Equilibrium

Představte si, že se nemů­že­te rado­vat, nemá­te se proč smát, nemá­te co závi­dět, nemů­že­te milo­vat, nemů­že­te nená­vi­dět. Život bez spo­rů a válek, život bez svo­bo­dy. Je to ješ­tě vůbec život? Nejlepší sci-fi thriller od uve­de­ní Matrixu?Skončila tře­tí svě­to­vá vál­ka. Těch pár lidí co pře­ži­lo si uvě­do­mi­lo, že lid­stvo už by čtvr­tou vál­ku roz­hod­ně nepře­ži­lo. Existuje jedi­né řeše­ní: potla­čit poci­ty nási­lí v kaž­dém člo­vě­ku, aby nemoh­lo dojít už k žád­né­mu pod­ně­tu k nená­vis­ti a vál­ce. Ale jeli­kož nási­lí se rodí z nená­vis­ti, závis­ti, závis­los­ti a tou­hy, kte­rá vzni­ká z poci­tu rados­ti, váš­ně a uspo­ko­je­ní, je tře­ba vzít lidem to všech­no. Není pro­blém, kaž­dý den si pích­ne­te svo­ji dáv­ku Prozia a žád­né poci­ty vás nebu­dou „obtě­žo­vat“.

Zakázat a zni­čit se musí veš­ke­rá minu­lost, veš­ke­ré umě­ní jí vytvo­ře­né. To je totiž ten nej­vět­ší zdroj poci­tů. Samozřejmě ne kaž­dý se toho vše­ho chce vzdát a tak si rebe­lo­vé scho­vá­va­jí po domech něja­ké ty obra­zy, sta­rý náby­tek, gra­mo­de­s­ky. Na „boj pro­ti smys­lům“ byly vycvi­če­né spe­ci­ál­ní jed­not­ky kle­ri­ků, ovlá­da­jí­cí nové bojo­vé umě­ní. Něco jako kung-fu se zbra­ně­mi spo­lu s před­ví­dá­ním myš­le­nek pro­tiv­ní­ka jsou sku­teč­ně vel­mi nebez­peč­né i pro vel­kou počet­ní pře­va­hu oby­čej­ných ozbro­jen­ců.

John Preston je elit­ním kle­ri­kem, kaž­dý den zasa­hu­jí­cí pro­ti rebe­lům, zaba­vu­jí­cí jakéko­liv umě­ní a likvi­du­jí­cí ty, co jakkoliv odpo­ru­jí záko­nům sys­té­mu. Nešťastnou náho­dou však jed­no­ho dne roz­bi­je ampul­ku se svou dáv­kou Prozia a nevez­me si náhra­du. Pomalu se začí­ná roz­po­mí­nat na svo­je poci­ty viny, lítos­ti, přá­tel­ství. Když vidí, co všech­no se nevě­dom­ky děje pod vli­vem nepře­mýš­le­ní, nemů­že už zno­vu sko­čit do toho vla­ku a taj­ně pře­stá­vá uží­vat to „uklid­ňu­jí­cí“ sérum.

Stává se tak jedi­nou mož­nou zbra­ní ke svr­že­ní celé­ho toho nemy­sl­né­ho kolo­su. Po kon­tak­tu s pod­svě­tím (oby­čej­ní lidé ukrý­va­jí­cí se v pod­ze­mí) dosta­ne za úkol zni­čit Otce, vlád­ce celé­ho sys­té­mu.

Další fil­mo­vé pře­kva­pe­ní s vyni­ka­jí­cím scé­ná­řem, podob­ně jako k tomu bylo s Matrixem. Do jeho uve­de­ní nikdo nic netu­šil. Bojových scén je tu také hod­ně a mož­ná někte­rým budou při­pa­dat víc reál­né. Jde tu pře­de­vším o rych­lost a přes­nost pou­ži­tí zbra­ní ve spo­je­ní s východ­ní­mi bojo­vý­mi umě­ní­mi. Herecké výko­ny, v pro­ve­de­ní méně zná­mých her­ců, jsou taky na dost kva­lit­ní úrov­ni. Myšlenka je oprav­du geni­ál­ní a jed­no­du­chá. Jenomže opat­ře­ní je tro­chu slab­ší. Lidé jsou pře­ce jenom lidé a nedá se spo­leh­nout, že kaž­dé­mu se dosta­ne jeho pra­vi­del­ná den­ní dáv­ka. Stát se pře­ce může coko­liv.

Ve fil­mu jsou scé­ny, kte­ré vám při­po­me­nou krá­su vše­ho všed­ní­ho. Jelikož lidé si nevšim­nou a nevá­ží vše­ho hez­ké­ho kolem nich, dokud o to nepři­jdou. Málokdo si asi sám dove­de před­sta­vit svůj život bez jakého­ko­liv cítě­ní, rados­ti a stra­chu. Tak se podí­vej­te a sami si roz­hod­ně­te jest­li chce­te být ješ­tě někdy něčím ome­zo­vá­ni.

---

Photo © 2002 Dimension Films

---

---