Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Na konci 80. let se stárnoucí hudebník František Louka (Zdeněk Svěrák) rozhodne vyřešit špatnou finanční situaci fiktivním sňatkem s Ruskou Naděždou (Irina Bezrukova), která se snaží získat české občanství. Žena ovšem nečekaně odjede do Německa a František se musí postarat o jejího pětiletého syna Kolju (Andrej Chalimon)...
Společně s Obchodem na korze a Ostře sledovanými vlaky jde o jediný český film, který je držitelem Oscara za nejlepší zahraniční film. Jediný český film, který vyhrál Zlatý glóbus. Držitel 6 Českých lvů. Na cenách České filmové kritiky byl v roce 2020 vyhlášen nejlepším porevolučním českým filmem. Zároveň byl některými kritiky obviněný z toho, že byl až příliš bezpečnou sázkou na jistotu a Oscara si možná nezaslouží. Kolja ale i přesto po letech zůstává jedním z nejoblíbenějších českých filmů a má to kromě výhry prestižního Oscara především jeden hlavní důvod. Kombinace Jan Svěrák/Zdeněk Svěrák totiž skutečně dodala skvělý film.
Zdeňka Svěráka za psacím stolem člověk pozná snadno. Chytré dialogy a humor, výtečně vykreslené postavy a především ten správný tah na branku. Kolja se opírá o naprosto lidský příběh, který je sice divácky neskutečně vděčný, to ale automaticky neznamená, že by šlo o bezpečnou sázku na jistotu, která pouze těží ze samotného příběhu. I divácky vděčná látka se dá natočit naprosto výtečným způsobem a to se u Koljy stalo.
I přes zasazení do Československé republiky má Kolja světový přesah, který byl následně klíčový v získání Oscara. Naší historií nepolíbený člověk logicky nebude chápat dobový kontext filmu. Kolja je ale především o konfrontaci dvou rozdílných osob, které rozlišuje nejen generační, ale i národní rozdíl. Nezáleží tak ani na tom, že se příběh Františka Louky a malého Koljy odehrává v jakési malé zemičce v Evropě. Stěžejní téma filmu je totiž snadno přeložitelné i bez pochopení dobového kontextu a citlivě budovaný vztah dvou hlavních hrdinů výtečně funguje až do naprostého finále, které nenechá jedno oko suché. Ale kromě funkčního dojení emocí je to pořád také velmi zábavná a milá podívaná.
Janu Svěrákovi se po snímcích Obecná škola nebo Akumulátor 1 opět podařilo natočit film, kterému se daří vypadat světově. Svěrák nejen výtečně pracoval s dětským hercem Andrejem Chalimonem, výtečně vedl celý zbytek obsazení a především natočil skutečně bravurní film. Dokonalosti chtěl dosáhnout za každou cenu, ať už to znamenalo natáčení z horkovzdušného balónu a další kreativní rozhodnutí. A nejlepší na tom je, že ta kreativní rozhodnutí následně dohromady tvoří opravdu vynikající zážitek.
Celé to je tak skvělé i díky vynikající kameře Vladimíra Smutného, ikonické hudbě Ondřeje Soukupa a lokální střihačské jistotě Aloisi Fišárkovi. Jeden z nejtalentovanějších kameramanů u nás Vladimír Smutný (právoplatný držitel 8 Českých lvů za kameru, nominace za Kolju byla vůbec jeho první) vždy dokázal obstarat vynikající vizuální stránku, hudba Soukupa se skvěle hodí k tomu, co se děje na plátně a ještě vydatněji ždímá divácké emoce a Fišárek dokazuje, že je prostě obdivuhodný střihačský talent. To, jak na sebe veškeré záběry navazují a jak člověk ani většinu času vlastně nevnímá, že se střídají různé záběry jen dokazuje, proč je Fišárek brán za eso ve svém oboru.
Obsazení filmu je též jedna velká výhra. Zdeněk Svěrák si roli Františka Louky napsal na tělo a těžko si v téhle roli vlastně představit kohokoliv jiného. Přirozený a neskutečně milý výkon Andreje Chalimona ukazuje, že se neposedné dítě na place dá se schopným a komunikativním režisérem navézt na obdivuhodný dětský výkon, kdy se dá malému herci uvěřit každý aspekt jeho chování. Libuše Šafránková byla též pro svou roli zvolena naprosto ideálně, stejně tak jako Ondřej Vetchý. A pak už by člověk jen mohl do nekonečna vyjmenovávat jména talentovaných herců v menších či větších rolích - Lilian Malkina, Karel Heřmánek, Miroslav Táborský, Regina Rázlová, Stella Zázvorková, Ladislav Smoljak...... Kolja dokazuje, že není malých rolí, ale pouze „ malých „ herců. A po těch není v Koljovi ani vidu ani slechu.
Na první pohled noční můra je ve finále pro Františka Louku v podstatě začátkem nové etapy života, která ho po tak trochu osamělém životě starého mládence navede na tu správnou cestu a to i přesto, že se to neobejde bez různých komplikací od lidí, kteří Koljou kvůli jeho ruskému původu opovrhují po STB. Výborná technická stránka se tak může opřít o výborný scénář a to dohromady s bravurním režisérem tvoří jednoduše výtečný film. A jeho přesah do zahraničních zemí jen utvrzuje jeho výjimečnost.
Vynikající Svěrákova snadno identifikovatelná poetika v té největší síle, velmi schopný Svěrák Jr. za kamerou a všichni ostatní tvůrci a herečtí představitelé dohromady tvoří výjimečný český film, který se naprostým právem dočkal mezinárodního uznání a navíc díky svému úspěchu zavrhl plány na zrušení tvorby českých filmů. Silný příběh je prošpikován neskutečně milým a chytrým humorem a jakmile na konci s doprovodem hudby Soukupa dojde na jeden hluboký výdech, definitivně se dokazuje, že je tento film neskutečným emocionálním buldozerem, který by rozplakal i Terminátora. Přitom všem se ale dá obdivovat i z filmařské stránky a divácky přístupný příběh je natočen ve skvělé podobě, kdy se naštěstí nedá říct, že formální stránka zastiňuje obsah a obsah nezastiňuje formální stránku. Nejen výborný, ale především zásadní český film, který bude i nadále sloužit jako ideální vzor.......
Trailer:
Verdikt: 5 z 5
Photo © Biograf / Česká televize
(4,91 z 5)