Jitřenka od Zuzany Štelbaské

V kni­ze „Jitřenka“ obje­ví­te krás­né a dojem­né pří­běhy napsa­né s vel­kou lás­kou a něhou o jed­né drob­né díven­ce v gumo­vých holín­kách, kte­rá dosta­la jmé­no pod­le prv­ní ran­ní a posled­ní noč­ní hvězdy jmé­nem Jitřenka.

Jitřenka je vše­chen svůj čas na zahra­dě, kte­rou má ze vše­ho nej­ra­dě­ji, a pro ní je prá­vě ta jejich zahrád­ka tou nej­krás­něj­ší na svě­tě. A čím­pak si to vyslou­ži­la? Protože v té svo­jí může zví­da­vě nahlí­žet do kaž­dé­ho zákou­tí a pukli­ny, kde je vše, co Jitřenku nej­ví­ce zají­má tj. brou­ci, kvě­ti­ny i žíža­ly.

Toto všech­no tvo­ří Jitřenčino krá­lov­ství, a vy máte tak vel­ko­le­pou a jedi­neč­nou pří­le­ži­tost dozvě­dět se spous­tu infor­ma­cí o jejich jed­not­li­vých oby­va­te­lích jako je pavouk, krtek, ježek, neto­pýr, husy, vosa, mra­ven­ci, ale i o zahra­dě v poko­jíč­ku, o sta­rých věcech, o bouř­ce a spous­ty jiné­ho.

Jitřenka milo­va­la pře­váž­ně kvě­ti­ny a vždy si o nich i mile zpí­va­la: „Modrá je levan­du­le, voňa­vá je mate­ří­douš­ka, bílo-žlutá kopre­ti­na, něž­ný afri­kán.“ A kro­mě toho se i s lás­kou sta­ra­la o všech­ny keře a strom­ky: „Děkuji ti, že tak hez­ky ros­teš. Přijdu za tebou kaž­dý den, aby ti neby­lo smut­no, a a bys mi dal v létě za odmě­nu plný hrne­ček ovo­ce.“

Navíc Jitřenka vel­mi ráda pro­zra­dí, kolik prá­ce dá posta­rat se o zahra­du tak, aby krás­ně pro­spí­va­la a dáva­la za nedlou­ho zdra­vé chut­né plo­dy. Je prav­da, co Jitřenka říká o samot­né zele­ni­ně? A to, že: „Všechna zele­ni­na, kte­rou si vypěs­tu­ji je slad­ká jako bonbó­ny.“ Jitřenka je pros­tě vel­ká čiper­ka a malá zahrad­ni­ce k neza­pla­ce­ní.

Podělí se s vámi o pří­ho­du, jak našla malé koťát­ko, a proč jej pojme­no­va­la Líza. I to, koho ve stej­ný den done­sl tatí­nek, aby si s ním moh­la Jitřenka hrát na zahra­dě v době, kdy mamin­ka bude doma hlí­dat Filípka, aby jí tak neby­lo ven­ku smut­no.

V dal­ších dob­ro­druž­stvích odha­lí­te tajem­ství, proč jsou pavou­ci na jed­nu stra­nu ošk­li­ví, ale na stra­nu dru­hou uži­teč­ní. To, jak se Jitřenka domlu­ví s krt­kem bru­čou­nem, aby nedě­lal dal­ší hro­mád­ky v mrkvi na zahrád­ce. Čímpak ho asi upla­tí?

Bludiště v růži. Zabloudí Jitřenka v blu­diš­ti z růže ane­bo najde nako­nec ces­tu mezi líst­ky z kra­je až do stře­du? Jak je mož­né, že všech­ny zví­řát­ka dopře­du vědí, kdy při­jde bouř­ka a déšť? Na co všech­no má člo­věk zamě­řit svo­ji pozor­nost, aby včas roz­po­znal, že se blí­ží bouř­ka? Jak se pří­ro­da v ten oka­mžik mění?

Jitřenka pozná­vá obrov­ské množ­ství pří­rod­ních jevů, zví­řá­tek, ale i to jak vše na zahra­dě skvě­le fun­gu­je. Všemu, co se na zahra­dě při­u­čí, o to vše se ráda podě­lí s malý­mi čte­ná­ři a pře­dá jim vel­mi hod­not­né infor­ma­ce pro­střed­nic­tvím strá­nek této kou­zel­né kníž­ky.

Jenomže i Jitřenka ros­te a i ona jed­no­ho dne musí nastou­pit do škol­ky.

Jitřenka je smut­ná z toho, že těž­ko bude moci pro­ží­vat svá nej­vět­ší dob­ro­druž­ství v šatech, pun­čo­š­kách a bílém sve­tří­ku. A i přes všech­ny výho­dy škol­ky, co jí pro­zra­di­ly mamin­ka s tatín­kem, se nechtě­la vzdát svých dob­ro­druž­stvích na zahra­dě.

„Ale já už mám kama­rá­dy - Titi a Lízu. A moje paní uči­tel­ka je moje zahra­da. Ta mě všech­no nau­čí.“

„Zahrada ti pře­ce neu­te­če. Bude tady na tebe čekat až se vrá­tíš. Můžeš si v ní hrát kaž­dý den jako doteď.“

Jenomže ve škol­ce mají vlast­ní zahra­du a s tebou tam budou ve tří­dě děti, kte­ré nevě­dí o zahra­dě tolik, co ty. Kdo je to nau­čí, když tam nebu­deš?“

A tak nako­nec Jitřenka svo­li­la, a dokon­ce se i do škol­ky těši­la.

„Čeká nás vel­ké zahrad­ní dob­ro­druž­ství.“ Rozhodla se, že téhle zahra­dě musí ve škol­ce pomo­ci. Chtěla, aby na ní byla máma a s tátou pyš­ná. „Uděláme to takhle.... “

Kniha pře­dá­vá dětem jakousi úctu k pří­ro­dě, umě­ní podě­ko­vat ji za všech­no, co pro nás dělá, co nám daru­je.... A nená­sil­nou for­mou děti učí, aby někte­ré dob­ře míně­né rady pře­nes­ly i do svých živo­tů jako jsou napří­klad tyto:

Sliby se mají pře­ce plnit.

Když budeš vosu dráž­dit, vosa tě nemi­lo­srd­ně pích­ne žiha­dlem.

Nemoc se musí vyle­žet. Čím víc budeš odpo­čí­vat, tím dřív pomi­ne.

Mravenci mají pořád spous­tu prá­ce. Jsou moc šikov­ní a ve svém mra­ve­niš­ti neu­stá­le udr­žu­jí pořá­dek, pro­to by i děti měli dodr­žo­vat pořá­dek ve svých poko­jíč­cích.

Kniha je vel­mi čti­vá a malé­ho čte­ná­ře vtáh­ne hned do děje. Velmi hra­vou for­mou mu pře­dá­vá vel­mi zají­ma­vé infor­ma­ce ze svě­ta zví­řat, brou­ků, ale i rost­lin, jež jsou sou­čás­tí kaž­dé zahrád­ky, a kte­ré mohou uplat­nit i při svém hra­ní na zahrád­ce.

Jitřenka je navíc dopl­ně­ná krás­ný­mi a hře­ji­vý­mi ilu­stra­ce­mi Evy Chupíkové, kte­ré si zís­ka­jí srd­ce kaž­dé­ho malé­ho čte­ná­ře, neboť hře­ji­vě půso­bí svo­jí bez­pro­střed­nos­tí a dětin­skou hra­vos­tí.

Jitřenka

Napsala: Zuzana Štelbaská

Ilustrace: Eva Chupíková

Vydalo nakla­da­tel­ství Fragment v Prace v roce 2018 ve spo­leč­nos­ti Albatros Media a.s.

prv­ní vydá­ní

Rok vydá­ní: 2018

Počet stran: 71

ISBN: 978-80-253-3930-5

---