Rozhovor s režisérem a scénáristou Bora Dagtekinem

I když FAKJŮ PANE UČITELI není pokra­čo­vá­ním Vašeho fil­mo­vé­ho debu­tu „Turečtina pro začá­teč­ní­ky“, tým, kte­rý na obou fil­mech pra­co­val, jak před kame­rou, tak i za ní, je téměř stej­ný. Jak k tomu došlo?
Když jsme natá­če­li Turečtinu pro začá­teč­ní­ky, Lena Schömannová z Constantin Filmu i já jsme vědě­li, že bychom rádi udě­la­li dal­ší film s Elyasem M’Barekem. Věděli jsme, že po všech těch rolích tee­nage­rů, by ho bylo zají­ma­vé vidět v roli dospě­lé posta­vy a chtě­li jsme zjis­tit v jaké. Začal jsem tedy pře­mýš­let o prostře­dí, kte­ré by nej­lé­pe fun­go­va­lo pro komic­kou, ale záro­veň úžas­nou muž­skou posta­vu. A protože jsem chtěl už léta udě­lat stře­do­škol­skou kome­dii, došlo mi, že Elyas by byl skvě­lý v roli poně­kud drs­né­ho anti-učitele.

Tuší Elyas M’Barek, že ho pova­žu­je­te za ide­ální typ pro role drs­ňá­ků?
Elyas má vel­ký smy­sl pro humor. Miluje šíle­né posta­vy. A mys­lím si, že by to bylo plýtvá­ní jeho talen­tem, kdy­bych napsal posta­vu „měkkoty“právě pro něj. V Německu žije spous­ta jiných lidí, kte­ří ten­to ide­ál spl­ňu­jí. Navíc, Elyase si nej­ví­ce uži­je­te, když hra­je extrém­ní role. Jeho kome­di­ál­ní talent nej­lé­pe zazá­ří v inten­ziv­ních posta­vách, v těch, kte­ré se anga­žu­jí v opa­ku poli­tic­ky korekt­ní­ho dia­lo­gu. Je vel­mi pře­svěd­či­vý v obhroub­lých, sval­na­tých muž­ských rolích. V tom­to ohle­du dnes zapl­ňu­je „meze­ru na trhu“ a nemá žád­nou kon­ku­ren­ci.

Bylo těž­ké dostat zele­nou pro ten­to film?
Film jsme před­sta­vi­li dis­tri­bu­to­ro­vi rela­tiv­ně brzy. Námět byl vel­mi dob­ře při­jat, všu­de kam jsme šli. Spolu s Lenou Schomannovou a Martinem Moszkowiczem jsme měli pocit, že to byla ide­ální doba pro to nato­čit něco o uči­te­lích a stu­den­tech. Je to už dáv­no, co někdo udě­lal tako­vý film v Německu, i když tzv. „Paukerfilm“ (stře­do­škol­ská kome­die) je ve sku­teč­nos­ti jed­ním z urču­jí­cích němec­kých žánrů.
John Hughes a bez­po­čet dal­ších ame­ric­kých reži­sé­rů se tím­to žánrem inspi­ro­va­lo a mělo obrov­ský úspěch na mezi­ná­rod­ním trhu.

Je prav­da, že máte spous­tu uči­te­lů ve své vlast­ní rodi­ně?
Moje mat­ka a sest­ra jsou uči­tel­ky, i můj švagr. Moje mat­ka uči­la na základ­ní ško­le, kam jsem cho­dil. Mnoho z mých uči­te­lů navště­vo­va­lo náš dům a dost brzy jsem pocho­pil, jak se uči­te­lé cho­va­jí, když nejsou ve ško­le. Slyšel jsem, o čem se baví ve sbo­rov­ně a zjis­til jsem, že jsou v sou­kro­mí cel­kem iro­nič­tí a ne nut­ně pře­chytře­lí sucha­ři, za kte­ré je lidé pova­žu­jí. Také jsme si udě­la­li obsáh­lý prů­zkum. Podívali jsme se do uči­tel­ských pří­ru­ček a pří­mo ved­li hovo­ry s něko­li­ka uči­te­li.

Musel jste se při psa­ní scé­ná­ře držet zpát­ky, abys­te zce­la nezleh­čil profesi své mat­ky?
Naše producent­ka Lena Schömannová také pochá­zí z uči­tel­ské rodi­ny. Takže i pro ni bylo důle­ži­té, abychom se po uči­te­lích „nevo­zi­li“, což se čas­to stá­vá v jiných fil­mech. V mno­ha kome­di­ích z let 1980 a 1990 jsou uči­te­lé čas­to zob­ra­zo­vá­ni jed­no­roz­měr­ně, jako úpl­ní idi­o­ti, do kte­rých si ostat­ní posta­vy promíta­jí věci jako je nená­vist nebo prv­ní lás­ka; ale to se obvykle provádí vel­mi neo­hra­ba­ným způ­so­bem. Chtěli jsme uká­zat, že být uči­te­lem, je tak tro­chu i váš­ní. Průzkumy uka­zu­jí, že uči­tel­ství je jed­nou z nej­u­zná­va­něj­ších profesí v Německu. I přes jejich peda­go­gic­ké seký­ro­vá­ní, uči­te­lé na nás mají stá­le ohrom­ný vliv, když vyrůstá­me. A to je jeden z důvo­dů, proč jsme je chtě­li uká­zat v pra­vém svět­le, i když to dělá­me s leh­kos­tí. Například posta­va Karoline Herfurthové chce pro své stu­den­ty jen to nej­lep­ší. Jenže nemá schop­nost být aser­tiv­ní, jak by měla. Ale v prů­bě­hu fil­mu se to učí s pomo­cí Elyasovy posta­vy. Na fil­mu FAKJŮ PANE UČITELI je skvě­lé, že uči­te­lé mají stej­né problémy jako tee­nage­ři. Zamilovávají se do sebe, hle­da­jí svo­je mís­to ve spo­leč­nos­ti a prochá­zí význam­nou fází osob­ní­ho vývo­je.

Ve FAKJŮ PANE UČITELI se Karoline Herfurthová obje­ví v kome­di­ál­ní roli, pro ni prv­ní po vel­mi dlou­hé době. Co Vás ved­lo k její­mu obsa­ze­ní?
Karo odstar­to­va­la svou kari­é­ru fil­mem Holky to chtěj taky a nic nemů­že být víc kome­di­ál­ní než tato kome­die. Pak nato­či­la spous­tu žán­ro­vých fil­mů, a protože je tak skvě­lou hereč­kou, hrá­la také mno­ho hlu­bo­kých a dra­ma­tic­kých rolí. Nebyl jsem si jis­tý, že by měla zájem dělat dal­ší kome­dii, ale dou­fal jsem, že to zvá­ží. Přišla na prv­ní kame­ro­vé zkouš­ky s Elyasem a ti dva spo­lu byli prostě fan­tas­tič­tí. Také si mys­lím, že se jí role Lisi Schnabelstedtové líbi­la. Vždy se při psa­ní scé­ná­ře sna­žím, aby měli her­ci s čím pra­co­vat. Dávám si pozor na to, aby posta­va prošla vše­mi emo­ci­o­nál­ní­mi fáze­mi tak, aby to bylo pro dob­ré her­ce sku­teč­ně zají­ma­vé. A mys­lím, že se Karo líbi­lo, jak se film zabý­vá mno­ha aspek­ty její­ho cha­rak­te­ru. Lisi Schnabelstedtová je potrh­lá a zábav­ná, ale záro­veň má vel­mi klid­né a emo­ci­o­nál­ní momen­ty. Ztělesňuje morál­ní jádro pří­bě­hu.

Je pro Vás jed­no­duš­ší psát dia­log, když už víte dopře­du, kdo bude danou roli hrát?
Rozhodně ano. Když píšu, vždy pře­mýš­lím o tom, kdo by mohl tu roli hrát. V pří­pa­dě tele­viz­ních seri­á­lů, kte­ré jsem v minu­los­ti napsal, jsem byl vždy hned od prv­ní­ho momen­tu zapo­jen do cas­tingu. Tento proces je mno­hem důle­ži­těj­ší v tele­viz­ním seri­á­lu, než v celo­ve­čer­ním fil­mu, protože v tele­viz­ním seri­á­lu máte dosta­tek času na to, abys­te z jed­not­li­vých postav vyždí­ma­li abso­lut­ně všech­no. Pokud her­ci nedo­ká­ží při­jít s vlast­ní­mi nápa­dy a nein­spi­ru­jí nás svý­mi výko­ny, pak to dostá­vá auto­ra do sví­zel­né situ­a­ce. Sledoval jsem Elyase a Josefinu Preussovou a Dianu Amftovou a roz­ví­jel nové nápa­dy, jakým smě­rem by se jejich posta­vy moh­ly vyví­jet. Zároveň se domní­vám, že i když jste scé­náris­ta, měli bys­te s her­ci spo­lu­pra­co­vat. Musíte poznat jejich talent a psát věci, kte­ré jim jsou šité na míru. Nemyslím si, že by se mělo oče­ká­vat, že her­ci prostě zvlád­nout udě­lat všech­no: to by bylo absurd­ní. Úkolem reži­sé­ra je pro ně role vytvo­řit, nebo danou roli v koor­di­na­ci s nimi roz­ví­jet - roli, kte­rou jako her­ci při­ve­dou doko­na­le k živo­tu, a kte­rá jim umož­ní herec­ky zazá­řit.

---