22 July

rp 22 july.20181009014940 1.jpg

Načítám počet zobrazení...

Netflix tenhle podzim rozhodně plánuje konkurovat tradičním filmovým distributorům v kinech. Nedávno jsem se na pár řádcích věnoval temnému thrilleru Hold the Dark, nyní přichází další snímek, který od 10. října mohou předplatitelé této služby zhlédnout. Oblíbený režisér Paul Greengrass se ve svojí novince 22 July věnuje událostem z července 2011, kdy pravicový extrémista Anders Behring Breivik usmrtil 77 lidí na ostrově Utøya v Norsku. Má tahle dramatická rekonstrukce událostí onoho osudného dne co nabídnout, zvláště poté, co se v kinech a po festivalech ještě nedávno promítal podobný norský snímek na motivy stejné události Utøya, 22. července?

22. července 2011 začal pro mnoho lidí v Norsku jako každý další běžný den. To co ovšem měl naplánováno extrémista Anders Behring Breivik (Anders Danielsen Lie) mělo otřást nejenom celým národem ale rezonovat celou Evropou. Poté, co v centru Osla odpálil auto plné výbušnin na následky čehož zemřelo celkem 8 lidí, se vydal na ostrov Utøya vzdálený 30 kilometrů od norské metropole, kde se teprve měl odehrát jeho nejhrůznější čin. Během necelé hodiny a půl na ostrově vyvraždil celkem 69 lidí, převážně mladistvých...

Je celkem škoda, že si Paul Greengrass nedovolil jít trochu více do hloubky s tímto tématem. Přeci jen práce s atmosférou a samotnou energií jednotlivých scén mu jde, jak už mnohokrát ve své kariéře dokázal a na čem jiném předvést svůj um než na další skutečné události, která může dát prostor jeho thrillerovému umu. Problém ale je, že July 22 není ani thrillerem, ani dechberoucí rekonstrukcí jako třeba jeho Let 93. Tahle novinka je totiž spíše takovou trochu bezkrevnou dvou a půlhodinkou, jejíž jádro spočívá v soudním procesu se samotným masovým vrahem.

Člověk by si při pohledu na stopáž asi řekl, že bude dostatek času věnován samotnému Breivikovi a jeho vnitřním motivacím a přípravám samotného činu, aby pak tvůrce mohl naplno nechat vyniknout nejenom samotný akt, ale i jeho následky. Bohužel tomu tak není, byť se ve zredukované formě film Breivikovi na začátku a během soudního procesu věnuje, celá část příběhu po zatčení střelce je překvapivě brzo u konce a samotný akt, stejně jako charakter vraha nemá moc šanci rezonovat v divácích. Navíc, v momentě kdy začne soudní proces, se film spoléhá spíše na velká prohlášení a emocionální střípky jak pozůstalých a přeživších tak i samotného Breivika, to je ovšem na jeden z nejznámějších útoků posledních několika dekád zatraceně málo.

Nechci tu tvrdit, že by film nevyvolával emoce, spíše chi poukázat na to, že s přihlédnutím k charakteru filmu, útoku samotného a tvůrčího týmu stojícího za filmem bych čekal od téhle novinky daleko víc než jen v podstatě strnulou a nikam se moc neposunující dramatickou rekonstrukci soudního procesu s jedním z největších vrahů nejenom Norské historie. Jistě, sem tam nějaký ten moralizující moment se dostaví, na dvě a půl hodiny toho film předvede a nabídne zatraceně málo.

Řemeslně se jedná o takový standard posledních let, který se příliš práci s filmem jako takovým moc nevěnuje. Abych pravdu řekl, July 22 na mě působilo z letošní filmové produkce Netflixu asi nejvíce jako televizní záležitost, spíše než jako něco, co by mělo jít na plátna kin. jistě pro zaujaté jedince tahle rekonstrukce nabídne docela sterilní pohled především do následků Útoků v Norsku z roku 2011, pro ty ostatní toho ale na ploše dvou a půl hodiny moc zase nečeká.

Pokud vám ke štěstí tedy stačí možná trochu lacině vyhlížející popisná dramatizace toho, co se vlastně v Norsku v roce 2011 událo, pak nemá moc smysl vám tenhle snímek rozmlouvat. Pokud ale čekáte dramatickou rekonstrukci hodnou dřívějších filmů Paula Greengrasse, pak u July 22 nejspíše narazíte. Ona snaha o trochu obsáhlejší pohled na problematiku jedince a jeho činů má především problém diváka vtáhnout a vytvořit tak na něj emocionální nátlak.

Paul Greengrass natočil na motivy jednoho z nejkrvavějších útoků poslední doby docela překvapivě odosobněný film, který se sice snaží pojmout celou problematiku trochu obsáhleji, díky velkému důrazu na soudní proces a nedostatečnému rozvíjení událostí předcházejících útoku a útoku samotného, trpí nejenom film na nedostatečnou atmosféru a absenci nějaké větší emocionální investice ze strany diváka. Připočtěte si k tomu trochu delší stopáž a máte film, který za hranicemi strohého předávání informací a předžvýkávání některých motivací moc víc nepředvede.

22 July
Životopisný / Drama / Thriller

Norsko / Island / USA, 2018, 143 min

Režie: Paul Greengrass
Scénář: Paul Greengrass
Hudba: Sune Martin
Hrají: Jonas Strand Gravli, Thorbjørn Harr, Anders Danielsen Lie, Seda Witt, Lars Arentz-Hansen, Jon Øigarden, Anneke von der Lippe, Øystein Martinsen, Maria Bock, Marit Andreassen, Ola G. Furuseth, Tommy Hyving, Tone Danielsen, Endre Hellestveit, Monica Borg Fure, Turid Gunnes, Kenan Ibrahimefendic, Marita Fjeldheim Wierdal, Isak Bakli Aglen, Harald Nordmann, Anders Kulsrud Storruste, Selma Strøm Sönmez, Hilde Olaussen, Lena Kristin Ellingsen, Anja Maria Svenkerud
Producenti: Eli Bush, Gregory Goodman, Paul Greengrass, Scott Rudin
Střih: William Goldenberg
Scénografie: Liv Ask
Kostýmy: Margrét Einarsdóttir