Přišla v noci – Recenze – 80 %

Photo © Artcam Films

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Českou kome­dii Přišla v noci spo­leč­ně reží­ro­va­li a napsa­li fil­ma­ři Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar, jejichž spo­lu­prá­ce se uká­za­la být nebý­va­le plod­nou a pří­nos­nou. Snímek nato­či­li za mini­mum peněz bez nut­nos­ti spo­lé­hat na pod­po­ru vel­kých insti­tu­cí a fon­dů, ve vlast­ních pro­sto­rách více­mé­ně jed­no­ho bytu a jed­né cha­ty, aniž by při­tom byl níz­ký roz­po­čet na výsled­ku znát. Jejich kome­die má řadu vrs­tev jak význa­mo­vě, tak z hle­dis­ka pře­sa­hu do dal­ších žánrů. Místy pře­kva­pí až horo­ro­vý­mi prv­ky a svým dějem napl­ňu­je sché­ma tzv. home invasi­on thrille­ru – žán­ru posta­ve­ném na tís­ni­vé pre­mi­se, v níž do domo­va hrdi­nů vnik­ne něja­ký vetře­lec, což čas­to bývá vrah, zlo­děj (pří­pad­ně celá sku­pi­na kdo­ví­ja­kých vyvrhe­lů) nebo jiná poten­ci­ál­ně nebez­peč­ná cizí enti­ta.

Photo © Artcam Films

V kome­dii Přišla v noci je oním vetřel­cem Valerie (Simona Peková), mamin­ka pře­kla­da­te­le Jirky (Jiří Rendl), kte­rý žije v praž­ském bytě se svou pří­tel­ky­ní Anetou (Annette Nesvadbová). Valerie, kte­rá před lety od své­ho teh­dy malé­ho syn­ka i jeho otce ode­šla, pro­to­že ji mateř­ství nena­pl­ňo­va­lo, k nim zkrát­ka při­jde jed­nou v noci po nou­zo­vém úpr­ku z let­ní dovo­le­né a zou­fa­lá, pro­mo­če­ná a jen s kufrem žádá své­ho „Jiříčka“ a jeho sleč­nu o pří­stře­ší na jed­nu noc. Původně krát­ko­do­bý pobyt se však nepří­jem­ně pro­táh­ne, když se Valerie v bytě uhnízdí, svůj při­slí­be­ný odchod opa­ko­va­ně odklá­dá a dob­ro­ti­vé mla­dé dvo­ji­ci neu­stá­le naru­šu­je sou­kro­mí, kom­fort, běž­ný režim i život­ní jis­to­ty.

Už pro­log fil­mu, v němž sle­du­je­me jinou rodi­nu na pro­cház­ce v par­ku, divá­ky per­fekt­ně sezná­mí s ukáz­kou toho, jak jsou mamin­ky někdy schop­ny svou vzta­ho­vač­nos­tí, pasiv­ní agre­si­vi­tou a cito­vým vydí­rá­ním zka­zit kaž­dou idy­lu, sta­vět se u toho do role ublí­že­né obě­ti a roz­lo­žit na pohled semknu­té vzta­hy v rodi­ně na prvo­či­ni­te­le. Film poslé­ze ale nabíd­ne mno­hem hut­něj­ší mamin­kov­ské peklo, než by kdo­ko­li čekal. Vychází při­tom z pově­do­mých a přes­ně odpo­zo­ro­va­ných dia­lo­gů a situ­a­cí sto­jí­cích na rodin­ném sou­ži­tí, jejichž nepří­jem­nost však drs­ně stup­ňu­je, tak­že jeho hrdi­nům brzy dojde, že se neo­cit­li upro­střed pásma vti­pů o tchýních, nýbrž v horeč­na­té noč­ní můře.

Valerie je zdán­li­vě milu­jí­cí a peču­jí­cí žena, tra­gic­ky osa­mě­lá, tou­ží­cí po blíz­kos­ti a při­je­tí, čehož se sna­ží dosáh­nout své­ráz­ný­mi pro­střed­ky. Její při­ro­ze­nos­tí jsou výstřed­ní vzhled a tea­trál­ní vystu­po­vá­ní, uni­ká­ní ke vzpo­mín­kám na dáv­né časy, nos­tal­gic­ké návra­ty ke zvy­kům z minu­los­ti a nut­nost se neu­stá­le pod­bí­zi­vě vnu­co­vat, údaj­ně pro bla­ho ostat­ních. Zároveň je ale sebe­lí­tos­ti­vým, extrém­ně mani­pu­la­tiv­ním, bez­o­hled­ným a vypo­čí­ta­vým zhoub­ným para­zi­tem, jenž ze svých nedob­ro­vol­ných hos­ti­te­lů vysá­vá život­ní ener­gii jako emo­ci­o­nál­ní upír. Jirka a Aneta jsou jejím počí­ná­ním prak­tic­ky para­ly­zo­va­ní a neschop­ni se jak­ko­li brá­nit. Pro potře­by pří­bě­hu je scé­nář nutí jed­nat pasiv­ně, tak­že nepod­nik­nou žád­né výraz­něj­ší kro­ky na svou obra­nu, ani se neob­rá­tí s prosbou o pomoc na něko­ho jiné­ho.

Vyprávění je ve fil­mu sys­te­ma­tic­ky poja­to tak, aby v něm kaž­dá scé­na půso­bi­la komic­ky a záro­veň úzkost­ně. Splynutí obou tonál­ně odliš­ných nálad, kdy se erup­ce hla­si­té­ho smí­chu čas­to a pra­vi­del­ně stří­da­jí s inten­ziv­ním mra­ze­ním v zádech, pro­bí­há ve sním­ku napros­to hlad­ce a har­mo­nic­ky. Příběh postu­pem času gra­du­je do čím dál absurd­něj­ších rovin, kdy se do kraj­nos­ti pře­hna­né Valeriino cho­vá­ní stá­vá už čis­tě pato­lo­gic­kým, a i neo­cho­ta její­ho syna a budou­cí sna­chy ade­kvát­ně rea­go­vat je za hra­nou jakých­ko­li man­ti­ne­lů uvě­ři­tel­nos­ti, tak­že je s blí­ží­cím se závě­rem žádou­cí číst děj fil­mu i meta­fo­ric­ky. Samotný závěr se nicmé­ně potý­ká s mír­nou bez­rad­nos­tí, jeli­kož upouš­tí od před­cho­zí­ho důra­zu na navy­šu­jí­cí se absur­di­tu a již nena­bí­zí žád­nou výraz­něj­ší finál­ní teč­ku, tak­že v důsled­ku spí­še jen neu­r­či­tě vyva­ne.

Přišla v noci je kaž­do­pád­ně nej­lep­ší čes­kou kome­dií za posled­ní léta a nej­lep­ším dosa­vad­ním poči­nem jak Jana Vejnara, tak Tomáše Pavlíčka, kte­rý sice s téma­tem pokři­ve­ných rodin­ných vzta­hů pra­co­val už ve své před­cho­zí kome­dii s názvem Chata na pro­dej, ale až nyní jej pový­šil i díky při­mknu­tí ke zne­po­ko­ji­věj­ším žán­ro­vým prv­kům na for­mát svě­to­vé úrov­ně. Z jed­no­du­ché­ho nápa­du a komor­ních pod­mí­nek se poda­ři­lo vykře­sat maxi­mum, a navíc tak vznik­la posta­va Valerie, kte­rá má i díky fan­tas­tic­ké­mu, živel­né­mu a inten­ziv­ní­mu výko­nu Simony Pekové šan­ci se zařa­dit k nej­pa­měti­hod­něj­ším figu­rám v his­to­rii čes­ké­ho fil­mu.