STANISLAV AUBRECHT (STANDA)
Po delší době se vracíte před filmovou kameru. Jaké to bylo?
Užíval jsem si to. Prostě hezká práce – žádný stres, abych parafrázoval název produkce No Stress, která film produkovala (smích). V průměru tak dvakrát za rok si někde „zaskočím“ v cameo rolích a připomenu si, jak je to herectví a natáčení milé.
Když srovnáte natáčení před 30 lety a dnes, v čem je asi největší rozdíl?
Určitě v technologii. Tenkrát nešlo jít se hned podívat, jak se záběr vyvedl. No a taky bylo na vše více času. Minimálně na přípravu. Filmový materiál byl drahý, a tak se vše muselo pořádně nazkoušet. Kdyby tehdejší produkční viděli, kolikrát se dnes jede jedna klapka, zešíleli by.
Jak byste svoji roli ve filmu Jedna noc popsal?
No… je to opravdu vnitřně hooodně ošklivý, neempatický a hrubý člověk.
Co jste si řekl, když jste si přečetl scénář?
První pocit? Že zrovna veselý film to nebude. Je to vlastně docela temný příběh. Ale zároveň příběh, jaké dnes vidíme kolem sebe docela často. A když nad tím tak přemýšlím, tak je to vlastně příběh jedné osudové lásky, a takové, i když někdy procházejí zkouškami, jsou vlastně inspirativní.
Vaše role má ve filmu stejné jméno, jako vy? Je to záměr?
Tak to mě ani nenapadlo… Snad ne, proboha. Ale opravdu nevím. Já to nepsal (smích).
David Laňka: Není, je to jen shoda jmen (smích).
V čem je pro vás tenhle příběh, zabývající se tématem devalvace mezipartnerské intimity, osobně zajímavý?
Je to pro mě trochu smutná výpověď o tom, co se může se vztahem stát, když nejste dost opatrní. A to, že v něm funguje láska, ještě neznamená, že v něm funguje právě ten vztah.
Co byste filmu popřál?
Hodně vnímavých diváků. Protože ten film si to zaslouží.
