Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Složka 64 (Journal 64) – Recenze – 90%
Filmové recenze

Složka 64 (Journal 64) – Recenze – 90%

— 5. ledna 2019 0 comment
SloC5BEka64recenzefilm
SloC5BEka64recenzefilm
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Dánský krimi-thriller Složka 64je dal­ším fil­mem v již čtyř­díl­né sérii adap­ta­cí kri­mi­nál­ních romá­nů spi­so­va­te­le Jussiho Adler-Olsena o vyšet­řo­va­te­lích spe­ci­ál­ní­ho Oddělení Q, jenž se zabý­vá sta­rý­mi nevy­ře­še­ný­mi pří­pa­dy. Snímek tudíž nava­zu­je na thrille­ry Žena v kle­ci, Zabijáci a Vzkaz v láhvi, nicmé­ně není potře­ba je vidět, neboť Složka 64 je dějo­vě zce­la soběstač­ná. A vel­ké pře­kva­pe­ní – jde zatím o zda­le­ka nej­lep­ší díl.
Detektiv Carl a jeho asi­s­tent Assad se ten­to­krát dostá­va­jí k pří­pa­du tří mumi­fi­ko­va­ných mrt­vol nale­ze­ných za faleš­nou stě­nou v jed­nom opuš­tě­ném kodaň­ském bytu. Těla jsou naa­ran­žo­vá­na na židlích kolem jídel­ní­ho sto­lu, čtvr­tá židle nicmé­ně zůsta­la prázd­ná. Kdo za vraž­da­mi sto­jí a komu byla urče­na ta zbý­va­jí­cí židle?
Složka 64 (Journal 64) – Recenze
Zdroj fotek: Aerofilms.cz


Předchozí díly série jsou v pod­sta­tě vzá­jem­ně zamě­ni­tel­né, mír­ně nad­prů­měr­né adap­ta­ce mno­hem kom­plex­něj­ších kniž­ních před­loh, zkrát­ka sluš­né žánro­vé sním­ky, kte­ré se kro­mě rela­tiv­ně stan­dard­ní­ho pát­rá­ní po pacha­te­lích něja­ké­ho staré­ho pří­pa­du nikdy nepo­kou­še­ly o nic moc hlub­ší­ho a jejichž kri­mi­nál­ní záplet­ka obvykle trpě­la tím, že divák byl před dvo­ji­cí hlav­ních hrdinů-vyšetřovatelů vždy o krok napřed, pro­to­že jejich detek­tiv­ní prá­ce byla obvykle sou­stav­ně pro­klá­dá­na scé­na­mi s pacha­te­li (a pří­pad­ně jejich oběť­mi) – a tím byla jejich totož­nost pro­zra­ze­na pře­dem. To se nyní mění se Složkou 64, jíž se zázrač­ně poda­ři­lo tyto nedo­stat­ky pře­tvo­řit v před­nos­ti:

  • Děj sice začí­ná stej­ně jako dopo­sud – obli­gát­ním pát­rá­ním po vra­ho­vi – leč postup­ně enorm­ně naky­ne do netu­še­ných roz­mě­rů, kdy film začne být od polo­vi­ny dál o něčem úpl­ně jiném a sta­ne se pod­stat­ně váž­něj­ším, dra­ma­tič­těj­ším a tema­tic­ky závaž­něj­ším.
  • Konání obou detek­ti­vů je prů­běž­ně pro­stří­há­vá­no s udá­lost­mi ze šede­sá­tých let, kdy si mla­dé dív­ky pro­ží­va­ly peklo v jakém­si ost­rov­ním pře­vý­chov­ném ústa­vu, kam je jejich rodi­ny posí­la­ly nej­čas­tě­ji kvů­li potla­če­ní sexu­ál­ní­ho apeti­tu, a se sou­čas­ný­mi scé­na­mi s něja­kou star­ší paní, kte­rá by teo­re­tic­ky moh­la být tím hle­da­ným vra­hem, ale není to jis­té. V tom­to pří­pa­dě to pro­klá­dá­ní hlav­ní dějo­vé linie výše zmí­ně­ný­mi pasá­že­mi niče­mu neva­dí, neb není pře­dem jas­né, jakým způ­so­bem s ní budou sou­vi­set a kdo je ta star­ší paní zač.
  • Postavy hlav­ních hrdi­nů snad popr­vé koneč­ně pro­chá­ze­jí něja­kým vývo­jem, dost zásad­ním na to, aby věč­ně zachmu­ře­ný Carl nebyl pořád ten samý aso­ci­ál­ní bru­čoun, ale aby doká­zal ale­spoň sem tam pro­je­vit něja­kou vstříc­nost, uzná­ní nebo cit. Stejně tak se pra­cu­je i s Carlovými oba­va­mi z osa­mě­lé­ho živo­ta a se změ­na­mi v jeho kamarádsky-pracovním vzta­hu s Assadem.
  • Příběhu ten­to­krát nechy­bí ani myš­len­ko­vá hloub­ka a pes­t­rost, zahr­nu­jí­cí mimo jiné i dán­skou sociálně-historickou refle­xi zastře­še­nou sku­teč­ný­mi udá­lost­mi glo­bál­ní­ho význa­mu, pře­sah do aktu­ál­ní sou­čas­nos­ti ve vytvá­ře­ní para­lel s kam­pa­ní MeToo a v otáz­kách rov­no­práv­nos­ti v mul­ti­kul­tur­ním svě­tě a kri­ti­ku insti­tu­ci­o­na­li­zo­va­né­ho naklá­dá­ní s „pad­lý­mi žena­mi“.
Složka 64 (Journal 64) – Recenze
Předchozí adap­ta­ce ze série Jussiho Adler-Olsena tudíž Složka 64 výraz­ně pře­vy­šu­je, při­čemž obsa­hu­je i skvě­le vymyš­le­né a výbor­ně poin­to­va­né situ­a­ce, kaž­dá scé­na má svůj význam a napí­na­vé vyprá­vě­ní dis­po­nu­je prů­běž­ně gra­du­jí­cím spá­dem. Nejde při­tom ani tolik o záslu­hu dán­ské­ho reži­sé­ra Christoffera Boeho jako spíš o vyni­ka­jí­cí prá­ci tro­ji­ce sce­náris­tů v čele s Nikolajem Arcelem, kte­rý adap­to­val i všech­ny před­cho­zí Adler-Olsenovy romá­ny (a také švéd­ské Muže, kte­ří nená­vi­dí ženya Královskou afé­ru), neb režie je spíš řeme­sl­ně ten­denč­ní, rutin­ní a nená­pa­di­tá, ale jinak je naštěs­tí napros­to suve­rén­ní a uvě­do­mě­lá.
Složka 64 je vyni­ka­jí­cí kri­mi, jejíž sil­nou strán­kou je i to, že ze začát­ku sice napl­ňu­je kla­sic­kou kri­mi­nál­ní šab­lo­nu, ale v polo­vi­ně ji opouš­tí a jde mno­hem dál, při­ro­ze­ně se pře­ro­dí v řetě­zo­vou reak­ci zpr­vu nená­pad­ně budo­va­ných moti­vů a ústí do roz­plé­tá­ní kon­spi­rač­ních pavu­čin a spik­nu­tí (v čemž by moh­la být o něco důsled­něj­ší a ambi­ci­óz­něj­ší, což je ale jen jed­na z mála výtek), při­čemž si razí vlast­ní ces­tu i skrz žánro­vá klišé a před­ví­da­tel­ná dějo­vá sché­ma­ta. Vše umoc­ňu­jí herec­ké výko­ny zejmé­na ústřed­ní dvo­ji­ce ve slo­že­ní Nikolaj Lie Kaas a Fares Fares. Ty návštěv­ní rekor­dy v dán­ských kinech jsou vylo­že­ně zaslou­že­né.

Podívejte se na hodnocení Složka 64 na Kinoboxu.

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,44682 s | počet dotazů: 261 | paměť: 72269 KB. | 17.05.2024 - 12:09:18