(zatím nehodnoceno)
Loading...
„Záleží na tom, co chcete zachraňovat“
Co vás napadlo jako první, když jste dočetla scénář?
Že držím v rukou krásný a zajímavý scénář, a že si moc přeju ten film natočit. A taky jsem měla radost, že mi ho nabízí pan režisér Jiří Vejdělek, se kterým bych se zase po letech mohla setkat.
Vaše postava se v průběhu filmu mění – z ženy, která podle všeho dokázala být nekompromisní a rázná, až po ženu, která pro záchranu rodiny udělá mnohé. Jaká z těch poloh je vám vlastnější? Vlastně obě. Záleží na situaci a na tom, co člověk chce zachraňovat.
To, co vás s vaší rolí spojuje, alespoň se to tak zdá, je jakási akčnost. Když něco chcete udělat, uděláte to. Nenaráží s tím člověk někdy u okolí?
Naráží, někdy to bývá i bolestné, ale stejně to uděláte.
Vaše postava vždy žila svou prací. Pomohla třeba i vám práce, když odešly děti z domova, aby si tam člověk nepřipadal najednou sám?
Moje děti naštěstí z domova nikdy nadlouho neodešly. Jen na zkušenou, učit se jazyky. Dodnes žijeme pod jednou střechou a nikdo z nás si, alespoň doufám, nikdy nepřipadal sám.
Co pro vás bylo na ztvárnění vaší role nejobtížnější?
Časné ranní nástupy trvající celý měsíc! Téměř každé ráno se přesunout na nové místo. Na jedné destinaci jsme nebyli déle, než 2 - 3 dny. Ale vážně: Vyrovnat se s nemocí své filmové dcery. To bylo těžké, i když to byla naštěstí jen role.
Film je vlastně road movie – jak se vám v té staré volze jezdilo?
Obtížně. Ta volha zvaná Carevna nemá posilovače řízení ani brzd a páku řazení má pod volantem. My dvě, zhýčkané automatickými převodovkami, jsme si napovídaly, kam s tou řadící pákou – nahoru nebo dolů, nebo od sebe k sobě. Lovily jsme rychlosti (pouze tři), až majiteli Koljovi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Ale byl to náš kamarád a nikdy nám nevynadal. Při první jízdě jsme mu volhu zavařily. Do rána musel vyměnit chladič.
Napadlo vás někdy udělat si, podobně jako vaši postavu, výlet po dávných místech, dávných známých?
A víte, že mě to nedávno napadlo? Že bychom si s mojí sestrou mohly po tak asi šedesáti letech zopakovat naši každoroční cestu z jižní Moravy na Vsetín, kam jsme jezdívaly k našemu tátovi
v rámci, dneska nazývané, střídavé péče. Dneska by nás už táta bohužel v Brně nečekal a zvládly bychom tu cestu samy a třeba navštívily kamarády, kteří nám na Vsetíně zbyli.
Jaká byla spolupráce s Jirkou Vejdělkem?
Jako vždy skvělá. On je maximalista, a to já mám ráda. Má taky ohromný smysl pro humor, někdy až černý, a to já taky ráda. Je pečlivě na natáčení připraven a vyžaduje to taky od celého štábu. Ale když nám někdy rychle a nezadržitelně stoupala mlha nad krajinou, kterou měl v plánu zachytit, nepřejte si to vidět. Ani slyšet! (smích)
A jak se vám hrálo s Táňou Vilhelmovou?
Táňa je jedna z nejtalentovanějších hereček svojí generace. Byla jsem s ní téměř každý natáčecí den, jezdily jsme spolu na plac, někdy jsme si spolu povídaly, když nebyla chuť, mlčely jsme celou cestu. Byla radost s ní pracovat. Táňa je ve svém projevu tak autentická, že některé scény jsem prožívala úplně osobně. Hrálo se mi s ní krásně. Byla moc dobrej parťák a moc jsem se od ní naučila.
Jednou jste prozradila, že se nerada chodíte na premiérách dívat na film. Proč?
Protože film je už hotov a nemůžu na něm nic změnit. To není divadlo, kde můžete každý večer něco zahrát jinak a scénu vylepšit. Bojím se, jak to dopadlo. Raději čekám, jak film přijmou diváci, to je pro mne důležité.
A pak se jdete inkognito do běžného kina podívat se na reakce?
Někdy se jdu na film podívat, jak funguje. Posadím se ve tmě do publika a poslouchám a pozoruju, jak ho vnímají diváci. Někdy reagují překvapivě na jiných místech, než jsme čekali, je to zajímavé sledovat.
Kdybyste měla pozvat na film diváky, na co byste je nalákala?
Na to, co Jirka Vejdělek tak umí, co jsem s ním zažila už při Ženách v pokušení. Smějete se, a přitom vám tečou slzy. Na napínavé pátrání v minulosti, na nečekaný závěr. A taky na toho krásného veterána - volhu zvanou Carevna - a na nás dvě s Táňou, které v ní uháníme krásnou krajinou za dobrodružstvím.
Části seriálu: Tátova volha
Nejnovější komentáře