Sekretářka v utajení

sekretářka

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Velice jsem si oblí­bi­la pří­běhy z dru­hé svě­to­vé vál­ky, a když jsem uvi­dě­la kni­hu od Ellie Midwoodové s názvem „Sekretářka v uta­je­ní“, vol­ba byla jas­ná. Je to totiž kni­ha popi­su­jí­cí sku­teč­ný pří­běh ženy, kte­rá pra­co­va­la pro gesta­po a bojo­va­la v odbo­ji.

Hlavní hrdin­kou je mla­dá židov­ka Dora Schaulová, kte­rá před nástu­pem nacis­mu pra­co­va­la v malém krám­ku, kde pro­dá­va­la na míru šité luxus­ní zbo­ží zhý­ra­lým dámič­kám. Po men­ším inci­den­tu s dámou, jež žila nacis­tic­kou ide­o­lo­gií, byla Dora nuce­na opus­tit prá­ci.

Jelikož moc dob­ře vědě­la, že se schy­lu­je k nej­hor­ší­mu, včas odjíž­dí do Amsterdamu. Po pří­jez­du odpo­ví na inze­rát, kde rudý němec­ký emi­grant, kte­rý se tu skrý­vá, hle­dá sekre­tář­ku, jíž by neva­di­lo pře­pi­so­vat komu­nis­tic­ké doku­men­ty. Dora vůbec nemě­la tuše­ní, jak moc je celé komu­nis­tic­ké hnu­tí v Nizozemsku ile­gál­ní, ale vidi­na zaří­ze­né­ho poko­je východ­ně od cen­t­ra měs­ta s plnou pen­zí k tomu byla však dale­ko láka­věj­ší.

„Potřásli jsme si na to zno­vu rukou, dva pro­ná­sle­do­vá­ní Němci v cizí zemi. Nevěděla jsem ten­krát< že to je prá­vě ten­to stisk ruky, kte­rý ovliv­ní běh celé­ho mého živo­ta a změ­ní mě ze zra­ni­tel­né kořisti v neú­pros­né­ho lov­ce, kte­ré­ho se obá­vá i gesta­po.“

Právě díky půso­be­ní v odbo­ji pozna­la i své­ho budou­cí­ho man­že­la, jež jí bude opo­rou i v těch nej­těž­ších chví­lích a bude jí dodá­vat odva­hu a hlav­ně nadě­ji, že vždy má cenu za něco bojo­vat...

„Nikdy neza­po­me­nu na den, kdy jsem ho potka­la - dal­ší­ho muže, kte­rý obrá­til můj život vzhů­ru noha­ma a zane­chal v mém stá­le dout­na­jí­cím srd­ci jen hrst pope­la..... “

Sledujeme život­ní peri­pe­tie Dory, kte­rá při­šla o milo­va­nou prá­ci, přá­te­lé, domov, ale i rodi­če, jež byli odve­ze­ni do kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra. Sama se oci­tá v inter­nač­ním tábo­ře pro poli­tic­ké věz­ně, což nemá dale­ko k nej­hor­ší­mu peklu, a těší jí jen to, že je zde, i když oddě­le­ná ost­na­tým drá­tem, uvěz­ně­ná spo­lu se svým milo­va­ným mužem.

Po útě­ku z nej­hor­ší­ho inter­nač­ní­ho tábo­ra se při­dá­vá k fran­couz­ské­mu odbo­ji, aby se nená­pad­ně infil­tro­va­la až chřtá­nu samot­né bes­tie, a to jako osob­ní sekre­tář­ka Klause Barbieho, šéfa dijon­ské­ho gesta­pa, jež byla maza­ný jako liš­ka a zlý jako hla­do­vý žra­lok.

Jak dlou­ho doká­že Dora tiše při­hlí­žet chlad­no­krev­né­mu muče­ní a týrá­ní zadr­že­ných obě­tí, než se roz­hod­ne ráz­ně jed­nat i za cenu, že bude sama v ohro­že­ní živo­ta? Podaří se jí nako­nec zjis­tit, zda její milo­va­ný Alfréd ješ­tě žije nebo co se s ním ve sku­teč­nost sta­lo? Dokáže spl­nit nebez­peč­ný úkol a zachrá­nit tak tisí­ce dal­ších živo­tů?

Obdivuji Doru, i přes­to, že ztra­ti­la vše, co na svě­tě jí bylo nej­draž­ší tj. rodi­če, babič­ku a milo­va­né­ho muže, přes­to se doká­za­la vzcho­pit a bojo­vat za lep­ší budouc­nost. „Ale když člověk nara­zí na samé dno svých sil a je stá­le naži­vu, není už kam dál padat. A tak posbí­rá­te svo­je polá­ma­né kos­ti, posklá­dá­te se zno­vu v něco, co se ale­spoň tro­chu podo­bá člo­vě­ku, a začne­te se zno­vu drá­pat vzhů­ru.“

Dora byla nejen vel­mi inte­li­gent­ní žena s dobrou pamě­tí, ale měla i vel­kou empa­tii a schop­nost najít si ces­tu ze všech sle­pých uli­ček, a vel­mi snad­no vybrus­lit z nebez­peč­ných situ­a­cí. Možná za to všech­no moh­ly roky uta­jo­va­né exis­ten­ce pod faleš­ný­mi jmé­ny a s vymyš­le­ným život­ním pří­bě­hem, čímž se její instink­ty zdo­ko­na­li­ly do tako­vé míry, že na ně spo­lé­ha­la více než ve vlast­ní úsu­dek. „Protože logi­ka je jen pro civi­li­zo­va­nou spo­leč­nost; ovšem v té, kte­rá se poma­lu hrou­tí, se lze spo­leh­nout jen na instinkt pře­ži­tí.“

Na kni­ze veli­ce oce­ňu­ji, že autor­ka neza­chy­ti­la pou­ze samot­ný „hon na čle­ny gesta­pa“, ale zamě­ři­la se i na udá­los­ti a život­ní zvra­ty hlav­ní hrdin­ky, jež před­chá­ze­li této trp­ké zku­še­nos­ti. Jsme tak svěd­ky toho, jak síla, odhod­lá­ní, vůle, ale i nadě­je můžou být tím správ­ným měřít­kem na ces­tě k vymý­ce­ní úpl­né­ho zla.

Příběh je vel­mi chytla­vý, plný zvra­tů a pře­kva­pe­ní, nechy­bí tu neu­stá­lá atmo­sfé­ra číha­jí­cí­ho nebez­pe­čí a ris­ko­vá­ní své­ho vlast­ní­ho živo­ta pro vyš­ší zájmy, a na stra­ně dru­hé tu nechy­bí křeh­kost, prcha­vost oka­mži­ku a nesko­na­lá něha v nově začí­na­jí­cím milost­ném vzta­hu mezi Dorou a Alfrédem, jež se pře­li­je do horou­cí­ho citu zavr­še­né­ho man­žel­stvím, jež ani smrt neroz­dě­lí.

Čtení kni­hy „Sekretářka v uta­je­ní“ jsem si napl­no uži­la a obdi­vu­ji všech­ny, jež se v té době nebá­li a jen tak tiše nese­dě­li v kou­tě a napl­no, i když v uta­je­ní jed­na­li a zaslou­ži­li se o naše lep­ší zítř­ky....

„O budouc­nost sto­jí za to bojo­vat, rvát se za nový úsvit, nový svět pro všech­ny, očiš­tě­ný od tem­no­ty. Budu se o to sna­žit do posled­ní­ho dechu a až jed­nou ode­jdu, něja­ká jiná mla­dá dív­ka pře­vez­me můj pra­por a hrdě jej pone­se na rame­ni ved­le svých dru­hů, po boku své­ho milé­ho, dokud nebu­de zlo navě­ky vymý­ce­no.“

Sekretářka v uta­je­ní

Autor: Ellie Midwoodová

Překlad: Ina Leckie

Vydalo: Nakladatelství JOTA, s.r.o.

Počet stran: 288

V Brně roku 2025 

ISBN: 978-80-7689-603-1