. Co když Vás pozvu na svo­ji nej­ob­lí­be­něj­ší scé­nu a ona ve fil­mu nebu­de? Nechme se pře­kva­pit.

Jaké máte dal­ší fil­mo­vé či diva­del­ní plá­ny?

Plánů mám spous­tu a těším se na ně.