Kritiky.cz > Články > MUŽI V ČERNÉM 3 - O FILMU

MUŽI V ČERNÉM 3 - O FILMU

1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Filmy série Muži v čer­ném jsou o vzta­hu mezi J a K,“ míní Will Smith, kte­rý se vra­cí k jed­né ze svých legen­dár­ních a nej­ob­lí­be­něj­ších rolí, agen­to­vi J. „Tenhle film prá­vě na tom sta­ví – je o síle a koře­nech jejich vzta­hu. Vlastně jsme na něco tako­vé­ho mys­le­li už řadu let – tenhle nápad jsme dosta­li ješ­tě před vzni­kem dru­hé­ho fil­mu – ale potře­bo­val čas na uzrá­ní. Museli jsme pří­běh nějak pový­šit a jedi­nou mož­nos­tí je nahléd­nout hlou­bě­ji do nit­ra postav, hlou­bě­ji do jejich vzta­hů.“

Vztah mezi J a K je sou­čas­ně vypja­tý i přá­tel­ský a to pla­tí pro všech­ny díly série,“ sou­dí Tommy Lee Jones, kte­rý se zno­vu obje­vu­je v oble­ku a slu­neč­ních brý­lích agen­ta K.

Od chví­le, kdy Muži v čer­ném napo­sle­dy zachra­ňo­va­li Zemi před svin­stvem z vesmí­ru, uply­nu­lo již deset let a po celou tu dobu se divo­ce spe­ku­lo­va­lo o tře­tím dílu – ale Smith pro­hla­šu­je, že od samé­ho počát­ku bylo jis­té, že tře­tí díl vznik­ne. „Dospěli jsme do stá­dia, kdy jsme měli dojem, že máme svě­ží a zají­ma­vý pří­běh, kte­rý divá­ky zave­de někam, kde se v rám­ci série zatím neo­cit­li,“ popi­su­je Smith.

Co se jeho samot­né­ho týče, byl Will Smith nad­še­ný, že si zno­vu může oblék­nout čer­ný oblek a nasa­dit slu­neč­ní brý­le. Agent J pat­ří k jed­né z jeho nej­ob­lí­be­něj­ších postav a poci­tu, když si zno­vu oblé­kl kos­tým, se nic nevy­rov­ná. „Ten čer­ný oblek nemá kon­ku­ren­ci,“ říká. „Je to veli­ce sil­ný a iko­nic­ký vizu­ál­ní pro­stře­dek. Obléknete si ho, nasa­dí­te si brý­le a oka­mži­tě se do té role vrá­tí­te. Je to jako dět­ský sen – víte něco, co dru­zí nevě­dí, a máte tu nej­dů­le­ži­těj­ší prá­ci na svě­tě. Když si ten oblek vez­mu, začne sed­mi­le­tý kluk v mém nit­ru nad­še­ně jásat.“

Tommy Lee Jones jeho nad­še­ní v sou­vis­los­ti se svou rolí mrzout­ské­ho agen­ta K sdí­lí. „Kdykoliv máte mož­nost spo­lu­pra­co­vat s Willem Smithem, budete si to skvě­le uží­vat, a když se do toho zapo­jí ješ­tě Barry, je to radost dvoj­ná­sob­ná. Jsou to skvě­lí kole­go­vé.“

Příběh Mužů v čer­ném 3 zavá­dí tvůr­ce fil­mu zpát­ky ke koře­nům postav, zpát­ky ke klí­čo­vým oka­mži­kům jejich vzta­hu, a sou­stře­dí se na klí­čo­vé prv­ky, kte­ré byly pří­či­nou toho, že si od sebe po pat­náct let drže­li odstup a sna­ži­li se při­jít na způ­sob, jak své kon­flik­ty vyře­šit. Odpovědí bylo poslat agen­ta J zpát­ky – zpát­ky do minu­los­ti.

Chtěli jsme, aby tenhle film byl sou­čas­ně pově­do­mý i odliš­ný,“ říká Barry Sonnenfeld, kte­rý seděl na reži­sér­ském křes­le všech tří fil­mů série. „Povědomým prv­kem jsou posta­vy a záplet­ka Mužů v čer­ném a to, kým jsou. Chtěli jsme dát zno­vu dohro­ma­dy Willa SmitheTommyho Lee Jonese. Současně jsme ale chtě­li zku­sit něco nové­ho a ori­gi­nál­ní­ho a tím se pro nás stal prvek ces­to­vá­ní v čase.“

Na začát­ku fil­mu jsou J a K stá­le part­ne­ry – ale za celou tu dobu se vzá­jem­ně moc nepo­zna­li,“ pro­zra­zu­je pro­du­cent Walter F. Parkes. „Na počát­ku fil­mu zemře posta­va Zed a K pro­ná­ší smu­teč­ní řeč, ve kte­ré o něm vlast­ně vůbec nic neřek­ne. A to přes­to, že byl Zed údaj­ně po 45 let jeho nej­lep­ším pří­te­lem. J to nutí zamys­let se nad tím, kolik toho po těch letech vlast­ně ví o člo­vě­ku po svém boku. A to je zákla­dem naše­ho pří­bě­hu, jenž se pro­lí­ná s útě­kem mimo­zemš­ťa­na Borise, kte­ré­ho K před čty­ři­ce­ti lety, v roce 1969, poslal za mří­že a ten se mu teď chce něja­kým způ­so­bem pomstít.“

A nejed­ná se o pomstu leda­ja­kou: Boris se pře­su­ne v čase zpát­ky do roku 1969 a K zabi­je. Nikdo si v roce 2012 nepa­ma­tu­je, že byl K před 40 lety zavraž­děn – nikdo kro­mě J, kte­rý nechá­pe, co se s jeho part­ne­rem sta­lo. Aby K zachrá­nil, vydá­vá se za Borisem do minu­los­ti – a sou­čas­ně to vní­má jako šan­ci o svém part­ne­ro­vi něco zjis­tit. „J vní­má záchra­nu K jako skvě­lou pří­le­ži­tost k odha­le­ní jeho tajem­ství – mys­lí si, že zjis­tí, proč je K tak mrzu­tý a odta­ži­tý,“ vysvět­lu­je Sonnenfeld. „Ale jak se uka­zu­je, mla­dý agent K je vstříc­ný, přá­tel­ský a aktiv­ní.“

Agenta K v roce 1969 ztvár­nil Josh Brolin, kte­rý veli­ce zda­ři­le napo­do­bu­je Jonesovo cha­rak­te­ris­tic­ké cho­vá­ní, ale sou­čas­ně je mla­dý K i jeho vlast­ní posta­vou.

Natáčeli jsme jed­not­li­vá děj­ství chro­no­lo­gic­ky – nej­pr­ve jsme toči­li prv­ní děj­ství s Tommym, potom dru­hé a téměř celé tře­tí s Joshem, a nako­nec se na posled­ní týden natá­če­ní vrá­til zase Tommy,“ popi­su­je Sonnenfeld. „Přišlo mi fas­ci­nu­jí­cí, že jsem měl neu­stá­le pocit, jako bych pra­co­val s jedi­ným her­cem. Jejich výko­ny byly tak kon­zis­tent­ní, že pro mě bylo těž­ké odli­šit, kde kon­čí Tommy Lee Jones a začí­ná Josh Brolin. Nevnímám to tak, že agen­ta K hra­je Tommy nebo Josh. Pro mě je to pros­tě jenom posta­va K.“

Viděl jsem prv­ní díl asi pět­a­čty­ři­cet­krát nebo pade­sát­krát – nepře­há­ním,“ říká Brolin. „Moc se mi líbí, jak spo­lu na plát­ně TommyWill půso­bí. Tommyho hlas má jis­té tem­po, kte­ré je pro Muže v čer­ném cha­rak­te­ris­tic­ké – dost se odli­šu­je od toho, jak mlu­ví v běž­ném živo­tě. Prostě jsem ho poslou­chal pořád doko­la, až se mi o tom i zdá­lo. Nevím, jest­li se mi to poda­ři­lo, ale přá­te­lé mi říka­li, že začí­nám mlu­vit jako on. Šli jsme tře­ba na veče­ři a oni říka­li, že si objed­ná­vám jako Tommy.“

Ačkoliv se ale film zabý­vá vzta­hy mezi posta­va­mi, nejed­ná se samo­zřej­mě o žád­né nároč­né dra­ma. Jde o Muže v čer­ném a to zna­me­ná, že se ve fil­mu obje­vu­jí bláz­ni­ví mimo­zemš­ťa­né, skvě­lé tech­nic­ké hrač­ky a spous­ta humo­ru. Výsledek se nedá při­rov­nat k žád­né­mu jiné­mu fil­mu. Sonnenfeld míní, že jedi­nou mož­nos­tí, jak toho dosáh­nout – jedi­ným způ­so­bem, jak zaří­dit, aby byl film samot­ný oprav­du zábav­ný – je, pokud všich­ni budou hrát své role napros­to váž­ně. „Chci, aby se jed­na­lo o humor­né situ­a­ce, ale sku­teč­né výko­ny, tak­že nesto­jím o to, aby se her­ci sna­ži­li cho­vat legrač­ně,“ vysvět­lu­je. „Nechci, aby hudeb­ní skla­da­tel pra­co­val v reži­mu „kome­die“, pro­to­že pak bude sklá­dat kome­di­ál­ní hud­bu. Nechci dokon­ce ani v pří­pa­dě kame­ra­ma­na nebo labo­ra­to­ře pro zpra­co­vá­ní fil­mů, aby si mys­le­li, že pra­cu­jí na kome­dii, pro­to­že sta­čí chvil­ka nepo­zor­nos­ti a rázem je film pří­liš roz­já­sa­ný. Pokud mohu absurd­ní situ­a­ce oba­lit do něče­ho reál­né­ho, pak vznik­ne skvě­lá kome­die.“

Tvůrčí film se sklá­dá mimo jiné napří­klad ze sed­mi­ná­sob­né­ho drži­te­le Oscara (včet­ně jed­no­ho za před­cho­zí prá­ci na sérii Muži v čer­ném) Ricka Bakera, kte­rý navr­ho­val mimo­zemš­ťa­ny, pěti­ná­sob­né­ho drži­te­le Oscara Kena Ralstona a Jaye Redda, zod­po­věd­ných za vizu­ál­ní efek­ty, kame­ra­ma­na Billa Popea, kte­rý natá­čel fil­my Matrix a Spider-Man 2 a 3, výtvar­ní­ka Bo Welche, kte­rý stvo­řil nejen futu­ris­tic­ký svět roku 2012, ale také retro-futuristický rok 1969, stři­ha­če Dona Zimmermana, hudeb­ní­ho skla­da­te­le Dannyho Elfmana či kosty­mér­ky Mary Vogt, kte­rá oblé­ka­la obě hlav­ní hvězdy i v před­cho­zích dvou fil­mech.

Podle Parkese byl nápad užít si s návrhem mimo­zemš­ťa­nů tro­chu zába­vy Bakerův. „Jednoho dne při­šel a poví­dá, co bychom říka­li na to, kdy­by mimo­zemš­ťa­né z roku 1969 vypa­da­li tak, jako teh­dy vypa­da­li mimo­zemš­ťa­né ve sci­fi žán­ru, kte­ré si všich­ni doká­že­me před­sta­vit a kte­ří se obje­vo­va­li v mno­hem nevin­něj­ších fil­mech, než jsou ty dneš­ní. Připadalo nám to jako úžas­ný nápad a všich­ni jsme s tím sou­hla­si­li.“

Nároky fil­mu vyža­do­va­ly úzkou spo­lu­prá­ci mezi BakeremRalstonem – kaž­dý z nich je legen­dou své­ho obo­ru a zna­jí se již od dět­ství. „Moc jsem se na spo­lu­prá­ci s Kenem těšil,“ pro­zra­zu­je Baker. „Teď koneč­ně může­me své doved­nos­ti doko­na­le spo­jit.“ Protože se dob­ře zna­jí, moh­li se snad­no shod­nout na věcech jako zda je vhod­něj­ší v dané situ­a­ci pou­žít mas­ky, kla­sic­ké efek­ty či počí­ta­čo­vou gra­fi­ku.

Všechny pak koor­di­nu­je reži­sér Barry Sonnenfeld. „Bez Barryho bys­te Muže v čer­ném točit nemoh­li,“ sou­dí Josh Brolin. „Dodává té sérii oje­di­ně­lou ener­gii a styl. Lepšího reži­sé­ra bys­te pro tuhle sérii nena­šli. Když ho sle­du­je­te při prá­ci na scé­ně, je do ní doko­na­le pono­ře­ný.“

Barry má veli­ce dob­rý vizu­ál­ní cit – mož­ná pro­to, že býval kame­ra­man,“ zamýš­lí se Rick Baker. „Ale jeho mož­ná nej­vět­ší schop­nos­tí coby reži­sé­ra je být ote­vře­ný nápa­dům dru­hých. Najímá lidi, kte­rým důvě­řu­je a o kte­rých ví, že jsou dob­ří a talen­to­va­ní – a oprav­du se zají­má o jejich názo­ry na to, co prá­vě děla­jí.“

Když se agent J vrá­tí do minu­los­ti, do roku 1969, takřka oka­mži­tě nara­zí na muže, kte­rý se za něja­kých 25 až 30 let sta­ne jeho part­ne­rem – na agen­ta K. Tvůrci fil­mu se obrá­ti­li na Joshe Brolina, kte­rý měl tak za úkol pře­vést Jonesovy herec­ké výko­ny do mlad­ší­ho těla.

Neustále slý­chá­te pro­du­cen­ty, jak říka­jí, že kdy­by nena­šli toho a toho her­ce, nikdy by ten film nemoh­li nato­čit – ale nikdy to nepla­ti­lo tak doslov­ně jako v pří­pa­dě Joshe a této role,“ míní pro­du­cent Walter F. Parkes. „Zkuste si vzít foto­gra­fii Tommyho Lee Jonese, když cho­dil na Harvard, a porov­nej­te ji s Joshem Brolinem ve fil­mu Milk, kde nosí sestřih ve sty­lu sedm­de­sá­tých let. Je to neu­vě­ři­tel­né – jako by si z oka vypad­li. Ale nejde jen o to, jak vypa­dá. Musel se jako Tommy cho­vat, ale nesměl ho při­tom napo­do­bo­vat – musel ho ztě­les­ňo­vat. Myslím, že jeho výkon je jed­nou z nej­po­zo­ru­hod­něj­ších věcí v tomhle fil­mu.“

WillTommym jsou legen­dár­ní dvo­ji­ce,“ říká Brolin. „Pokud by se toho cho­pil něja­ký dal­ší herec a igno­ro­val by jejich styl, nefun­go­va­lo by to. Ale když mi vysvět­li­li, o čem film je a koho před­sta­vu­ji – že se J vra­cí v čase a já budu hrát mla­dé­ho K – pak jsem sou­hla­sil. Souhlasil jsem, aniž bych o tom uva­žo­val, pro­to­že tohle je roz­hod­ně posta­va, kte­rou si chci zahrát.“

Být sou­čás­tí toho­hle fil­mu je pro mě úžas­né,“ pokra­ču­je Brolin. „Když vidí­te něja­ký skvě­lý film, jako Muži v čer­ném, říká­te si, že bys­te se někým tako­vým chtě­li stát. Chcete být tak úžas­ní, tolik si s někým rozu­mět. A pak vám to někdo nabíd­ne – je to jako vyhrát v lote­rii. Když jsem si na sebe vzal ten oblek, byl to veli­ce surre­ál­ný pocit – při­pa­dal jsem si jako Superman.“

Brolin říká, že se stran své role spo­lé­hal na peč­li­vou kom­bi­na­ci herec­kých mož­nos­tí. „Začal jsem kari­ka­tu­rou a pak jsem to dále roz­ví­jel,“ vysvět­lu­je. „Ale ve sku­teč­nos­ti jsme si více­mé­ně vytvo­ři­li zce­la vlast­ní posta­vu. Nešlo ani tak o to, jak zahrát Tommyho, ale spíš Tommyho obje­vit a pak ho nějak spe­ci­fic­ky ucho­pit.“

Když s někým jako herec úzce spo­lu­pra­cu­je­te, nau­čí­te se vní­mat jeho cho­vá­ní,“ pro­zra­zu­je Smith. „Josh Tommyho nastu­do­val tak doko­na­le, že jsem ve spo­leč­ných scé­nách s ním nemu­sel vůbec nic řešit, niče­mu se při­způ­so­bo­vat. Náš vztah byl téměř shod­ný, což je veli­ce vzác­ná věc.“

Při obsa­zo­vá­ní role padou­cha – a Boris je padouch k pohle­dá­ní – se tvůr­ci fil­mu odhod­la­li k odváž­né­mu kro­ku a obsa­di­li do ní Jemaine Clementa, kte­rý se pro­sla­vil zejmé­na jako člen hudeb­ní dvo­ji­ce Flight of the Conchords. Walter F. Parkes, kte­rý s ním v minu­los­ti spo­lu­pra­co­val na fil­mu Blbec k veče­ři, pro­hla­šu­je, že Clement spl­ňo­val fyzic­ké před­po­kla­dy, kte­ré role poža­do­va­la. „Nejvíc mě na jeho herec­kém výko­nu v tomhle fil­mu pře­kva­pu­je, že půso­bí děsi­vě, zasvě­ce­ně, zle, legrač­ně, je okouz­lu­jí­cí – to vše dohro­ma­dy je Boris,“ říká Sonnenfeld.

Jak to doká­zal? Podle Sonnenfelda exis­tu­jí důka­zy o tom, že Clement nepo­chá­zí z pla­ne­ty Země. „Jemaine musí být mimo­zemšťan, pro­to­že by nikdo nedo­ká­zal pře­tr­pět čty­ři hodi­ny líče­ní a zacho­vat si tak skvě­lou nála­du, jakou měl neu­stá­le on,“ míní reži­sér.

Pro potře­by své role si Clement osvo­jil afek­to­va­nou ang­lič­ti­nu, inspi­ro­va­nou jazy­ko­vý­mi kur­zy ang­lič­ti­ny, a také neu­vě­ři­tel­ný smích. „Jeho smích je ve scé­ná­ři popi­so­va­ný jako pří­šer­ný, hrdel­ní zvuk, tak­že jsem se ho zkrát­ka sna­žil před­vést tak, jak jsem byl scé­ná­řem instru­o­ván,“ říká. „Jeden z prv­ních lidí, kte­ré na Zemi potká, se před ním smě­je. Je to zvuk, kte­rý do té doby nesly­šel – Boglodité se zřej­mě nesmě­jí – tak­že se ho nau­čí, aby mezi lidi zapa­dl, ale samo­zřej­mě na to jde napros­to špat­ně.“

V jed­né čás­ti fil­mu se Boris z roku 2012 setká­vá s Borisem z roku 1969. „Není to snad­ní,“ říká Clement. „Mnohdy máte pro­blémy zapa­ma­to­vat si jed­nu stra­nu dia­lo­gu. Když ve scé­ně vystu­pu­je­te sám se sebou, tak se musí­te nau­čit obě stra­ny dia­lo­gů, ale ta scé­na je navíc hod­ně sviž­ná – při dru­hém zábě­ru jsem se musel vejít se svý­mi dia­lo­gy do mezer v zázna­mu. A celou dobu jsem na sebe musel rea­go­vat.“

Michael Stuhlbarg před­vá­dí pozo­ru­hod­ný výkon v roli Griffina, ner­vóz­ní­ho mimo­zemš­ťa­na se sla­bos­tí pro out­si­de­ry lid­ských dějin. Zažil už napros­to vše, pro­to­že žije v něko­li­ka růz­ných rea­li­tách a sna­ží se při­jít na to, kte­rá z nich je v daný oka­mžik ta hlav­ní. „Během honič­ky s K a J zmi­zí jako Bílý krá­lík z Alenky,“ popi­su­je Stuhlbarg. „To, co jim říká sám Griffin, jim pro­zra­dí, kde ho hle­dat. Takže je vždyc­ky o krok před nimi, což je pozo­ru­hod­ná role.“

Griffin mlu­ví veli­ce rych­le – mož­ná až pří­liš rych­le, než aby J a K zvlád­li všech­no zazna­me­nat. „Barry měl napros­to jas­nou před­sta­vu o tom, co chce ve fil­mu vidět,“ říká Stuhlbarg. „Griffin je zvě­da­vý a nemá ze situ­a­ce, v níž se oci­tá, dob­rý pocit. Mluví tak rych­le, jak to jen doká­že, pro­to­že žije v něko­li­ka růz­ných rea­li­tách a neu­stá­le se sna­ží zapa­ma­to­vat si, jak se co seběh­lo, aby k tomu podru­hé už nedo­šlo.“

Herecký tým zavr­šu­je Emma Thompson, kte­rá se uja­la role agent­ky O, nové vedou­cí Mužů v čer­ném, funk­ce, kte­rou pře­bra­la po nedáv­no zesnu­lém Zedovi. „V pod­sta­tě jedi­ný prvek, kte­rý se Zedem sdí­lí, je vytr­va­lé zne­chu­ce­ní,“ vtip­ku­je.

Myslím, že je pozo­ru­hod­né, že by v čele téhle moc­né orga­ni­za­ce moh­la stát žena, ačko­liv to zpo­chyb­ňu­je dokon­ce i název orga­ni­za­ce samot­né,“ míní. „Ale mys­lím, že Lidé v čer­ném by moc nefun­go­va­lo.“

Thompson pro­hla­šu­je, že najít správ­ný herec­ký styl a polo­hu pro její roli bylo nároč­né a nejed­no­du­ché. „Musela půso­bit napros­to váž­ně, ale sou­čas­ně být veli­ce legrač­ní či emo­tiv­ní a vzá­pě­tí se toho zase oka­mži­tě doká­zat zba­vit,“ podo­tý­ká. „Naštěstí mám kome­di­ál­ní zku­še­nos­ti, tak­že to pro mě byla vel­ká zába­va, i když to po tech­nic­ké strán­ce bylo nároč­né.“

Ve fil­mu se také obje­vu­je celá řada cameo rolí, včet­ně Billa Hadera, jenž v něm bude k vidě­ní coby Andy Warhol, ke kte­ré­mu v roce 1969 vtrh­nou J a K. „Natáčeli jsme scé­nu, Barry zavo­lal „stop!“ a já si nedo­ká­zal pomo­ci – pros­tě jsem se oto­čil na Willa Smithe a poví­dám mu „kámo, já jsem v Mužích v čer­ném!“ smě­je se. „A Will se na mě podí­val a poví­dá „nojo, už to tak bude!“

Kromě toho si ve fil­mu zahra­je napří­klad Alice Eve, kte­rá ztvár­ni­la roli mla­dé O, jež je v roce 1969 mla­dou člen­kou Mužů v čer­ném, ale s vel­ký­mi plá­ny. Film pak svou scé­nou uvá­dí Nicole Scherzinger, býva­lá člen­ka Pussycat Dolls, kte­rá při­ná­ší Borisovi do věze­ní zvlášt­ní dárek.

Na Oscara čty­ři­krát nomi­no­va­ný Bo Welch, kte­rý se jako výtvar­ník podí­lel už na před­cho­zích dvou dílech, se vra­cí i v tom­to fil­mu. „Film se ode­hrá­vá v New Yorku, kte­rý se odjak­ži­va pova­žo­val za střed nám zná­mé­ho vesmí­ru,“ pomr­ká­vá. „Ironií je, že se uká­že, že New York je stře­dem mno­hem roz­sáh­lej­ší­ho vesmí­ru, přes kte­rý migru­jí mimo­zemš­ťa­né z něko­li­ka gala­xií.“

A nako­nec proč ne? „New York má atmo­sfé­ru, díky kte­ré by se tu mimo­zemš­ťa­né cíti­li jako doma,“ domní­vá se Sonnenfeld. I dnes se mi pořád běž­ně stá­vá, že jdu po Times Square, dívám se na někte­ré lidi a říkám si „Hmmm, hmmm...to není člo­věk. To je mimo­zemšťan.“

Protože se v rám­ci série před­po­klá­dá, že veli­tel­ství Mužů v čer­ném síd­lí celou dobu na stej­ném mís­tě, vytvo­řil Welch kuli­sy veli­tel­ství z roku 2012 pro potře­by scén v prv­ním děj­ství fil­mu, a poté je během prázd­ni­no­vé pau­zy pře­pra­co­val do podo­by veli­tel­ství z roku 1969. „V pod­sta­tě jsme pře­dě­lá­va­li kaž­dý čtve­reč­ní cen­ti­me­tr,“ říká.

Po návra­tu na natá­če­ní byli her­ci pří­jem­ně pře­kva­pe­ni. „Vešel jsem do veli­tel­ství z roku 1969 a bylo to magic­ké,“ popi­su­je Smith. „Bo doká­zal stvo­řit a rekon­stru­o­vat základ­ní podo­bu Mužů v čer­ném – jsem šťast­ný, že jsem s ním mohl spo­lu­pra­co­vat.“

S ohle­dem na cel­ko­vou atmo­sfé­ru fil­mu se Welch sna­žil nikdy nepo­u­ží­vat laci­né vti­py. „Nenavrhuji to tak, aby to bylo legrač­ní. Jenom to tako­vé pros­tě ve výsled­ku je,“ míní. „Snažil jsem se uva­žo­vat jako v roce 1969 a před­sta­vo­vat si, jaké by to bylo. Pokud se budete držet pří­liš budouc­nos­ti, nepo­da­ří se vám vyu­žít poten­ci­á­lu ces­to­vá­ní v čase. Řídím se daným obdo­bím a v tom­to pří­pa­dě je rok 1969 nevy­čer­pa­tel­nou stud­ni­cí inspi­ra­ce pro rekvi­zi­ty, kuli­sy, zbra­ně i doprav­ní pro­střed­ky.“

Významným prv­kem, kte­rý vyža­do­val Welchovu těs­nou spo­lu­prá­ci s vedou­cím týmu vizu­ál­ních efek­tů Kenem Ralstonem je start Apolla 11 na Měsíc 16. čer­ven­ce 1969. „Vídám spous­tu fil­mů, ve kte­rých výbuchy a efek­ty půso­bí veli­ce digi­tál­ně, sko­ro jako ve video­hře,“ říká Sonnenfeld. „Z mého pohle­du jsou nej­lep­ší­mi efek­ty ty, o kte­rých ani neví­te, že to jsou efek­ty. A v tom je Ken prá­vě skvě­lý – jeho efek­ty sta­ví na rea­lis­tič­nos­ti. Sleduje, jak řídím natá­če­ní scé­ny a spo­lu­pra­cu­je s kame­ra­ma­nem Billem Popem a s Boem, a spo­leč­ně usi­lu­je­me o sjed­no­ce­ní našich vizí.“

Znovuoživení New Yorku roku 1969 si také vyžá­da­lo WelchovyRalstonovy zku­še­nos­ti. „New York se v posled­ních 40 letech ohrom­ně změ­nil,“ říká Welch. „Vybírali jsme si peč­li­vě loka­ce a dopl­ňo­va­li je detai­ly a vývěs­ní­mi ští­ty.“

Kreativní (a osca­ro­ví) mimo­zemš­ťa­né Ricka Bakera jsou klí­čo­vým prv­kem série Muži v čer­ném, tak­že není žád­ným pře­kva­pe­ním, že se legen­dár­ní umě­lec vra­cí i ve tře­tím díle. Pro Bakera je prá­ce na fil­mech této série veli­ce uspo­ko­ju­jí­cí, pro­to­že tyto fil­my nevy­hnu­tel­ně vyža­du­jí maxi­mál­ní kre­a­ti­vi­tu. „V pří­pa­dě někte­rých fil­mů jde o pros­té líče­ní – řek­ně­me napří­klad kvů­li změ­ně věku hrdi­ny. Jindy je tře­ba udě­lat faleš­né tělo nebo hla­vu. Jindy zase vytvá­ří­me ani­ma­t­ro­nic­ké posta­vy a lout­ky. V pří­pa­dě fil­mů Muži v čer­ném uplat­ní­me všech­no tohle sou­čas­ně – a ješ­tě jsem musel navr­ho­vat počí­ta­čo­vé prv­ky. Nakonec jsme pro tenhle film vymys­le­li asi stov­ku mimo­zemš­ťa­nů a o kte­rém­ko­liv z nich bys­te moh­li nato­čit samo­stat­ný pří­běh.“

Sonnenfeld pro­hla­šu­je, že Bakerův cit se doko­na­le hodí k seri­oz­ní­mu pří­stu­pu natá­če­ní, kte­rý se sna­ží udr­žo­vat. „Nechcete, aby vymýš­lel bizar­ní, šíle­ně vypa­da­jí­cí mimo­zemš­ťa­ny,“ objas­ňu­je. „Pokud jsou mimo­zemš­ťa­né legrač­ní, musí to vychá­zet z jejich cho­vá­ní nebo pova­hy nebo z toho, že divá­ky něčím zaujmou.“

Výtvarník Bo Welch vysvět­lu­je, že před­tím, než dokon­čil své návrhy kulis, se nej­pr­ve podí­val na Bakerovy návrhy, aby se ujis­til, že spo­lu vše bude správ­ně ladit. „Navrhuje úžas­né mimo­zemš­ťa­ny a já vymýš­lím pro­stře­dí, kte­ré je zdů­raz­ňu­je,“ sou­dí. „Používáme veli­ce cit­li­vě vole­nou pale­tu, aby povrchy, tva­ry a bar­vy mimo­zemš­ťa­nů moh­ly dýchat a divá­ci si je vychut­na­li v jejich plné krá­se.“

V pří­pa­dě sek­ven­ce z roku 1969 při­šel Baker s nápa­dem, že by mimo­zemš­ťa­né moh­li být „retro“ - kon­krét­ně inspi­ro­va­ní mimo­zemš­ťa­ny, kte­ří se obje­vo­va­li ve sci­fi fil­mech šede­sá­tých let. „Výzvou pro nás už od prv­ní­ho dílu je, aby se naši mimo­zemš­ťa­né nepo­do­ba­li niče­mu, co jste už někdy vidě­li,“ říká Baker. Tentokrát navr­hl tvůr­cům fil­mu ori­gi­nál­ní řeše­ní. „Udělejme mimo­zemš­ťa­ny záměr­ně tako­vé, jaké už jsme někde vidě­li, ale udě­lej­me je lépe. Představme si, že lidé, kte­ří v pade­sá­tých a šede­sá­tých letech navr­ho­va­li pří­še­ry do fil­mů, sku­teč­ně někde zahléd­li oprav­do­vé­ho mimo­zemš­ťa­na a ve svých návr­zích se jím inspi­ro­va­li. A tenhle nápad se jim líbil. Tohle mě na fil­mu oprav­du bavi­lo – mít mož­nost vytvo­řit vlast­ní ver­ze kla­sic­kých mimo­zemš­ťa­nů byla ohrom­ná zába­va.“

Jak tako­vé­ho retro mimo­zemš­ťa­na vymýš­lí­te? „Má hod­ně vidět mozek a žíly a tak podob­ně,“ pro­zra­zu­je. „Máme tu mimo­zemš­ťa­na, vytvo­ře­né­ho pod­le ryby, roz­hod­ně z něja­ké­ho vod­ní­ho svě­ta. Mám ve fil­mu cameo, před­sta­vu­ji mimo­zemš­ťa­na s odha­le­ným moz­kem. V porov­ná­ní s tím jsou naši mimo­zemš­ťa­né z roku 1969 mno­hem ele­gant­něj­ší a pro­pra­co­va­něj­ší.“

Baker samo­zřej­mě vymýš­lel také hlav­ní­ho mimo­zemš­ťa­na fil­mu: padou­cha Borise v podá­ní Jaime Clementa. Baker mu navr­hl veli­ce drs­ňác­ký motor­kář­ský kos­tým včet­ně brý­lí, kte­ré půso­bí dojmem, že Borisovi zarůs­ta­jí hlu­bo­ko do očních důl­ků. „Měl jsem mož­nost z Jemainea udě­lat něco, čím doo­prav­dy není,“ říká Baker. „Je to ve sku­teč­nos­ti veli­ce jem­ný muž, ale v kos­tý­mu půso­bí o pozná­ní hro­zi­vě­ji – a, jak mi řek­ly dámy, kte­ré se natá­če­ní účast­ni­ly, také více sexy.“

Když jsem tam popr­vé při­šel, zeptal se mě Rick Baker, jest­li trpím klaus­tro­fo­bií,“ vzpo­mí­ná Clement s úsmě­vem. „Ptal se mě na spous­tu věcí – netu­ším, jest­li mě měly vydě­sit, a roz­hod­ně mě tro­chu děsi­ly. Současně zmi­ňo­val, že řada her­ců, kte­ří před­sta­vu­jí roli s nároč­nou mas­kou, tako­vou roli hra­jí nezříd­ka jen jed­nou za celou kari­é­ru.“ A mají pro to dob­rý důvod – prv­ní natá­če­cí den strá­vil Clement v mas­kér­ském křes­le osm hodin (kte­ré se brzy poda­ři­lo sra­zit na tři až čty­ři hodi­ny, jakmi­le se vše zaběh­lo a fun­go­va­lo ve správ­ném ryt­mu.

Samozřejmě nejde jen o mimo­zemš­ťa­ny a pří­še­ry. Maskér Christian Tinsley musel zaří­dit, aby se Josh Brolin ješ­tě více podo­bal Tommymu Lee Jonesovi. Za tím­to úče­lem mu byl vyro­be­ný odli­tek nosu Tommyho Lee Jonese, kte­rý kdo­si nale­zl v archi­vech stu­dia z doby před dva­ce­ti lety.

Ve výsled­ku se zdá, že když Baker pra­cu­je na fil­mech série Muži v čer­ném, je z něj malý kluk, kte­rý má mož­nost nachys­tat na něko­ho báječ­ný kanad­ský žert. „Emma Thompson mi pro­zra­di­la, že jed­nou z věcí, kte­ré se jí na prv­ních dvou fil­mech líbi­ly, bylo to, že vám necpe mimo­zemš­ťa­ny nezbyt­ně nut­ně v jed­nom kuse pří­mo pod nos, ale přes­to o jejich pří­tom­nos­ti máte pově­do­mí. Možná se něja­ký obje­ví jen v pár sním­cích, jak za někým v poza­dí pro­chá­zí, ale je zábav­né to vymýš­let. Myslím, že je skvě­lé do fil­mu umís­tit mimo­zemš­ťa­ny, kte­ré divá­ci neza­re­gis­tru­jí dří­ve než při čtvr­tém nebo pátém zhléd­nu­tí. Například v tomhle fil­mu máme v sek­ven­ci z Coney Islandu v poza­dí bizar­ní­ho mimo­zemš­ťa­na, hra­jí­cí­ho pinball. Musíte si na něj dávat pozor, pokud ho chce­te zahléd­nout.“

Dalším zásad­ním prv­kem svě­ta Mužů v čer­ném jsou nej­růz­něj­ší hrač­ky a zbra­ně, pou­ží­va­né agen­ty – ovšem ten­to­krát budeme mít mož­nost spat­řit ve scé­nách z roku 1969 někte­ré z jejich star­ších ver­zí nebo pro­to­ty­pů.

Například neu­ra­ly­zer pro vyma­zá­ní pamě­ti je na stan­dar­dy roku 2012 veli­ce ele­gant­ní a kom­pakt­ní. Verze z roku 1969 napro­ti tomu zabí­rá celou jed­nu míst­nost na veli­tel­ství. „V roce 1969 se sice jed­ná o shod­ný tvar, ale je sto­krát vět­ší a napá­jí ho potru­bí,“ říká Welch. „Jako vždy, když jde o tech­no­lo­gie, se časem zmen­šil a zjed­no­du­šil. V roce 1969 byl ješ­tě pořád obří a neprak­tic­ký – a přes­to úžas­ný.“

Jako inspi­ra­ce nám poslou­ži­ly pří­stro­je pro MRI,“ vysvět­lu­je Welch. „Jedním kon­cem do pří­stro­je vje­de­te a dru­hým vás vypliv­ne ven. Je hla­si­tý a nepří­jem­ný a hroz­ně nebez­peč­ný, pro­to­že jde o novou tech­no­lo­gii, kte­rou zatím nikdo nevy­zkou­šel.“

Harlockerův tým vyro­bil pří­stroj, kte­rý váží přes 2.5 tuny, je pět a půl met­ru dlou­hý a přes čty­ři met­ry vyso­ký a poj­me jedi­nou oso­bu. „Jednou z věcí, o kte­ré jsme se pro sek­ven­ce z roku 1969 sna­ži­li, bylo to, aby všech­no bylo obří a neo­hra­ba­né. Myslím, že to je legrač­ní,“ říká.

Muži v čer­ném nemo­hou exis­to­vat bez svých legen­dár­ních oble­ků, což bylo úko­lem kosty­mér­ky Mary Vogt.

Možná by se zdá­lo, že čer­ný oblek je zkrát­ka čer­ný oblek, ale kos­týmy nejsou mód­ní návrhy – kaž­dý z hlav­ních hrdi­nů musel mít oble­ků něko­lik, kaž­dý se spe­ci­fic­kým úče­lem. „WillJoshem mají kaž­dý zhru­ba 25 oble­ků,“ popi­su­je Vogt. „Jsou urče­né k růz­ným věcem – někte­ré pro natá­če­ní v popru­zích, jiné pro kaska­dé­ry či pro detai­ly.“

Pokud se zdá 25 oble­ků pro kaž­dé­ho hod­ně, je tu ješ­tě Boris. „Pro kaž­dý kaska­dér­ský záběr má jiný kos­tým,“ vysvět­lu­je Vogt. Dali jsme mu světlou motor­kář­skou bun­du a řadu doplň­ků – chtě­li jsme, aby divá­ci oka­mži­tě pozna­li roz­díl mezi obě­ma ver­ze­mi Borise.“

Vogt byla samo­zřej­mě pově­ře­na i tvor­bou kos­tý­mů pro hereč­ky, kte­ré se ve fil­mu obje­vu­jí. V pří­pa­dě Emmy Thompson původ­ně zamýš­le­la pou­žít kalho­to­vý kos­tým, ale když uvi­dě­la její krás­né nohy, vymě­ni­la jí nako­nec kalho­ty za suk­ni.

Podobně tomu bylo i v pří­pa­dě Nicole Scherzinger, kte­rá v úvod­ní scé­ně při­chá­zí za Borisem. Původní návrh „sexy kni­hov­ni­ce“ byl pře­pra­co­ván a nahra­zen ote­vře­ně sexy odě­vem. „Je to Nicole Scherzinger. V krát­kých, při­lé­ha­vých čer­ných šatech s kozač­ka­mi vypa­dá úžas­ně. Nebylo nad čím pře­mýš­let. A ve dva­nác­ti­cen­ti­me­t­ro­vých pod­pat­cích cho­dí s tako­vou leh­kos­tí, jako by to byly domá­cí papu­če.“

Legendární tvůr­ce vizu­ál­ních efek­tů Ken Ralston se spo­leč­ně s dal­ším exper­tem v této oblas­ti, Jayem Reddem, ujal prá­ce na vizu­ál­ní strán­ce fil­mu.

Ralston vysvět­lu­je, že ačko­liv se ve fil­mu obje­vu­je hned něko­lik sek­ven­cí, kte­ré byly z pohle­du vizu­ál­ních efek­tů výzvou – od věze­ní na Měsíci až po zopa­ko­vá­ní star­tu Apolla 11 – bylo nej­těž­ším úko­lem vytvo­řit styl, kte­rý by doko­na­le zapa­dal do fil­mu, jenž Barry Sonnenfeld točil. „Barry má veli­ce spe­ci­fic­ký styl,“ míní Ralston. „Pracuje hod­ně expre­siv­ně, veli­ce vytří­be­ným sty­lem. Naše návrhy muse­ly být sty­li­zo­va­né, muse­ly v jeho svě­tě obstát, ale sou­čas­ně muse­ly půso­bit uvě­ři­tel­ně – a to i v pří­pa­dě, kdy se dělo něco neu­vě­ři­tel­né­ho.“

Vhodným pří­kla­dem je napří­klad ces­ta časem. Aby se pře­su­nul do minu­los­ti, kon­krét­ně do roku 1969, sko­čí agent J ze 61. pat­ra sedma­se­dm­de­sá­ti­pa­t­ro­vé­ho mra­kodra­pu Chrysler Building. „Vydali jsme se na vrcho­lek Chrysler Building, abychom tam poří­di­li refe­renč­ní zábě­ry,“ vyprá­ví Redd. Když tam ta stá­li a díva­li se 61 pater dolů, zača­li uva­žo­vat o tom, jak dlou­ho by ve sku­teč­nos­ti agent J padal. Ukázalo se, že jen něko­lik sekund. Aby z jeho sko­ku vznik­la dvou­mi­nu­to­vá sek­ven­ce, muse­li si Ralston a Redd tro­chu pohrát s fyzi­kál­ní­mi záko­ny, ale sou­čas­ně divá­ko­vi sdě­lit, že J ces­tu­je časem. „Demonstrovat divá­ko­vi ces­tu časem není snad­né,“ říká Redd. „Dinosauři sym­bo­li­zu­jí pra­věk, ale jak dáme naje­vo, že se nachá­zí­me v obdo­bí hos­po­dář­ské kri­ze, ve dru­hé svě­to­vé vál­ce? Hledali jsme iko­nic­ké před­mě­ty a objek­ty a zača­li jsme plá­no­vat pád samot­ný. Myslím, že naše budo­va má asi 800 pater, ale to neva­dí, nikdo si toho nevšim­ne – na nás je, abychom vytvo­ři­li ilu­zi toho, že to, co se ode­hrá­vá, by se klid­ně moh­lo stát v  reál­ném svě­tě.“

Ralston byl jed­ním z prv­ních, kte­ří se k Sonnenfeldovi při prá­ci na fil­mu při­po­ji­li, a výsled­kem byla úzká spo­lu­prá­ce s vedou­cí­mi všech ostat­ních oddě­le­ní od výtvar­ní­ků až po mecha­nic­ké efek­ty. Například výtvar­ník Bo Welch navr­hl mono­cy­kly, na kte­rých J a K honí Borise po Queens v roce 1969 – poté pře­dal šta­fe­tu RalstonoviReddovým talen­to­va­ným počí­ta­čo­vým gra­fi­kům, kte­ří mono­cy­kly v počí­ta­či stvo­ři­li – a dopl­ni­li do poza­dí nároč­né honič­ky New York šede­sá­tých let.

Ale patr­ně nej­těs­něj­ší spo­lu­prá­ce se týka­la Borisovy mas­ky. „S Rickem jsme se popr­vé setka­li, když nám bylo sedm­náct, natá­če­li jsme rekla­my – znám se s ním roky, ale nikdy jsme nespo­lu­pra­co­va­li,“ vzpo­mí­ná Ralston. „Byla to ohrom­ná zába­va, mít ho po ruce a spo­leč­ně na něčem pra­co­vat.“

Míra vzá­jem­né spo­lu­prá­ce se vel­mi zásad­ně měni­la dle potře­by. „Nikdy neví­te, kte­ré­ho z mimo­zemš­ťa­nů si Barry vybe­re pro detail­ní záběr,“ říká Ralston. „Mohli jsme vzít někte­ré­ho z Rickových mimo­zemš­ťa­nů a dopl­nit mu pár drob­nos­tí – napří­klad roz­ší­řit ani­ma­ci pro­sto­ru kolem očí, dopl­nit mrká­ní, pohy­by tyka­del, při­dat dal­ší kon­če­ti­nu.“ Ale BakerRalstonem také spo­leč­ně pra­co­va­li na tvor­bě Borise. „Rick při­šel s veli­ce dob­rým nápa­dem, aby hla­va a dal­ší jeho těles­né prv­ky při­po­mí­na­ly něco jako sevře­nou pěst,“ vysvět­lu­je Ralston. „Když ho vyve­de­te z míry nebo se oprav­du roz­zu­ří, roze­vře se a vy máte šan­ci zahléd­nout bizar­ní věci, kte­ré se ukrý­va­jí vespod. Rick ho vytvo­řil a neu­stá­le jsme se bavi­li o tom, jak bychom ho moh­li uplat­nit, pro­to­že dří­ve nebo poz­dě­ji jsme ho od něj měli pře­vzít a dále vylep­šo­vat.“

Ralstonův a Reddův tým také pro film vytvo­řil řadu digi­tál­ních kulis, v nichž se děj ode­hrá­vá. Nejnáročnější z nich se obje­vu­je v prů­bě­hu vyvr­cho­le­ní celé­ho fil­mu, kdy J a mla­dý K honí hned dvě ver­ze Borise mezi kon­struk­cí pod­půr­ných držá­ků raket, kte­ré vyne­sou Apollo 11 na ces­tu k Měsíci. Háček spo­čí­val v tom, že bylo tře­ba vytvo­řit doko­na­lou kopii památ­né udá­los­ti, kte­rou všich­ni nesčet­ně­krát vidě­li, a sou­čas­ně zajis­tit rea­li­za­ci vše­ho, co reži­sér potře­bo­val v rám­ci pří­bě­hu. „Realita je sice hezká věc, ale občas může být nud­ná. Filmy Muži v čer­ném sta­ví na roz­ší­ře­né rea­li­tě, fan­tas­tic­ké rea­li­tě. Začínáme rea­li­tou a poté se sna­ží­me zajít dál, ale stá­le zacho­vat dojem, že se jed­ná o sku­teč­ný svět,“ popi­su­je Redd. Museli jsme zacho­vat legen­dár­ní zábě­ry ze star­tu Apolla 11, ale pro potře­by fil­mu jsme mož­ná někte­ré věci pozmě­ni­li – počet pater kon­struk­ce, kolik kou­ře kde v danou chví­li je, jak dale­ko je pláž od odpa­lo­va­cí ram­py.“

            „Snažíme se vás pře­svěd­čit o tom, že tam pobí­ha­jí dva agen­ti a dva Borisové, kte­ří spo­lu boju­jí,“ popi­su­je Ralston. „Všude je spous­ta kou­ře, páry, ven­ti­lač­ních otvo­rů, ote­ví­ra­jí se nám úžas­né pohle­dy na rake­tu. Světlo musí mít urči­tou atmo­sfé­ru. Všechno je to sty­li­zo­va­né, aby to půso­bi­lo dojmem celist­vos­ti v rám­ci fil­mu, ale sou­čas­ně tak, jako bychom tam sku­teč­ně byli.“

Zdroj: Tisková zprá­va.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Bat, The (1959) 4. prosince 2011 Bat, The (1959) Kdo se skrývá za tajemnou maskou? Kam zmizely ukradené peníze? Spisovatelka Cornelia van Gorder žije se svým služebnictvem na rozlehlém sídle nedaleko menšího městečka. Jednoho dne se […] Posted in Horory
  • Pirates: 3D Show - jedinečný dokumentárně/naučný snímek ve 3D14. července 2018 Pirates: 3D Show - jedinečný dokumentárně/naučný snímek ve 3D Chcete zažít jedinečný pocit, kdy vám po obličeji leze pavouk? Chcete vidět každou jeho nohu a ochlupení na ní? Pak nemiňte snímek Pirates: 3D Show, při kterém budete hltat každý snímek […] Posted in Filmové recenze
  • Notre-Dame v plamenech - 80 %18. dubna 2022 Notre-Dame v plamenech - 80 % 15. dubna 2019 katedrálu Notre-Dame zachvátily plameny a celý svět toho byl v přímém přenosu svědkem..... Mezi nejslavnější filmy Jeana-Jacqua Annauda patří Jméno Růže, Medvěd, Sedm let v […] Posted in Filmové recenze
  • Pinocchio8. září 2022 Pinocchio S hranými předělávkami klasických kreslených pohádek od Disneyho se v posledních letech roztrhl pytel, a nejnověji se o jednu z nich pokusil Robert Zemeckis - tento slavný režisér, […] Posted in Krátké recenze
  • Territories (2010) 30. prosince 2013 Territories (2010) K překročení amerických hranic si vybírejte jiná místa, než hluboké lesy. V nich totiž můžete narazit na vyšinuté celníky a věřte, že jejich prohlídka by se vám vůbec […] Posted in Horory
  • Quentin Tarantino v Biu Oko -  Magor z videopůjčovny má přehlídku na Letné18. července 2019 Quentin Tarantino v Biu Oko - Magor z videopůjčovny má přehlídku na Letné Od 12. do 16. srpna se na plátně letenského kina uskuteční filmová přehlídka „Quentin Tarantino v Biu Oko“ s podtitulem „Magor z videopůjčovny“. Z mistrova filmografického regálu si […] Posted in Pozvánky na akce
  • Zásah štěstím18. ledna 2024 Zásah štěstím Woody natočil svůj poslední film ve velkém stylu. A jsem rád, že jsem to mohl zhlédnout v kině. Zpočátku se to jevilo jako libovolný film natočený podle knihy Rosamundy Pilcherové, ale […] Posted in Krátké recenze
  • Ať žije Bělorusko! – totalita bez českého cukru12. května 2022 Ať žije Bělorusko! – totalita bez českého cukru Filmfanatic prohlubuje penetraci polské kinematografie, i když tentokráte si odskočíme až do současného Běloruska. Právě o neutěšeném životu v něm vypráví snímek, který je inspirován […] Posted in Filmové recenze
  • 2. Spring | 8. série | Epizody | Gilmorova děvčata | Gilmore Girls10. prosince 2016 2. Spring | 8. série | Epizody | Gilmorova děvčata | Gilmore Girls Co že se stalo s naší vzornou Rory? Vypadá to, jako by se ta cílevědomá mladá žena, co už od dětství jednoznačně věděla, čím být chce a čím být rozhodně nechce, ocitla na nějaké […] Posted in TV Recenze
  • Most přes řeku Kwai26. dubna 2016 Most přes řeku Kwai Pro fanoušky českého dabingu jsem připravil video s porovnáním dvou existujících dabingu. https://www.youtube.com/watch?v=FTNahEVT8FE 1.DABING: ( Nova, DVD, ČT, Markíza ) V českém […] Posted in Zajímavosti

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,92610 s | počet dotazů: 261 | paměť: 71780 KB. | 17.06.2024 - 15:34:36