Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Představte si, že jste v nepravý čas na nepravém místě. Shodou okolností se ocitnete v budově, kterou obsadí tým nemilosrdných teroristů. Viděli jste Smrtonosnou past? Zvládli byste to samé co John McClane? Našli byste v sobě dost odvahy nakopat teroristům prdel? Přečtete-li si řádně tento článek, pak možná ano.
Pravidlo číslo 1
Sežeňte si zbraň! Jak by řekl Honza Nykl, člověk, který zabil v sebeobraně ledního medvěda při loňské návštěvě zoologické zahrady, bez palebného prostředku jste doslova a do písmene impotentní. Navíc je třeba brát v potaz, že ani teroristé nebudou celý komplex střežit holýma rukama, čímž se dostáváme k otázce, kde takovou zbraň vůbec sehnat. Nějaký chytrolín by mohl říci, že v obchodě, což je sice pravda, ale my se přece nacházíme v dokonale izolovaném prostoru. Proto je třeba získat zbraň od toho protivníka, jenž je odtržen od skupiny (zpravidla střeží únikový východ na střechu v nejvyšším patře). Existuje mnoho variant, jak se zmocnit soupeřova palebného arzenálu, z vlastní zkušenosti však doporučuji zachovat se jako slušný a taktně jednající člověk a nejprve se teroristy hezky optat (nebát se volit slova jako „prosím“ či „pane teroristo“), zdali nemá nějakou pistoli navíc, nebo jestli nemá zájem o překontrolování funkčnosti své výbavy. Jak totiž všichni víme, slušnost se zpravidla vyplácí, a tak lze z celých dvou procent předpokládat, že dosáhnete úspěchu. V opačném případě (v bezvýznamných osmadevadesáti procentech) - a to už záleží na povaze a prozíravosti protivníka - následují trable. V takové chvíli se vyplácí cokoliv, jen ne chaotický úprk. Omračující bývá obvykle smích a lá Jar Jar Binks anebo přesně a rázně vedený kop do vaječníků (neplatí pro vykastrované). Sok pak obvykle upustí zbraň na zem a ta, jelikož je nezajištěná, vyplivne několik kulek ven. Ale o tom až v pravidle číslo 7.
Pravidlo číslo 2
Hodnější povahy by měli mít neustále na paměti, že teroristé jsou zlí a že si nezaslouží nic jiného než smrt. Pokud se tedy naskytne příležitost nějakého zprovodit z tohoto světa, učiňte to hned a bez jakýchkoli keců okolo. Není přece čas ztrácet čas. Čím rychleji teroristy zlikvidujte, tím dříve si budete moci zajít do vaší oblíbené hospůdky, zablbnout si na nějaké diskotéce, popř. poklábosit si s přáteli. Nejhorší však je, že teroristé nejsou k vašim potřebám tak tolerantní, jak by se dalo očekávat. Obvykle se brání, vaši střelbu opětují a někdy i sami útočí. Většina z nich navíc disponuje nezvykle velkou fyzickou výdrží, takže i když protivníkovi prostřelíte obě nohy, prokopnete břicho a několikrát jej pěstí „pohladíte“ po tváři, jeho odpor neustane. V tomto případě se vyplatí skloubit efektivní s efektním a vyprovodit teroristu nějakým neotřelým způsobem. (Máte-li přesnou trefu, doporučuji mrštit zubním kartáčkem o stěnu pod takovým úhlem, aby vaše pozice, poloha soka a místo kontaktu hygienického prostředku se sádrovou omítkou vyhovovalo z pohledu tří bodů v prostoru zákonu „úhel dopadu se rovná úhlu odrazu“. Když se pak vámi vržený kartáček zaryje protivníkovi do dutiny ústní, nosní, ušní či prdelní, není třeba věnovat této osobě další pozornost, neboť bude kaput.)
Pravidlo číslo 3
Vykašlete se na policisty! Muži zákona jsou v takovýchto situacích naprosto zbyteční a celou „maškarádu“ jen komplikují (v kritických chvílích zmatkují, střílejí po svých a na samotné zloduchy zkouší ty nejprůhlednější léčky). Proto je dobré domluvit se předběžně s teroristy, aby při přestřelkách používali výhradně pistole s tlumiči, popř. zbraně, které nejsou střelné (smeták, posmrkaný kapesník, hnědý toaletní papír). V tomto případě totiž platí nepsané pravidlo: čím méně hluku způsobíte, tím více budou poldové klidnější (a alespoň se nebudou pokoušet o nějaké narychlo ukuchtěné zásahové akce). S tímto upozorněním by měli být obeznámeni i samotní rukojmí. Mělo by se jim důrazně sdělit, že pomoc „chlupatých“ jejich šance na přežití rozhodně nezvýší, ale spíše výrazně sníží. Zkrátka a dobře - muži zákona jsou mnohem nebezpečnější než samotní teroristé. Tečka.
Pravidlo číslo 4
Obujte se! Rozhodnete-li se proti teroristům bojovat, zcela určitě si nesundávejte obuv. Běhat po komplexu bosý a doufat, že odkráglujete teroristu se stejnou velikostí nohy, to je vlastně to nejhorší, co vás může potkat. Nicméně… stane-li se tak z určitých důvodů (budou se vám třeba potit nohy), nezoufejte a raději si zmrzačte chodidla předem. To abyste si dřív přivykli bolesti a při konfrontacích s teroristy nevydávali bolestivé vzdechy určující v potemnělé místnosti vaši přibližnou pozici.
Pravidlo číslo 5
Samotnou kapitolou je typ obuvi. Zde jednoznačně vítězí sportovní tenisky. Naopak jako nevhodné se jeví lodičky, kde hrozí ulomení podpatku, dřeváky, které jsou příliš hlučné, anebo ťamanky se smradlavou podrážkou. Pro rychlý přesun po objektu pak nejsou k zahození kolečkové brusle, pro snadnější překonávání strmých schodišťových ramen pak řádně navoskované lyže.
Pravidlo číslo 6
To, co platí pro obuv, platí koneckonců i pro ošacení. Co je ovšem nutné si uvědomit, to je skutečnost, že se musíme oblékat v určité závislosti na módě a hlavně vhodně kombinovat. Rozhodnete-li se tedy pro večerní róbu (nastane-li útok v noci), pak bod číslo 5 padá, neboť tenisky tomuto typu ošacení příliš nesvědčí. Je-li vám ovšem jedno, co si o vás okolí myslí, pak se tímto bodem nemusíte vůbec zabývat a můžete si na sebe obléci cokoliv a jakkoliv (slipy místo čepky, čepka místo slipů atd.). To samé se vztahuje i na exhibionisty a lidi, jako je třeba Tereza Pergnerová, Richard Muller anebo Kateřina Kornová. Nahota má totiž jednu výhodu a tou je moment překvapení.
Pravidlo číslo 7
Vystřelené kulky jsou svinstvo a střet s nimi ne vždy můžete ustát. Proto je dobré, když se kulkám budete vyhýbat (největší migrace bývá v samotných zásobnících). Základem je krytí za stěny (tlusté stěny, nikoliv překližkové příčky), matoucí kotouly a přemety, rychlé měnění pozic (pravý kout, levý kout, pravý kout, levý kout, pravý kout, levý kout atd.) a koneckonců i neprůstřelná vesta (tu si můžete snadno vyrobit tak, že si dáte pod triko týden starý bochník chleba). No… a pak… je tu ještě jedna možnost, jak na kulky (myšleno kulky z pistolí) vyzrát. Máte-li v oblibě černé brýle, pseudofilozofické kecy a dlouhé černé pláště, umíte-li běhat po stěně, skákat jako Sergej Bubka a věříte-li si, že jste vyvolení, pak stačí málo… Předpažte ruku a rozevřete dlaň. Kulky vás jistojistě nezasáhnou.
Pravidlo číslo 8
A je zde bod poslední. Bod, který vám poradí, jak zlikvidovat vůdce teroristů. K tomu, abyste přežili a mohli si na konci toho všeho vítězoslavně zakřičet, postačí následující kroky. Tak za prvé si musíte trošku pozměnit váš pracovní harmonogram, protože souboj s „big bossem“ bývá obvykle nejdelší a nejvíce vyčerpávající. V průběhu samotného měření sil se vykašlete na něco jako „fair play“ - ani váš sok nebude hrát podle pravidel. Vůbec nejlépe uděláte, když se od něj necháte co nejdřív zmalovat (ne však nadobro), protože pak učiní něco, co by vás nenapadlo ani v tom nejabsurdnějším snu. Ve chvíli, kdy vás bude mít doslova na kolenou, zmocní se jej vypravěčská nálada a začne vám vykládat, odkud přišel, proč přišel, proč vraždí lidi a proč nemá rád Američany. To je ta pravá chvíle pro vás. Pak už jen stačí posečkat na ten správný moment (když se náš boss zahledí do okna a nadobro ztratí zájem o někoho, kdo mu vyvraždil celý tým), vytáhnout si z vlasů pistol (máte-li prořídlé vlasy, pak si schovejte pistol poslední záchrany někam jinam - třeba mezi půlky) a nemilosrdně na vůdce teroristů zaútočte. Skopněte jej na zem, proceďte mezi rty nějakou suchou hlášku a pak mu pětkrát našijte pistolí do hlavy. Když tak učiníte, napočítejte do deseti, udělejte klamavý pohyb hlavou do strany a pak, ač máte zásobník na sedm nábojů, znova pětkrát vystřelte.
Až potom si budete moci opravdu říct, že máte vyhráno.
(4,91 z 5)