Loupež ve velkém stylu - 50 %

Když mohou lou­pit mla­dí, tak to zvlád­nou i důchod­ci. To si mys­lí Joe, kte­rý už dáv­no není mla­dík, ale nápa­dy a ener­gie mu roz­hod­ně nechy­bí. Také má pád­né důvo­dy, proč se do tako­vé­ho ris­kant­ní­ho pod­ni­ku pus­tit. Přesvědčit své leti­té kama­rá­dy, aby mu s lou­pe­ží pomoh­li, ho nesto­jí mno­ho sil. Když jim pen­zij­ní fond pře­stal vyplá­cet pen­zi a hro­zí exe­ku­ce domu, nic plá­no­va­né lou­pe­ži nesto­jí v ces­tě. Staříci to mají dob­ře spo­čí­ta­né a vlast­ně nic neris­ku­jí. V pří­pa­dě neú­spě­chu budou mít stra­vu i stře­chu nad hla­vou zajiš­tě­nou, a to je v jejich pří­pa­dě taky při­ja­tel­né řeše­ní. Příprava na lou­pež není sice jed­no­du­chá, ale páno­vé si umí pora­dit a nic nene­cha­jí náho­dě. Loupež ve vel­kém sty­lu jim pře­ci umož­ní strá­vit dal­ší důchod­cov­ská léta v poho­dě a bez pro­blé­mů.

Loupeže jsou divác­ky vděč­ný námět a v žán­ru kome­die nabí­ze­jí napě­tí oko­ře­ně­né o komic­ké situ­a­ce. V tom­to sty­lu se poda­ři­lo Theodoru Melfimu napsat scé­nář, kte­rý nabí­dl dosta­tek pro­sto­ru pro herec­ké umě­ní tří herec­kým vete­rá­nům. Režisér Zach Braff (herec, scé­náris­ta, reži­sér a pro­du­cent) neměl se scé­ná­řem vel­kou prá­ci, pro­to­že se mohl opřít o zku­še­né­ho Michaela Caina, Morgana Freemana, Alana Arkina a dal­ší her­ce důchod­cov­ské­ho věku (Ann-Margret, Christopher Lloyd).

Radost z natá­če­ní se poda­ři­lo pře­nést na fil­mo­vé plát­no a scé­nář nabí­dl her­cům dia­lo­gy, kde mohou vyu­žít své herec­ké zku­še­nos­ti pro dota­že­ní vtip­né poin­ty. Trojice lou­pe­ži­vých důchod­ců má sice spo­lu­hrá­če mlad­ší­ho věku, ale ti jsou ve svém herec­kém pro­je­vu méně výraz­ní. To se týká pře­de­vším postav, kte­ré jsou s nimi v pří­bu­zen­ském vzta­hu. Některé posta­vy zase vyzní­va­jí jako kari­ka­tu­ry, což se týká ban­kov­ní­ho úřed­ní­ka, detek­ti­va nebo zaměst­nan­ců v samo­ob­slu­ze. To ješ­tě víc zdů­raz­ňu­je kome­di­ál­ní ladě­ní fil­mu, ale samot­ný pří­běh je jed­no­du­chý a ničím nepře­kva­pu­je.

Film půso­bí opti­mis­tic­ky a uka­zu­je, že k pro­blé­mům je mož­né při­stu­po­vat aktiv­ně i ve vel­mi pokro­či­lém věku. Škoda, že autor scé­ná­ře nevy­u­žil mož­nost zapo­jit do děje více postav, kte­ré by k tro­ji­ci důchod­ců vytvá­ře­ly kon­trast pří­stu­pem k živo­tu i věkem. To se nao­pak poved­lo před něko­li­ka lety Nancy Meyers, kte­rá nato­či­la pod­le své­ho scé­ná­ře kome­dii Stážista, kde je hlav­ní posta­va důchod­ce v podá­ní Roberta De Niro. I tady vystu­pu­je stá­ří a zku­še­nost jako plus, ale je to dáno do kon­tras­tu k váha­jí­cím posta­vám mlad­ší­ho věku. Film byl zají­ma­vý nejen herec­ký­mi výko­ny, ale nabí­dl pří­běh při­taž­li­vý pro šir­ší věko­vou sku­pi­nu divá­ků. To se však nedá říci o Loupeži ve vel­kém sty­lu. Ale kdo se chce potě­šit tro­ji­cí hlav­ních herec­kých hvězd, ten by si mohl udě­lat čas.

---