Relicta – Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly tak dobré…

Abych prav­du řekl, tahle hra mě na začát­ku vcel­ku pře­kva­pi­la.

Zajímavá úvod­ní scé­na, kde vás vcuc­ne obří fia­lo­vý kámen zva­ný Relicta, je cel­kem atmo­sfé­ric­kým poči­nem, kte­rý vás doká­že vtáh­nout do děje a při­nu­tí vás polo­žit si otáz­ku – Co se to tady děje?

Následně jste vrže­ni něja­ký čas před tuto udá­lost a tím začí­ná­te obje­vo­vat tajem­ství tech­no­lo­gií a odha­lo­vat různá poli­tic­ká šmel­stva, kte­rá se kolem vás dějí.

Aby bylo jas­no. Děj se ode­hrá­vá na počát­ku 22. sto­le­tí a prv­ních něko­lik minut jsem si říkal, jaká to bude pará­da obje­vo­vat svět v tomhle obdo­bí, nechat se vést pří­bě­hem a čekat, jak se na kon­ci vyvr­bí. Jenomže tahle hra není pri­már­ně o pří­bě­hu, ale o řeše­ní puzz­lů, což se nako­nec na celém zážit­ku dost pode­psa­lo. Ale pěk­ně postup­ně.

Vaše posta­va se jme­nu­je Angelica Patel a na měsíč­ní základ­ně Chandra Base zkou­má­te novou tech­no­lo­gii zalo­že­nou na mani­pu­la­ci s gra­vi­ta­cí a mag­ne­tis­mem. K tomu vám slou­ží spe­ci­ál­ní ruka­vi­ce, s nimiž ovlá­dá­te „kra­bi­ce“, kte­ré potře­bu­je­te na postup kupře­du.
Váš úkol je jed­no­du­chý. Ze své základ­ny vždy vystou­pá­te na povrch, pře­ko­ná­te daný level a opět se vrá­tí­te na základ­nu, kde se vám postup­ně odha­lu­je pří­běh.

Zní to jed­no­du­še, ale není.

Puzzle tu jsou řeše­ny zají­ma­vým způ­so­bem. Jak už bylo řeče­no, pomo­cí ruka­vic ovlá­dá­te spe­ci­ál­ní bed­ny (kou­le spo­je­né jakousi ener­gií do tva­ru kra­bi­ce). Ty musí­te umis­ťo­vat do spe­ci­ál­ní­ho por­tá­lu, kte­rý ote­ví­rá ener­ge­tic­ké ští­ty a tím in ces­tu dál.
Tyto ener­ge­tic­ké ští­ty jsou při­tom něko­li­ke­ré­ho dru­hu. Některými pro­jít nemů­že­te, jiný­mi zase ano, ale bez své bed­ny. Tu při­tom ale taky potře­bu­je­te na dru­hou stra­nu dostat. V tu chví­li při­chá­zí na řadu to hlav­ní, oč tu běží.

Hrátky s mag­ne­tis­mem a gra­vi­ta­cí.

Krabice se totiž dají zpo­la­ri­zo­vat a udě­lat z nich prak­tic­ky plu­so­vé a mínu­so­vé objek­ty (mod­ré či čer­ve­né), což v pra­xi zna­me­ná, že se k sobě buď mag­ne­tic­ky při­táh­nou, či se od sebe doká­ží odpu­zo­vat. Velmi rych­le vám při­bu­de i schop­nost kost­ku odhmot­nit.

No a na vás je otevřít pomo­cí těch­to hrá­tek otevřít ener­ge­tic­ké ští­ty tak, abys­te se dosta­li zpět na základ­nu. K tomu vám slou­ží jak už zmí­ně­né por­tá­ly, tak i tele­por­ty, kte­ré pře­ná­še­jí kra­bi­ce z mís­ta na mís­to, správ­né nača­so­vá­ní změ­ny pola­ri­za­ce, páč­ky, růz­né plo­ši­ny, schop­nost se na bed­nu posta­vit a nechat se jí vyzdvih­nout do výše, ane­bo i dro­ny, kte­ré vám pomo­hou v poz­děj­ší fázi hry.

Musím říct, že jsem se toho tro­chu bál, poně­vadž podob­ný styl her pří­liš nevy­hle­dá­vám, ale vcel­ku sviž­ný a jed­no­du­chý tuto­ri­ál mi posky­tl jas­né rady a rych­le mi při­šlo ovlá­dá­ní dost intu­i­tiv­ní.

Velikým plu­sem je postup­ně se zvy­šu­jí­cí nároč­nost řeše­ní leve­lu, kdy vám jeden úsek může zabrat až něko­lik desí­tek minut. Na dru­hou stra­nu se auto­ři moc nevy­řá­di­li v ima­gi­na­ci, a tak exis­tu­je pou­ze jeden správ­ný postup, kte­rý nejde nijak obe­jít, ani vymys­let si svo­jí vlast­ní ces­tu.

Dobře, máme tu cel­kem nároč­né a dost čas­to i zábav­né puzzle (byť stá­le se opa­ku­jí­cí prin­cip), co tako­vá gra­fi­ka?

No, to je roz­po­ru­pl­né.

Ačkoliv hra vyšla v roce 2020, vypa­dá to celé jako našla­pa­ný titul na PS2, či dokon­ce raná fáze pro­jek­tu na PS3, tak­že roz­hod­ně nejde o něja­ké gra­fic­ky našla­pa­né pro­stře­dí, avšak cel­ko­vě spo­lu s atmo­sfé­rou a vyob­ra­ze­ním svě­ta to fun­gu­je. Svět, ve kte­rém se pohy­bu­je­me, je nád­her­ný, plný roz­lič­né­ho pro­stře­dí a když už nic jiné­ho, kou­ká se na to oprav­du dob­ře. Jen je ško­da, že nám tvůr­ci neda­li vět­ší mož­nost toto pro­stře­dí pro­zkou­mat. Všude oko­lo vás je totiž ener­ge­tic­ká stě­na, kte­rá vám nedo­vo­lí ani o mili­me­tr uhnout z vyty­če­né tra­sy. Což je pro dneš­ní gene­ra­ci hrá­čů jis­tě dost pro­blém.

Takže máme cel­kem pro­pra­co­va­né puzzle a obstoj­né pro­stře­dí. Co tedy s pří­bě­hem?

Inu, bohu­žel, ten je tady spí­še pro­to, abys­te si nepři­pa­da­li tak sami a aby to vaše cho­ze­ní mělo aspoň něja­ký smy­sl. Začátek vás sice do děje vtáh­ne, ale postup­ně se spí­še zají­má­te o to, kam si máte zatra­ce­ně stoup­nout, aby se něco ote­vře­lo, než co se s vámi sta­ne při dal­ší návštěvě základ­ny, kde komu­ni­ku­je­te s ostat­ní­mi jen skr­ze inter­fa­ce.

Tenhle aspekt celý záži­tek spí­še kazí, než aby mu dával při­da­nou hod­no­tu, byť pro nená­roč­né­ho divá­ka a hrá­če to může být pří­jem­ným zpes­t­ře­ním. Ale jak už jsem řekl, tenhle titul je hlav­ně a čis­tě o řeše­ní postu­pu v puzzlech, niko­liv o to, zda má pří­běh ambi­ce na Oscara.

Sečteno pod­tr­že­no, Relicta je zají­ma­vým poči­nem, kte­ré při­ná­ší do toho­to typu gamepla­ye něja­ké nové prv­ky a jis­tě ori­gi­nál­ní tech­no­lo­gie, avšak na dru­hé stra­ně není ničím pře­vrat­ným, co by doká­za­lo zaujmout na prv­ní dobrou, ani na tu dru­hou. Až to dohra­je­te, řek­ne­te si  - fajn, mám to za sebou, zvládl/a jsem to všech­no vyře­šit – a je konec. Což mi na dneš­ní dobu při­jde poně­kud jako ztra­ce­ný poten­ci­ál. 10 let zpát­ky by jis­tě byla hra hitem, dneska je jen nevšed­ním dopl­ně­ním do hráč­ské knihov­ny.

Hodnocení – 60 %

---

Foto: Mighty Polygon & Ravenscourt

---