Hezčí svět - je čas znovu postavit spálené mosty

0057637094 Hezci velka

Máte rádi romá­ny Barbory Šťastné? Chcete si pře­číst zají­ma­vý román z deva­de­sá­tých let, z dob, kdy se sta­la havá­rie Černobylu? Pojďte se na to spo­leč­ně se mnou podí­vat. Čeká vás oprav­du zají­ma­vé čte­ní. 

Zdeňka Švarcová pra­cu­je jako redak­tor­ka v časo­pi­se Olivia. Má dce­ru Dorotku. Žije se svou mat­kou Kristýnou, kte­rá má posled­ní dobou pro­blémy s pamě­tí i ori­en­ta­cí, tam kde je. Jednoho dne ode­jde pou­ze v bač­ko­rách, bez mobi­lu z domu. Zanechá po sobě pou­ze zprá­vu v podo­bě foto­gra­fie zalo­že­né v kni­ze, na níž je maják z dale­ké Bretaně. Její mat­ka zaži­la v květ­nu roku 1986, kdy se nad naší zemí sná­šel mrak z Černobylu něco, co změ­ni­lo osud celé rodi­ně. Zdeně ali­as Zeldě bylo teh­dy šest let. Odjíždí se svou dce­rou Dorotkou a jejím otcem, se kte­rým neži­jí ve spo­leč­né domác­nos­ti, hle­dat mat­ku do Franci. Kdo je za záhad­ná Dede, se kte­rou Zdena čas­to mlu­ví? Jak zasáh­la do osu­du celé rodi­ny? Podaří se Zdence najít svou mat­ku v pořád­ku? Proč Kristýna nikdy nemlu­vi­la o své minu­los­ti? Pojďte se vypra­vit na dlou­hou ces­tu, při kte­ré se dozví­te, jak to vše bylo. Je čas zno­vu posta­vit spá­le­né mos­ty.

Kniha se mě moc líbi­la a dopo­ru­čím jí všem čte­ná­řům čes­ké pró­zy deva­de­sá­tých let. Je psá­na sro­zu­mi­tel­ně, děj na sebe nava­zu­je. Autorka stří­dá časo­vé linie vyprá­vě­ní, kdy část tex­tu se ode­hrá­vá v sou­čas­nos­ti a část v roce 1986. S tím­to stří­dá­ním jsem pro­blém nemě­la. Ze začát­ku jsem nechá­pa­la sou­vis­los­ti, kdo je ten tajem­ný Dede a proč s ním tak čas­to Zdena mlu­ví. Od této autor­ky jsem zatím žád­nou kni­hu nečet­la a musím říci, že je to ško­da, jeli­kož její způ­sob vyprá­vě­ní se mně líbil a roz­hod­ně si ráda pře­čtu její dal­ší romá­ny. Na titul­ní strán­ce vidí­te ženu, kte­rá kou­ká na maják u moře. Vyvolává to ve mně poci­ty hle­dá­ní, smí­ře­ní s něčím,co ženu dlou­ho trá­pi­lo.

Hezčí svět je pří­běh o hle­dá­ní minu­los­ti, o rodi­ně, o vzta­zích, o vyrov­ná­ní se se smr­tí svých blíz­kých.

Kniha je roz­dě­le­ná na tři čás­ti, má cel­kem 336 stran. Čtenářský záži­tek z této kni­hy je roz­hod­ně sil­ný a vím, že ho budu vstře­bá­vat postup­ně. Jelikož jsem ve věku Zdeňky, je mě toto obdo­bí blíz­ké. I já mám spous­tu nevy­ře­še­ných otá­zek, kte­ré jsem si poklá­da­la o neštěs­tí v Černobylu. Byla jsem malá a dětem se tako­vé věci neří­ka­ly.

Několik slov u autor­ce:

Barbora Šťastná

Barbora Šťastná (*1973) vyrost­la v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala sce­náris­ti­ku na FAMU a pra­co­va­la jako novi­nář­ka v časo­pi­sech Týden, Premiere, Elle a Moje psy­cho­lo­gie. Nyní je edi­tor­kou Paměti náro­da, nej­roz­sáh­lej­ší sbír­ky vzpo­mí­nek pamět­ní­ků v Evropě. V letech 2010–2018 zachy­co­va­la postře­hy z kaž­do­den­ní­ho živo­ta ve svém Šťastném blo­gu, kte­rý se stal inspi­ra­cí pro její prvo­ti­nu Šťastná kni­ha a kni­hy Jak jsem sebra­la odva­hu a Dobrá tak ako­rát. Po nich násle­do­val humo­ris­tic­ký román Láska pro samou­ky a rodin­ný pří­běh Hezčí svět.

Autor: Barbora Šťastná

Žánr: čte­ní pro ženy, čes­ká pró­za, román

Vydáno: 2020, Motto ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, Praha

Počet stran: 336

Vazba kni­hy: váza­ná s papí­ro­vým pota­hem s lami­no­va­ným pře­ba­lem

ISBN: 978-80-267-1857-4

Foto: Albatros Media, Praha