Nejtemnější hodina | The Darkest Hour

Pomalu ale jis­tě se blí­ží Oscary a tak se do kin dostá­va­jí sním­ky, kte­ré postup­ně během sezo­ny začí­na­jí sbí­rat oce­ně­ní nej­vyš­ší. Jedním z prá­vě tako­vých fil­mů je i bio­gra­fic­ký sní­mek Nejtemnější hodi­na, kte­rý mapu­je pří­běh Winstona Churchilla v prv­ních dnech jeho kari­é­ry coby minis­ter­ské­ho před­se­dy Velké Británie v době 2. svě­to­vé vál­ky. Dokázal svým novým fil­mem reži­sér Joe Wright navá­zat na své dří­věj­ší dra­ma­tic­ké úspě­chy nebo se jeho novin­ka podo­bá spí­še ces­tě do pro­pad­liš­tě dějin s názvem Pan, se kte­rou se v kinech obje­vil napo­sled? 

Mnohými neob­lí­be­ný, zvo­le­ný za obět­ní­ho berán­ka, kte­ré­ho vlá­da měla v úmys­lu vho­dit do váleč­né­ho rin­gu aby uklid­nil opo­zi­ci. Winston Churchill (Gary Oldman) ovšem zvlá­dl i přes nepří­zeň osu­du a nevo­li záko­no­dár­ců jak z vlast­ních řad, tak z řad opo­zi­ce, Británii pozved­nout v počát­cích 2. svě­to­vé vál­ky. Sám pro­ti všem mis­tr­nou tak­ti­kou a pocho­pe­ním své role ve vál­ce doká­zal i přes těž­ké ztrá­ty zvrá­tit prů­běh vál­ky a nasmě­řo­vat spo­je­né krá­lov­ství ke koneč­né­mu vítěz­ství. Již během něko­li­ka prv­ních dní v úřa­du ovšem musel čelit revol­tě ve vlast­ních řadách, kdy jeho kole­go­vé z váleč­né­ho sně­mu byli roz­hod­nu­ti Velkou Británii vydat Hitlerovi napo­spas... 

Dobových dra­mat je do roka v kinech celá hro­ma­da. Nespočet je dokon­ce i váleč­ných zále­ži­tos­tí, kte­ré mapu­jí jak důle­ži­té bitvy, tak momen­ty v poza­dí. Ostatně i Winston Churchill se v posled­ních měsí­cích dočkal hned něko­li­ka zpra­co­vá­ní, mezi ty nej­zná­měj­ší pak může­me při­po­me­nout Churchill s Brianem Coxem v hlav­ní roli, pří­pad­ně seri­ál The Crown kde si význam­né­ho brit­ské­ho stát­ní­ka zahrál John Lithgow. Nyní však při­chá­zí ono nej­o­če­ká­va­něj­ší a nej­pres­tiž­něj­ší zpra­co­vá­ní, ve kte­ré si osob­nost váleč­né poli­ti­ky zahrá­la dal­ší legen­da, Gary Oldman. A řeči o tom, že by mu tahle role moh­la koneč­ně vynést ono­ho kýže­né­ho Oscara jsou roz­hod­ně na mís­tě. 

Gary Oldman je totiž coby Churchill nesku­teč­ně pře­svěd­či­vý a jedi­nou sla­bi­nou jeho herec­ké­ho před­ne­su je fakt, že ne vždy mu ona mas­ka stát­ní­ka ne vždy sedí tak, jak by asi měla. I když tak v někte­rých momen­tech úpl­ně zapo­mí­ná­te na to, že sle­du­je­te Oldmana a nechá­vá­te se pohl­tit pre­ciz­ním herec­tvím (což je ostat­ně u něj víta­ná změ­na, v posled­ních letech půso­bil ve vět­ši­ně rolí apa­tic­ky a jed­no­tvár­ně), v jiných jeho výko­nu pod­ko­pá­vá nepří­liš pře­svěd­či­vá mas­ka, půso­bí­cí spí­še jako kus sili­ko­nu než jako uvě­ři­tel­ná tkáň. A to je cel­kem ško­da, pro­to­že prá­vě jeho výkon je to nej­lep­ší, co film nabíd­ne. Ostatně prá­vě herec­ká slož­ka toho­to fil­mu zde hra­je prim. Lily James, Ben Mendelsohn, Kristin Scott Thomas a Stephen Dillane roze­hrá­va­jí ved­le Oldmana herec­ký kon­cert, kte­ré­mu v pod­sta­tě jen podrá­ží lehce nohy ne úpl­ně zruč­ně napsa­ný a vysta­vě­ný scé­nář. Film totiž mís­ty jako­by lapal po dechu a nevě­děl, kam se vlast­ně v rám­ci pří­bě­hu vydat. 

Působivou je nao­pak hudeb­ní slož­ka, o kte­rou se posta­ral Dario Marianelli s piá­nem Vikingura Ólafssona. Sympatické, hra­vé a neo­hra­né moti­vy krás­ně dopl­ňu­jí (a mís­ty i pře­hlu­šu­jí) celý zby­tek fil­mu. Kamera Bruna Delbonnela pak nabíd­ne na plo­še dvou hodin hned něko­lik půso­bi­vých momen­tů, u kte­rých nechá­vá vynik­nout pře­de­vším samot­né­ho stát­ní­ka, mís­ty ovšem zabře­dá­vá do repe­ti­ce a půso­bí tak mož­ná až pří­liš mecha­nic­ky v jed­nom, dvou momen­tech ve fil­mu. Audiovizuálně má ovšem Gary Oldman nasta­ve­nou skvě­lou kuli­su, kte­rá jen pod­tr­hu­je jeho výkon na kte­rém tohle vlast­ně celé sto­jí. 

Nejtemnější hodi­na je herec­ky nesmír­ně dob­ře zvlád­nu­tá podí­va­ná, kte­rá nabí­zí i více než uspo­ko­ji­vou audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ku, kde však zkla­má­vá je samot­ný scé­nář a výstav­ba děje. Novinka Joe Wrighta na plo­še dvou hodin dává dosta­tek důvo­dů pro­to, proč by si Gary Oldman zaslou­žil herec­ké oce­ně­ní, nedá­vá ovšem toli­ko důvo­dů pro­to, proč film glo­ri­fi­ko­vat kvů­li čemu­ko­liv jiné­mu. Skvěle zahra­ná lek­ce his­to­rie (byť s rezer­vou) kte­rá nad rámec náhle­du do minu­los­ti Velké Británie nic moc víc nena­bíd­ne. Nový kle­not mezi his­to­ric­ký­mi fil­my se tu tak jed­no­znač­ně nezro­dil. Ostatně to až pří­liš při­po­mí­ná výsle­dek se kte­rým se popa­so­val před lety por­trét jiné­ho brit­ské­ho veli­ká­na, Hitchcock.      

Podívejte se na hodnocení Nejtemnější hodina na Kinoboxu.