Pozemšťan

Tenhle podiv­ný film vás doká­že nechat zapře­mýš­let nad vše­mi dogma­ty, víra­mi a vlast­ně vším, co bere­te jako samo­zřej­most. Pozemšťan je pova­ho­vě veli­ce malý film, ať už máme na mys­li roz­po­čet, dél­ku nebo pří­běh. Ale on vlast­ně ani nemá vyš­ší ambi­ce než donu­tit své divá­ky zamys­let nad napros­to banál­ní­mi věc­mi.

Co kdy­by jeden člo­věk žil 14 000 let už od Paleolitu?

Děj nás uvá­dí do cha­ty upro­střed pus­ti­ny, v níž žije uni­ver­zit­ní pro­fe­sor John Oldman (David Lee Smith), kte­rý pozval své kama­rá­dy a spo­lu­pra­cov­ní­ky z kam­pu­su, aby s ním napo­sle­dy popi­li, než se po 10 letech pře­stě­hu­je a nechá tuhle kapi­to­lu živo­ta za sebou. Máme tedy v jed­né míst­nos­ti vrchol­né odbor­ní­ky napříč růz­ný­mi obo­ry ať už psy­cho­lo­gie, bio­lo­gie, his­to­rie…

V kon­tras­tu s totál­ně raci­o­nál­ním pro­stře­dím vystu­do­va­ných věd­ců hlav­ní hrdi­na John odha­lu­je tajem­ství, že tohle stě­ho­vá­ní po 10 letech se opa­ku­je v jeho živo­tě neu­stá­le, pro­to­že je na svě­tě již 14 tisíc let a 10 let je doba, kdy si lidé začí­na­jí vší­mat jeho nestár­nou­cí­ho zevnějš­ku. Všichni berou jeho his­tor­ku jako veli­ce špat­ný vtip, nebo pro­jev dušev­ní nemo­ci.

Během rela­tiv­ně krát­ké doby nece­lých 90 minut, ve kte­rých pro­bí­há dia­log oněch něko­li­ka postav posa­ze­ných kolem krbu, zjis­tí­me, že i když nemu­sí­me věřit Johnovým his­tor­kám, donu­tí nás jeho vyprá­vě­ní zamys­let se. Pozemšťan totiž zasa­dí semín­ka myš­le­nek a při­nejmen­ším pře­hod­no­tí­me své názo­ry.

Scénář k fil­mu napsal tele­viz­ní scé­náris­ta Jerome Bixby, jež psal pří­běh Pozemšťana prak­tic­ky 30 let, avšak k nato­če­ní došlo až 10 let po jeho smr­ti bra­ko­vým reži­sé­rem Richardem Schenkmanem točí­cím vlast­ně jen pro tele­viz­ní pro­duk­ce. Pozemšťan je vlast­ně fil­mem tele­viz­ní pro­duk­ci znač­ně při­po­mí­na­jí­cí svým roz­sa­hem i zpra­co­vá­ním, ale jeho pře­sah je oprav­du znač­ný.

Tento sní­mek je tako­vým malým vel­kým fil­mem scho­vá­vá­jí­cím se ve stí­nu a o to více doká­že pře­kva­pit. Nejsympatičtější vlast­nos­tí Pozemšťana je, že mesi­áš­sky neu­ka­zu­je špat­né a dob­ré stra­ny svě­ta, ale nad­ha­zu­je myš­len­ky a zasa­zu­je semín­ka posto­jů, kte­ré si kaž­dý může pře­brat a v kaž­dém z nás vyros­te jinak.

Cílem fil­mu není uka­zo­vat cíl… nýbrž mož­nou ces­tu.