Nový život (Nya människan) 2007

NZ

Co si bude­me poví­dat, chu­dí a nevzdě­la­ní lidé nema­jí růz­né zábra­ny a „zábra­ny“ ve svém ani­mál­ním roz­mno­žo­vá­ní. Jaká to hrůza, pomys­lí si psy­chi­atr pan dok­tor Berg (mimo­cho­dem nej­vět­ší magor ve fil­mu). To bude konec našich hod­not a civi­li­za­ce, je potře­ba tomu zabrá­nit! Od slov ke skut­kům. Ženy (zejmé­na mla­dé dív­ky) z chudých rodin se do nové spo­leč­nos­ti „sluš­ných Švédů“ moc neho­dí. Jsou na ně asi tro­chu „nepři­způ­so­bi­vé“. Je potře­ba je tedy jak­si, ehm...internovat (v zájmu huma­ni­ty!)). Tato inter­na­ce plná domá­cích pra­cí a přís­né­ho reži­mu na poko­jích přecpa­ných až běda má i svůj konec. Děvčata mohou být pro­puš­tě­na, pokud pod­stou­pí tako­vý drob­ný lékař­ský zákrok, po kte­rém nebu­dou už mít mož­nost rodit děti (a zaple­ve­lo­vat tak spo­leč­nost sluš­ných lidí). Podobně se naklá­da­lo i s men­tál­ně retar­do­va­ný­mi.

Hlavní hrdin­ka Gertruda řeší podob­ný pro­blém. Zůstat v „domo­vě pro mla­dé ženy“, nebo jít ven, ale bez mož­nos­ti mít „nor­mál­ní“ rodi­nu. Situace se ješ­tě více kom­pli­ku­je když ona hrdin­ka potká mla­dí­ka jmé­nem Axel... Tolik k pří­bě­hu. Snímek Nový život není tím fil­mem, kte­rý by fas­ci­no­val dějo­vý­mi zvra­ty, či něčím podob­ným. Spíše se pod­le mého názo­ru jed­ná o film, kte­rým se tvůr­ci (reži­sér Klaus Harö a scé­náris­ta Kjell Sundstedt) vyrov­ná­va­jí s dost pro­ble­ma­tic­kou minu­los­tí (neje­nom) své země (podob­né akce euge­ni­ky pro­bí­ha­ly i ve Švýcarsku).

Možná je to otáz­ka vyspě­los­ti švéd­ské spo­leč­nos­ti, že doká­že o tako­vých zále­ži­tos­tech mlu­vit, při­znat je a záro­veň nepři­chá­zet s trap­ný­mi apo­gi­e­mi typu, „tako­vá byla doba, apod.“. Koneckon­ců i u nás máme s euge­ni­kou svou osob­ní zku­še­nost, není to zase tak dáv­no, kdy stát ste­ri­li­zo­val rom­ské ženy... Ještě smut­něj­ší je (a to nepla­tí jen pro ČR), že ve spo­leč­nos­ti exis­tu­je nema­lé pro­cen­to těch, kte­rým se po onom „doko­na­lém svě­tě“ plném „čis­tých“ lidí doce­la stýská a tako­vou men­ší selek­ci v popu­la­ci by asi jen uví­ta­li...

Asi bych měl napsat i něco k fil­mu samot­né­mu. Ten sám o sobě ale není zase až tak zají­ma­vý (čis­tě po fil­mo­vé strán­ce), zají­ma­vým jej činí jeho posel­ství. To ale roz­hod­ně není málo.